Za sedmero náhrobky a jednou hřbitovní zdí stál dům. Dům u hřbitova.

V tomto domě bydlela panenka, která se starala o svou holčičku. Vařila jí imaginární čaj a pekla neexistující dorty. Na noc holčičku zavírala do malých, růžově vytapetovaných pokojů, obvykle vybavených pouze jedním kusem nábytku. A tak to šlo den, týden, dva roky, sedm let...

A po sedmi letech a dvě stě čtyřiceti pěti dnech to přestalo panenku bavit a utrhla milé holčičce hlavu. Když si uvědomila co udělala, přišila obě části k sobě a strčila svůj výtvor do manželské postýlky v malém pokojíčku.

Za pár let se panenka odstěhovala a nechala holčičku napospas svému osudu. Ta se ze zamčeného pokoje nakonec dostala a hospodaří v domě u hřbitova dodnes.

PS: Do konce si vaří opravdové čaje a peče opravdové dorty. No jen se skloňte ještě kousek níž. Cítíte to?