Než ho ale Anthony stihl praštit, Severus instinktivně zvedl ruku a chytil ho za paži. Tony zavrčel a snažil se ruku z jeho sevření dostat, ale Snape ho pevně držel a vpíjel se mu do očí.

,,Tohle už nikdy nezkoušej," zašeptal varovným hlasem. Anthony si odfrkl a naznačil smích, který ale, jak cítil, se brzy měl změnit na pláč. Od dalšího nervového zhroucení jej dělil jen maličký krůček.

,,Tolik se snažíte pomáhat. Pokoušíte se ochránit Harryho a Eileen, aby se jim nic nestalo. Ale zamyslel jste se někdy nad tím," usmál se chladně Anthony, ,,že to, co se teď děje, by se možná nikdy nestalo, kdyby to, co bylo mrtvé, mrtvé zůstalo?" V duchu se zaradoval a začal tančit vítězoslavný tanec, když si všiml, jak sebou Severus trhnul a zarazil se. Konečně. Konečně se karty obrátí. ,,Třeba je to všechno vaše chyba. Kdyby se vás Harry nepokoušel zachránit a přivést vás zpátky, třeba by se tohle nedělo. Bytosti temna jsou neklidné, něco se porušilo, nějaký přirozený řád... třeba proto ze světa mizí magie, proto nás pohlcuje temnota. Třeba nám magii bere sama Smrt, kdo ví. Kdybyste zůstal mrtvý, nic z tohohle by se nestalo!"

Draco na svého bývalého zmijozelského spolužáka jen nevěřícně třeštil oči a nemohl uvěřit tomu, co právě řekl. Párkrát zamrkal, jestli se mu to nezdá, a vypadalo to, že i Severus není schopný slova. Anthony se nepěkně usmál. ,,Jak s tímhle vědomím zvládnete žít, to tedy opravdu nevím, Snape. Přeji vám hodně štěstí," zašklebil se a vytrhl se mu ze sevření, když se v ten okamžik otevřely dveře a dovnitř vešel usmívající se Harry. Jakmile spatřil Anthonyho, úsměv se mu rozšířil.

,,Anthony! Tak rád tě zase vidím, jak jen je to dlouho, co jsme se neviděli? Určitě několik měsíců. Jak se ti daří?" ptal se ho. Když se na něj Anthony s kamennou tváří otočil, Harry se zarazil a přelétl pohledem na pobledlého Draca a zaraženého Severuse. ,,Stalo se něco?"

Tony si hlasitě odfrkl a vydal se ke dveřím. ,,Na to se zeptej svého drahého manžela. Určitě ti to rád poví," odpověděl mu s jasným znechucením v hlase Anthony, jenže než stihl odejít, Harry ho popadl za paži a nevěřícně ho sledoval. ,,Co je?" utrhl se na něj. ,,Mám ti to snad povědět sám? Tak tedy dobře! Možná, že kdyby nebylo tebe, a tvého úžasného," naznačil uvozovky, ,,manžela, žádné problémy bychom neměli! Kdybys ho tehdy nechal na druhé straně, třeba by se tohle nedělo!"

,,Anthony, tohle už vážně přeháníš -"

,,Nepleť se do toho, Malfoyi!" štěkl na něj Tony a zase se obrátil na Harryho. ,,No? Mám pokračovat dál, Harry?"

,,Vždyť ty sám jsi mi řekl, že je dobrý nápad Severuse zachránit!" vykřikl Harry. ,,Pomáhal jsi mi!"

Anthony se nevesele zasmál. ,,Tys nic nepochopil, co? No jasně, vždyť jsi měl celou dobu oči pro někoho jiného. Vlastně ti to nemám za zlý. Užívej si svůj život, dokud ještě můžeš, Harry. Za chvíli už třeba nebudeš mít tu možnost."

Harry ho pustil a o krok ustoupil. Nevěřícně ho sledoval. ,,Co se to s tebou kruci stalo?" zašeptal zlomeně a doufal, že se mu moc netřese hlas. Všechno, co mu Anthony křičel do tváře, mu teď dunělo v hlavě.

Jsem zničený. Zoufalý. Rozbitý. To uvnitř sebe křičel Anthony, volal o pomoc. Dusil to v sobě, nikdo ho neslyšel. ,,Svět zlomí každého," odpověděl Tony, zády k němu. Už ho nechtěl vidět. V očích se mu leskly slzy bolesti a smutku. ,,Ale člověk už někdy zkrátka nemá tu potřebnou sílu k tomu, aby se právě díky tomu stal ještě silnějším. Já už jsem to vzdal. Já už jen přežívám," řekl prostě, tiše odešel z Dracovy kanceláře a zanechal tam stát trojici mužů, zaraženou, překvapenou a nechápavou.

První se slova ujal Draco, protože Harry a Severus se k tomu očividně neměli. Harry pořád zíral na dveře, za nimiž zmizel Anthony, a zřejmě se snažil uspořádat si v hlavě všechno, co od něj slyšel. Severus nebyl schopen ničeho; všechno bylo najednou pryč, zůstala jen vina, jež jej tížila a odmítala ho ze svého pevného stisku pustit.

,,Možná bychom... mohli jít vyzkoušet, zda ten lektvar funguje?" navrhl váhavě blonďák a nervózně těkal pohledem z jednoho muže na druhého. Harry se k němu s prázdným výrazem v očích otočil a mechanicky přikývl. Severus na rozdíl od něj nedal najevo nic, ani to, zda jej slyšel. Očividně byl ztracen ve svých nejspíš nepříliš příjemných myšlenkách. ,,Anebo," vyhrkl rychle Draco, když viděl, že se ho Harry chystá doprovázet, (protože tak byli všichni tři zpočátku domluveni) ale Severus stál pořád na stejném místě a nehnul ani brvou, jako by zkameněl. ,,Vlastně... bude asi lepší, když půjdu sám. A vy... vy tu na mě počkáte. Stejně se doporučuje, aby nikdo vyjma lékařů k pacientům nechodil, takže..." řekl roztěkaně, nechal konec věty viset ve vzduchu a neurčitě mávnul rukou. Pak se rozpačitě usmál, když se mu stále nedostalo slovní odpovědi, a rozešel se pryč ze své kanceláře. Možná právě to, že odešel, v Harrym probudilo myšlenku, že by měl se Severusem prodiskutovat Anthonyho nařčení.

,,Severusi, já..." začal a náhle se zarazil, protože nevěděl, co říct, všechna slova mu najednou unikla, vše se vypařilo z hlavy. Jeho manžel ale pozvedl ruku, aby jej umlčel, a pomalu zakroutil hlavou.

,,Nemusíš se snažit," odvětil dutým hlasem a otočil se k němu zády, hlavu sklopenou. ,,On má totiž nejspíš pravdu." Harry pootevřel ústa, nevyšla z nich však ani hláska. ,,Možná za tohle všechno skutečně mohu já. Tolik kouzelníků se pokoušelo ošálit Smrt... kámen mudrců, viteály, Relikvie... Ale jenom tobě se to povedlo, ty jediný jsi to dokázal a přivedl mě z jejího světa zpátky sem, uzavřel jsi s ní dohodu a za Relikvie a jednu duši jsi vyměnil můj život. Jenže... co když jí to bylo prostě málo? Co když tohle nikdy nemohlo fungovat, protože to porušilo přirozený řád? Kvůli mně jste v nebezpečí... a to už nedopustím," řekl pevným hlasem, ale záhy ucítil, jak se kolem něj obtáčejí silné mužské paže. Zavřel oči a vzal jeho zatnuté pěsti do dlaní.

,,Severusi, prosím tě, takhle nemluv," vydechl Harry a zabořil svou tvář mezi jeho lopatky. ,,Neposlouchej ho, nevím, co Anthonymu přeskočilo a proč se tak naštval, ale mluvil hlouposti. Vždyť ty sám víš, že to není pravda! Je to naprosto absurdní, vždyť jsme mrtvá místa zaznamenali až o spoustu let později. To je hloupost," vrtěl hlavou. Severus si povzdechl.

,,Není to hloupost, zní to logicky. A já mám každým okamžikem čím dál větší pocit, že je tomu skutečně tak, že to já jsem důvod, proč se tohle děje. Třeba má Smrt jediný cíl; dostat mne zpátky tam, kam patřím. A zatímco mne bytosti temna hledají, berou vše, na co cestou narazí. Další oběti, magii..." Harry celou dobu kroutil hlavou, pustil Severuse, ale jen proto, aby si stoupl před něj a viděl mu do obličeje. Vzal jeho tvář do dlaní a naléhavě se na něj zadíval. V očích jej začínalo štípat.

,,Víš, jak jsem se cítil, když jsi tu nebyl? Já tě potřebuju, Severusi. Já vím, že tohle nejspíš říká spousta lidí, když jim jejich nejbližší zemřou, ale mezi námi je to... jiné. A ty to víš. A co chceš, prosím tě, asi tak dělat? Nakráčet si to na Odbor záhad a projít obloukem na druhou stranu? A nechceš třeba rovnou říct mně, ať na tebe sešlu smrtící kletbu? Tohle je blbost, Severusi, blbost! A překvapuje mě, že zrovna ty tomu věříš."

Severus pomalu zakroutil hlavou, jeho hluboké černé oči byly prázdné a hleděly kamsi za Harryho. ,,Myslím, že zrovna ty moc dobře víš, jaké je to žít s pocitem viny. Nepotlačíš to. Naopak tě to sžírá ještě víc."

,,Severusi." Harry už skoro plakal a zoufale na něj hleděl, hladě jej bříšky prstů po tvářích. ,,Tvoje místo je tady. Se mnou a Eileen. Nemůžeš přece odejít. To... to nejde. Svět je možná zlomený. Ale když jsi se mnou, Severusi... všechno jako by najednou bylo v pořádku. Bez tebe to nedokážu. Miluju tě," šeptal a první slzy si začaly razit vlhkou cestičku po jeho tvářích. Severus si povzdechl a sklonil se k Harrymu, který tiše vzlykal.

,,Taky tě miluju, Harry. Já jen chci, abyste byli v bezpečí. A neodpustil bych si, kdybyste kvůli mně nebyli," odpověděl mu potichu a něžně ho políbil. Harry se k němu pevně přitiskl, objímaje jej kolem krku, a přál si, aby takhle zůstali už navždy. Jen oni dva, spolu, navěky spojeni, jak si před lety slíbili. ,,Odpusť mi to. Nechci ti ublížit."

Harry se slabě usmál a zavřel oči, když mu Severusovy prsty začaly jemně stírat slzy z tváří. ,,Tak mi slib, že neuděláš nic hloupého." Ucítil lehký polibek na čele.

,,To nemohu, Harry." Jeden polibek na lícní kosti, na špičce nosu, Harry otevřel oči. Severus se na něj mírně usmál a on vzal jeho ruce do svých, líbaje jednotlivé klouby prstů. ,,Bude to v pořádku. Slibuju."

,,S tebou? Já vím, že bude. S tebou po boku byly věci vždycky v pořádku," zamumlal Harry a s tichým povzdechem se nechal vtáhnout do Severusova pevného objetí, v němž se pokaždé cítil v bezpečí. Bál se, tolik se bál, že o Severuse přijde, a neměl žádné tušení, co by tak mohl mít v plánu. A to ho děsilo, ta nevědomost. Co když o něj přijde? To nesmí dovolit. Zatnul ruce v pěst, když si vzpomněl na Anthonyho. Co ho to popadlo? Proč řekl takovou lež, které musel Severus Merlinžel uvěřit? Nechápal to, nerozuměl tomu, co se stalo s tím klukem, který mu pomáhal a byl mu oporou...

,,Ššš. Nemysli na to," zašeptal mu Severus do ucha. Harry se zachvěl.

,,Jak na to nemohu nemyslet, když..." Ani tu větu raději nedokončil. Nedokázal to. Naprázdno polkl. ,,Severusi, nemohli bychom na tohle celé odpoledne raději zapomenout?"

Severus se slabě pousmál. ,,Obávám se, že tak lehké to nebude, Harry. Pochybuji, že by se nám to zázračně vymazalo z paměti."

Tmavovlasý muž se zelenýma očima si povzdechl a promnul si oči. ,,Ach jo, Severusi, ty jsi někdy tak paličatý. To já jsem tě přivedl zpátky, tys mne přece o nic neprosil. To já jsem chtěl, aby ses vrátil a já tu nezůstal sám. Měl jsem pocit, že mě ta tvá nepřítomnost zničí. Že se moje duše rve na kusy kvůli tomu, že tě nemám vedle sebe. Takže na tom, myslím, máme oba dva stejný podíl viny. Já možná větší," řekl pevným hlasem a zvedl hlavu. Severus ho pozoroval a Harry nedokázal odhadnout, co se mu tak asi honí hlavou.

Nakonec zamumlal: ,,A pak kdo je tu paličatý." Kdo ví, zda chtěl ještě něco dodat, ale v tu chvíli se otevřely dveře a dovnitř vešel Draco. Při pohledu na ně sebou lehce trhnul, jako by snad zapomněl, že tu ještě jsou. ,,Tak jak to dopadlo?" zeptal se hned Severus a jeho kmotřenec ho sjel podezřívavým pohledem, snaže se z jeho výrazu cokoliv vyčíst. Poté si pro sebe zavrtěl hlavou a nejdřív se napil své studené kávy, než mu odpověděl.

,,Prozatím dobře. Zaznamenali jsme jen lehké zlepšení, ale to může být jen chvilkové. Uvidíme, jak na tom Gabrielle bude za dvacet čtyři hodin," odvětil unaveně. Harry chtěl poznamenat něco v tom smyslu, že nejspíš není moc moudré nové lektvary testovat právě na Gabrielle vzhledem k tomu, co se před chvílí stalo, a kdo ví, čeho všeho by byl Anthony schopný, kdyby zjistil, že je na tom kvůli Severusovi jeho žena ještě hůř. Ale raději držel jazyk za zuby, protože nechtěl Draca ještě víc stresovat.

,,Určitě to tentokrát vyjde," snažil se ho povzbudit Harry. ,,A ty by sis měl jít konečně odpočinout. Nemůžeš se jít alespoň na chvíli prospat? Teď tě nikdo nepotřebuje, ne?"

Draco si přejel rukou přes obličej a cosi zabrblal. ,,Zařiď mi neschopenku, Pottere, a klidně usnu i na nemocniční chodbě. Musím tu zůstat, zaprvé je nás tu málo, zadruhé nikdy nevíš, co se kdy stane, a zatřetí mám ještě nějaké nudné papírování. Nechci vás odsud vyhánět, ale dneska bych se rád dostal včas domů, Lenka z toho už taky není nadšená, ale snaží se mi pomáhat, co to jde. Je úžasná." Při zmínce o ní se mu na tváři objevil úsměv. ,,A pozdravujte Scorpiuse, prosím. Pokusím se mu zase co nejdřív napsat..."

•••

Tak co váš názor na Tonyho? Čekali jste tohle někdo?👀 a máme tu i jednu Snarry chvilku, tak snad se vám líbila❤
Jak zvládáte tuhle bláznivou dobu? Doufám, že se všichni máte fajn❤
Na další kapitolu se můžete těšit v sobotu 13.2.
Millie🍪