,,Už víte, s kým půjdete plesat?" zeptala se zvědavě Beatrice, která se ke zmijozelskému stolu přihnala jako velká voda. Ve tvářích byla červená, v očích jí svítil fanatický lesk a zároveň náznak hněvu. Posadila se ke stolu a začala si rychle nandavat na talíř. ,,A ty dělej, Scorpiusi! Musíme ještě probrat to kluziště na Černém jezeře!"

Scorpius, jenž pomalu zvedal vidličku k ústům, se zarazil. Pak se zamračil, odložil příbor na talíř a zabodl pohled do Beatrice, která do sebe rychle házela jídlo. ,,Tak hele. V první řadě se uklidni a řekni nám, jestli je něco nového. A teď nemyslím to kluziště, s čímž zásadně nesouhlasím. Co bude s chudinkou olihní, hm?" To byl celý Scorpius. Eileen a Alex si vyměnili pobavený pohled a úšklebek. Elu to potěšilo. Alex byl poslední dobou zamlklejší víc než obvykle a příliš se s nimi nebavil. Nerozuměla tomu.

,,No tak dobře," zamumlala Bea, zhluboka se nadechla a pak na ně vychrlila: ,,Trocar je zástupce profesora Snapea a než se Eileenin táta vrátí, tak je Trocar náš kolejní ředitel!" Eileen ztuhla, Alex překvapeně zamrkal a Scorpius otevřel pusu do O. Beatrice byla očividně potěšená, že je takhle šokovala a překvapila. ,,A ještě druhá zpráva, která se týká mé otázky; Scorpiusi, ty musíš jít na ples se mnou. Jsme jedni z hlavních organizátorů a musíme dohlížet na to, zda všechno klape tak, jak má. Takže počítej s tím, že tančit moc nebudeme. Partnerku si tedy hledat nemusíš. Jo, a to mi připomíná, musíme ještě domluvit tu schůzku se Sudi-"

,,Napadlo tě někdy, že ten ples prostě organizovat nechci? Že mě nějaká blbá slavnost nezajímá?" přerušil ji ostře Scorpius a šedé oči mu potemněly hněvem. ,,Podle mě to zbytečně moc prožíváš, Beatrice. Ty nejsi hlavní organizátorka, to jsou primusové a ředitelka! My jim máme jen pomáhat, ne dělat všechno za ně! A ty nebudeš rozhodovat o tom, s kým půjdu na ples. Nazdar," vyštěkl, zvedl se od stolu a naštvaně odešel. Cestou z Velké síně zatínal ruce v pěst a skřípal zuby. Před očima měl temno, myslel jen na to, že Beatrice všechno zkazila. U dveří vrazil do Rafaela Notta, ale bylo mu to jedno. Na ten ples chtěl pozvat Kira. A ona všechno zničila.

,,Nech ho být," zarazil svou sestru Alex, když viděl, že se zvedá a chce za ním běžet. Šlehla po něm nehezkým pohledem, štěkla, ať se do toho neplete, a utíkala za Scorpiusem. Alex si potichu povzdechl, zavrtěl hlavou a pak opatrným pohledem spočinul na Eileen. ,,A co ty, jsi v pořádku? Severus bude brzy zpátky, uvidíš."

Ela potřásla hlavou. ,,Přestaň to říkat. Všichni tady vědí, že to není pravda. Nestarej se, Alexi. Stejně je to chyba vašeho -" Zarazila se. Málem už prozradila Harryho tajemství. Ne, tohle se Alex a Beatrice přece nesmí dozvědět. Smutně si povzdechla a i ona vstala. ,,Kašli na to."

,,Ehm, Eileen? Ahoj. Mohl bych s tebou mluvit?" Překvapeně se ohlédla a vykulila oči, když zjistila, že u stolu stojí Rafael Nott s obrovskou kyticí rozkvetlých bílých lilií a není za nimi skoro vidět. Tím k sobě přitahoval pohledy studentů ze všech kolejí a Eileen zrudla, když jí došlo, co Rafael asi chce.

,,Ahoj, Rafaeli. Já - ano, samozřejmě, že se mnou můžeš mluvit," souhlasila nejistě a v duchu se modlila, aby u učitelského stolu neseděl Harry. Za tohle by si ji dobíral určitě ještě dlouho.

Rafael vykoukl a vesele se na ni zazubil. Jeho úsměv byl nakažlivý a Eileen si uvědomila, že i jí škubou koutky. Nott byl opravdu milý. A pohledný, v tom měla Beatrice pravdu... Eileen! Na co to myslíš? okřikla se v duchu a zčervenala snad ještě víc. Rafael na ni povzbudivě zamrkal a ona ho kývnutím hlavy pobídla, aby mluvil. Vlastně ji tohle gesto docela dojalo...

,,Eileen, jsi krásná a podle některých možná trochu divná - u Merlina, tohle vůbec neber špatně! Mně se to líbí, vážně!" dodal rychle a v očích mu probleskla panika, že to totálně pokazil. Eileen se ale zahihňala. ,,No. Ehm. Vím, že jsi určitě skvělý člověk, a hrozně rád bych tě poznal ještě víc. Zaujala jsi mě už od prvního setkání. A abych byl upřímný, posledních pár dní na tebe nedokážu přestat myslet." Teď to byl on, kdo se začervenal, a Eileen musela uznat, že to u něj vypadá opravdu roztomile. Hluboce jí pohlédl do očí a široce se usmál.

,,Půjdeš se mnou na zimní ples, Eileen?"

•••

Anthony vyšel z poloprázdného výtahu a přes atrium, jež bylo plné lidí, zamířil ke krbům. Pro dnešní den už s prací skončil, byl nevyspalý a nevrlý a těšil se, až bude doma a dá si pořádně dlouhou horkou sprchu. Cítil se frustrovaně a naštvaně; byl naštvaný na sebe, protože se mu v práci vůbec nedařilo. Vlastně od té doby, co z oslavy znovuzvolení Kingsleyho Pastorka ministrem kouzel odvedli do Azkabanu Severuse Snapea, nebyl Anthony schopný ničeho. Pořád na ten večer myslel. Na to, jak se Snape ani nevzpíral, jak byl Harry strnulý šokem a nevěřícně zíral, jak mu do vězení odvádějí manžela, jak pak Anthonyho vyhledal a vyčetl mu, že je to všechno jeho chyba. Každou chvíli se k tomu vracel a nedokázal myslet na nic jiného. Ani na opravení obraceče času.

Náhle ho kdosi popadl za paži a Anthony se s leknutím ohlédl. Byla to Lenka Malfoyová, která na něj upírala své šedé oči, jež nyní postrádaly jakoukoli zasněnost. Co se nezměnilo, byly její ředkvičkové náušnice. Anthony se neubránil úsměvu.

,,Ahoj, Anthony," pozdravila ho jemným hlasem a věnovala mu mírný úsměv, což by dnes už Harry ani Draco pravděpodobně neudělali, kdyby jej někde takhle potkali. ,,Mohli bychom si promluvit?" otázala se a rozhlédla se. Kolem nich proudily davy čarodějek a kouzelníků. ,,Někde, kde bude trochu klidněji."

,,Samozřejmě," souhlasil poněkud překvapeným hlasem Anthony. Lenka jeho paži sevřela o něco pevněji a zamířila s ním ke krbům, z nichž šlehaly zelené plameny. Lenka do nich vkročila jako první, Anthony ji následoval. Objevil se v záchodové míse, z níž rychle vylezl a spěchal ven.

,,Skvělé," okomentovala to Lenka, když se k ní připojil před nevelkou budovou. ,,Chceš si jít někam sednout, nebo to vyřídíme tady?"

,,Záleží na tom, co chceš řešit a jak dlouho to asi bude trvat," odpověděl jí opatrně Anthony, který se trochu začínal bát toho, co s ním bude chtít probrat. S Lenkou si nikdy moc blízký nebyl, vždy spolu prohodili jen několik vět a zdvořilých frází, nikdy se jí nesvěřoval s osobními věcmi a bylo tomu tak i u ní. Vždy buď vyhledal Blaise nebo Harryho, přinejhorším i Draca, občas Hermionu. Když potkal Gabrielle, trávil pak už většinu času s ní. Proto nechápal, co s ním Lenka může chtít řešit.

,,No, já myslím, že to příliš dlouho nepotrvá. Jen ti chci něco říct, a vlastně mě trochu překvapuje, že sám netušíš, o co jde," prohlásila vážně a přejela ho zkoumavým pohledem. Anthony se cítil jako pod rentgenem a vůbec se mu to nelíbilo. ,,Jde o to, co se stalo před pár týdny na Ministerstvu. Když odvedli Severuse do Azkabanu." Anthonymu se sevřel žaludek. No jistě. Teď už to chápal. Chce z něj vypáčit, proč to udělal. Ale on přece nic neudělal. To si jen domyslel Harry. ,,Určitě si pamatuješ, co se dělo. Harry ti málem přerazil nos. A já se mu osobně nedivím, Tony. Proč jsi to udělal? Vždycky jsi s nimi byl přeci zadobře. A to, co se mezi vámi tehdy stalo... to už je tak dávno."

Anthony naprázdno polkl a upřel na ni zoufalý pohled. Chytil ji za paži. ,,Lenko, já jsem ale vůbec nic neudělal. Harry si myslí, že je to kvůli mně, že je jeho manžel v Azkabanu. Že to já jsem ho udal. Ale to není pravda a nelžu, Lenko. Musíš mi věřit, prosím. Já jsem to nebyl, musel to být někdo jiný. Nevím kdo, ale já určitě ne. Klidně ti to vypovím i pod veritasérem, jestli chceš mít jistotu. Ale já jsem Severuse do Azkabanu neposlal," dostal ze sebe rychle a v očích se mu zračila prosba. Doufal, že jej Lenka pochopí, že mu uvěří. Zoufale po tom toužil.

Žena s dlouhými světlými vlasy si ho nějakou dobu jen zamyšleně prohlížela a vypadala, jako kdyby si v mysli přehrávala všechno, co jí řekl. Anthony měl pocit, že se neobhájil dostatečně. Ale jaký jí měl dát důkaz, který by prokázal jeho nevinnu?

K jeho úlevě ale Lenka nakonec pomalu přikývla. ,,Dobře. Věřím ti. Mně samotné to bylo divné a nechtěla jsem tomu věřit. Vždycky jsi měl Harryho přece tolik rád... tak proč bys mu zasahoval do té bubliny štěstí?" Anthonymu se stáhlo hrdlo a na okamžik byl vděčný, že Draco Lence nepověděl o jeho výbuchu u svatého Munga, když se tam setkal se Severusem a s Harrym. Nechal se tolik ovládnout emocemi, jež v něm bouchly jako vulkán, a řval na oba dva věci, za které se s odstupem času styděl. Kdyby o tom, co jim řekl, Lenka věděla, určitě by mu teď nevěřila ani slovo. Jeho prohlášení a obvinění Severuse totiž bylo dostatečně dobrým důkazem pro to, aby si Harry myslel, že jeho manžela udal Anthony.

,,Jsem vážně ráda, že jsi to ty nebyl, Tony," usmála se na něj Lenka a i on mírně pookřál. Bylo hezké vědět, že mu věří alespoň jeden člověk a stojí při něm. ,,Budu to muset říct Dracovi a Harrymu. Oba dva tě obviňují, přestože jsi zjevně nevinný. Jsou přesvědčení o tom, že jsi to byl ty, a pravý viník se nám zatím někde schovává. Je to zvláštní... Kdo by to tedy mohl být? Kdo tak moc toužil po tom, aby byl Severus uvězněn?" prohodila zamyšleně a poškrábala se na nose. ,,Hmm... možná se nad tím zbytečně moc zamýšlíme. Anebo spolu všechny ty věci, co se teď dějí, nějak souvisejí. Třeba za tím vším stojí jen jeden jediný člověk. A mě by opravdu zajímalo, kdo to asi tak může být."

,,Jo," souhlasil s ní Tony a zvedl oči k pochmurně šedivé obloze, na níž kroužili ptáci. ,,Jo, to mě taky..."