Část první

První kapitola je tu a budu ráda za každou odezvu❤️

Prvního Září, datum, jenž je označováno většinou studentů za nejhorší v roce. To ale neplatí pro kouzelníka, právě vystupujícího z přepážky mezi nástupišti devět a deset. Tenhle student se usmívá na každého v jeho okolí a zdraví všechny spolužáky tak nadšeně, až by si jeden mohl myslet, že vůbec netuší, že prázdniny nezačínají, ale končí. Konec léta tomuto chlapci ale vůbec nevadí, protože se po dlouhých dvou měsících vrací do místa, které už čtyři roky považuje za svůj domov.

Stále se ale rozhlíží, jako by někoho hledal. Jeho úsměv se ještě rozšíří, když uvidí své dva přátelé. Jelikož se toto léto neviděl kvůli Voldemortovi a jeho bezpečnosti ani s jedním z nich, nemohl se jich dneska dočkat.

,, Ahoj Harry! Kámo ani nevíš, jak rád tě vidím!" Poplácá ho celý nadšený Ron po zádech.

,,Ahoj Harry!" usměje se i Hermiona a obejme ho.

,,Rád vás oba vidím," odpovídá a cítí, jak se mu po dlouhé době vrací dobrá nálada.

,,Jak jste se oba měli?"

,,Ále, znáš to, pomáhali jsme mamce na zahradě-"

,,Pojďme si najít volné kupé, ať ti všechno můžeme povědět." Ron byl přerušený Harmionou, která už tlačila do kufru a rozešla se k zadním dveřím vlaku. Tak tedy nezbylo oběma Nebelvírům nic jiného, než se vydat za ní.

Tou dobou se na nástupišti vynořil taky jiný student, a snad jediný další, který se dnešního dne nemohl dočkat. Jeho chůze se jevila lehce prkenná a byl doprovázen dvěma osobami, tvářícími se stejně nezaujatě a nezúčastněně jako on sám. K vlaku přicházel asi šestnáctiletý, velice pohledný chlapec s uhlazenými platinovými vlasy, v závěsu s jeho otcem a matkou, oběma stejně dobře vypadajícími. Otec mu položil ruku na rameno a přísně se na něj podíval.

,,Chovej se tak, abys naší rodině nedělal ostudu, v dopise ti dám vědět datum další schůze a očekávám, že se dostavíš. Jakým způsobem se přemístíš, zjistíš taktéž v dopise. A neboj se, během tvé nepřítomnosti nastuduji další kouzla na tvé zocelení."Při poslední větě se starší muž povýšeně usmál. Jeho syn nijak nereagoval a snažil se nedat na sobě znát neklid, který u něj tohle prohlášení vyvolalo.

Když otec domluvil, přistoupila k němu matka a lehce ho objala. Její pohled se zdál chladný, v očích jí ale proudila starost a nejistota. Poté se syn otočil a rozešel se k vlaku.

...

,,Proč musí být všude tak narvané?" stěžoval si Ron, když přešli už polovinu kupé, ale pořád nenašli žádné ani z poloviny volné.

,,Asi se budeme muset rozdělit-"

,,Dívejte, tam je volno, ale míří tam Malfoy, hněte sebou, ať ho předběhnem!" Vykřikl Ron ve stejnou chvíli jako Harry konstatoval svou domněnku a hnal se dopředu.

Na jeden nádech doběhl ke kupé, které ale Malfoy právě otevíral.

,,Co si jako myslíš Weasly, že děláš? Tvůj maličký mozek nedokáže zpracovat, že jsem tu byl první?!" Malfoy se zdál být nevrlejší, než obvykle.

,,Vždyť jsi sám, nepotřebuješ celé kupé!" odsekl Ron stejně naštvaně.

,, Tebe vůbec nemusí zajímat, s kým tady jsem, když jsem tu byl první! A teď odpal Weasly." Odpověděl klidněji, ale stále naštvaně. To už k nim ale dorazil i Harry.

,,Malfoy, nepotřebuješ celé kupé pro sebe, tak nám nech tady toto, a běž si ke svým Zmijozelům." snažil se znít Harry rozumně, avšak neodpustil si úšklebek, když ho něco napadlo.

,,Nebo se sem budeme muset vejít všichni," koutky úst mu zacukaly, když Malfoy mírně zbledl nad představou několika hodinové cesty strávené společně s Nebelvíry.

,,Ještě se uvidíme, Pottere," výhružně zašeptal a vzpřímeně odkráčel hledat jiné místo.

Ne že by mu došly odpovědi, jen se zase ozvalo zranění způsobené v poslední lekci jeho otce, jak dlouho stál v jedné poloze. Snažil se nesykat bolestí v zádech při každém kroku, když odcházel.

,,Tak to šlo hladce," nadšeně zavýskal Ron a štrachal kufr dovnitř.

,,Až moc hladce, co to s tím Malfoyem je?" obrátil se Harry v otázce na Hermionu, jako by znala odpověď. Jak se však zdálo, Hermiona sice přemýšlela nad tím samým, zavrtěla ale hlavou v náznaku, že na nic nepřišla.

Cesta ubíhala rychleji a rychleji a Harry se dozvídal spoustu nových věcí. Například to, že Hermiona Rona o prázdninách na několik dní navštívila, nebo to, že útoky smrtijedů jsou častější a častější. Zrovna probírali jeden útok na Prasinky, který se odehrál shruba před týdnem, když si Harryho kamarádi vzpomněli, že mu ještě neřekli, že jim oběma v létě mimo seznam učebnic přišla i obálka s prefektským odznakem.

Harry byl překvapený a šťastný za ně za oba, jen se nemohl ubránit otázce, proč se prefektem nestal i on. Vlastně to by chtěli vědět všichni tři. Nějak to ale naštěstí zamluvili, jinak by hrozilo, že se mezi nimi rozprostře trapné ticho. Když dohráli pátou hru 5achového Petra v řadě, Ron si na něco vzpomněl.

,,Hele kamaráde, my budeme muset jít zkontrolovat prváky a taky máme pak jakousi schůzi, vydržíš to bez nás chvíli?"

,,Na to jsem zapomněla, ještě že sis vzpomněl," vrhla Hermiona na Rona roztržitý pohled, pak se otočila na Harryho.

,,Neměli bychom být pryč víc jak půl hodiny," slíbila.

,,Jen běžte," popohnal je s falešným úsměvem a trochu vyvedený z míry.

,,Jsme za chvíli zpátky," řekla ještě Hermiona, než oba zmizeli za posuvnými dveřmi. Skvělé, pomyslel si Harry jízlivě, prostě skvělé.

...

Všude byl hluk a mladému Zmijozelovi to drásalo nervy. Nakonec byl přinucen sednout si k nějakým třeťákům, kteří si ho nejdříve nedůvěřivě prohlíželi, za chvíli je to ale přešlo a nejspíš na tom, aby si jeden přes druhého pokud možno co nejrychleji a nejhlasitěji sdělily zážitky z prázdnin, závisel jejich život. Zmijozelovi bušilo ve spáncích, měl pocit, že mu praskne hlava, jestli odtud okamžitě nevypadne. Jenomže, jak se přesvědčil už třikrát, když se marně snažil najít jiné místo, nikde nebylo volno.

Stejně se ale zvedl a vyšel na chodbu. Málem však spadl zpět dovnitř, když se kolem něho jako vítr prohnal zrzek s Grangerovou. Oplatil jim naštvané pohledy, když přemýšlel, kam tak hrozně spěchají, začínalo mu to ale v hlavě šrotovat. Jestliže ti dva hňupové jsou pryč, je jejich kupé téměř volné! Pořád je tam ale Potter.