Když Sasuke konečně dorazil domů, bylo asi tři čtvrtě na šest. Kufr měl plný jídla, pití a dobrého alkoholu a teď už stačilo jen všechno připravit. Kamarádi ze střední měli začít přijíždět zhruba za hodinu a jelikož Naruto patrně ležel v posteli a šprtal se na něco, co měli probírat teprve až další týden, určitě si ani nevšimne, že se něco děje. Bude mu tak moci připravit dokonalé překvapení v podobě veselé sešlosti po opravdu dlouhé době. Vždyť se s ostatními naposledy viděli na přelomu června a července na vodě, pro Jashina! Už se mu po nich pomalu začínalo stýskat a něco mu říkalo, že blondýnkovi taky a že mu jedna taková soukromá kalbička akorát prospěje.

S taškami v rukou vyjel do požadovaného patra, odemknul si a o pár minut později už vyskládával vše na své místo. Přesně, jak čekal, Uzumaki by zavřený ve svém pokoji a ani nedutal. Sasuke nad tím jen protočil očima, ale nakonec to nechal plavat a pustil se do příprav. V duchu se mezitím vracel k událostem, které se odehrály zhruba před hodinou v supermarketu, a zatímco zcela bezmyšlenkovitě připravoval pohoštění, umýval nádobí a uklízel zbytek bordelu, v hlavě přemýšlel nad setkáním se zelenovlasým mužem. Stačilo, aby si na to jen vzpomenul a sám nad sebou s lehkým úšklebkem nechápavě zavrtěl hlavou. Nikdy nebyl nějak extra výbušný typ a většinou všechno řešil v klidu, ale když už ho něco dokázalo zvednout ze židle, pak už to vážně stálo za to. A jeho setkání se starším Ootsutsukim toho bylo jasným důkazem.

Některé věci, které na něj vychrlil, mu chtěl říct už dávno, ale u jiných měl pocit, že si je raději měl nechat pro sebe - zejména to, jak moc celé to fiasko Naruta zničilo. Teď ale věděl, že už s tím nic neudělá a mohl jedině doufat, že příští člověk, s nímž se blondýnek dá dohromady, bude někdo, kdo si ho zaslouží. Jestli ale Sasuke něco věděl, bylo to, že mu o svém shledání s tím zelenovlasým rádoby frajerem určitě nepoví. Něco mu říkalo, že by mu tím akorát přitížil. A to vážně nechtěl.

Za nějakých čtvrt hodiny od chvíle, co měl Uchiha vše hotovo, se rozeznělo bzučení zvonku. Sasuke stojící na chodbě zabušil na plavovláskovy dveře, aby ho tím vytrhnul z letargie. "Hej, skoč tam!" zavolal na něj.

"Proč tam neskočíš ty?" ozvalo se hlasitě z druhé strany dveří.

"Musím si odskočit a nerad bych se pochcal!" zalhal a ústa se mu roztáhla do širokého, pobaveného úšklebku, "Tak mazej, žíly se ti nezkrátěj!"

S těmi slovy odběhl do koupelny a s hlasitým prásknutím, aby to bylo dostatečně slyšet, za sebou práskl dveřmi, aby dodal své lži na pravdivosti. Pobaveně se nad svým plánem ušklíbnul, přitiskl ucho ke dřevěné desce a poslouchal, jak se na druhé straně v chodbě rozeznělo otevření dveří blonďáčkova pokoje, načež následovalo otrávené povzdechnutí a rozléhající se kroky. V momentě, kdy Sasuke uslyšel, že jeho nejlepší kamarád již koupelnu přešel, zlehka pootevřel dveře a nakoukl ven zrovna v momentě, kdy Naruto otevřel ty vchodové a dovnitř se s nadšenými výrazy, přátelskými poznámkami a hlavně se smíchem nahrnuly všichni jejich kamarádi.

Ať se jednalo o veselého Kibu, věčně znuděného Shikamara, živou a akční TenTen, nebo tichého Gaara a další, Naruto na ně všechny koukal jako péro z gauče, překvapený a zcela fascinovaný, co tady sakra vlastně všichni dělají. Sasuke celé to procesí z koupelny pozoroval a po několika málo okamžicích, kdy uviděl, že se na tváři jeho nejlepšího kamaráda konečně rozléhá ten starý dobrý jiskřivý úsměv, konečně vylezl ven a sám se s nimi přivítal.

***

"Tak běžte do obýváku, všechno je připravený!" mrknul na ně na všechny Sasuke a rukou jim pokynul dál do chodby na místo, kde se nacházel obývák, "Chovejte se jako doma!"

Všichni se během pouhých pár minut začali trousit požadovaným směrem a on za nimi zůstal jen spokojeně hledět. Vážně doufal, že se dnešní večer vydaří a zatím to vypadalo, že vše bylo na dobré cestě.

Z přemýšlení jej vytrhla až dlaň, kterou mu jeho spolubydlící přátelsky položil na rameno. Zvědavě otočil hlavu jeho směrem a zjistil, že se dívá do Narutovy tváře, která rázem vypadala, jako kdyby se znovuzrodila.

"Díky, Sasuke," vydechl modrooký vděčně a stisk na jeho rameni ještě zesílil, "Jsem ti vážně vděčnej... tohle... tohle fakt asi už potřebuju jako sůl."

Tmavovlásek mu dal okusit jeden ze svých vzácných úsměvů. "Já vím," řekl, "proto jsem to udělal..."

"Budu v pohodě, vážně," zamrkal Naruto a vyklidněně se pousmál, "chvíli to ještě potrvá, ale díky tobě je to fakt na dobrý cestě."

Sasuke na moment zaváhal, zda by mu nakonec neměl povědět o tom, koho dneska potkal v krámě, ale když viděl jeho uvolněný výraz, hodně rychle si to rozmyslel. Nakonec jej jen vzal kolem ramen a se slovy "Jdem se bavit" i s ním vyrazil do obývacího pokoje za ostatními přáteli.

***

O půl roku později...

Zelenovlasý vysoký muž posedával na baru jednoho z místních klubů a pomalu upíjel panáka whiskey. Nazelenalým pohledem přitom pečlivě pozoroval mladíka za barem, který právě v ten moment čistil sklenice od piva a čas od času se na něj s úsměvem podíval, přičemž se mu na tváři rozlil drobný ruměnec. Zetsu se vždycky sám pro sebe pobaveně ušklíbnul a znovu se napil. Hnědovlasý barman sice nebyl jeho typ, ale už to byla sakra dlouhá doba, co si naposledy užil. Možná by nebylo od věci, zeptat se ho, v kolik končí a zda by si nechtěl někam vyrazit.

S myšlenkou na to, že se po dlouhé době zase konečně odreaguje, se zhluboka nadechl a chystal se na barmana promluvit, když se židle vedle něj na vteřinu odsunula o on periferním pohledem zahlédl až podezřele známý obličej. Se špatným pocitem pootočil hlavu doprava a zjistil, že se dívá do stejné tváře, jako byla ta jeho, a přitom tolik odlišné. Jakmile mu došlo, kdo vedle něj sedí, mimoděk obtočil dlouhé hubené prsty kolem sklenky a zcela automaticky si vzpomněl na jiný den, kdy na sebe takhle zblízka koukali. Modřina na obličeji, kterou mu bratr způsobil, se mu sice zahojila, ale na dlani mu kvůli ranám od skla i po zhojení zůstaly jizvy. Jako kdyby to byla nějaká ujetá připomínka na nejhorší den jeho života.

"Co tu chceš?" zeptal se, aniž by mladší dvojče snad pozdravil a zlehka se napil medově zabarveného alkoholu. Bylo to už sakra dlouho, co ho viděl naposledy a vůbec mu to nevadilo.

Od chvíle, co se v říjnu minulého roku odstěhoval, ho potkal jen párkrát a pokaždé toho litoval.

"Taky tě zdravím," zamrkal Kaguya s povzdechem a zvednul ruku, aby si u pohledného barmana objednal pivo, "dlouho jsme se neviděli."

"Jo. Úplně mi to trhá žíly," protočil starší očima a uhnul pohledem.

Bratrova přítomnost v něm vyvolávala spoustu vzpomínek, na které chtěl navždycky zapomenout. Už jen z toho důvodu před více než půl rokem sebral jejich společný karavan a vyrazil z Travnaté do jedné ze zapadlejších částí Konohy. Několik měsíců bydlel v autě, pracoval v místním aranžérství a přivydělával si na různých brigádách, aby si něco nešetřil a na začátku ledna se mohl přestěhovat do malého bytečku do podnájmu. Nyní měl slušnou práci v podobě hlavního aranžéra se spoustou zakázek a pronajatý menší, ale útulný byteček kousek od centra. Žil si o tisíc procent líp, než dřív, ale stejně to z nějakého záhadného důvodu nebylo ono. Pořád nebyl spokojený.

Kaguya si nad jeho chováním povzdechl a v momentě, kdy mu barman podal pivo, mile se na něj usmál a pořádně si přihnul. Pak se lokty opřel o desku baru a zadíval se na druhého muže.

"Rodičům se stýská, abys věděl," začal s tím, proč sem vlastně přišel, "doteďka nechápou, co to do tebe vjelo a proč jsi nás všechny úplně odstřihnul. Byli by rádi, aby ses čas od času zastavil. A já vlastně taky."

Zetsu zaskřípal zuby. "Nechápu proč," odsekl, "Nikdy jsem nikoho nezajímal a každej na mě vždycky viděl akorát to špatný."

Na moment se odmlčel, pustil sklenici a bezmyšlenkovitě si promnul staré jizvy na pravé dlani.

"Nechápu, proč by se to mělo teď změnit," dodal.

"Protože jsme rodina?" zkusilo to mladší dvojče a nakrčilo obočí, "záleží nám na tobě."

"Úchvatný. Tak v tom pokračujte dál, ale mě z toho laskavě vynechte. Naše rodina je zvrácená. Naši jsou věcně v prdeli kvůli nějaký konferenci, nebo výzkumu a vědí o nás úplný hovno," zamručel s počínajícím vztekem a mykl rameny, "což je možná lepší, vzhledem k tomu, co se mezi náma naposled stalo."

Zetsu do sebe rychle kopl panáka a zvedl se k odchodu.

"Myslel jsem, že už ses posunul dál," prohlédl si ho zkoumavě druhý, nepřestávaje skenovat jeho tvář.

"Taky že jo," odfrkl si Zetsu a otočil se k odchodu, "tak zas někdy, bráško."

Jakmile ta slova splynula z jeho rtů, plně se narovnal a zvednul hlavu, aby mohl bar opustit, když se prudce zarazil na místě, jako kdyby mu zdřevěněly nohy. Srdce se mu zběsile rozbušilo, když přímo před sebou, asi patnáct metrů v davu od něj, uviděl mladého modrookého plavovláska s úsměvem na rtech, jak se skvěle baví a tancuje se svými přáteli. Tep mu v ten okamžik vystřelil snad na sto devadesát a i přesto, že okolní hudba byla celkem hlasitá, měl pocit, že slyší jen svou krev tepající ve spáncích. Kousek od něj, co by kamenem dohodil, stál Uzumaki Naruto.