,,Jsi si jistá, že ti ty knihy vážně půjčí? A co teprve ty přísady? Jsou z jeho soukromých zásob," říkal tiše a s obavami Alex, když spolu s Eileen opustili zmijozelskou společenskou místnost a vydali se směrem ke kabinetu profesora Snapea.

,,No tak, Alexi. Jsem přece jeho dcera. Jeho talentovaná dcera, která se zajímá o lektvary," ušklíbla se Eileen. ,,Sejdeme se před kabinetem lektvarů, dobře? Pozorně sleduj Pobertův plánek, aby tě náhodou nepřekvapil Filch nebo paní Norrisová."

,,Samozřejmě. Tak zatím," přikývl a rychlým krokem se vydal směrem do druhého patra, kde měl Severus svůj nevelký kabinet lektvarů, jelikož už si spoustu přísad schovával u sebe v laboratoři. Eileen doufala, že všechny potřebné přísady do mnoholičného lektvaru bude mít v kabinetu, aby se někdy o půlnoci nemusela vloupat do jeho laboratoře. Z toho by nejspíš moc nadšený nebyl.

Zastavila se před otcovým kabinetem a třikrát lehce zaklepala. Otevřel jí prakticky hned a ona se na něj široce usmála. ,,Ahoj, tati. Chtěla jsem se zeptat, jestli bych si od tebe mohla vypůjčit pár knížek o lektvarech. Víš, já a Alex si chceme trochu rozšířit obzory, dokud toho ve škole nemáme tolik, protože pak přijdou zkoušky a volby profese a zaměření... a my s Alexem víme určitě, že se budeme chtít věnovat lektvarům, nebo alespoň práci, kde se lektvary hojně využívají. Nebude ti to vadit, viď?" otázala se naprosto nevinně a protože věděla, že jemu to v žádném případě vadit nebude, proklouzla pod jeho paží dovnitř a vydala se rovnou ke knihovně se spoustou svazků o lektvarech a černé magii. ,,Táta tu není?"

,,Ne, odešel na Ministerstvo něco vyřešit," odpověděl jí a zamyšleně sledoval, jak si knihy prohlíží a vybírá si, které si vypůjčí. ,,Hledáš něco konkrétního?"

,,Vlastně ani ne, jen bych chtěla číst něco už i o pokročilejších lektvarech," svěřila se mu a vytáhla jeden tlustý svazek. ,,Mhmm, nebudeš jej v brzké době potřebovat, že ne? I když ty znáš vlastně všechny postupy snad pozpátku," hodila po něm potutelným pohledem a všimla si, že se mírně pousmál.

,,Jsem rád, že ses rozhodla zaměřit se na lektvary. A také doufám, že víš, že jsem ti kdykoliv plně k dispozici, pokud bys něčemu nerozuměla, nebo chtěla s něčím poradit," řekl jí jemně.

,,Moc si toho vážím, tati, a určitě s tebou všechno prodiskutuju, protože jsi ten nejlepší lektvarista, jakého znám." Eileen si začala říkat, jestli už mu nepřijde podezřelé, jak mu maže med kolem pusy, ale všechno, co řekla, myslela vážně. Čím byla starší, tím byla méně sdílnější, a s vyjadřováním svých citů to bylo stejné. Věděla, že je to v jejím věku normální, ale začínala si říkat, jestli to spíš nepodědila po svém otci, protože ten, ačkoliv začal být díky Harrymu k lidem o trochu víc otevřenější, nedokázal tak úplně zahodit staré zvyky a častokrát si udržoval na tváři kamenný výraz a všechny emoce hezky pod pokličkou. ,,No, a kdybys byl náhodou příliš zaměstnaný, určitě bychom si s Alexem nějak poradili."

Severus se přestal usmívat a místo toho se zlehka zamračil. Jaká to ironie osudu, že zrovna jeho dcera musí být nejlepší přítelkyní Jonesových dětí. Říkal si, že se mu někdo nejspíš krutě vysmívá za všechny špatné skutky a hříchy, které v minulosti provedl. Nikdy nebyl nadšený z toho, že Alex a Beatrice Jonesovi byli Eileen po boku prakticky po celý den. A jaká to smůla, že museli jít stejně jako jejich otec do Bradavic a ne do Krásnohůlek...

Přestože uvnitř sebe věděl, že to nejsou špatní lidé, kvůli jejich otci pro něj bylo těžké to všechno skousnout. Přirozeně na ně byl nepříjemný, protože když si nemohl vybít svůj vztek na Anthonym, zaměřil jej na jeho děti. Až když se s ním Eileen málem pohádala o tom, že nemá žádný důvod být na ně nepříjemný, a že je snad zaslepený nějakými hloupými předsudky, (přestože Harryho a Anthonyho společnou minulost neznala) vzpomněl si na to, jak se kdysi choval k Harrymu, jen proto, že nesnášel jeho otce, a že mu byl Harry tak neuvěřitelně podobný. I Harry dal Eileen za pravdu a Severus se pokaždé, když viděl dvojčata Jonesovy, krotil, aby na ně nevyštěkl nějakou nehezkou poznámku. Nepotřeboval, aby jej Jonesova rodina připravila o dceru, když kvůli Anthonymu málem přišel o Harryho.

,,Ty si s Alexem Jonesem docela rozumíš, viď?" zeptal se Eileen opatrně, aby si nemyslela, že toho kluka snad hodlá ponižovat a dávat jí přednášku o tom, že by se s ním neměla stýkat, přestože přesně tohle byla věc, kterou by udělal ze všeho nejraději. Ale jak mu Harry jednou řekl, nemohl Eileen nadiktovat, s kým se má a nemá bavit.

,,Není to takové jako se Scorpiusem nebo s Beatrice, ale docela ano, proč se ptáš?" opáčila Eileen a vytáhla z knihovny další svazek. ,,Uf, ještě se trochu porozhlédnu, nevadí? Víš, Alex je takový zvláštní. S ním se nejspíš bavím z naší party nejméně, protože je dost tichý, ale já si myslím, že mu to docela pálí. Je vážně chytrý a zodpovědný, což se o Scorpiusovi někdy říct nedá. Možná nám to naše studium pomůže se víc seznámit a tak..."

Severus si v duchu povzdechl. Tak přesně tohle si nepřál. Nechtěl, aby se Eileen nějak příliš s Jonesovými sbližovala. Byl ochotný tolerovat Beatrice, protože to byla její blízká kamarádka již od prvního ročníku, ale představa, že by se sblížila s Alexem a nedej Merline se do něj zamilovala... Lehce zavrtěl hlavou a v duchu se modlil, aby se to nestalo. A i kdyby Merlinžel ano, doufal, že není takový hajzl jako jeho otec, jiné pojmenování pro něj ve své mysli neměl.

,,Hmm, to zajisté ano..." zamumlal tak potichu, že ho Ela snad ani nemohla slyšet. ,,A on... se ti líbí? Nebo snad ty jemu?" pokračoval váhavě, protože v těhle vodách se on neuměl brodit, a přišlo mu neuvěřitelně trapné se ptát své dcery na její vztahy s chlapci. Eileen se na něj otočila a nevěřícně na něj třeštila oči.

,,Proboha, tati! Co tě to napadlo? Já a líbit se Alexovi? Nebo on mně? Jsme jen kamarádi, nic víc!" kroutila hlavou a pak se uchechtla, než se zase otočila zpět, aby co nejtajněji vytáhla ukrytý klíč, jenž odemykal dveře Severusova kabinetu lektvarů. Neviděla tak, jak otci po jejím prohlášení přelétl přes tvář úlevný stín.

,,Samozřejmě, jen jsem se ptal... jen čistě ze zvědavosti," dodal rychle. A taky kvůli oprávněným obavám co se Alexova otce týče, a genů, jež mu předal, dopověděl si v duchu a ušklíbl se. ,,Moc často si takhle důvěrně nepovídáme, takže ti vlastně rozumím, že z toho chceš raději rychle vybruslit. Se mnou si, když jsem byl ve tvém věku, o tomhle nikdo nepovídal, ale abych byl upřímný, vlastně mi to vůbec nevadilo." Nikdo si se mnou o ničem nepovídal, šeptalo mu podvědomí. Protože jsem nikoho doopravdy nezajímal. Ne, dokud jsem nepotkal Lily a Harryho.

Eileen se zarazila a pomalu se otočila. Nečekala, že její otec bude najednou takhle sdílný, a dost ji to překvapilo. Nenápadně si zastrčila klíč do kapsy. ,,Já vím, že jsi mi teď řekl, že ti to nevadilo. Ale mrzí mě to, tati. Nevím, jak bych se cítila, kdybych měla rodiče, kteří se o mě nezajímají. Rozhodně by to nebylo příjemný. Tím... tím chci říct, že jsem vážně ráda, že vás mám, ačkoliv slyším spoustu lidí říkat, že je divný mít dva otce. Ale mně to nevadí, protože jste ti nejlepší tátové a máte mě rádi."

Severus se na ni dlouze díval a pořád si v mysli dokola přehrával to, co mu řekla. Zahřálo jej to u srdce. A pak pomalu rozpřáhl náruč. ,,Pojď sem," řekl jí tiše, a tak se Eileen rychle vydala k němu, aby mohla vklouznout do jeho objetí.

Neobjímal ji často, ale Eileen takové chvíle milovala. Vždycky to byl Harry, který jí převážně slovy a objetími dával najevo svou lásku, a Severus se zaměřoval především na své chování a činy, jimiž Ele dokazoval, jak moc mu na ní záleží.

,,Vždycky tady budeme pro tebe, Eileen, ať se stane cokoliv. Nezapomínej na to," zašeptal jí, zatímco ji držel v objetí a lehce ji hladil po zádech. ,,Ne všichni mají šťastné dětství. A takovým lidem je třeba podat pomocnou ruku, aby věděli, že jsou důležití a na nic nejsou sami. Právě ta samota může být příčinou jejich činů... které nemusí být vždycky dobré. Ale nikdy není pozdě ty činy napravit a sám sebe změnit," řekl jí a cítil se zvláštně, jelikož jí přesně opisoval svoje dětství a dospívání. ,,Občas jim stačí jenom to ujištění. Ale někdy potřebují mít po svém boku osobu, která je dostane z toho začarovaného kruhu a pomůže jim."

,,Budu na to myslet, tati. Nechci, aby byli lidé nešťastní, protože si to nikdo nezaslouží. A už vůbec ne ty," zvedla hlavu a zadívala se mu do tmavých hlubokých očí. ,,Vím, že jsi teď mluvil o tom, co jsi tehdy cítil. A jsem vážně ráda, že ti někdo tu pomocnou ruku nakonec podal. Byl to táta, viď?"

Severus ji pohladil po vlasech a zavřel oči. ,,Ano, byl. Přestože jsem si zpočátku nemyslel, že se vůbec někdy najde někdo, kdo mi bude chtít doopravdy pomoct a komu na mně bude záležet. Nejdříve to tak nevypadalo ani u tvého otce. Ale Harry je člověk, který má srdce na pravém místě. Měli jsme spolu spoustu neshod a já měl proti němu spoustu předsudků, ale nakonec se ukázalo, že jsem se v mnoha věcech mýlil. Předsudky jsou hrozné, Eileen, ale má je každý člověk. Je to špatné, ale neumlčíš je. Nedělej si názory o lidech jen z toho, co jsi o nich slyšela, nejdřív je poznej a pak je suď, ano? Nechci, abys udělala stejné chyby jako tehdy já."

,,Jsi dobrý člověk, tati. Ne každý by si tohle všechno dokázal uvědomit a přenést se přes svou zraněnou pýchu. Jsme přece jenom lidi a každý můžeme udělat chyby," odpověděla mu Eileen a usmála se. ,,Díky za poučný rozhovor mezi otcem a dcerou, ale teď už vážně musím letět, Alex na mě nejspíš čeká. Děkuju moc za ty knížky, vrátím ti je co nejdřív. Pozdravuj tátu!" Rychle se s ním rozloučila, popadla knihy a vyběhla z jeho kabinetu ven. Severus tam stál a díval se za ní, a přestože se usmíval, bolelo ho u srdce.

•••

,,Už jsem se bál, že jsi snad zabloudila. Byla jsi u něj docela dlouho, má snad nějaká podezření?" vychrlil na ni okamžitě Alex, když Eileen se třemi knihami v náruči udýchaně doběhla ke kabinetu. Požádala ho, aby svazky podržel, rozhlédla se kolem, zda je někdo nepozoruje, a odemkla dveře.

,,Bez klíče je neotevřeš, ani Alohomora ti nepomůže, takže se táta neobtěžoval s žádnými dalšími ochrannými zaklínadly," vysvětlila Alexovi a oba dva vklouzli dovnitř a tiše za sebou zavřeli. ,,Podej mi tuhle knihu, prosím. Promiň, že jsi musel čekat tak dlouho, ale měli jsme vážný rozhovor mezi otcem a dcerou."

,,Ajaj. Bylo to moc zlý?" zeptal se jí a když Eileen zvedla od knihy hlavu a zadívala se na něj, pohled jí oplatil. Pozorně si prohlížela jeho bledou tvář a až teď si všimla, jak mu nos zdobí světlé pihy. Měl dlouhé řasy a veselé modré oči a Eileen si začala říkat, že je vlastně docela hezký. Bezděčně zvedla ruku, aby mu odhrnula pár pramenů plavých vlasů, jež mu spadaly do čela, a všimla si, jak se mu oči překvapením rozšířily a krásně vykrojené rty se mu zformovaly do úsměvu.

Náhle se zarazila. Co to sakra děláš? zeptala se sama sebe v duchu a zase se rychle vrátila ke knize, aby si Alex nevšiml její nervozity. ,,Nebylo to tak hrozné," odpověděla mu nakonec a dál svou odpověď raději nerozvíjela. Nemohla mu přece říct, že se taky bavili o něm, a že se jí Severus ptal, jestli se jí Alex líbí a zda se líbí ona jemu. Co by si o ní jenom pomyslel?

,,Já už si vlastně ani nepamatuju, kdy se mnou táta vedl naposledy nějaký vážný rozhovor," přiznal se jí Alex a když na něj Ela pohlédla, všimla si, že mu na tváři pohrává smutný úsměv. ,,Od té doby, co se mámin stav zhoršil, se hrozně uzavřel do sebe. Vzdaluje se nám. A já ho pomalu přestávám poznávat... Co když... co když přijdu o mamku? Nechci ztratit taky jeho... Já - promiň, Eileen. Vím, že tě to nezajímá."

Ne všichni mají šťastné dětství. A takovým lidem je třeba podat pomocnou ruku, aby věděli, že jsou důležití a na nic nejsou sami, zaslechla ve své mysli Severusův hlas. Natáhla se pro Alexovu ruku a pevně ji stiskla. Když se na ni tázavě podíval, usmála se.

,,Všechno bude v pořádku, Ale. Dokážeme to a pomůžeme tvojí mamince. Tvůj táta bude zase šťastný, stejně jako vy. Všechno bude jako dřív, uvidíš," ujišťovala ho pevným hlasem. Opravdu byla ochotná udělat cokoliv, aby se Beatrice a Alex netrápili, a aby byla jejich maminka zase zdravá.

,,Jsi vážně moc hodná, Eileen. Ale neslibuj nic, co nedokážeš splnit," zavrtěl hlavou Alex, ale úsměv jí oplatil. ,,Zatraceně, nejsme tu nějak dlouho? Měli bychom začít hledat ty přísady, než nás tu někdo najde. Vážně bych nerad vysvětloval tvému tátovi, co tu děláme a jak jsme se sem dostali..."

,,Máš pravdu," souhlasila Eileen a začala v rejstříku hledat mnoholičný lektvar. Jakmile ho objevila, nalistovala danou stranu a začala číst: ,,Takže, budeme potřebovat: pijavice, žabník trhaný za úplňku, truskavec, roh dvojrožce lidožravého, rozemletý, kůže z hřímala, nastrouhaná, vlas nebo jiný kousek někoho, v koho se chceme proměnit. Tak dobře, to půjde. Hlídej Pobertův plánek, jestli sem někdo nejde," řekla mu Eileen a přisunula si žebřík k policím. Opatrně po něm vyšplhala nahoru a začala hledat potřebné přísady.

Alex sice tu a tam nakoukl do Pobertova plánku, aby se ujistil, že kolem nečmuchá žádný profesor nebo student, většinu času ale koukal na Eileen, která to zde znala jako své boty. Díval se na její hubené nohy, úzký pas, černé havraní vlasy, jež se jí vlnily skoro do půli zad, na její hubené prsty, které cupitaly mezi sklenicemi, v nichž plavaly v láku naložené přísady do lektvarů. Když mu došlo, co dělá, začervenal se. Co kdyby se Eileen ohlédla a zjistila, že ji okukuje? Co by si o něm pomyslela?

,,Tak dobře, měla bych to mít všechno. Kromě téhle kůže z hřímala už tu jinou nemá, takže předpokládám, že si toho všimne a bude mít oči na šťopkách," povzdechla si Eileen a opatrně slezla, v náruči držela několik sklenic. Alex jí pomohl dolů, aby nespadla, a když se na sebe rozpačitě podívali, oba zrudli a rychle uhnuli pohledem.

,,Uhm... asi bychom měli jít za Beou a Scorpiusem, určitě už na nás čekají. Je škoda, že se ten lektvar musí vařit takhle dlouho, jednadvacet dní se musí povařit a louhovat pijavice, denivky, žabník a truskavec," vypočítávala, ,,a teprve potom se může přidat rozemletý roh dvojrožce a kůže z hřímala. A jako poslední se přidává vlas toho, v koho se chceme proměnit, takže se vlastně všechno smíchá dohromady a vypadá to jako odporná bahenní břečka." Eileen se zarazila a ušklíbla se. ,,No, kdyby mě slyšel táta, asi by mě za ty výrazy uškrtil."

Alex se zašklebil. ,,To rozhodně. Ukaž, pomůžu ti s tím. Upřímně doufám, že nás nikdo neuvidí, protože jestli jo, buď nás okamžitě napráská, anebo si bude říkat, jestli jsme normální."

•••

Ty chvilky se Severusem a Elou prostě miluju❤ co říkáte na jejich rozhovor? Severus je sice tátou už skoro 16 let, i tak se má ale pořád co učit, a ta jeho nervozita ohledně probírání vztahů je roztomilá😂 na drby je tu spíš Harry🙈 a co říkáte na Elu s Alexem? Shipujete je?😏
Millie🍪