Harry stál před prosklenou skříňkou a zamyšleně propaloval pohledem tenké ampulky, v nichž byly ukryté Eileeniny útržky vidin. Díval se na ně, jako by snad před ním schovávaly nějaké obrovské tajemství, jež si přál odhalit, nebo jako by snad měly odpovědi na všechny otázky, jež mu létaly v mysli jedna přes druhou. Pak zvedl ruku a skříňku otevřel, načež se natáhl po jedné ampulce, ale pak jako by si to náhle rozmyslel a zarazil se. Ruku stáhl a svěsil ji podél těla. S povzdechem sklonil hlavu a zavrtěl jí. Přál si, aby mu někdo řekl, co má dělat. Náhle ucítil lehký dotek na svém rameni a ohlédl se.

,,Cítím, že jsi nervózní," řekl tiše Severus a postavil se mu po boku. ,,Jsi zmatený, viď? Nevím, zda ti to nějak pomůže, ale zažívám to samé jako ty." Vklouzl rukou do té jeho a pevně ji stiskl. Jakmile Harry zavřel oči, ucítil, jak mu magie proudí tělem, zahřívá ho a konejší, a když se promíchala s tou Severusovou, začal se cítit sebejistěji, odhodlaněji. Vnímal jeho přítomnost nejen vedle sebe, ale i ve svém nitru, a slova najednou nebyla třeba k tomu, aby byl Harry ujištěn, že v tom není a nikdy nebude sám.

Viděl magii, jak mu světélkuje před očima, jak poskakuje jako hřejivý veselý plamínek, jenž se při nepozornosti dokáže změnit v divoký oheň, jenž pohltí vše, co mu přijde do cesty. A přesně tak to bylo i s Harryho magií; dokázal ji ovládat, ale jakmile vybouchl a ztratil nad svým tělem kontrolu, stalo se neštěstí. Náhle před sebou spatřil mrtvého Voldemorta, mrtvého Grindelwalda, mrtvého Severuse... a srdce najednou ztratilo svůj poklidný rytmus, jako kdyby zešílelo, a pohlceno strachem začalo tvrdě narážet do hrudního koše, než Harry ucítil, jak mu vzpomínky zmizely jako podzimní listí, jež opadá ze stromů, a které studený vítr odvane pryč.

Pevný stisk kolem jeho těla jej donutil vrátit se nohama zpět na zem. Harry, díky Severusovi teď už dokonale klidný, pomalu otevřel oči, jako by se probouzel. Ucítil za sebou silné velké tělo a hubené paže, jež ho objímaly kolem trupu. S tichým povzdechem a spokojeným úsměvem na rtech se opřel o hruď za sebou a něžně pohladil Severusovy hebké ruce.

,,Vzpomněl sis na to, co se tehdy stalo, viď?" zašeptal mu Severus a vtiskl mu opatrný polibek na spánek, než svými rty doputoval k jeho uchu, jehož ušní lalůček něžně stiskl mezi zuby.

,,Mhmm," zamumlal v odpověď zasněně Harry a natočil hlavu tak, aby Severus dosáhl na jeho rty. Zavřel oči, když ucítil, jak se Severusovy teplé rty o ty jeho jen nepatrně otřely, než jej doopravdy políbil a zažádal o vstup do vlhka jeho úst, v čemž mu Harry samozřejmě nadšeně vyhověl. Vydal se prozkoumávat jeho ústa, jako by jej snad líbal poprvé, a když si vzpomněl na dobu, kdy muže poprvé líbal, rty se mu zformovaly do pobaveného úsměvu, zatímco svým jazykem tančil s tím jeho. Přestože byly polibky zpočátku pomalé a něžné, postupně se začaly měnit ve vášnivé a dychtivé. Harry táhle zasténal, když mu Severus skousl spodní ret a vjel mu jednou rukou pod košili, přičemž lehounce pohladil jeho břicho a sklouzl až k pasu. Harry se zachvěl a zatímco mu polibky hojně a láskyplně oplácel, vpletl ruce do jeho tmavých vlasů a přitáhl si ho ještě blíž.

Když jej Severus zaklonil a laškovně jazykem přejel po jeho rtu, Harry se na chvíli odtáhl, aby chytil dech, a když se podíval do jeho hlubokých černých očí plných chtíče a touhy, a když si uvědomil, v jaké pozici se právě nachází, najednou se rozesmál. Čistý smích protkaný štěstím z něj tryskal jako čirá voda, a zatímco se pochechtával, Severus na něj hleděl s povytaženým obočím.

,,Něco k smíchu?" otázal se ho svým hlubokým hlasem a Harry se zahihňal, když se svým nosem mazlivě otřel o ten jeho.

,,Vůbec ne, já... vlastně ani nevím, proč jsem se začal smát," řekl Harry a usmál se. ,,Nepustíš mě, že ne?"

Severus si odfrkl a v očích mu zajiskřilo. ,,Vlastně celou dobu čekám na vhodný okamžik, až to nebudeš čekat, a já tě pustím, protože jsi neuvěřitelně těžký. Já ti říkal, že jíst dezerty po večeři je pěkně hloupý nápad."

Harry pokroutil hlavou. ,,Ale prosím tě. To jsou přece moje svaly, žádné tuky." Severus cosi zabrblal, načež ho chytil pod koleny a vyzdvihl si ho do náruče. ,,Och. Neříkal jsi náhodou, že jsem těžký?" škádlil ho Harry, a tak ho Severus umlčel polibkem, protože se mu to zdálo jako nejlepší možnost. Poslepu s ním došel k pohovce a sedl si s ním, a Harry se k němu přitulil. ,,Takže teď si to rozdáme na pohovce?"

,,Och, sklapni už," požádal ho s úsměvem Severus, a tak se Harry znovu uchechtl a opřel se o jeho hruď, vyhledávaje si jeho ruku. Díval se, jak mu Severus laská dlaň, a jak se jejich prsty láskyplně proplétají. Bezděčně sklouzl pohledem ke zlatému kroužku na svém prsteníčku a nevědomky se usmál.

,,Jak to, že vždycky víš, jak mě uklidnit?" zamumlal Harry a zabořil svou tvář do jeho krku, hluboce vdechuje jeho vůni. Severus se potutelně pousmál.

,,Troufám si říct, že už tě za ta léta znám docela dobře."

,,Opravdu? Rozhodně ale neznáš všechna má tajemství," odporoval mu Harry pobaveně.

,,Nic takového jsem netvrdil. Samozřejmě mi pár věcí stále vrtá hlavou. Například to, jak se ti, u Salazara, povedlo dostat při zkouškách OVCE vynikající z lektvarů, když kdykoliv mi s nimi pomáháš, tváříš se, jako bys to viděl poprvé." Pak jej políbil na spánek. ,,Jinak si ale myslím, že tě znám dobře. Nebo máš snad nějaké obrovské tajemství, které přede mnou celé ty roky skrýváš a já se jej nesmím za žádnou cenu dozvědět? Ale, co se najednou tak červenáš?" dobíral si ho, když se Harryho tváře zbarvily do nachova.

,,Každý má nějaké tajemství, Severusi. A to moje není to největší tajemství, ale když... ono je hrozně trapné," řekl mu pomalu Harry a zavrtěl se. Severus si ho pobaveně prohlížel.

,,A řekneš mi ho? Nebo si ho odneseš do hrobu? Slibuji, že se nebudu smát."

,,No, já..." Harry si odkašlal a zadíval se do krbu. ,,Ty víš, jak moc se mi líbí tvůj hlas. Samozřejmě, že to víš, žvatlal jsem o tom už několikrát. Ale já, no... když byla Eileen malá a ty jsi jí četl před spaním... no, taky jsem tě potají poslouchal, protože se mi hrozně líbí tě poslouchat a když jsi četl Eileen, bylo to takový... Bože, zním teď jako naprostej idiot," vzdychl si Harry a zabořil svůj červený obličej do dlaní. Severusovi na rtech pohrával mírný úsměv.

,,No, čekal jsem, že to bude horší. Roztomilé," poznamenal a když Harry zvedl hlavu a nevěřícně se na něj podíval, něžně mu pocuchal vlasy. ,,Mám ti teď pravidelně číst před spaním?"

,,Ty jsi strašný," zasténal Harry a zabořil mu tvář do ramene, když se Severus tiše zasmál.

,,A já stále nevěřím tomu, že ses do mě před lety opravdu zamiloval."

,,Taky jsem byl překvapený," odvětil Harry s úšklebkem a cukl sebou, když ho Severus chytil za boky, kde byl lechtivý. Shodil ho pod sebe a sklonil se k němu, až ležícího muže zašimraly jeho tmavé vlasy na tváři. ,,Och. Takže si to skutečně rozdáme na pohovce?" Když na to Severus nijak nezareagoval, Harry se zatvářil starostlivě. Odhrnul mu vlasy z obličeje a vzal ho za tváře. ,,Severusi, co se děje?"

Lektvarista si povzdechl. ,,Pořád mi v hlavě leží to všechno, co řekl Jones. Ne, nepřerušuj mě," zavrtěl hlavou, když viděl, jak se Harry nadechuje. ,,Vím, že už je to spoustu let zpátky, co se to stalo... ale na to se nedá zapomenout, víš? Zkrátka... tehdy sis vybral jeho, Harry. A já nerozumím tomu, co tě přimělo tak učinit. Myslel jsem... snažil jsem se pro tebe udělat všechno co nejjednodušší. Vím, že nejsem zrovna dvakrát přitažlivý, nejsem zábavný a nejsem dobrý partner, ale tehdy jsem si myslel, že by to mezi námi mohlo fungovat."

Harry mu rychle přiložil ukazováček na rty. ,,Už dál nepokračuj, prosím. Severusi... po tolika letech. Musel jsi to vytahovat?" povzdechl si. ,,Já nevím, co ode mne chceš slyšet. Že jsem byl mladej, blbej a slepej? Jo, přesně to jsem byl a Anthony... já nevím. Když řeknu, že byl prostě při ruce, vyzní to hnusně a to nechci. Bylo to prostě jen... chvilkový citový vzplanutí hormonálně nestabilního puberťáka. Je rozdíl mezi zamilovaností a opravdovou hlubokou láskou. Nikdy jsem ho nemiloval, Severusi. Miloval jsem tebe, celou dobu. A miluju tě pořád. Jestli si myslíš, že by teď mezi mnou a Anthonym mohlo k něčemu dojít, tak je to pěkná blbost a ty by sis měl jít nechat prohlédnout hlavu. Miluju. Jen. Tebe," řekl každé slovo zvlášť a pak se usmál. ,,Potřebuješ ještě víc ujistit? Och, promiň, málem bych zapomněl - pro mě jsi přitažlivý a zábavný a úžasný a skvělý táta a nejlepší manžel, jakého jsem si kdy mohl přát. Takže už nemel hlouposti a líbej mě," dodal a přitáhl si ho k sobě blíž.

,,Myslím, že jsem to jen potřeboval slyšet přímo od tebe," zašeptal Severus, než ho znovu hluboce políbil, a ze srdce mu spadl obrovský kámen obav, který se jej držel už od té doby, co zjistil, že mezi Harrym a Anthonym vykvetlo něco víc než jen pouhé přátelství.

•••

Upřímně? Miluju momenty mezi Severusem a Harrym. Při tom opětovném čtení mám takovou nostalgii. Nepsala jsem je už tak dlouho!
Jak se vám líbila kapitola? Kolik tady mám fandů Tonyho a Harryho?👀
Budu ráda za vaše komentáře💟
Millie🌞