V dalších čtyřiceti pěti minutách se ti dva pohroužili do tak hluboké a vášnivé konverzace, že si ani nevšimli, že jim čas plynul před očima. I když byl Naruto původně ze svého nového známého docela nesvůj, s každou další sekundou se cítil mnohem víc a víc uvolněněji, až zjistil, že se mu s ním opravdu skvěle povídá. Kromě toho, že čas od času přespává v karavanu a že patrně není jedináček, se o něm také dozvěděl, že je o pět let starší, než on, a že má vystudovanou zahradní architekturu, které se také věnuje pod záštitou jedné z místních konožských firem. Dle všeho si hodlal našetřit co největší množství peněz, aby se po nějaké době mohl přestěhovat z rodinného domku a pořídit si nějaký pěkný, větší byt v Konoze.

“Dáš si ještě jeden drink?” zeptal se Naruto s širokým úsměvem na rtech, když uviděl, že jeho doprovod právě další dopil. Sám byl posilněný alkoholem a dobrou náladou a na to, že by správně měl sedět doma na zadku a učit se na zkoušky, už dávno nemyslel.

Však ono se to jeden večer přece neposere.

Druhý jen kývl. “Jasně,” řekl jen a odpíchnul se od baru, “Ale chvilku mi vydrž. To pivo už mě začíná dost svědit, jen si skončím do auta, rychle se převlíknu a vrátím se.”

“Fan,” přikývl blondýnek a v modrých hloubkách mu lišácky zablesklo, “Ale ne, že mě necháš dlouho čekat.”

“To bych si nedovolil,” mrknul na něj Kaguya spiklenecky a během pár vteřin se ztratil v davu.

***

Naruto čekal asi čtvrt hodiny, než konečně dopil i třetí půllitr piva a než se vydal ze svého místečka u baru, které až do této chvíle bránil vlastním tělem, ven naproti svému dnešnímu společníkovi. Seskočil ze židle a zamířil skrz taneční parket, kudy si začal prodírat cestu ven ke vchodu.

Popravdě doufal, že se mu Kaguya nikam nezatoulal, protože musel vážně uznat, že si s ním rozuměl. Nejprve, při tom prvním pohledu, jímž na něm svým nebesky modrým zrakem ustrnul, mu přišlo, že ty jeho zelené vlasy a svítivě žluté oči působí komicky, skoro až strašidelně, ale po nějaké době, co měl možnost si s ním promluvit, zjistil, že je mu vedle něj docela příjemně. Najednou mu i jeho podivný vzhled začal připadat roztomilý. A rozhodně nemohl ignorovat ani to, že se mezi nimi během prvních pár minut rozhostila tak pohodová atmosféra, že prostě nemohl jinak. Už teď věděl, že by byl velice rád za to, kdyby se spolu viděli i po dnešním večeru. 

V okamžiku, kdy se dostal přes prvních pár lidí, natočil hlavu na stranu a rychlým zrakem vyhledal Sasukeho, který ještě stále seděl v boxu, kam se posadili hned po příchodu, a jazykem právě velice důkladně zkoumal plavovlásčina ústa. Pobaveně si povzdechl a zavrtěl hlavou. Nakonec mu přece jen bude muset poděkovat za to, že ho dnešní večer vytáhl ven. Kdyby to neudělal, určitě by se šrotil až do noci, ne li do rána, a celý víkend by měl špatnou náladu. Sasuke měl pravdu, už bylo na čase, aby se i on nějak uvolnil a rozptýlil. A jak jinak by to mohl udělat lépe, než po boku opravdu příjemné společnosti?

Rozhodl se nechat si své díky na později a znovu se vydal na druhou stranu prostoru. Po dalších pár metrech mu však připadalo, že periferním viděním zahlédl povědomou zvláštní barvu vlasů. Aniž by snad přemýšlel nad tím, co dělá, ruka mu automaticky skrz dav vystřelila do prostoru a o pár vteřin později už k sobě přitahoval překvapeného zelenovláska, který se na něj několik okamžiků lehce mračil a díval se opravdu zmateně. Otevřel ústa, aby něco řekl, ale Naruto byl rychlejší.

“Už jsem myslel, žes na mě zapomněl,” zamrkal s pobaveným úsměvem na rtech a rychlým zrakem přejel přes jeho nové, tentokrát černé tričko, zpod jehož rukávu mu až k zápěstí vykukovalo tetování v podobě trnů šípkových růží. Na okamžik nakrčil obočí, jelikož si až do této chvíle nevšiml toho, že by Kaguya na sobě nějaké tetování vůbec měl, ale nakonec nad tím jen pomyslně mávnul rukou a široce se zazubil. “Budu se snažit nebýt střevo a tentokrát se tě pokusím nepolejt, co ty na to?”

Druhý na něj ještě několik okamžiků zíral, jako kdyby nevěděl, která bije, a nakonec se i jeho ústa roztáhla do širokého úsměvu.

“Jasně, beru tě za slovo,” mrknul na něj a Naruto až v ten moment překvapeně zjistil, že jeho oči ve skutečnosti nejsou tak žluté, jak si myslel, ale že v nich má tenké, sotva patrné černé nitky, které působily, že jeho tolik zvláštní hloubky z určitého úhlu působily skoro až do zelena. “Co bys teď chtěl dělat?”

Druhý jen mykl rameny a přešlápl z jedné nohy na druhou. Předtím si toho sice nevšiml, ale teď žasnul nad tím, jak hluboký a zvučný vlastně je jeho hlas. V kombinaci s tím, jak se mu s ním příjemně povídalo, to začínala být skoro až vražedná kombinace.

“Myslel jsem, že bych šel na pár minut ven na vzduch,” přiznal.

“Mám lepší nápad,” mrknul na něj podruhé Kaguya, vzal ho za ruku, až plavovláska při tom doteku zabrněly prsty, a odtáhnul ho doprotřed parketu, tam, kde hudba zněla nejhlasitěji, “Co si takhle zatancovat?”

“Jasně, proč ne," mykl rameny mladší a ústa se mu roztáhla do širokého úsměvu. Nemohl si pomoct, ale začínal mít dojem, že se tenhle večer možná vyvine lépe, než vůbec předpokládal.

O vteřinu později se už v zelenovláskově blízkosti vlnil do rytmu energické hudby a nechal se unášet okolní, dokonalou atmosférou naplněnou energií, která ovlivňovala všechny lidi kolem. Naruto pohyboval boky i celým tělem, malými, sotva titěrnými krůčky přešlapoval na místě a dával si pořádný pozor na to, aby každý jeho pohyb působil svůdně, ale zároveň nenuceně. Už to byla opravdu dlouhá doba, co se naposledy s někým takhle dokázal bezstarostně bavit a co s někým flirtoval. Najednou pustil všechno učení i zkoušky z hlavy a nechal na povrch vyplout svoje staré, bezstarostné já.

Modrým pohledem se zahleděl hluboko do těch tolik zvláštních očí a srdce se mu rozbušilo o něco rychleji, když se na něj druhý sebevědomě ušklíbl. Žlutozelené hloubky mu pobaveně zajiskřily a Naruto náhle ucítil, že se červená, což se mu kvůli přítomnosti jiného muže nestalo opravdu hodně dlouho. Avšak i přesto, že se uvnitř jeho hrudi rodil jakýsi zvláštní závan nervozity, kvůli němuž mu začínala měknout kolena, se i tak zářivě usmál a několikrát zamrkal dlouhými, světlými řasami, které rámovaly jeho nebeské hloubky. Věda, jak kdysi dávno uměl na své potenciální partnery, či známosti na jednu noc zapůsobit, pohodil hlavou do rytmu tak, až se jeho zlaté vlasy zvlnily všude kolem.

Byl by se podíval, jaký účinek to na jeho dnešní společnost mělo, kdyby kolem pasu neucítil čísi nenechavé ruce a kdyby si ho Kaguya o pár vteřin později nepřitáhl k sobě tak blízko, až mohl vidět ty úchvatné, černé tenké nitky v jeho očích a cítit horký dech na svém obličeji. Avšak to, co jím zamávalo nejvíc, byly horké, šikovné dlaně, které si jej držely těsně u sebe, aby se společně mohli vlnit do rytmu hudby. Naruto, naprosto fascinován chvílí okamžiku, úžasnem pootevřel ústa a naprosto se poddal hudbě i všem jeho dotekům. Zatímco se společně hýbali do rytmu, Kaguya svýma nenechavýma rukama rejdil po jeho těle, hladil ho po zádech, bocích i břiše a hypnotizoval ho přitom svým sebevědomým úsměvem.

Každé místo, jehož se dotkl, Naruta zabrnělo, až se musel lascivně kousnout do rtu a tentokrát to byl on, kdo opilý alkoholem, i okamžikem, zahákl prsty za jeho opasek a přitáhl si ho ještě blíž, tak, že tančili skoro tělo na tělo. Úchvatná hudba, alkohol kolující v jeho krevním oběhu a dobrá nálada způsobily, že nakonec tančili tak blízko, až se o částmi těl otírali. Teprve až v momentě, kdy se mu o rozkrok otřelo zelenovláskovo stehno a kdy mu skrze zaťaté zuby pronikl přidušený sten, mu došlo, že je vzrušený. 

A že mu to vůbec nevadí.

Kaguyova ústa se v ten okamžik roztáhla do širokého úšklebku, jako kdyby právě tohle byla ta reakce, které chtěl dosáhnout, pravačkou poputoval přímo po jeho těle, přes boky, na ramena, až se jí zabořil do jeho jemných vlasů a chytil si ho za temeno, snad jako kdyby ho chtěl políbit. 

Naruto vytřeštil oči a zalapal po dechu, který se mu rázem zadrhl v hrdle. Jediné, co dokázal vnímat, byl ten sebevědomý, arogantní úšklebek a plné rty, které se k němu blížily možná, že až závratnou rychlostí. 

***

Dveře z baru se za nimi zabouchly tak prudce, div se skleněné části nerozsypaly na malé kousíčky, ale i kdyby se tak stalo, Narutovi by to v tu chvíli bylo úplně ukradené. Jediné, co ho v tu chvíli zajímalo, byla ústa staršího muže, která okupovala ta jeho a horké tělo, co se na něj tak lačně tisklo. I přesto, že kolem bylo pár postávajících, co na ně se zájmem hledělo, to neřešil a asi dvě vteřiny poté, co vypadli z baru, se nechal natisknout na zeď podniku a za stálého líbání také ochmatávat. 

Byla mu putna, že se chová jako patnáctiletý výrůstek. Jediné, co momentálně dokázal vnímat, byla obrovská spalující touha, která se v něm rozhořela ve chvíli, kdy se Kaguyovi na tanečním parketu podíval do očí. Zatímco druhého mladíka vášnivě líbal, dravě ho kousal do rtů a sám se nechal oždibovat a sát, užíval si všechny jeho doteky, lituje, že je cítí pouze přes látku oblečení.

Jako kdyby druhý snad četl jeho myšlenky, pravačkou mu zamířil k poklopci, hravě a šikovně ho rozepl i se zipem a horkou dlaní zamířil přímo dolů do jeho spodního prádla, kde stisknul jeho již tvrdé mužství a několikrát jej pohonil, aby ho vyburcoval k ještě k větší nadrženosti. V momentě, kdy sebou blondýnek prudce zacloumal, palcem obkroužil jeho žalud a hned poté začal přetahovat předkožku, zamířil levačkou k vlastnímu rozkroku, avšak dřív, než stačil udělat cokoliv dalšího, rozezněl se prostorem šokovaný, nechápavý hlas.

"N-Naruto?"

Jmenovaný sebou prudce trhnul a nespokojeně zaskučel, ale donutil se od svého společníka odtrhnout a zvednout hlavu, aby zjistil, kdo ho vyrušuje při tak důležité činnosti, avšak jakmile to udělal, strnul na místě a celým jeho tělem projela vlna děsu.

Díval se přímo na muže, který byl Kaguyovi podobný jako vejce vejci.