Next chapter is here! Ou jee meeeeen. Jsem hold úžasná 😂
Enjoy!
Lucc♡

,,Honza tu není!" začnu panikařit, vběhnu zpátky do obýváku a podívám se na Pavla, který kouká z okna.
,,A jeho auto je taky pryč.. " Zašeptá.

Michal-

Nevím, co mě ovládlo dřív..zda vztek, nebo bezmoc a strach.
,,Tak je retard, nebo jako co je zač? Napít se a pak sednout za volant?" Začnu křičet jako smyslu zbavený a sesunu se po zdi na zem.
,,Udělal tohle už někdy?" Zeptám se pln zoufalství Toma a on pouze kývne hlavou.
,,Často to dělá. Snažil jsem se mu to vymluvit, ale tohle se mi nepovedlo." Povzdechne si zklamaně.
,,Takže..nám nezbývá nic jiného..než čekat?" Povzdechnu si.
,,Jako vždy" posmutní Tom a Pavel ho ihned obejme.
Svůj pohled zaměřím jinam. Taky chci být tak šťastnej.
Ale ani v tom snu nebudu.

Honza-
Ten zvuk motoru..tak uklidňující...
Vjedu na dálnici a přidám na plyn.
Zhluboka se nadechnu a s výdechem se můj úsměv začne rozšiřovat. Nádherný pocit. Nikdy bych ho za nic nevyměnil..
Zrychlím ještě více a na malý moment zavřu oči...

Michal-
,,Ano?" Zvednu telefon, když mi volá neznámé číslo.
,,Dobrý den, máme pro vás zlé zprávy. Váš přítel narazil do kamionu, co byl naproti němu a zrovna brzdil. Narazil do něho silnou rychlostí a vypadá to, že se váš přítel ani nepokoušel brzdit." Řekne a mě se v ten moment zatmělo před očima.
,,O..omlouvám se, ale my dva nejsme pár."
,,Ah..tak to se omlouvám. Měl váš kontakt označený se znaky dvou srdcí." Řekne.
,,A kde ho najdem?"Zeptám se zadržujíc slzy.
,,V nemocnici v Pardubicích. Stalo se to kousek od nich.."
Jak se tam tak rychle dostal?
,,D..dobře, děkuji vám moc." Ukončím hovor a s tvrdým výrazem na tváři se otočím na kluky.
,,Jedeme do Pardubic...Hned!" Nasednu za volant, kluci si sednou a jedeme.
,,Tak povíš nám sakra už, co se stalo?" Vykřikne mi Michal u ucha, když si všimne jak rychle jedu a jak křečovitě držím volant.
,,H..Honza..on měl nehodu." Vydechnu a první slza si dere cestu na povrch.

Omlouvám se všem, ale kdybych toto neudělala, tak by byl příběh už skoro u konce.
A věřte mi..s tímhle příběhem se budu loučit velice těžko.
Jsou právě 3 hodiny ráno a já vydávám tuto kapitolu, aby jste nemuseli čekat do odpoledne, než se opět uráčím vstát. 😂💕
Snad se líbilo.
Lucc♡
PS:Mám hlad, ale blíží se 3:15 a já z postele fakt nejdu 😭😂
Jsem jediná, kdo se toho času taky bojí? 😂