Eileen mlčky zírala na rozzářeného Rafaela Notta a přestože už předem tušila, že se jí zeptá na to, zda s ním půjde na ples, i tak ji ta otázka zaskočila a najednou nevěděla, co odpovědět. Ples vůbec neřešila, bylo jí jedno, jestli na něm bude nebo ne, a když už, předpokládala, že tam půjde se Scorpiusem nebo s Alexem. Mohli tam jít jako kamarádi. Když ale pohledem zabloudila k místu, kde ještě před chvílí seděl Alex, zjistila, že už je pryč. No, on by se mnou na ples stejně nechtěl jít jen jako kamarád, pomyslela si smutně Eileen.

Trochu ji bodlo u srdce. Alex byl zřejmě přesvědčený o tom, že ona s Rafaelem půjde. Bála se, že teď se jí Ax bude vyhýbat ještě víc.

Nechtěla ho ztratit. Ale nemohla s ním hned druhý den jít na rande, potřebovala čas. Sice se po Scorpiusových slovech začala na Alexe dívat trochu jinak, ale člověk se ze dne na den zamilovat nedokáže.

,,Eileen?"

Když zaslechla své jméno, zjistila, že už nejspíš nějakou dobu na Rafaela zírá prázdným pohledem. Zatraceně. Omluvně se na něj usmála a přešlápla z nohy na nohu. Tak. Alex svou šanci už zřejmě nechce. A ona jinou nabídku stejně nedostane. Mrzelo by ji, kdyby musela Rafaela odmítnout, jen proto, že o ni stojí Alex (který navíc utekl pryč!). Kvůli němu se přece nebude omezovat. A navíc ji na ten ples nepozval. Věděla, že je stydlín, ale znali se už přece tolik let! Nemusel se bát se jí na to zeptat.

Zhluboka se proto nadechla a obdarovala Rafaela širokým úsměvem. ,,Ano, Rafaeli. Na ten ples s tebou půjdu moc ráda," řekla mu a když viděla, jak se štěstím celý rozzářil, zahřálo ji z toho u srdce. Studenti kolem začali tleskat a pískat. Eileen se musela zasmát a cítila, jak se červená. Takovou reakci by pochopila, kdyby ji Rafael požádal o ruku. Vždyť s ní chtěl jít jen na obyčejný ples!

,,Eileen! Ani nevíš, jakou mám radost!" vydechl nadšeně Rafael, popadl ji do náruče a zatočil se s ní, což bylo s kyticí v ruce trochu obtížné. Pak ji položil na zem a rozpačitě se usmál, než jí tu nádhernou kytici předal. Eileen si ke květům přivoněla a na okamžik zavřela oči. Lilie jí vždycky připomněly Severuse a Harryho. A když už o něm byla řeč...

Její otec se právě rychle prohnal kolem zmijozelského stolu a rychle zamířil ven z Velké síně. Eileen se za ním zaraženě a trochu s obavami zadívala. Rafael si jejího výrazu všiml a krátce jí stiskl rameno. Pohlédla na něj. Povzbudivě se usmál, až se mu kolem očí udělaly malé vějířky vrásek, a kývl na ni.

,,Jen běž za ním a zjisti, co se stalo. Já se neurazím. Ještě se přece uvidíme," řekl jí. Ela vydechla přebytečný vzduch z plic, vděčně se pousmála a před odchodem mu vlepila malou pusu na tvář. Zatímco svižně procházela kolem zmijozelského stolu, její spolužáci jí gratulovali k tak dobrému a pěknému partnerovi. Sotva to vnímala. Myslela jen na Harryho a na to, co ho asi tak mohlo rozrušit. Ihned se jí v hlavě začaly objevovat ty nejhorší scénáře a většina z nich se týkala Severuse. Ne, ne, ne. Ten je určitě v pořádku. Rychle se ty nehezké myšlenky snažila zaplašit a vyběhla ven.

,,Tati!" zavolala za ním, když viděla, že pomocí složitých kouzel odemyká hlavní bránu. Překvapeně se na ni ohlédl, a když spatřil, jak tam bezradně stojí s obrovskou kyticí v ruce, neubránil se úsměvu. Ela se začervenala. ,,Tati..."

,,Rafael Nott? Gratuluji ti. Pohledný, chytrý, docela milý, na zmijozelské poměry..." poškádlil ji, ale v obličeji byl poněkud bledý. Eileen k němu mezitím došla. Potřebovala vědět, co se stalo. ,,Jsem rád, že půjdeš na ples, Eileen. Potřebuješ se trochu uvolnit a přijít na jiné myšlenky. Já si svůj první ples sice příliš neužil, ale ty jsi děvče a bude to jiné -"

,,Tati, prosím tě, přestaň takhle zbytečně žvanit," přerušila ho. ,,Děkuju ti za tvé požehnání a tak podobně, ale já vím, že se něco stalo a jen tak se z toho nevykroutíš. Takže?" otázala se, povytáhla obočí a dala si ruku v bok. Harry ji chvíli pozoroval a pak naprázdno polkl, než se posmutněle usmál.

,,Teď vypadáš úplně jako moje kamarádka Hermiona. Ta, když se něco chtěla dozvědět, ve svém pátrání nikdy nepolevila a když mi něco bylo, dorážela na mě tak dlouho, dokud jsem jí to neřekl." Tiše se uchechtl, nejspíš si vybavil nějakou úsměvnou vzpomínku. ,,No dobrá, když to tedy potřebuješ vědět... Kingsley asi před hodinou našel další mrtvé místo. Mudlovskou vesnici. Požádal mě, jestli se tam nezaletím podívat, s čímž jsem samozřejmě souhlasil. Nic neobvyklého. Tak, a když teď už víš všechno, můžeš se zase vrátit za Rafaelem, abyste spolu probrali, co si vezmete na ples a mohli si sladit oblečení s tím druhým -"

,,Tati!" okřikla ho znovu Eileen. ,,Už zase plácáš. Já s Rafaelem teď nic řešit nebudu, a už vůbec ne nějaké hloupé oblečení. Letím tam s tebou," řekla mu odhodlaně. Harryho tím natolik překvapila, že se na dobrou minutu nezmohl ani na slovo. Jakmile si ale uvědomil, co mu Eileen právě řekla, okamžitě vyjádřil svůj nesouhlas.

,,Ne, to ani náhodou, Elo. Může to být nebezpečné a tohle nebudeme riskovat. Já vím, co to se mnou dělá. Pro tebe to může být ještě horší. Zůstaneš tady a hezky tu na mě počkáš, než se vrátím. Nevím, co tam můžeme čekat a neodpustil bych si, kdyby se ti něco stalo," odporoval jí a kroutil hlavou. Eileen se na něj rozezleně podívala.

,,Chci letět s tebou, tati! Už nejsem malá a chci nějak pomoct! Musíme přece najít toho pravého viníka, který za tímhle vším stojí, a pak z Azkabanu dostaneme tátu! Nebudu tady jen tak sedět a čekat, až se to vyřeší - anebo hůř, až to zničí celý náš svět!"

,,Elo!"

,,Buď mě vezmeš s sebou, nebo poletím sama. Šťastných draků tu máme dost."

,,To by stačilo," okřikl ji Harry a Eileen zmlkla. Přestřelila? Dovolila si moc? Potřebovala něco udělat! ,,Eileen, já se o tebe bojím. Kdyby ti něco ublížilo... Nejsi ani dospělá -"

,,To snad nemyslíš vážně?" uchechtla se a zapíchla do něj své ostré zelené oči. ,,Promiň, tati, ale když ti bylo jedenáct, zachránil jsi z Voldemortových spárů Kámen mudrců. O rok později jsi zabil baziliška v Tajemné komnatě. Účastnil ses Turnaje Tří kouzelníků, i když ti nebylo sedmnáct. Skoro jsi vstoupil do Fénixova řádu, vedl nelegální odboj a vloupal se na Ministerstvo kouzel, kde jsi znovu čelil Voldemortovi! A mě tu teď budeš poučovat o tom, že nejsem dospělá a ještě moc malá? Je mi šestnáct, tati!"

Harry tam chvíli stál a ani se nehnul, jen si prohlížel tu drzou černovlasou holku, která před ním stála a hleděla na něj stejnýma očima, jaké měl on sám. Měla pravdu, rozuměl jí. Rozuměl tomu, jak se cítila, chápal její touhu něco podniknout a pomoct. Nebyl on v jejím věku stejný? Možná ještě horší. Ale jeho posláním přeci bylo Voldemorta zabít, kdežto ona žádné věštbě čelit nemusela... Povzdechl si, potřásl hlavou a jemně ji vzal za ramena. Už chápal, jak se cítila paní Weasleyová, kdykoliv se on, Ron a Hermiona vrhli do nějakého nebezpečí. Sám cítil stejnou starost a strach. Byl rodič. Tady šlo o jeho dceru. Nesměl dovolit, aby se jí něco stalo. Nikdy by si to neodpustil.

,,Eileen, já vím, že se na to nedíváš stejně jako já," řekl nakonec tiše a starostlivě si prohlédl její prosebnou tvář. Jen při pohledu do jejích očí mohl spatřit, jak se trápí kvůli tomu, že je Severus pryč. Jak moc touží nějak pomoct, přispět svými silami k tomu, aby to už konečně skončilo. ,,Ale snaž se mě, prosím, pochopit. Vím, že jsi chytrá a nadaná holka. Ale tam venku... nevíme, co tam na nás může čekat, Lee. A kdybych ve tvé ochraně selhal... kdyby se ti něco stalo a já ti včas nedokázal pomoct... nikdy bych si to neodpustil." Pomalu zavrtěl hlavou.

Eileen mu jemně sevřela paži a mírně se pousmála. ,,Já vím, tati. Myslela jsem, že mě dokážeš pochopit. Nechci tu jen nečinně sedět a jen přihlížet tomu, jak zase zachraňuješ svět. A tentokrát sám. Bez táty." Harry zavřel oči. ,,Chci ti pomoct, když on nemůže. A někdo na tebe přece musí dát pozor."

To Harryho rozesmálo. Láskyplně se na Eileen podíval a jemně ji pohladil po tváři. ,,Eileen, Eileen. Já ti přece dokonale rozumím. Ve tvém věku jsem byl úplně stejný a do všeho se vrhal po hlavě. Nechápal jsem, proč se ostatní o mě tak bojí. Teď tomu rozumím, protože mám tebe a nechci tě vidět trpět. Když jsi ležela na ošetřovně..." Rezignovaně si povzdechl. ,,Tak dobře. Můžeš letět se mnou." Eileen nadšeně vypískla a skočila mu kolem krku. ,,Ale beru tě jenom proto, že bys byla schopná odsud utéct a vydat se tam sama. Takhle tě alespoň budu mít pod dohledem," dodal přísně a když se od něj odtáhla, vážně se na ni zadíval. ,,Když ti řeknu, ať se schováš do bezpečí, ať utečeš, letíš s Jupiterem pryč a neriskuješ kvůli mně život, poslechneš mě. Slib mi to, Eileen."

,,Ale tati -"

,,Slib mi to."

Kousla se do rtu, s odpovědí váhala. Kdyby mu hrozilo smrtelné nebezpečí, přece by ho nemohla jen tak opustit! Nakonec s ním ale souhlasila. ,,Dobře. Slibuju, tati." Harry spokojeně kývl, a pak už se společně vydali k Hagridově hájence, kde ve velkém přístřešku spali Šťastní draci. Teď tam byl jen Jupiter, který čekal na Harryho. Ten se s Hagridem domluvil na tom, aby tu Jupitera nechal, že jej bude potřebovat. Ostatní Šťastní draci byli s poloobrem u Černého jezera, kde se koupali, což se olbřímí olihni zrovna dvakrát nelíbilo.

Jupiter už je vyhlížel a nedočkavě mrskal ocasem. Přestože se mu nelíbilo, že je na světě o jedno mrtvé místo víc, těšil se, až bude moci zase plachtit vzduchem s jezdcem na hřbetě. Mohl si létat, kdykoliv se mu zachtělo, ale on pokaždé tvrdil, že když je sám, tak si let tolik neužije. Miloval lidi a to, když mu dělali společnost.

,,Harry! Nevěděl jsem, že s námi poletí i Eileen," podivil se Šťastný drak, když svého oblíbence pozdravil. Zvědavě naklonil svou obrovskou hlavu a děvče si prohlédl. Pak do ní šťouchl čumákem, až málem spadla na zem. ,,Ty se nebezpečí nebojíš, viď, maličká? Jsi úplně stejná jako tví otcové. Vyprávěl jsem ti o tom, jak jsem s Harrym letěl k Voldemortovu sídlu, kde Temný pán věznil Severuse? Tehdy se Harry s nikým neporadil a vydal se tam na vlastní pěst, aby jej zachránil."

Eileen překvapením pootevřela ústa a podívala se na Harryho, který uhýbal pohledem. O tomhle jí nikdy neříkali! Proč jí o tom neřekli? Harry si odkašlal a naznačil dceři, aby vylezla na drakův hřbet. ,,No, teď na to není ta vhodná doba, Jupitere. Snad... snad jí to povyprávíš někdy jindy."

,,Jistě, jistě," souhlasil Jupiter a než se Eileen vydrápala na jeho hřbet, tajnůstkářsky na ni mrkl. Uculila se. Harry se posadil hned za ní a jednou rukou ji objal kolem pasu. Dlaní mu překryla hřbet ruky. ,,Ach! Těším se, až budu moci zase plachtit mezi mraky. Kam mám letět, Harry?"

Harry se zamračeně podíval na šedivou oblohu, na níž se začala stahovat mračna. ,,Kingsley mluvil o Skotsku, vesnice Scone. Trefíš tam?"

,,Buď bez obav," mlaskl Jupiter spokojeně jazykem a napřímil se. Eileen cítila, jak se mu pod šupinami vlní pevné svaly. Pevně se jej chytila. ,,Za chvíli tam budeme. A doufejme, že nás cestou nezastihne nepěkné počasí."