Ráno mě vzbudilo něco hrozného. Na mém obličeji ležela Bellatrix! Naštěstí jako kluběnka, ale i tak je to hrozné.

Vzal jsem ji do dlaně a ''jemně'' pustil Bellatrix na zem vedle postele.

''Co se to- Jakto že jsem na zemi?!'' zapištěla Bellatrix.

''Seš tam proto, že jsem tě tam hodil.'' zamručel jsem rozespale.

''Draco, přece bych věděla o tom kdybys se mnou hodil o zem.''

''Jsi kluběnka. Ta skoro necítí nárazy. Můžu s tebou hodit o stěnu a tobě to nic neudělá. Koukej.'' odvětil jsem a sednul si na kraj postele.

''Ať tě to ani nenapad-'' začala pištět Bella a snažila se odhopsat co nejdál ode mě. To se jí však nepovedlo a tak se za chvíli znovu octla v mé dlani. Pevně jsem ji chytil a za zvuku jejího řevu, jsem ji hodil plnou silou na zeď. Bellatrix se odrazila a spadla mi zpět do ruky. ''To bylo... Super! Ještě jednou!'' řekla mi a já s ní zase švihnul o zeď.

''Co to děláte?!'' řekl vyděšeně Voldy který se zrovna probral.

''Nevidíš? Hazím si s tvojí milovanou o zeď.'' řekl jsem naprosto klidně.

''Hned toho nech a dej mi něco na snídani. Mám hlad.'' poručil mi pán zla.

''Dobře nechám toho, ale tu snídani si dám já a ty se budeš jenom přiživovat jako parazit.''

''Jak jsi mě to nazval?! Já jsem pán zla, mě nikdo nebude urážet!''

''Parazit je název pro někoho kdo se přiživuje na někom jiném. Není to urážka. A teď když jsme si vysvětlili terminologii, tak konečně můžu jít na snídani.'' vysvětlil jsem a zamyslel se nad tím co si dám.

''A já jsem vosk?'' přidala se Bellatrix.

''Ne ty jsi kluběnka.'' odpověděl jsem.

''Ty víš jak to myslím!''

''No jo...'' zamručel jsem a vzal zase Bellatrix do ruky. Šel jsem do jídelny, kde nikdo nebyl.

''Kde jsou Narcissa a Lucius?'' zeptal se Voldy.

''Šli na schůzku přeživších smrtijedů.'' řekl jsem nezaujatě a začal se hrabat v lednici. Nakonec jsem vítězně vytáhl marmeládu a namazal ji na chleba s máslem.

''A jakto že na tý schůzce nejseš taky?'' zeptal se káravě Voldemort.

''Protože moje milá matka není toho srdce mě vzbudit, když ve spánku vypadám jako andílek.'' odpověděl jsem.

''Odkdy spí andílci s hřebenem ve vlasech a slintají na polštář.'' zpražila mě Bella.

''Tomu se říká mateřský cit. Tomu ty nerozumíš.'' odbyl jsem ji a zakousl se do chlebu.

''A já nic nedostanu?'' řekla hladově Bella.

''Můžeš vylízat sklenici od marmelády.'' řekl jsem a posunul ji o kousek blíž k tetě.

Teď se mi naskytl ten hrůzný pohled na to jak kluběnka začala vyplazovat svůj dlouhý jazyk. Oslintala půlku stolu, než se dostala ke sklenici, ze které jako stěrače setřel její jazyk marmeládu a pak se pomalu začal opět táhnout k Belle, přičemž za ním zůstávala červená stopa od marmelády. Teď byla půlka stolu od slin a marmelády.

''To si uklidíš.'' řekl jsem Belle.

''Ne, to ty to uklidíš!'' nařídila mi.

''Tak jo.'' řekl jsem a vzal ji do ruky. S ní jsem pak jako s hadrou setřel stůl. Teď byla černá kluběnka polepená červenou marmeládou.

''Fuj. Umyj mě.'' chtěla zase Bellatrix. A tak jsem ji strčil pod kohoutek a řádně ji umyl, takže měla chlupy zplihlé jako Snape vlasy. Propalovala mě pohledem, ale přesto byla roztomilá. ''Zabiju tě!'' vypískla jako by měla helium. Furt byla roztomilá. Ale když se začala jazykem plazit k noži aby ho vzala, tak jsem jí rychle popadl a zavřel do čisté sklenice od marmelády. Vzal jsem svoji hůlku a kouzlem udělal do víka otvory, aby mohla dýchat. Voldemort se překvapivě začal smát, přestože mu ráno vadilo, když jsem s ní házel o stěnu. Prostě Voldy...