Tento příběh se odehrává nějakých pár let po první kouzelnické válce 20. století. Mír již trval nějakých pár let a kouzelníkům i mudlům se žilo celkem dobře, pokud je ovšem netrápily rozmary počasí, jako bylo například vedro panující tohoto léta. Člověk měl pocit, že kdyby zůstal stát příliš dlouho na sluníčku, zkrátka by se roztekl.

Jeden z mála, kdo z toho měl radost, byl postarší muž proslavený tou nejlepší zmrzlinou na Příčné ulici, Floreán Fortescue a taktéž jedna hezká modrooká blondýnka, která u něj pracovala, no spíše mu přes léto vypomáhala a tak.

Toho dopoledne měli oba dva plné ruce práce jako ostatně každý den, zmrzlina šla na dračku, zvonek nad dveřmi cinkal jako, divý no znáte to. Normální den. Tedy zprvu blondýnce tak připadal, jenže to ještě netušila, že mezi fádností vykoukne cípek naděje.

Zrovna poutírala stolek po jedněch zákaznících s malým dítětem, takže cákance roztečené zmrzliny byly téměř všude, na stolku, na židlích a dokonce i, na stojanu od deštníku, když kolem ní rychlým krokem prošel mladík v postarším obnošeném oblečení. Nebylo na tom vlastně nic k divení, protože na Příčné bylo neustále rušno, ale tomuto muži vypadl z kapsy jakýsi kus papíru, on si toho však nevšímal a šel dál.

Dívka ten kus papíru zvedla a zjistila, že je to otevřený dopis, v tom spěchu se nepodívala na adresu ani na jméno

,,Halooo pane, vypadl vám dopis, " zavolala a vyběhla za rychle mizícím mužem. Ten se otočil zrovna včas, aby viděl, jak k němu běží. Nevěřícně zdvihl obočí

,,Marlene? Ne ... pardon s někým jsem si vás spletl. Děkuji za dopis," promluvil, a přitom si vzal ten dotyčný kus pergamenu.

,,Remusi?! Je to možné?! Zdálky jsem tě ani nepoznala, vypadáš tak jinak," vyhrkla zničehonic blondýnka, když v muži poznala svého dávného spolužáka z Bradavic. Ten ji zatáhl o kousek dál do postranní uličky, aby nebyli tak na očích

,,Mar! Ty máš být přece mrtvá! Vždyt celá tvoje rodina...jak?! To už mám z toho vedra asi halucinace," nechápavě na ni zíral Remus. Ano Remus Lupin tuhle dívku dobře znal, celá jejich banda se kamarádila v Bradavicích a pak i poté.

,,Jsem tak ráda, že tě vidím, Reme," objala ho Marlene zničehonic. Nic vás nevykolejí víc než když vás člověk, kterého jste pokládali za mrtvého, obejme.

,,No já též, ale..."

,,Jasně, jasně, promiň, svět mě teď zná pod jiným jménem - Jane Williamsová. Nebo se mu aspoň snažím vnutit."

,,Ale jak se ti povedlo tomu uniknout? Nemělas moc času na nějaké vymýšlení něčeho," Marlene se tajuplně usmála a mrkla na něj.

,,Abych pravdu řekla, někdo mi pomohl, a když už je řeč o čase, musím se vrátit do práce. Nebo ze mě Floreán udělá sekanou, že jsem si jen tak odešla."

,,Ty pracuješ ve Zmrzlinkářství? Půjdu s tebou," navrhl okamžitě Remus. Teprve teď si všiml puntíkaté zástěry, co měla okolo pasu. Velmi útlého pasu. U Merlina Reme, na co myslíš! okřikl se v duchu.

,,To bych byla ráda," usmála se Mar znovu a on cítil, jak všechny chmury, které ho posledních pár týdnů sužovaly skrz shánění nové práce, najednou byly ty tam.

Když dorazili zpátky, Marlene dostala trochu vyčiněno a Removi přišlo najednou nadmíru vtipné, že ji oslovují Jane Williamsová. I když Floreán možná tušil pravdu, bývali tu často. Ale zas mu krámem projde spousta lidí, takže asi spíš ne.

,,A musíš ochutnat naši dnešní specialitu je to čokoláda s limetkou," rozzářila se Mar, když Remus zůstal ve Zmrzlinkárně a koukal se, jak si lidi chodí pro zmrzlinu.

,,Jasně, jen...nemám peněz nazbyt," utrousil Rem a maličko přitom zčervenal.

,,Floreánova zmrzlina pro roztátá srdce tě na moc nepřijde, navíc jak se zdá, ty máš srdce už zřejmě dost rozměklé od koukání tady na Jane," zahlaholil Floreán když viděl ty dva stále se držící u sebe.

,,No jistě, víte Jane je stará známost. Dlouho jsme se neviděli, a to dnešní setkání ...no prostě můžeme hovořit o zázraku," začal vykládat Remus, a přitom živě gestikuloval.

Marlene popadl takový záchvat smíchu, až jí spadla naběračka přímo do jednoho boxu se zmrzlinou. Pak ji zvedla a nabrala z toho dva kopečky čokoládové.

,,Ty jsi ale vtipálek, nech si chutnat, Johne," podala mu zmrzlinu, zatímco mu oplatila jeho vtípek svým a ještě lepším

,,Děkuju Jane, hmmm, výborné," zavřel oči, když ji ochutnal. Opravdu měl pocit, že se rozplyne.

***

,,Takže jak to bylo? Dlužíš mi stále vysvětlení, i když díky té vynikající zmrzlině na to možná i zapomenu," vrátil se Remus opět k tématu přežití. Bylo již hodně pozdě a oni seděli u Marlene doma, před sebou načatou láhev vína. Marlene se doteď snažila tomuto tématu vyhnout, merlinžel už však nebyla úplně střízlivá.

,,No, jak už jsem říkala, někdo mi pomohl. Mrzelo mě, že jsem vám nikomu nemohla nic říct, ale...chtěla jsem zachránit aspoň sebe, když se mi nepodařilo zachránit moje rodiče a sestru. Merline, pořád se mi o tom ještě někdy zdá" Marlene si prohrábla vlasy a snažila se nedat najevo smutek, jenže v jejím hlase se dal lehko rozpoznat.

,,Já tomu prostě jen nevěřím. Lily a James, Dorcas, Mary, Peter a spousta dalších a ty se mi tak zničehonic objevíš v životě," Marlene vzala Rema za ruku a pohladila ji.

,,Je mi jich všech moc líto, jsem sobec a zbabělec, já vím. Zbytek války jsem se schovávala a teď se schovávám za jinou identitu," málem by se byla i rozvzlykala, kdyby ji Remus v tu chvíli nepopadl do náruče a neobjal.

,,No taaak, Mar já vím...unikla jsi jisté smrti, je jasné, že jsi myslela jen na to, jak se zachránit," konejšil ji Remus a zničehonic ztišil do šepotu.

,,Hrozně jsem to obrečel, víš vždycky jsi byla taková plná života a pak když jsme se to dozvěděli o tvojí rodině ..."

,,Ty? Ty jsi kvůli mně brečel?" zvedla obličej po kterém už tak jak tak začaly stékat slzy. Hřbetem ruky si je otřela.

,,Myslela jsem, že Sirius...nevěděla jsem, že ty...vždycky jsi byl tak opatrný," naznačila Marlene a Remus se zhluboka nadechl.

,,Nevím, co Sirius, o něm radši teď nechci ani přemýšlet. Viděl tě jen jako holku, se kterou by se vyspal."

,,Takhle o něm nemluv, já nevěřím tomu, že by to všechno udělal," ohradila se vzdorně Mar.

,,Není to jedno? K čertu s ním," mávl rukou Remus.

,,V každém je něco dobrého a něco špatného, to mi řekl Rabastan Lestrange, víš? To on mi pomohl," usmála se Marlene a najednou byla ráda, když to ze sebe dostala.

,,Ten Smrtijed?! Smrtijed, že ti pomohl? TO SNAD NE!" vyjekl ohromeně Remus zhrozený tím, co právě Marlene řekla.

,,Jojo přesně ten. A neměl bys soudit lidi, když o nich nic nevíš," utrhla se na něj Mar.

,,A ty, bys zas měla mírnit s tím pitím," podotkl když si znovu dolévala.

,,Víš, jak je to divný? Tu s tebou takhle sedět a ...povídat ti o tom? Je to hrozně těžké."

,,Tak to zkus. Něco mi o tom povídej," ušklíbnul se Remus. No možná to bylo tím vínem, možná jen radost se shledání, či to vůbec nemělo žádné rozumné vysvětlení, ale jedno bylo jisté - Marlene byla čím dál hovornější a zároveň unavenější až nakonec usnula Removi na rameni.

____________________________________________________________________________
12.5. 2022

Zdravím od první jednodílovky do soutěže. Uplynuly už dva měsíce kdy jsem se rozhodla něco stvořit ale zkrátka letošní rok je na hp a fanfikce jakýsi bídný 🤣 takže to není nic moc.
Každopádně co říkáte na Rerlene ? Já si tyhle dva totálně zamilovala při čtení Prohřešku od 1queenofstory takže vzhledem k tomu jak jsem dřív Marlene nesnášela, je to celkem pokrok.

Přeji pěkný den

Andy ❤