Jen těžko lze určit, jaké v to léto panovalo počasí. Dalo se však s jistotou říct, že nebylo parné. Ale na ostrově, kde neustále mrholilo, a na útesy narážely ohromné vlny, se nikdo o počasí nestaral. Každý tu měl dost starostí sám se svojí existencí.

A ti chytří už vědí, že řeč je o osamělém ostrově, kde se jako věž, k nebesům tyčí ponurá kamenná budova Azkabanského vězení.

Těžko říct, zda se mudlovský Alcatraz opičí po kouzelnickém Azkabanu, či naopak. Ale my tu nejsme proto abychom, posuzovali tento záviděníhodný čin, nýbrž proto, abychom sledovali osud kouzelníka jménem James Hopkins.

Kdysi světoznámý hráč Famfrpálu, nyní však jen pouhý dozorce v Azkabanském vězení.

***

Dopoledne tohoto dne bylo opravdu velmi šedivé, stejně jako myšlenky kouzelníka, kterého od ostatních vězňů lišilo pouze to, že byl na druhé straně mříží a mohl se volně pohybovat.

,,Dobré ráno, Hopkinsi," pozdravil jej vrátný, když jej míjel. Krom vězňů a mozkomorů tu byli pouze bystrozorové, a tím byl pochopitelně i vrátný.

,,To sotva, Gleasone," zabručel Hopkins. Gleason byl otravný jako moucha, nejvíc ho vytáčel tím svým neutuchajícím entusiasmem. Všichni tu pomalu připomínali oživlé mrtvoly, jen tomuhle nikdy nezmizel úšklebek z tváře. Pravda, měl někdy trochu břitký humor, jímž si své kolegy dobíral, ale nebylo to nic nesnesitelného.

,,Náhodou, máme krásné ráno a ty jsi moc hodný, že mě jdeš vystřídat, i když hádám, že jako obvykle nemáš náladu na povídání," Gleason vstal a protáhl se. Tyhle rutinní záležitosti ho unavovaly, a jelikož nevypadalo, že by dnes do Azkabanu zavítal někdo zvenčí, kdo by potřeboval prověřit, oddával se myšlenkám na kratičkého šlofíčka.

,,Tos uhodl, ale když už se ptáš. Jsou nějaké novinky?" podíval se náš pesimista na tu studnici oplývající neustále dobrou náladou.

,,Vlastně ano, přišel ti dopis. Časně ráno, přinesl to takový nedůtklivý kalous," Gleason se chvíli hrabal na stole, ale nakonec vytáhl stočený pergamen omotaný jasně zelenou stuhou s přivěšenou pečetí. Hopkins zaúpěl. Poznal pisatele dopisu, už podle té pečeti.

Beze slova si dopis převzal, rozlomil pečeť a rozvinul pergamen.

,,Mno, zatímco si budeš číst ty krásné básně, vezmi to tu na chviličku za mě. Jdu se natáhnout támhle," řekl Gleason a ukázal na dveře do vedlejší místnosti.

,,Milý Jamesíku,

Doufám, že ti tento dopis dojde a Persefone s ním někde nezakufruje. No, letět přes severní moře to není jen tak. Nevím, zda-li tě již někdo informoval, ale tvůj případ, takovou dobu opomíjený, má být znovu otevřen a představ si, že mě rovnou povolali jako svědka vzhledem k faktu, že zjistili, že jsem tvůj rodinný příslušník a že slovo mého manžela má na Ministerstvu velkou váhu. Měl bys mu vděčit za hodně. Možná ti sníží nucené práce na polovinu. No není to báječná zvěst? Pevně doufám, že si ale nestanoví podmínky, jako například, že by ti po vykonání nucených prací nezrušili ten doživotní zákaz hraní. Jsem si jistá, že to by ses rovnou nechal do jedné z těch azkabanských cel zavřít, no ne? Chtěla jsem tě přijít navštívit, ale Mervik mi to nedovolil, prý by to nebylo dobré pro našeho malého chlapečka. Očekávám, že se narodí tak do měsíce, dvou. Mervik jej chce pojmenovat Marcus Aurelius po nějakém mudlovském válečníkovi či co. Matka ti asi žádné dopisy neposlala, že? Inu je stále tak tvrdohlavě přesvědčená, že si za to můžeš sám, tím svým laxním přístupem. Inu ale já jí říkala, že se tam určitě nenudíš a učíš mozkomory hrát famfrpál. Byla by to docela zábava či?

Ozvi se.

Pokud ti dovolí zase někdy napsat, očekávám odpověď.

Tvá sestra

Jeanine (Hopkins) Fawleyová

Vzhlédl od pergamenu a přelétl pohledem okolí. Nikde nikdo. Vytáhl hůlku a pergamen zapálil. Dělal to tak s veškerou došlou korespondencí, protože to byl spolehlivý způsob, jak smazat stopy a taky trpěl představou nedostatku soukromí.

,,Jistě, hrát famfrpál s mozkomory, to musí být zábava. Bystrozoři proti mozkomorům. Jen kde sehnat tolik košťat.." zabručel si pro sebe James Hopkins, když ohořelý pergamen ještě stále na některých místech doutnal.

***

,,Poslyš, dostal jsem senzační nápad. Co si takhle zahrát Azkabanskou ligu?" Prohlásil Hopkins po poledni a nějakém tom jídle nevalné chuti, když odcházeli z jídelny.

,,Kdopak ti nasadil brouka do hlavy? Neznámý pisatel toho ranního dopisu?" otázal se jej vrátný, když se vraceli na své místo. Zaujalo ho to, protože slova senzační a dostal jsem nápad od Hopkinse moc často neslýchal. Vlastně vůbec.

,,Inu, psala mi sestra, to ano. Ale jen o tom, že má být otevřen můj případ a kecy o svém manželovi bla bla bla, jako bych o nějakou jejich pomoc stál. Ale jelikož vím, že Starostolci to bude trvat celou věčnost. Víš, ono je těžké tak nějak udržovat temnou frakci, protože většina je v neutrální a nejvíc pochopitelně na straně světlé. Jsem si řekl, že bychom si tu mohli užít taky trochu zábavy. Hmm, dokázali bychom sehnat aspoň jedno mužstvo?" chrlil ze sebe vodopád slov Hopkins, tak zapáleně jako snad ještě nikdy. Minimálně ne tady na tomto pochmurném místě.

,,Zpomal trošku, Jamesíku! Chrlíš to ze sebe jako kulomet na bomby hnojůvky. Taková věc se musí pořádně zorganizovat. A na to si musím uvařit kávu," zazubil se Gleason. Když za chvilku na stolek před dvěma křesílky stavěl dva hrnky tohoto výborného moku a vedle mističku s medem, Hopkins už si chystal pergamen a brk a sepisoval jména bystrozorů, kteří jsou podle něj hodni té cti dostat se do výběru Azkabanské ligy.

Do druhého dne už se po celém areálu rozneslo, co za senzaci ten podivín vymyslel. Jedni si brumlali pod vousy, že co jiného mohli čekat od bývalého šampiona ve famfrpálu. Druzí byli naopak rádi, že se do toho přidala i taková veselá kopa jako je Gleason. Ona ta pochmurnost kolem mozkomorů umí jít mimořádně na nervy.

***

,,Mám se vpasovat do role rozhodčího, či ti tuto zodpovědnou funkci mám přenechat?" zeptal se Hopkins, svého kolegy, když jim během dvou dnů došla speciální zásilka.

,,Myslel jsem, že budeš hrát. A navíc, já to radši budu pozorovat hezky s pevnou půdou pod nohama," řekl s respektem v hlase Gleason. Famfrpálový odborník potlačil škleb i s poznámkou, že i rozhodčí většinou létají na košťatech.

,,Bude to skvělé, uvidíš, že si to budeš chtít taky vyzkoušet. Ještě pár měsíců a budeme naprosto neporazitelné družstvo," zavýsknul a Gleason si poklepal prstem na čelo. Magor, byl to jednoduše magor. Předtím tu Hopkins chodil jako tělo bez duše a momentálně tu zase ruplo v bedně. Ale přece jen ti dva tvořili skvělou dvojici parťáků.

***

Když toho dne odpoledne na vězeňském dvoře začal první trénink, Hopkins byl opět ve svém živlu. Hlavně když zjistil, že někteří bystrozoři byli za svých mladých školních let v kolejním famfrpálovém mužstvu. To se to pak panečku hraje.

Chtěl použít i mozkomory, ale zjistil, že jim tuze skličují dokonce i Camrál a ani Zlatonce se do jejich blízkosti moc nechce. Záhadně změnila směr pokaždé, když se dostala do mozkomorovy těsné blízkosti a James Hopkins, už opět hráč famfrpálu, neměl nikdy problém ji chytit.

Co na tom, že hrál famfrpál za mřížemi kouzelnického vězení. I bystrozoři se potřebují odreagovat, a nejen oni. Nakonec byla domluva i s několika málo vězni.