Letěli vysoko nad mraky, do nosu je štípal ledový vzduch. Vítr, jenž jim čechral vlasy, jim barvil tváře do ruda a očima, jež měli mírně přivřené, často bloudili dolů pod sebe, na krajinu, kterou měli jako na dlani.

,,Je to ještě daleko?" houkla Eileen Jupiterovi do ucha. Pevně se jej držela kolem krku, ale začínala cítit, jak jí křehnou ruce. Šťastný drak ji ujistil, že už jsou od Mrtvého místa opravdu jenom kousek a dívka úlevně přikývla. ,,Stejně je to zvláštní, nemyslíš? Zničehonic... prostě se to stane. Jen tak, najednou. Zajímalo by mě, zda se to děje kvůli něčemu určitému, nebo jen... nebo jen tak," poznamenala zamyšleně. Harry, jenž ji držel kolem pasu, jí hned neodpověděl.

,,To bych také rád věděl," zamumlal nakonec. ,,Naposledy jsme jedno Mrtvé místo zaznamenali při mé a Severusově poslední návštěvě na Ministerstvu. A pak - pak už to bylo... no. Kingsley mě o novém místě informoval den poté, co byl Severus zatčen. A nebylo zdaleka jediné, jež se za ten den objevilo..." svěřil se Eileen váhavě a znenadání se mu nepříjemně zkroutil žaludek. Když to totiž řekl takhle nahlas, znělo to - všechny souvislosti k tomu směřovaly a naznačovaly to, co tvrdili bystrozoři a nejspíš i několik dalších kouzelníků; že za výskyt Mrtvých míst skutečně může Severus. Harry svraštil obočí a rty sevřel do úzké linky. Eileen se na něj ohlédla, dlouhé vlasy jí šlehaly do tváře, v očích se zablýskla panika.

,,Tati, Severus s tím přece nemá nic společného, že ne?"

,,Ale samozřejmě že ne, zlato. Já věřím v jeho nevinnu. Proč by to dělal? Nedává to žádný smysl a já nemůžu uvěřit tomu, že Anthony..." Větu nedokončil a zaskřípal zuby. Při pomyšlení na Jonese se jej začal zmocňovat vztek. ,,Je to prostě hloupost. Jen... když jsi ležela na ošetřovně a Severus byl čerstvě zavřený v Azkabanu, bylo tvoření Mrtvých míst častější a rychlejší než v předchozích několika měsících. Což je poněkud znepokojivé. Ale na druhou stranu, přijde mi to jako dobrý důkaz pro tátovu nevinnu; v tu dobu, kdy se Mrtvá místa tvořila a šířila, seděl ve vězení. Kdyby za tím stál opravdu on, jak by to dokázal?" Harryho hlasem probleskla naděje. Jejich situaci už několikrát probíral s Kingsleym, který jemu a Severusovi bezmezně věřil. S jeho argumenty souhlasil a při zasedání Starostolce a obhajování Snapea se snažil všechny důkazy doložit a jejich rozhodnutí o Severusově zatčení zvrátit. Jenže členům Starostolce to nepřipadalo příliš přesvědčivé a Pastorek také neměl spoustu času na rozdávání. Harry a Severus museli být trpěliví.

Všechno dobře dopadne, Severusi. Slibuju.

,,Hmm, to máš asi pravdu. Vážně nechápu, jak někdo může pochybovat o jeho loajalitě! Když si vybavíš jeho minulost, tak většinu svého života strávil tím, že bojoval po tvém boku proti Voldemortovi. Tak jak jen si může někdo myslet, že by usiloval o zničení našeho světa? Proti zlu a temnotě vždycky bojoval," rozčilovala se Eileen. Harry ji chlácholivě pohladil po paži.

,,Já vím, Lee. Mně to vysvětlovat nemusíš."

,,Jsme na místě. Ta vesnice je přímo před námi a abych byl upřímný, vůbec to nevypadá dobře," přerušil je Jupiter, v jehož hlase zazníval šok a nevěřícnost. Harry se podíval dolů a Eileen při pohledu na zničenou vesnici zalapala po dechu.

,,To je příšerné," vydechla a hlas se jí chvěl. Některé domy byly úplně zničené, jiné dům ještě alespoň trochu připomínaly. Všude, kam jste se podívali, bylo pusto, mrtvo, prázdno. Jako kdyby tu vyhasl všechen život. A možná to byla pravda.

,,Sleť dolů, Jupitere. Podívám se tam. Je možné, že tu jsou ještě nějací přeživší. Musíme jednat rychle," prohlásil rozhodným hlasem Harry a Jupiter ho poslechl. Za okamžik už dutě přistáli na zemi a písek se rozlétl. ,,Eileen, co si jako myslíš, že děláš?" vyhrkl rozhořčeně, když jeho dcera ihned seskočila na zem a rozeběhla se k vesnici. ,,Okamžitě se vrať!"

,,Ne, jdu ti pomoct!" křikla na něj přes rameno a s bušícím srdcem běžela dál. Bylo jí jasné, že jí později dá přednášku o vhodném chování a bude jí tvrdit, že už ji s sebou nikdy nikam nevezme. Eileen to teď bylo jedno. Měla pocit, že nedaleko zahlédla nějaký pohyb.

,,Eileen!"

,,Potichu, vždyť ho vyděsíš," zamumlala si pro sebe, zastavila se na místě a rozhlédla se kolem. Zamyšleně přejela po hrubém kameni rozpadlého domu a i při tom jemném doteku se omítka začala drolit. Ustoupila o krok dozadu. ,,Haló? Je tady někdo? Nebojte se, pomůžeme vám!" řekla slabým hlasem. To ticho, to mrtvolné ticho ji děsilo. Hučelo jí v uších a svíralo se jí hrdlo.

Cosi za ní zavrzalo. Eileen vydechla a vyděšeně se podívala za sebe. Dveře byly otevřené dokořán, skřípavě se houpaly v chladném vánku. Ela polkla a pomalými kroky se vydala dovnitř. ,,Haló?" zkusila to znovu, překročila práh - a zaječela.

Harry cestou za Eileen kontroloval všechny domy, které minul. Když překonal počáteční šok z toho, že se všude nacházejí mrtvá těla, jimž se kůže barvila do černa, už se nad tím ani nepozastavoval, jen je přejel smutným pohledem a přál si, aby byl mohl udělat víc. Jakmile ale zaslechl Eileenin výkřik, všeho nechal a běžel za ní. Něco se jí stalo? Něco našla? Není tu snad ten, kdo má tohle všechno na svědomí? Chce zabít i ji?! Jen při tom pomyšlení se mu strachem stáhl žaludek a rozeběhl se ještě rychleji.

Eileen zprudka vydechovala, zatímco třeštila oči na mrtvou ženu, jejíž pokožka byla pokrytá černými fleky. Oči měla vytřeštěné v němém děsu, údy pokroucené. Eileen bylo na zvracení. Chtěla se otočit na patě, utéct pryč a nikdy se nevrátit.

Ale nemohla.

V rohu se totiž krčil malý černovlasý chlapec a tiše plakal. Eileen byla jako paralyzovaná. Stála tam a lítostivě pozorovala to rozcuchané neštěstí. Pak pohledem znovu zabloudila k nehybné ženě. Určitě to byla jeho matka.

To bylo... to bylo hrozné.

Pomalu si klekla k jejímu tělu a třesoucími se prsty jí zavřela oči. Dítě se rozplakalo ještě usedavěji. Eileen vzhlédla. Pak se nadechla a začala mluvit.

,,Ahoj, maličký. Já jsem Eileen a jsem tady se svým tátou. Přišli jsme vám pomoct, víš? Můžeme tě odsud dostat a ochránit tě, aby ti nic neublížilo. Co myslíš, šlo by to? Mohla bych jít blíž k tobě? Neublížím ti," říkala mu něžným hlasem a zdálo se, že jí chlapec věnuje pozornost, přestože si ji ostražitě prohlížel svýma tmavýma očima. Pak ale odmítavě zakroutil hlavou.

,,Ty jsi - ty jsi zlá," špitl potom vystrašeným hláskem. Eileen se zarazila.

,,Proč si to myslíš?"

,,Viděl jsem tě. Byla jsi zlá."

,,To je zvláštní. Já jsem tě totiž ještě nikdy neviděla," řekla a zkoumavě si ho prohlédla. Ale byla to skutečně pravda? Neviděla jej tu noc, kdy Severuse zatkli a ona upadla do jakéhosi transu? Umírající, trpící dítě, které nedokázala, nemohla zachránit...

Při tom pomyšlení ji polil ledový pot, zachvátila ji panika. Musí odsud toho chlapce dostat.

,,Možná sis mě s někým spletl. Podívej, umím kouzlit. Chtěl bys vidět nějaké pěkné kouzlo?" zeptala se ho. Vypadal, že si to rozmýšlí, ale k její úlevě nakonec přikývl. Eileen vytáhla svou hůlku a rychle si vybavila svou nejšťastnější vzpomínku. Když ji celou naplnila, vydechla: ,,Expecto patronum!" a ze špičky její hůlky se vzneslo nádherné mládě Šťastného draka. Hocha to viditelně uchvátilo, protože se mu uplakané oči překvapeně rozšířily a nadšeně se díval, jak kolem něj stříbrné zvíře pluje. ,,Ten je krásný, viď? A představ si, že venku na mě čeká taky takový drak, ale velký a opravdový. A moc rád se přátelí. Taky bys mohl být jeho kamarád, co myslíš? Určitě by si tě hned oblíbil!"

,,Moc se mi líbí," odpověděl jí chlapec tichým hlasem. Pak k ní zvedl oči a pomalu dodal: ,,Já jsem Jamey."

,,Jamey! Tvoje jméno je moc hezké. Můj děda se jmenoval James, to je skoro podobné, co říkáš?" usmála se na něj. Na chvíli se odmlčeli, Šťastný drak stále kroužil kolem, než se Eileen znovu opatrně zeptala: ,,Jamey? Mohla bych jít za tebou?"

Tentokrát k její úlevě přikývl a Eileen pomalu došla až k němu. Klekla si před něj, aby byla na stejné úrovni očí jako on, a povzbudivě se na něj usmála. ,,Jamey, myslíš, že bych mohla být tvoje kamarádka? A co kdybychom se spolu šli podívat na toho Šťastného draka? Chtěl bys?"

Jamey se podíval přes Eileen na ležící ženu a do očí mu znovu vstoupily slzy. ,,Ale moje maminka..."

,,Já vím, Jamey. Já vím. Můžu tě obejmout?" Tentokrát ani nepřikyvoval, rovnou jí padl do náruče a hlasitě se rozplakal. Patron zablikal a zmizel. Eileen Jameyho chlácholivě hladila po zádech a šeptala mu prázdná slova útěchy. Sama měla co dělat, aby se nerozplakala také. Co může být pro dítě horší než přijít o rodiče? Zůstat na tom velkém krutém světě úplně sám?

,,Jamey... tvoje maminka je na krásném šťastném místě, kde se má dobře a nic ji nebolí. Na takovém místě si může dělat cokoliv jen bude chtít; létat na Šťastných dracích, nebo se přejídat sladkými dortíky. Ale víš, co doopravdy dělá? Dívá se na tebe a dává na tebe pozor. A ví, že to všechno moc dobře zvládneš, protože jsi šikovný kluk. A přestože jí moc chybíš, ví, že bude ještě nějakou chvíli trvat, než bude doopravdy zase s tebou, než budete moci být spolu. Ale ona s tebou pořád zůstává, víš? Je tady, ve tvém srdci," zašeptala mu a přiložila mu dlaň na hruď, ,,a nikdy tě doopravdy neopustí."

Jamey se zmohl jen na přikývnutí a objal Eileen ještě pevněji. Pohladila ho po vlasech a jemně ho kolébala, dokud vzlyky neustaly, dokud slzy nepřestaly téct a dokud únava a prázdno v srdci nezískaly nad dítětem nadvládu.

,,Mohl bych se podívat na toho Šťastného draka, prosím?"

Eileen se neubránila úsměvu a s chlapcem v náruči se zvedla. Přitulil se k ní a jí se zatetelilo srdce. Sevřela ho o trochu pevněji, aby jí z náruče nesklouzl na zem a pomalu se s ním vydala ven. Jamey naposledy pohlédl na svou matku, a pak Ele rychle zabořil tvář do ramene. Eileen to trhalo srdce, nechtěla tu jeho matku jen takhle nechat, měla pocit, jako kdyby jí Jameyho násilím rvala z láskyplné náruče a přerušovala veškerá pouta mezi nimi. Ale ona jí už bohužel pomoci nemohla. A Jamey tu nemohl zůstat.

,,Tati?" vydechla Eileen překvapeně, když vyšli ven a ona zjistila, že Harry stojí u okna a zelené oči má zamlžené. Jen se na ni mírně usmál.

,,Běžte za Jupiterem. Já jen... jen se tu ještě trochu porozhlédnu," řekl vyhýbavě a pak rychle odešel. Eileen se za ním zaraženě dívala, ale pak jen zakroutila hlavou. Jamey se zavrtěl a tiše se zahihňal.

,,Tvoje vlasy mě lechtaj."

,,Ajéje. To abych si je ostříhala, co myslíš?" zeptala se žertovně a vykročila směrem k Jupiterovi. ,,To byl můj táta, Harry. Učí na kouzelnické škole a je moc hodný a taky je s ním zábava. A skvěle létá na koštěti! Když budeš chtít, budeš se to moct taky naučit. Už se ti někdy podařilo nějaké kouzlo?"

Jamey se zavrtěl. ,,Ano, ale... ale trochu se toho bojím." To Eileen překvapilo. Ona sama kouzla už odmalička milovala. Že by Jameyho matka byla mudla a kouzla neměla ráda? ,,Kde máš maminku?"

,,No, víš... já vlastně maminku nemám. Mám ještě druhého tátu, Severuse. Ale on je teď daleko a... a nevíme, kdy se za námi zase vrátí." Odmlčela se a dlouze se nadechla. ,,On je ve vězení. Za něco, co neudělal."

Chlapec chápavě přikývl. ,,To byla moje maminka taky."

Eileen překvapeně zamrkala. Cože? Tohle se jí vůbec nelíbilo. Jestliže jeho matka byla ve vězení, kde měl otce, jiné příbuzné? Přece nemohl žít sám. A proč jeho matku zavřeli? Jak to Jamey mohl zvládat? Toužila se ho zeptat na tolik věcí, ale neodvážila se. Bála se, že by mu způsobila další bolest, kdyby otevírala staré rány. A nechtěla, aby ho znovu nějak rozrušila.

,,To mě moc mrzí, Jamey. Můžu se tě zeptat? Přijde ti divné, že mám dva táty?"

,,Ani ne," zamumlal v odpověď a zívl. ,,Páni, to je ten Šťastný drak?"

,,Ano, jmenuje se Jupiter a je moc hodný," přikývla Eileen.

,,Moc se mi líbí. Ale jsem unavený. Zlobíš se?" řekl potichu a zavřel oči. Ela ho zmateně sledovala.

,,Ne, samozřejmě, že se nezlobím, Jamey," zašeptala a došla s ním k Jupiterovi. Naznačila mu, aby se na nic nevyptával a byl potichu. Drak kývl a Eileen si s Jameym v náruči sedla k Jupiterovu velkému teplému tělu. Pevně chlapce objala a přitiskla si jej k sobě. Jamey spočíval hlavou na její hrudi a pravidelně oddechoval.

A pak najednou uslyšela tichý zpěv. Když se ohromeně ohlédla, zjistila, že je to Jupiter, kdo zpívá tu nádhernou, přenádhernou tesknou píseň. Taky zavřela oči a vtiskla Jameymu polibek do vlasů.

,,Zase to bude v pořádku, maličký. Jednou ano. Postaráme se o tebe," zašeptala mu a pak se nechala unášet hlubokými tóny do jiného světa.