Druhý den dorazil Naruto do Travnaté asi kolem páté odpoledne, přibližně v okamžiku, kdy věděl, že Kaguya už bude mít po práci a bude alespoň trochu odpočatý. Na zádech měl batoh se zabalenými věcmi, díky kterým u něj v pohodě mohl zůstat přes noc, jako bylo pohodlné oblečení, zubní kartáček a pyžamo v podobě volných trenek a tílka. Avšak i přesto malou částečkou své mysli tak nějak doufal, že mezi ním a Kaguyou dojde k něčemu víc a on jej tak nebude potřebovat. Jasně, nikdy nějak extra netlačil na pilu a neměl jediný problém si počkat, ale už to bylo docela dlouho, co někoho naposledy měl, a tak co se intimní oblasti týkalo, doufal, že by se spolu třeba mohli posunout dál a být si tak potom ještě bližší.

Z autobusové zastávky mu to k němu domů trvalo asi jen deset minut pěší chůze. Zdejší městečko nebylo tak obrovské jako Konoha, a tak se i do vzdálenějších částí dostal poměrně za chvilku. Zelenovlásek se původně nabízel, že skončí v práci dřív, aby na něj mohl počkat, ale on na jeho slova jen mávl rukou a pak se zazubil. Nebyl přece z cukru. Nedělalo mu problém, svézt se hromadnou dopravou a pak podle navigace trefit na adresu, kterou mu pošle. A opravdu. Celou cestu kráčel v podstatě rovně a zabočil jen párkrát, takže měl dojem, že příště to zvládne už po paměti.

Jakmile dorazil na místo, na okamžik překvapeně strnul na místě, když přímo před ním stanul obrovský rodinný dům s velkou zahradou, která se patrně táhla ještě dál, tam, kam Naruto díky vysokému plotu neviděl. Předzahrádka byla však krásně upravená, několik pečlivě zastřižených keříků lemovalo vydlážděnou cestu od branky až k hlavním dveřím do domu. Podél celé délky domu se táhl záhonek s precizně upravenými narůžovělými květinami, na jejichž název si blondýnek nedokázal vzpomenout.

,Sakra, je vidět, že ho ta práce vážně baví,' projelo mu hlavou, zatímco mačkal domovní zvonek na sloupku těsně vedle branky s ručně kovanými ornamenty a kudrlinkami, které upravenost pozemku krásně doplňovaly.

Trvalo jen několik vteřin od doby, co Naruto zazvonil, než se dveře domu konečně otevřely a v nich stanul jeho ještě stále prozatím neoficiální přítel. Podle mokrých, rozcuchaných vlasů a bílého, navlhlého trička, které se mu k Uzumakiho libosti až příliš lepilo na pokožku pod ním a krásně tak obkreslovalo jeho vysportovanou postavu, bylo znát, že právě vylezl z vany nebo ze sprchy.

"Jsi tu na čas," zazubil se Kaguya a v očích mu šťastně zajiskřilo. Několika dlouhými kroky překonal vzdálenost mezi vchodem a brankou a než se Naruto stačil vzpamatovat, už už mu otevíral dveře a natahoval se k němu pro rychlý polibek.

Blondýn se do polibku jemně pousmál, dlaněmi ho chytnul kolem pasu a přitáhnul si ho k sobě ještě blíž, aby se s ním mohl pořádně přivítat. Jazykem dychtivě přijel po jeho rtech a počkal, než mu zelenovlásek uvolní cestu, a jakmile tak učinil, jal se prozkoumávat tu dokonale horkou a vlhkou jeskyňku. Srdce se mu v momentě, kdy se jejich jazyky střetly v boji o nadvládu, rozbušilo o něco rychleji a po páteři mu přeběhl příjemný mrazík, který začal vysílat prozatím slabé impulsy do jeho rozkroku, jenž měl s Kaguyou o dost prasáčtější a odvážnější plány než on. Aby to nevypadalo, že je snad nějaké nadržené prase, co nemyslí na nic jiného než na sex, s trochou sebezapření se donutil se od druhého mladíka odtáhnout a od líbání zduřelými rty se na něj široce usmál.

"Páni, tak nadšený přivítání jsem teda nečekal," zachechtal se Kaguya s lehce načervenalými tvářemi a rukou ukázal směrem ke dveřím na znamení, že má cestu volnou a může jít dál, "že tobě se opravdu hodně stýskalo?"

"To si piš," zazubil se, pozvání přijal a vstoupil na cestičku vedoucí k domu. Pak se otočil přes rameno. "Ještě aby ne, neviděli jsme se snad rok."

"Ve skutečnosti to byly tři dny," uvedl na pravou míru Kaguya, ale s úsměvem na rtech ho následoval. Musel uznat, že pocit, že je chtěný a žádaný někým tak pohledným a úžasným, jako byl právě Naruto, byl k nezaplacení. U domovních dveří ho konečně dohnal a pak mu rukou pokynul, aby vešel do chodby. "Tak pojď, provedu tě po domě."

"A pak?" zeptal se Naruto, zvědavý, jaký program si pro něj zelenovlásek připravil.

On na něj jen mrknul. "Pak ti připravím nějakou hodně dobrou večeři," řekl a v momentě, kdy uviděl blondýnův nejprve šokovaný, pak nadšený výraz, se jen pobaveně uchechtl a nitrem se mu prohnal silný pocit zadostiučinění. Jak to tak vypadalo, plavovláska informace ohledně večeře dost potěšila, za což byl popravdě rád. Ne nadarmo se přece říkalo, že láska prochází žaludkem, ne?

***

Prohlídka domu a zahrady jim trvala asi půl hodiny a Naruta naprosto uchvátila. Domov rodiny Ootsutsuki byl opravdu krásně zařízený a útulný, poměrně dost prostorný a osvětlený, což se mu strašně líbilo. Na stěnách bylo zavěšeno spoustu obrazů, z nichž většina z nich byla zpodobnění rostlinných buněk přiblížených mikroskopem, což jasně zdůrazňovalo fakt, že páni domů byli titulovaní a uznávání vědci na poli botaniky, a čas od času je doplnila jedna z mnoha rodinných fotografií, u níž se Naruto vždycky na delší dobu pozastavil.

***

Kaguyův pokoj měl výhled na krásně upravenou zahradu, u níž nepochyboval, že se o ní staral převážně právě on sám. Co ho ale zaujalo nejvíc (a za což se i tak trochu styděl), byla velká, pohodlně vypadající postel s tmavě zeleným povlečením. Naruto se nemohl dočkat, až toho večera zalehnou a až se k sobě pořádně přitulí. Těšil se, až položí hlavu na zelenovláskovu hruď, zaposlouchá se do rytmu jeho srdce a pak, až ho nejdřív zdráhavě, ale poté vášnivě políbí na ústa a dlaněmi se rozuteče po jeho těle, jej snad konečně pozná i z intimní stránky.

Těšil se jako malé dítě, ale zároveň byl nervózní. Rozhodně toho dne nechtěl nic pokazit. Na to mu bylo se starším mladíkem až moc dobře.

***

Jak Kaguya slíbil, tak udělal. Jakmile Naruto viděl i ten poslední kout domu (tedy kromě jedněch jediných dveří v druhém patře, u nichž mu nedělalo žádný problém uhodnout, kam asi vedou, ale o kterých se žlutooký ani slůvkem nezmínil), a poté, co si uložil věci v pokoji a převlékl se do domácích kraťasů a trička, se společně vydali do kuchyně, aby připravili večeři.

"S čím ti můžu pomoct?" zeptal se zvědavě blondýnek, když sledoval, jak si momentální pán domu začal připravovat všechny možné hrnce, pánvičky, měchačky a další možné a nemožné věci, a jen se s rukama složenýma na hrudi zády opřel o roh kuchyňského ostrůvku.

Kaguya, který zrovna v ten moment mířil k ledničce, se na něj otočil s nakrčeným obočím a nechápavým výrazem v obličeji. "Pomoct?" zeptal se překvapeně, než jen zavrtěl hlavou a dvěma dlouhými kroky se k němu přisunul, a v dalším momentě ho políbil na nos, "s ničím. Pozval jsem tě sem domů s rozhodnutím připravit ti něco dobrého. Jsi můj host, nemůžu tě nechat pracovat."

"Ale přece nemůžu-," začal protestovat Naruto, ale Kaguya jen s úsměvem zavrtěl hlavou a v další sekundě ho políbil, aby mu aspoň na chvíli zacpal ústa.

Moc dobře v tu chvíli cítil, jak se mladší muž roztřásl po celém těle, na nic nečekal a přitáhl si ho k sobě blíž za boky, přičemž se do polibku téměř okamžitě zapojil, ale on se teď nehodlal nechat rozptylovat, a tak se zase o něco oddálil a jemně se ušklíbl.

"Sedni si a nic nedělej, já to zvládnu," zavrněl a znovu mu věnoval drobný polibek na špičku nosu, "hezky si sedni támhle na židli a já ti zatím připravím ten nejlepší pikantní ramen, co jsi kdy jedl."

S posledními slovy na něj mrknul a otočil se zpátky k lednici.

Zlatovlásek v ten moment jen překvapeně zamrkal. "Ř-říkal jsi ramen, ttebayo?" zeptal se toužebně a zacítil, jak se mu v ten moment seběhly všechny sliny. Nakonec jen zavrtěl hlavou a nasadil v obličeji štěněčí výraz. "Až odtud budu zítra odcházet, můžu si tě vzít domů?"

Odpovědí mu byl pouze pobavený smích.

***

Uzumaki nakonec splnil svůj úkol - zůstal sedět na zadku a nic nedělal -, a mezitím pozoroval druhého mladíka při práci. Jak už bylo za ten měsíc jejich zvykem, na malou chvilku se mezi nimi rozhostilo ticho, které však blondýnek velice brzy přerušil svou veselou, přátelskou a ukecanou povahou. Nadšeně sledoval, jak pomalu, ale jistě dostávají všechny ingredience pod Kaguyovými prsty tvar hotového jídla, jeho nejoblíbenějšího, a mezitím se ho vyptával na všechny možné otázky o jeho rodině a jeho dětství.

O několik desítek minut později bylo jídlo konečně hotové, a tak společně mohli zasednout k večeři, během níž se modrooký celou dobu nadšeně a spokojeně culil, zatímco se cpal až k prasknutí a skoro si u toho blaženě chrochtal, což na Kaguyově tváři vyloudilo šťastný výraz. Naruto byl úplně štěstím bez sebe. Ramen miloval v jakékoliv možné podobě, od dělaného v restauraci po obyčejný, který byl jako polotovar hotový za pár minut, ale ten, který měl toho dne možnost ochutnat, byl naprosto úchvatný a snadno strčil do kapsy všechno, co za celý svůj život jedl. Dokonce mu chutnal až tak moc, že si přidal ještě jednu misku a když ji dojedl, smutně pak zíral do prázdného kastrolu, div se mu nespustily z očí slzy lítosti, že víc už bohužel nezbylo.

Kaguya ho celou dobu jen pobaveně pozorovat a nakonec se jen rozpačitě poškrábal na temeni hlavy.

"Příště ho budu muset udělat víc," zhodnotil, a v momentě, kdy se v blondýnově očích zaleskly slzy štěstí, už to nevydržel a pobaveně se rozesmál.

***

Kolem osmé hodiny, poté, co jim oběma slehlo dostatečně na to, aby se každý krátce osprchoval, jelikož horké letní teploty v kombinaci s pálivým jídlem byly opravdu vražedná kombinace, se přesunuli do obýváku na prostorný gauč před velkou televizi a pustili si film, na němž se dohodli v týdnu. Po nějaké době však Naruto, poklidně sedící vedle svého hostitele s jeho dlaní propletenou s tou svojí, zjistil, že ho vůbec nevnímá. Místo toho celou tu dobu periferně sledoval profil mladíkovi tváře a snažil si zapamatovat každý centimetr hluboko do paměti. Žádný partner mu ještě nikdy neuvařil a on musel uznat, že to na něj udělalo opravdu dojem. Navíc, když udělal jeho nejoblíbenější jídlo.

Modrýma očima sjel po jeho rovném nose hezky níž, na plné polštářky a najednou ucítil, jak ho k sobě vábí, jako kdyby jej k sobě volaly v zoufalé snaze o propojení. Jeho vlastní rty ho začínaly pomalu brnět, a tak na nic nečekal, natáhl se k němu, dlaní mu vjel zezadu od krku do vlasů, přitáhl si ho k sobě a s velkým očekáváním se přisál na jeho rty. I přesto, že se za ten měsíc líbali už mnohokrát, tahle pusa byla úplná jiná - jemnější, ale svým způsobem naléhavější, naprosto odpovídající tomu, jak se Naruto v ten moment právě cítil. Uvnitř v nitru se mu rozlévaly příjemně hřejivé pocity štěstí a nadšení, a on nechtěl nic jiného, než je transformovat do fyzické, hmatatelné podoby.

Uzumaki byl toho dne z Kaguyi naprosto unešený a chtěl mu ukázat, jak moc. Poté, co cítil, že se druhý do polibku pousmál, se rozhodl udělat další krok a trochu sebou zacloumal, jen aby změnil polohu a ze sedu se vyhoupl do kleku. Pak natáhl ruce, položil je na zelenovláskova ramena a jemně zatlačil, a donutil ho položit se na gauči na záda. Ootsutsuki nijak neprotestoval, ani ho nezarazil, což ho vyburcovalo k další činnosti. Tentokrát, o poznání dravěji a vášnivěji, se přitiskl na jeho rty a líbal ho tak, jak zatím nikdy ne. Jazykem si vydobyl přístup do jeho úst, která plenil jako dobyvatel a dlaněmi se mezitím vydal k jeho hrudníku, který začal téměř okamžitě mapovat.

Ruce druhého muže se mu proháněly po zádech, které přes látku trička hladily a masírovaly, a on už se nemohl dočkat, až už se zbaví těch otravných svršků, přitisknou se jen tělo na tělo a konečně se ucítí. Ta myšlenka a fakt, že pod prsty skrz látku cítil vypracované svalstvo svého přítele, ho vyburcovala k tomu, na nic nečekat a konečně dosáhnout toho, co si celou tu dobu přál - větší intimity.

Na okamžik se od žlutookého oddálil, aby si sundal tričko a o pár vteřin později ho začal stahovat i z něj, přičemž mu druhý nadšeně pomáhal. Za celou tu dobu se od sebe neodtrhli víc než na pár vteřin a kdykoliv to bylo možné, znovu se k sobě těsně přitiskli, aby mohli vsát ret toho druhého, nebo ho dravě kousnout a pak nasát do svých úst.

Všechno šlo naprosto perfektně a Naruto byl jako v rauši. S každým dalším pohlazením, s dalším dotekem cítil, jak ztrácí kontrolu a jak si přeje mít u sebe druhého stále blíž a blíž, přeje si ho cítit všude kolem sebe a možná, že dokonce i uvnitř. Zatímco už pomalu nevěděl, jaká končetina je čí a kdo komu všemi těmi doteky způsobuje větší slast, roztřesenou dlaní se vydal po Kaguyově horkém, vypracovaném těle níž, aby v závanu očekávání zahákl prsty za okraj jeho kalhot, avšak v ten moment se od něj druhý odtáhl a se zcela zarudlými tvářemi zavrtěl hlavou, což bylo pro Naruta něco jako ledová sprcha.

"U-udělal jsem něco špatně?" zeptal se s doširoka vyvalenýma očima a rychle se zdvihající hrudí. Již probraný penis v jeho kalhotách sebou nespokojeně zacukal.

Kaguya se omluvně usmál a jen zavrtěl hlavou. "Já... možná to bude znít divně," zamručel zelenovlásek a na vteřinu uhnul pohledem zpět k filmu, než se mu zpříma zadíval do očí, "ale nechci nikam pospíchat a pak to zkazit. Víš... Já nejsem takovej, jako-"

Na chvíli se odmlčel, jako kdyby se kousl do jazyka, ale nakonec zavrtěl hlavou a vzal blonďáka za ruku.

"Prostě na to nechci hned vlítnout a pokazit to. Mám tě rád, Naruto, a neodpustil bych si, kdybych to zkazil. Myslíš... myslíš, že bychom dnes mohli jen kouknout na ten film?"

Naruto byl tak zaražený, že chvíli nenacházel slov, a když mu došlo, že by si to Kaguya mohl vzít osobně, chystal se otevřít ústa a odpovědět mu, ale v ten moment se ode dveří ozval pobavený smích a uvnitř něj rázem zatrnulo. Poznal ten smích ještě dřív, než se otočil. Jakmile to ale udělal, jeho oči se střetly s těma neuvěřitelnýma, skoro nazelenalýma díky těm zvláštním, černým nitkám protínajícím sytě žlutou duhovku.

"Nádhera," okomentovalo dění v místnosti druhé dvojče s rukama složenýma na hrudi.

"Zetsu," zavrčel najednou o sto procent vážnější Kaguya, "Co tu děláš? Měl jsi být dneska pryč!"

Druhý jen mykl rameny, jako kdyby mu na tom, co mladší právě řekl, vůbec nezáleželo. "Nakonec to u Kisameho dneska padlo. Ale neboj, rušit vás nebudu," na moment se odmlčel a přejel celou scénu pobaveným pohledem, "navíc, podle toho, co jsem slyšel, ani nebude co rušit."

Znovu se uchechtl, zavrtěl hlavou a zvedl ruku do vzduchu na znamení, že odchází.

Vteřinu předtím, než se však obrátil, věnoval plavovláskovi jemné, sotva znatelné zvednutí koutků doplněné o vyzývavé mrknutí, které, jak moc dobře věděl, toho kluka přivede do naprostých rozpaků, z nichž se patrně po zbytek večera neprobere.