Když plavovlásek toho dne dorazil domů do bytu, jenž sdílel společně se Sasukem, lehce si zkousával ret, ztracený ve vlastních myšlenkách. Jakmile za sebou zabouchl dveře, skopnul ze sebe letní tenisky a vyrazil dál do útrob bytu, stále dokola a dokola si přehrávaje rozhovor se starším, zelenovlasým dvojčetem.

"Tak mě nech tě poznat," vydechl nakonec blondýnek, hledě do těch téměř nazelenalých očí, které ho tolik fascinovaly.

I přesto, že starší muž nyní postával několik kroků od něj, stále cítil jemné elektrizující vibrace na místech, kde se jej předtím dotýkal. Vůbec nechápal, proč něco takového říká. Chodil přece s Kaguyou, a tak přišel sem, aby to jednou provždy vyřešil a tuhle svojí rozpolcenou éru nechal za sebou. A teď tady před Zetsuem stojí a skoro žadoní o to, aby ho od sebe neodháněl. Vážně, byl on vůbec normální?

Ootsutuski jen lehce nakrčil obočí a několikrát zamrkal, jako kdyby nevěřil vlastním uším. V obličeji se mu na moment mihl podivný, skoro až nevěřícný výraz a Naruta opět napadlo, že možná není takový parchant, jak se zdá. Možná, že prostě jen celý život chtěl, aby si to o něm všichni mysleli. Ale proč? Očekávali od něj rodiče jako od staršího dítěte, že se bude chovat jako arogantní, drzý idiot a podle toho s ním také zacházeli? Protože pokud ano, stáli jejich rodiče pěkně za hovno.

"Nechápu, proč bych to měl dělat," odsekl a složil ruce na hrudi. V nazelenalých hloubkách se mu přitom zvláštně zablesklo. Ve tváři nasadil kamenný, možná zčásti odměřený výraz a probodl mladíka ostřížím zrakem. "K tomu, abysme si spolu mohli užít, mě znát nepotřebuješ. A jelikož nic jinýho jsem s tebou v plánu stejnak neměl, tak-"

Naruto prudce zavrtěl hlavou. "Nevěřím ti to," řekl jen a silně stiskl ruce v pěst.

"To je ale tvůj problém. Teď běž, zdržuješ mě od práce," odfrkl si a rukou mu naznačil, ať laskavě vypadne.

Uzumaki se však nehnul ani o píď.

Starší zaskřípal zuby a provrtal ho naštvaným pohledem. "Nechtěj, abych to říkal dvakrát, navíc," ušklíbl se a několikrát zamrkal, "přece nechceš, aby nás tu spolu viděl někdo, kdo zná i bráchu a naprášil tě. Asi by se mu nelíbilo, kdyby zjistil, že jeho vysněnej chlapeček tráví čas s jeho zlým dvojčetem."

Na malý, sotva znatelný okamžik plavovlásek pocítil strach z toho, že by jeho slova mohla být pravdivá a měl sto chutí, poplašeně se otočit a podívat se, zda je někdo nesleduje. Místo toho však silně stiskl ruce v pěst a zprudka se nadechl. Pak udělal dva kroky jeho směrem a přitiskl se rty na ty jeho.

Odbila sotva jediná vteřina od toho, co se jeho polštářky vpily do jeho, o něco užších a bledších, než ho Zetsu, snad čistě automaticky, či z náhlého závanu vášně, popadl kolem pasu, prudce ho obrátil a zády ho natiskl na desku svého pracovního stolu. Jednou rukou se mu zabořil do zlatých vlasů, druhou ho k sobě silně přitiskl a začal ho líbat s neskrývanou dravostí tak intenzivně, až Naruto zčásti vzrušeně, zčásti šokovaně vydechl a zpřístupnil mu tak svá ústa pro další plenění. Srdce plavovláskovi zběsile bušilo, krev ve spáncích tepala jak splašená a hlava se mu z té těsné blízkosti a z toho, co se právě dělo, točila, až měl dojem, že je zelenovláskovou přítomností přímo opilý! Zas a znovu šel jeho přítel stranou a jediné, co dokázal celým povrchem těla, každou jeho buňkou, vnímat, byl jen a jen Zetsu.

Přál si, aby ta chvíle nikdy neskončila a on mohl v tom úchvatném, dravém polibku setrvat navždy, ale...

"Ootsutsuki, děláš si ze mě prdel?! Okamžitě se vrať k práci, tady nejsme na žádný posraný homoušský cucání zvědaví! A ty mladej, okamžitě vypadni!"

Jakmile si Naruto vzpomněl na vyrušení od vedoucího směny, jen si povzdechl a zavrtěl nad sebou samým hlavou. Na jednu stranu ho štvalo, že jim do jejich krátké, intimní chvíle ten starej páprda skočil, ale na druhou to bylo možná jen dobře. Jashin ví, jak by to celé dopadlo...

"Jsi doma brzy," vyrušil ho z přemýšlení hlas jeho nejlepšího kamaráda.

Uzumaki se silou vůle donutil, polekaně nenadskočit, silně stiskl zuby a zhluboka se nadechl. Pak zvednul hlavu a přejel tmavovláska vyrovnaným, klidným pohledem.

"No a co?" zamručel a mykl rameny, "holt to šlo rychle..."

Jít to ještě rychleji, patrně by s ním ještě teď šukal na záchodech pro personál...

Sasuke, jenž zrovna v ten moment seděl na gauči a znuděně přepínal programy na televizi, se na něj zvědavě podíval. "Jak to šlo?" zeptal se se zájmem a ležérně přehodil nohu přes druhou, "Nezkoušel to na tebe a dal si říct?"

Naruto si znovu vzpomněl na jejich krátké dostaveníčko. ,No... říct by si dal určitě,' pomyslel si, ale nahlas jen znovu pokrčil rameny.

Už už se nadechoval, aby mu řekl, co se vlastně stalo, ale nakonec se kousl do rtu a silně stiskl ruce v pěst. Možná, že to není úplně ten nejlepší nápad, Sasukemu něco říkat. Jasně, byl to jeho nejlepší kámoš už od doby, co ještě nosili plíny, ale na druhou stranu přece nemusel vědět, že jeho finální rozhodnutí nakonec není úplně nejčestnější, ale spíš pěkně sobecké. Možná, že nejlepší ze všeho by bylo, kdyby se nejdřív rozhodl, který z bratrů za to víc stojí a pověděl mu až konečnou verzi svého rozhodnutí, aby nevypadal jako úplný idiot.

Když nad tím ale takhle přemýšlel, musel uznat, že to, co měl momentálně v plánu, znělo nejenom sobecky, ale taky pěkně pošahaně. Nasucho polkl, potlačil nutkání se kvůli lži prudce začervenat a jen se pousmál.

"Nějaký blbý pindy měl, ale nakonec mu stejnak nic jinýho nezbylo," řekl a falešně se zazubil, doufaje, že na něm jeho nejlepší kámoš nic nepozná. Jeho ostřížímu zraku jen tak něco neuniklo.

Sasuke kývl hlavou. "To je fajn," řekl jen, "Tak se aspoň budeš moct konečně soustředit na Kaguyu. Snad nebude ten jeho brácha moc velkej kokot a nic mu nevyžvaní."

Blondýnek nesoustředěně pokýval hlavou, až se mu plavé vlasy zvlnily kolem obličeje.

"Myslím, že v tomhle případě by byl fakt sám proti sobě," zamumlal, a pak, aby, se neprozradil, konečně změnil téma: "a co ty? Ještě pořád myslíš na Ino?"

Uchiha si odfrkl.

"Ani mi nemluv."

***

V dalších dnech Naruto překotně vymýšlel, jak by mohl uskutečnit svůj pošetilý a tak trochu hloupý plán. Přece jenom vídat se se Zetsuem za Kaguyovými zády nebylo nic, co by se mu líbilo, ale jak jinak měl jeho starší dvojče poznat? Těžko mohl svému příteli říct, že si chce dát pauzu, aby zjistil, s kým z nich mu bude líp. Nic jiného mu tedy bohužel nezbylo. Moc dobře věděl, že Kaguya je hodný, milý kluk, který si takové jednání nezasloužil, ale on si prostě nemohl pomoct.

Zetsu byl zakázané ovoce, které ho lákalo stále víc a víc. Věděl, že to, jak se rozhodl, není správné a jeho tradiční povaze se to navíc vůbec nepodobá, až měl pocit, že se snad zblázní. Každou volnou chvíli, kdy zrovna nedělal nic, co by mu dostatečně zaměstnalo mozek, měl výčitky svědomí, které mu nedávaly spát, ale i tak ho nedokázaly přesvědčit, aby se své posedlosti vůči staršímu dvojčeti vzdal.

Tak nějak to ale vypadalo, že nakonec nebude mít pořádnou příležitost k tomu, Zetsua poznat tak, jak měl v plánu.

Avšak pár dnů poté, ve chvíli, kdy zrovna s Kaguyou vycházel z kina, se situace změnila, snad jako kdyby jeho nečestné rozhodnutí a tajné touhy vyslyšel sám vesmír. Byli zrovna na cestě ze sálu, kde promítali nějaký nezajímavý film, jenž vlastně ani pořádně nevnímal, jelikož celou dobu přemýšlel, jaký je idiot a jak si Kaguyu nezaslouží, když starší mladík přestal vyprávět o svých dojmech z filmu a o něco zvážněl.

"Chtěl jsem ti říct... za pár dní odjíždím pracovně do Suny... nebude to problém?" zeptal se.

V Narutovi zatrnulo.

"Do Suny? A na jak dlouho?"

Kaguya si zhluboka povzdechl a po cestě k autu jej vzal za ruku. "Asi na tři týdny. Šéf nám dal novou zakázku, když je ta u Uchihů skoro hotová. Je to docela daleko, tak tam budeme mít i ubytování. Nebude ti to vadit? Je to dlouhá doba."

Naruto nasucho polkl a zhluboka se nadechl. Jeho odjezd znamenal jedno jediné... Teď už mu nebude nic bránit v tom, aby se vídal se Zetsuem... a z toho mu začínalo být trochu špatně.

"Nebude," zamumlal a pokusil se o úsměv, i přesto, že na něj šly mdloby. Celou dobu vše plánoval jen ve vlastních myšlenkách a představách, ale tohle znamenalo, že bude mít volnou cestu k jednání. Proč měl najednou sto chutí, zahrabat se hluboko pod zem? Jako kdyby až teď pořádně zjistil, jak moc velkej debil a křivák je. "Chápu přece, že je to tvoje práce. Navíc tři tejdny nejsou taková doba."

,Za tři tejdny se může stát hromada věcí...,' projelo mu hlavou a kolena se mu hned na to roztřásla.

Kaguya se široce pousmál.

"To je pravda... uteče to rychle," řekl jen, zastavil a vlepil mu drobný polibek na špičku nosu, "a kdybys to beze mě nemohl vydržet, můžeš přijet. Rád tě propašuju na ubytovnu."

Narutovi se vnitřně chtělo umřít. Do čeho se to sakra navezl?!

"Jasně, proč ne."