Když jsem konečně uklidil celou kuchyni, pustil jsem Bellu ze sklenice a vysušil jsem ji fénem. Pak jsem si jen tak pro jistotu vyfénoval i moje vlasy, protože nikdy nevíš. Bella se bavila tím, že mi fén vypojovala ze zásuvky a přitom se ďábelsky pisklavě smála. Nemohl jsem se na ni zlobit, když se snažila mračit těma korálkovýma očima.

''Bello? Jaktože slyšíš Voldyho, když ostatní ne?'' zeptal jsem se, když jsme si konečně sedli v obýváku na pohovku a kluběnka se válela po polštáři sem a tam.

''Vypadám snad, že to chápu?!'' zapištěla na mě. Pokrčil jsem nad tím rameny a zadíval se do stěny.

''Pako!'' ozval se Voldy.

''Co je?'' zamumlal jsem nepřítomně.

''Myslím, že jdou tvoji rodiče.'' řekl.

''A do háje! Oni mi dají nějakou práci!'' vystřelil jsem z pohovky a už jsem se hrnul ke schodům.

''PAKO!'' zařval Voldy.

''Co zas?! Viděli mě?!'' polil mě pot.

''Zapomněl jsi tam Bellinku!'' zařval zase Voldy. Otočil jsem se na patě, doběhl pro Bellu a vyskákal jsem schody. V poslední chvíli jsem se zamknul do pokoje a svalil se na postel.

''A teď všichni musíte být naprosto ticho.'' zašeptal jsem.

''AAAAAAAA!'' zapištěla Bella. Polekaně jsem ji pustil.

''Málem si mě rozmačkal!'' zašeptala Bella naštvaně.

''Draco? Jsi v pohodě?!'' zavolala máma ze spodního patra.

''Jo.'' odvětil jsem.

''A co ten křik?'' vyslýchala dál máma. ''Zase jsi se lekl motýla za oknem?''

''Ne, ty jsi nějakého viděla?'' vyděsil jsem se.

''Neboj.'' odpověděla.

''Ty se bojíš motýlů?'' smál se Voldy.

''Neruš!'' štěkl jsem na pána zla. Následně jsem se plácl do čela, protože mi došlo, že matka neslyšela Voldyho otázku.

''Jak to mluvíš se svojí matkou?!'' naštvala se Narcissa.

''To jsem neříkal já! To asi nějaký domácí skřítek!'' odpověděl jsem. Tak a teď chci nobelovku za záchranu situace.

''Určitě to říkal Gerdly! Ten skrček!'' ozvala se matka a pak jsem slyšel jen to jak dupe do druhého patra našeho domu, aby si to s nevinným Gerdlym vyřídila.

Jeden rodič ze hry, druhý zbývá. Věděl jsem, že Lucius jde k mému pokoji. No a když bez zaklepání vešel do pokoke, vzniknul chaos.

Můj milovaný otec pustil dovnitř motýla a začal se řechtat jako pako.

Já jsem zběsile popadl hůlku a pokoušel jsem se motýla spálit. Místo toho, ale oheň zasáhl Bellu.

Bella, která se do té doby smála společně s mým otcem, začala hořet. Takže rychle vyskočila a s jekotem se vrhla k mému otci.

Otec má šílený strach z chlupatých roztomilých věcí, takže začal ječet. To už jsme ječeli všichni, protože Bella hořela, otec viděl kluběnku, já motýla a Voldemort se vyděsil, když jeho milovaná začala hořet.

Rychle jsem se rozhodl jednat. Konečně jsem spálil motýla, takže můj problém byl pryč. Popadl jsem Bellu a začal s ní házet o stěnu. Oheň pomalu zhasnul a kluběnka začala jenom doutnat. Voldy zmlkl, ale otec stále ječel.

''Tati, klid!'' utišil jsem ho.

''Co to tady dělá?! Okamžitě to vyhoď!'' řval na mě roztřeseně.

''Copak nepoznáš sestru své manželky?!'' vztekala se Bella.

''Ono to zní úplně jako Bella s héliem! Teď se toho musíme rozhodně zbavit!'' vyváděl dál otec.

''Klid, já si jenom nacvičuju břichomluvectví s héliem a vzal jsem si na pomoc imitaci kluběnky.'' zachraňovali jsem ZASE situaci.

''Ale ono to pobíhalo po pokoji.'' nedůvěřoval mi otec.

''Vždyť jsme kouzelníci...''

''Hmmm.... dobrá. Ale už mě takhle neděs.'' vrhnul na mě vražedný pohled a odešel.

''To bylo o vlásek.'' oddechnul jsem si a následné se rozesmál, když jsem si prohlédl spálenou Bellu.

''Bella asi trpí syndromem vyhoření.'' uchechtnul se pán zla a já dostal záchvat smíchu. Já ho fakt nikdy nepochopím.

''Držte oba huby!'' zapištěla Bellatrix.