Část druhá

Hlavou mu stále vířily myšlenky, kroky ho ale nevědomky zavedly až před poloprázdné kupé. V této části chodby byl podstatně větší klid. Úlevně vydechl a na chvíli zavřel oči. Když mu hlava přestala brnět, znovu se narovnal a nahlédl do kupé. Potter si četl nějakou blbost a nevnímal nic okolo. Samotného ho to překvapilo, když zjistil, že má nutkání schovat se dovnitř, do ticha a klidu. Opatrně otevřel dveře.

Nebelvír polekaně zvedl hlavu, pátrajíc pohledem po rušiteli.

,,Malfoy?" Harry byl tak překvapený, až zapomněl být podrážděný. Co by tu dělal Malfoy?

,,Já-" Zmijozel se prudce nadechl aby odpověděl, najednou ale nevěděl co říct. Harry se vzpamatoval. Že by šel zase provokovat?

,,Co tu děláš?!" S důrazem pronesl Harry a začínal být lehce nevrlý, když Zmijozel hned neodpověděl.

Malfoy se zamyslel.

,, Viděl jsem zrzka a Grangerovou jak někam prchají, a chtěl jsem vědět, co že se z tebe stalo tak odporného, když už to s tebou ani oni nemůžou nevydržet." Plácl nakonec první věc, která ho napadla. To ale neměl dělat. Když viděl, jak to Pottera naštvalo a že už sahá pro hůlku, že ho odtud vyhodí, rozhodl se změnit přístup.

,, V mém kupéčku je hrozný ruch, až mě bolí hlava...a tak mě napadlo....no, když ty tu máš volno...no-" Koktal Zmijozel důvod své přítomnosti.

Když Harry viděl, jak je nervózní, rozhodl se ho dál netrápit.

,,Ron a Hermiona mají schůzi prefektů, máš asi půl hodiny. Ale neradil bych ti, abys tu byl, až se vrátí," bylo jediné, co Potter řekl, než se vrátil ke knize. Vypadal naprosto lhostejný k tomu, že tu bude sedět se svým rivalem a zřejmě se ho nechystal vyhodit, což byla pro Zmijozela dobrá zpráva.

Když slyšel Nebelvír úlevný výdech, neubránil se menšímu úsměvu. Zmijozel si sedl co nejdál od něj, po nějaké chvíli se však stejně posunul naproti Nebelvírovi k oknu, kde měl lepší výhled.Hlavu natočil tak, aby ulevil alespoň troše bolesti za krkem, nohy poskládal pečlivě k sobě, tak aby náhodou nezavadil o podrážky těch Potterových. Pozoroval uhýbající krajinu a snažil se nemyslet na to, jak by vypadal, kdyby se mu Potter vysmál a rozhlásil po celé nebelvírské koleji, že mu Zmijozel vnucoval svou přítomnost. Čas ubíhal a Draca pomalu přestávala bolet hlava a bolest v krku taky trochu ustoupila. Mírně se mu zvedla nálada. K úsměvu měl sice daleko, ale nemohl si stěžovat, byl tu klid.

,,Malfoy, co s tebou vlastně je? Chodíš tady jako mrtvola, si podrážděný, kdybych tě neznal, řekl bych, že jsi těžce pracující člověk." Zeptal se najednou Nebelvír.

,,Nemám náladu na rozhovor Pottere, můžeme to nechat na jindy?" Odpověděl Malfoy otráveně. A Byla to pravda. Necítil se na to, s kýmkoliv mluvit.

,,O prázdninách jsem téměř nikoho neviděl a jak vidím, nepokecám ani s tebou," otráveně stočil nebelvír oči vsloup a trochu překvapeně s po něm podíval, když ,,Mm," bylo to jediné, co se mu od Malfoye doneslo. Zbytek cesty proběhl v tichosti, jen za zvuku obracejících se stránek Harryho knihy.

Teprve po nějaké chvíli, která uplynula od uběhlé půlhodiny, si Harry uvědomil, že Ron s Miou už by tu měli být. Obrátil se tedy na Malfoye, aby mu to sdělil. Ten ale, jak se zdálo, usnul. První Harryho impuls kopnout ho do nohy, aby se vzbudil, se nezdál úplně správný.

Harry se na něj zahleděl. Obličej se mu výjimečně netvaroval do neutrální masky a mezi obočím mu zmizela vráska, vytvořená od neustálého mračení. Vypadal uvolněně a Harry najednou nevěděl, co dělat. Lehce zrozpačitěl/zněrvózněl nad svým vlastním chováním. Tohle pro něj opravdu nebylo obvyklé, mít slitování s Malfoyem a už bůvec brát na něj ohled.

Pár nerozhodných vteřin nad ním stál, ale pak usoudil, že ho pro jeho vlastní dobro bude muset vzbudit. Ron s Miou se mohli vrátit každou chvíli.

...

Vzbudilo ho jemné dloubání do ramene a povědomý hlas, který si ale nedokázal nikam zařadit.

,,Malfoy, budeš muset vstávat," říkal někdo tlumeně. Pomalu tedy otevřel oči a jakmile zjistil, kdo se nad ním naklání, prudce se zvedl, což ale neměl dělat, jelikož mu vystřelila prudká bolest do hlavy. S rukou přitisknutou na čele se pomalu vydal k zavřeným dveřím kupé, vypadajíc při tom lehce zmateně.

,,Si v pohodě?" mračil se na něj Potter.

,,Jo, to není tvoje starost, " odpověděl zmijozel přes bolestí zatnuté zuby a opatrným krokem se rozešel k posuvným dveřím. Harry se stále lehce mračil, nic ale už ani jeden neřekli ani když se za Zmijozelem zacvakly dveře.

...

Ron s Miou se opravdu vzápětí vrátili do kupé s omluvou, že nečekali tak dlouhou přednášku na téma zodpovědnosti. Harry hrál lehce uraženého, doopravdy byl ale rád, že jim to trvalo tak dlouho, protože kdyby se vrátili tak, jak slibovali, měli by asi na něj spoustu otázek.

Zbytek cesty proběhl v poklidu, jen Harry se do rozhovoru moc nezapojoval, v hlavě mu vířily myšlenky na Zmijozela a jeho zvláštní chování. Protože nebylo obvyklé, aby dobrovolně setrvával s Harrym v jedné místnosti, nebo aby na něj i jen mluvil bez sarkazmu a nadávek. Ne, že by mu to vadilo, jemu samotnému se už zdály jejich spory malicherné a občas zbytečné, jen mu to k Malfoyovi prostě nesedělo.

Veškeré Harryho úvahy se ale rozplynuly hned, jak vstoupil do jídelny, provoněné všemožnými úžasnými pokrmy, na které se tak těšil.

Na jakou pochoutku se mohl Harry těšit a co se děje se zmijozelským studentem?
Snad se kapitola líbila:)