Dnes je 3.3.2016 naše letadlo se odlepilo od země v Čechách krátce po půlnoci. Hlavou se mi honili myšlenky typu co mne tam čeká atak. Asi to někteří z vás znáte když jedete nebo letíte do cizího místa za prácí. Naposledy sem z okna zahlédla svítící prahu a spolu s ní se vzdalovali mně natolik známé čechy. Opřela jsem se o sedadlo,vždyť na tohle jsem celí život čekala ošetřovat zvířata v africe vytvořit pro ne takovou menší záchranářskou stanici vždyť to byl můj sen,zavřela sem oči probudil mne až prudký naráz,v jednu chvíli sem myslela ze se něco porouchalo a tak sem z plných plic zařvala padáme. Rozhlédla sem se po letadle lidé sbírali své věci poněkud klidně,přišla za mnou letuška klid paní  Šťastná mi jsme už přistáli tak si vemte věci venku na vas čeká matatu africký autobus. S úlevou sem vydechla  a sebrala si věci,vyšla z letadla a nasedla do matatua čekali mne tři hodiny cesty na místo.
Stal předemnou krásný kamenný dum kolem bylo plno květin dum byl opravdu veliký s prostornou zahradou. Ze dveří vyšla černovlasá dlouhá dívka v  krátkých džínách a tílku. Vy musíte byt Marie Šťastná že? ano kývla sem Květa Veselá podali jsme si ruku. Květa si dům koupila jen jako zimní chalupu později se ji to tu přestalo líbit  tak dum prodala za dva a pul miliónů. Dořešil jsme papíry konečně jsem získala džípa který byl v ceně a hlavně klíče od domu rozloučili jsme se a já se jela  porozhlédnout po okolí podařilo se mi dojet k řece zambezi takže za hranice zimbabwe. Zastavila jsem a nechala se vlákat do tipických afrických zvířecích zvuku v dali číhalo potichu na svou kořist několik aligátorů. Studený africký vítr mne donutil zhluboka se nadechnout otočila jsem se zády k řece v dálce byl takový menší  lesík a v korunách jeho stromu hnízdil snovači,kteří mne fascinovali  už od základní školy. Poblíž lesíka se zdržovalo stádo o pěti zirafách některé leželi jiné chodili ze strany na stranu docela nervózně možná to bylo mnou měli ze mne strach a asi měli důvod vždy pytláci jsou dnes všude. Nasedla sem do auta a kolem deváté hodiny dojela domu byl to krásný výlet ale zítra mi začíná moje povinnost už se těším.
Rano sem vstala oblékla sem se, vzala si mapu sedl do džípu a jela k  Lymbovské vesnici. Když sem přiletěla dostala sem hlášení že jejich stáda ohrožuje hladový lev který je sám byla sem požádána abych ho uspala zkontrolovala a odvezla pokud možno co nejdál od vesnice. Dojela sem k vesnici řekli mi kde lva viděli naposledy. Nemusela sem jít daleko brzy sem ho našla vyzáblé ho a nervózního lva jsem uspala raz dva Odvezla sem ho na korbě džípu ke mne domů kde sem ho prohlédla. Podle několika šrámů si chtěl pravděpodobně  život a tak utekl prič ze smečky a teritoria svého území. K tomu všemu nejspíš o vous utekl z pytláckého oka do pravé nohy se mu dala infekce bylo nutné nasadit léčbu  antybiotykama a lva nechat v takové male rychlé ohradě dala mu tam skoro celé prase které koupila v  řeznictví cestou zpět,lev jej   zpořádal. Sledovala sem ho v ohradě nějakou tu chvilku pak mi zavolal správce ze v jedné vesnici umřelo po sobe několik koz. Nasedla sem do dzipu a jela do te vsi provedla sem  pěti koz,  chybeli jim nějaké  vytamíny a tak sem je naočkovala. Když sem se vracela sledovalo mně několik žiraf zajela sem blize k nim sledovala sem jednu která se neustale stranila blíží se její porod usmála sem se a řekla si ze tohle musím vidět.
Snad se vám první kapitola líbila :-) :-) :-)
Když najdete chybu napište mi to :-) :-) :-)