✅humorná povídka na téma mladí a stáří
✅třetí osoba
✅1500+ slov

Naposledy přejela bříšky prstů po namodralých dračích šupinách. Po té stáhla ruku k tělu a podívala se před sebe. V jejích očích vládla špetka strachu a nesmírné množství respektu. Snažila se neuhnout pohledem, když se obrovská vrata před ní otevřela a stanula v nich mužská silueta. Drak po jejím boku zneklidněl, z nozder vypustil obláček páry a o krok nejistě ucouv vzad. Osoba se k nim jistými kroky přibližovala.

Dívka poklekla a drak sklonil hlavu k zemi.

,,Jsi si jistá?" zeptá se muž bez jakéhokoli vznešeného slova, čemuž se dívka lehce podiví.

,,Já si svoji stranu vybrala už dávno." zašeptá dívka a pohlédne muži oděném v kožené tunice protkané zlatou nití do jeho očí. Přísahala by, že se v nich zableskla ohnivá záře.

Muž se beze slova otočil a rozešel se po vyšlapané cestě směrem k lesu. Dívka i se svým drakem neváhala a následovala jej.
Před lesem se začaly rýsovat obrysy postav, postavené do řady a za nimi mnohem větší siluety, jejich draci. Dívce se sevřelo hrdlo. Zkrátka nedokázala uvěřit tomu, co právě viděla.

Uplynulo pár měsíců. Tato vzpomínka se Altiře vybavila pokaždé, když stála u konci řady. Když tehda tím novým zelenáčem byla ona. Ale teď? Všichni ji považovali za znalého člena, ona si však stále připadala, jako by to bylo včera, kdy se připojila do řady. Byla to pro ni obrovská čest, že mohla být jejich součástí. Konečně měla pocit, že někam doopravdy patří. Že není jen pouhý člen do počtu.
Na mýtině se zjevil Arias, následovala ho dívka a světle zelený drak.
Všichni upírali na nové členy zrak. Altira měla pocit, že jí nová dívka připomíná sama sebe. V očích ji planuj strach, zároveň i ohromný respekt ke všem, jež byli nastoupeni v řadě. Tedy i k Altiře.

Později toho dne seděla Altira opřená o kmen stromu a pozorovala svého draka, Celduina. Stříbrný drak s namodralými šupinami ležel pár metrů před ní a probíral se své šupiny na přední tlapě. Milovala, když mohla nečinně pohlížet před sebe a užívat si klid.
Zaslechla, jak se k ní blíží kroky. Ani ji nepřekvapovalo, když se před ní zjevila ta nová dívka.

,,Ty jsi Altira, že? Těší mě, Lumia." špitla zelenooká s kapkou roztřeseným hlasem.

Dotyčná pomalu přikývla s vlídně se usmála.

,,Pověz mi prosím Váš příběh." řekla prosebně Lumia a pohledem sklouzla k ležícímu draku, stále zaobírajícímu se jeho šupinami.

,,Věř mi, budeš se smát. Tomu, že jsem byla tak hloupá. Udělala jsem chybu, já vím. Ale nebudu skrývat svoji minulost. Možná toho lituju, ale díky tomu jsem tam, kde teď jsem." pohlédla Altira k nebi a lehce se pousmála.

,,Bylo to před pár lety. Tehda jsem ještě žila se svojí rodinou v horách. Měli jsme tam malý statek, ale uživili jsme se. Stačilo nám to. A potom si mě našel Celduin." pohlédla na svého draka ,,Říkám mu Celly." poznamenala a drak na ni upřel svůj pohled.

,,Zákon dračího jezdce mi byl již tehda dobře znám. Trhalo mi to srdce, ale dokázala jsem opustit to vše, co jsem měla. Rázem jsem neměla nic, jen sama sebe a Cellyho, kterého jsem teprve poznávala. Učil mě jak přežít. Ale to znáš, to jsi si taky prožila.
Jako všichni noví a slabí dračí jezdci, jsem byla bez klanu. Vzhlížela jsem ke každému, kdo byl jen o špetku silnější než já. Měla jsem z nich respekt, možná až strach.

A potom, mě našla alfa Letících blesků, Nessa. Nabídla mi místo u nich, já tehdy naprosto neznalá v těchto věcech jsem přijala. Byla jsem tak blbá, a vzala na místě nabídku ke klanu, o kterém jsem nevěděla vůbec nic. Natož abych věděla, jak takový klan funguje. Až později mi došlo, co to pro mě znamená. Nestihla jsem ani poznat všechny členy a došlo, mi že tady je něco špatně. Nic mi skoro neřekli. Nessa nic neřešila, všechny problémy šly stranou, nechtěla o nich ani slyšet, natož je řešit. Přišlo mi, že ani nechtěla nést zodpovědnost alfy. Jediné co chtěla, byla sláva a titul alfa. Ale o povinnostech alfy neměla, spíš nechtěla mít ani zdání. A co víc. Všichni členi byli tak tupí a přišlo jim, že to co dělá, je naprosto v pohodě. Nevadilo jim, však oni taky nic neřešili. Vlastně se k sobě i hodili. Problém byl, že já k nim ani z daleka. Neměla jsem pocit, že bych někam patřila. Jen nesehraná skupina náhodných lidí. Stávali jsme se s Cellym silnějšími, trénovali jsme. A pak se stalo... Že jsem začínali být silnější než naše alfě. Jak říkám, nic neřešila..  a vlastně ani nic nedělala. Se svým drakem neměla pomalu žádný vztah a důvěru. Když se na to dívám takto zpětné, přijde mi to všechno vtipné. Jak mohl takový klan vůbec existovat. Že se udržel tak dlouho.
Chtěla jsem odejít pryč. Bylo mi jedno, že bych byla bez klanu. Aspoň bych mohla začít znovu, a ne udělat chybu, přijmout první nabídku, která přijde.
Byla jsem nejsilnější. Všichni o tom moc dobře věděli, a přesto mě přehlíželi. Nevšímali si ani sami sebe. Poprvé jsem potkala Stíny Lesa, jako prvního rovnou alfu, Ariase. Ale v tu dobu jsem ani netušila, kým je. Až mi to, kým je, řekl, myslela jsem tehda, že se propadnu za své chování k němu hanbou do země. Bavila jsem se a alfou, a už jen dle jeho slov jsem poznala, že tento klan je úplně jiný, lepší."
pousmála se Altira při té vzpomínce.

Jak říkám, chtěla jsem ze svého klanu pryč... Ale bylo mi líto zahodit to všechno. Přeci jen, byla jsem tam nějakou dobu. Možná byla Nessa nesmírně divná, ale její drak nikoli. Stali se s Cellym přátelé a i teď se občas tajně, bez vědomí Nessy, setkají. Tehda jsem se bála, že by můj odchod mohl znament konec jejich přátelství. Nechtěla jsem, aby kvůli mému rozhodnutí ztratil Celly své přátele."

Celly přotočil ušima a s klidným výrazem poslouchal slova své dívky.
Altira si ani nevšimla, kdy přišel drak Lumii.  Zaujatě na něj pohlédla. Světle, až krémově zelené šupiny a tmavě zelené oči. Téměř bílé rohy, s náznakem barvy šupin. Vypadal nádherně, když na něj dopadaly paprsky slunečního svitu skrz listy

,,Jmenuje se Saelind." podotkla Lumia, když si uvědomila, že Altira přestala vyprávět a skončila zaujatá u jejího draka.
Při vyslovení toho jména drak natočil uši směrem k dívkám.

,,Ale pak se stalo, že jsme přeci jen odešli. Byl to úplně nový svět. Když jsme byli sami.
Najednou jsme měli víc jídla." Rozesmála se.
,,Ne, že bychom u Letících blesků trpěli hlady, to zas ne prosím tě. Ale řekněme, že jsem jako jediní něco pořádně dělali, i pro ostatní. A teď jsme měli vše najednou pro sebe. Bylo to všechno mnohem jednodušší. A potom tomu klanu hráblo. Začal tam totální zmatek. A pak to šlo rychle. Začali jsme více potkávat Stíny Lesa. A já si uvědomila, že. u nich to funguje zcela jinak. Už jen alfa byla při nejmenším opravdová alfa a klanové problémy jí nebyly cizí. Občas jsem s některým ze členů prohodila pár slov. Ale to, abych mohla k nim, byla ještě dosti daleká cesta. Pomalu mě ani neznali. U nich rozhodně neplatilo to, že přijmou každého hned na první setkání. Trvalo to nějakou tu dobu. Byly týdny, kdy jsme nikoho z nich ani neviděli. A pak předpokládám, že jsme na tom byli velice podobně a dál už bude tvoje cesta podobná. Trávila jsem s nimi více a více času, až nakonec mě přijali. Přijde mi to jako včera, kdy jsem stála na tvém místě. Jak říkám, možná lituju svého unáhleného rozhodnutí. Ale bez něj bych nebyla tam, kde jsem nyní."

,,A to jsi na začátku neměla nikoho, kdo by ti poradil, do jakého klanu jít?" zeptala se nechápavě Lumia a pozvedla obočí.

,,Jak říkám, bydleli jsme na samotě v horách.  A po té kdy jsem odešla ze svého domova, byla Nessa první, koho jsem potkala a byl odhodlaný se mnou vést řeč."

"Ještě nechápu jednu věc. Říkala jsi, že se budu smát. Co je na tom vše tak vtipného? Vždyť ten polopohřbený klan je spíš k pláči. Slyšela jsem, co s ním teď dělají. Jsem ráda, že jsi od tama odešla."

,,Vtipného? Pro mě všechno. Byla jsem tak hloupá a udělala nejen na začátku tolik chyb. Když se na to dívám zpětně, musím se sama sobě zkrátka a dobře jen a jen smát.

,,A jaký je Váš příběh?" pohlédne Altira na dívku s drakem před sebou.