První věc, co Eileen udělala, když otevřela oči, bylo to, že se přetočila na bok a hlučně se vyzvracela do připraveného lavoru. Dávivě se rozkašlala a když v krku ucítila pachuť žaludečních šťáv, znovu se jí zvedl žaludek.

Roztřesenou rukou si kapesníkem otřela rty a pak se se sípavými nádechy znovu vyčerpaně položila do polštáře. Oknem sem proudily paprsky Slunce, takže to znamenalo, že se nachází na ošetřovně.

,,Eileen! Ahoj." U její postele se znenadání objevil ramenatý Rafael Nott a Ela v duchu otráveně zasténala. Zrovna teď na něj ani trochu neměla náladu. ,,Jak se cítíš?"

,,Mizerně," odpověděla mu chraplavým hlasem a zavřela oči. Doufala, že přišel za madame Pomfreyovou a jí se jen zdvořile přeptal na to, jak se jí daří, ale její prosby zřejmě neměly být vyslyšeny. Uslyšela, jak si k její posteli přitahuje židli a stiskla rty do úzké linky. Nejspíš by ho odtud vyhodila, kdyby nebyla tak vyčerpaná a příšerně by ji nebolela hlava.

,,Je mi to moc líto, Eileen. Nejspíš to pro tebe musí být velmi těžké," prohlásil tichým, soucitným hlasem. Ela, která se v myšlenkách na okamžik vrátila k tomu podivnému snu, jenž se jí zdál a poněkud ji vyděsil, jej v první chvíli neslyšela. Teprve za pár vteřin si uvědomila, že ji kvůli něčemu lituje.

,,Uhm, promiň, ale neposlouchala jsem tě," přiznala se mu bez okolků a s povzdechem si promnula spánky, na nichž se leskly krůpěje potu. ,,Jsem hrozně unavená." To bylo zvláštní, protože by řekla, že nejspíš prospala celý den.

,,Promiň, já tě asi otravuju, viď? Nechám tě odpočívat, jen... Eileen." Chytil ji za ruku a povzbudivě ji stiskl. ,,Kdybys cokoliv potřebovala, můžeš za mnou přijít. Vím, že jsme se nikdy dřív nebavili, ale kdyby ses potřebovala někomu svěřit, nebo být naopak ve společnosti někoho jiného..."

,,Řekni mi, o co jde, Rafaeli."

,,Totiž..." Eileen otevřela oči a zjistila, že se tváří rozpačitě. Zhluboka se nadechl, jako kdyby si chtěl dodat odvahy. ,,Víme... víme, že tvého otce poslali do Azkabanu. Psali o tom v Denním Věštci."

Eileen zalapala po dechu a rychle se napřímila - což nebyl moc dobrý nápad vzhledem k tomu, jak na tom byla se svým zdravotním stavem. Okamžitě se jí zatemnilo před očima a celý svět se s ní roztočil. Pomalu ulehla zpátky na polštář. ,,Co tam píšou?" zeptala se ho slabě.

,,No... od jeho zatčení uběhly tři dny, takže i ty jsi na ošetřovně třetí den. Takže už o tom ostatní tolik nediskutují," řekl, jako kdyby ji tím chtěl uklidnit. Eileen kývla a nervózně čekala, co jí poví dál. ,,Píšou tam... dovedeš si to představit, jak to asi vypadá, psala to ta kráva Holoubková a zase to nesmyslně nafoukla... no zkrátka tvrdí, že profesor Snape napomáhal silám zla, nebo něco v tom smyslu. Tomu ale rozumný člověk nemůže věřit. Vždyť to byli právě tvoji tátové, kteří zastavili Ty-víš-koho a Grindelwalda."

Eileen mlčky přikývla a zahleděla se do stropu, jenž se jí začal trochu rozmazávat. Její otec byl zavřený v Azkabanu a může trvat měsíce, nedej Merline i roky, než ho z toho příšerného vězení dostanou zpátky. Jak to, že s tím nikdo nic nedělal? Jak to mohli dovolit, když ví, že Severus by přece něco takového nikdy neudělal? Vzali jí otce - neprávem a bez jediného důkazu. Když se jí po tvářích sklouzly první slzy, uvědomila si, že nehty silně zatíná do dlaní a v duchu doufá, že i mírná fyzická bolest přebije tu, která jí klíčila zevnitř, která plačtivě volala po Severusově přítomnosti, která toužila po tom, aby ji utěšil jako malé dítě a dobrým slovem ji pohladil po duši.

,,Můžu pro tebe něco udělat?" zeptal se jí potichu Rafael a něžně ji pohladil po paži. Eileen se smutně usmála, rychle si otřela mokré tváře a skelnýma očima na něj pohlédla.

,,Jestli tátu dokážeš dostat z Azkabanu..."

Rafael smutně zavrtěl hlavou. ,,Kéž bych to dokázal. Nechci se dívat na to, jak se trápíš. Musí to být hrozné," povzdechl si a zahleděl se z okna. ,,Profesor Potter za něj jednu hodinu suploval lektvary. Byl úplně mimo a vůbec se nesoustředil. Být na jeho místě, asi do Azkabanu vtrhnu na vlastní pěst."

Eileen to trochu pobavilo. ,,Kdyby byl Harry v mém věku, přesně něco takového by udělal."

Její zmijozelský spolužák se tiše uchechtl a pak si přisedl o trochu blíž. Upřel na ni své tmavě modré oči a Eileen si fascinovaně uvědomila, že takový odstín u nikoho jiného snad nikdy neviděla. ,,No a co ty? Nejsi po něm?" otázal se jí zvědavě.

,,Možná ano," pokrčila rameny, ,,ale v tomhle mám nulovou šanci. Do Azkabanu se nedostanu a i kdyby se to nějakým zázrakem podařilo, je tam určitě spousta strážných a ti by mě hned vyřídili. Navíc by to celé naší rodině mohlo ještě přitížit."

,,To máš asi pravdu. No, moc rád bych pro tebe něco udělal, Eileen. Takže i kdyby sis někdy chtěla jen popovídat, zahrát tchoříčky nebo se jít projít, klidně se na mě obrať," ujistil ji znovu a zvedl se, připraven k odchodu. Usmál se na ni a ona mu ke svému překvapení úsměv oplatila. Nakonec to nebylo tak hrozné, jak si myslela, že bude, a kdyby mu dala šanci, možná by se z něj vyklubal příjemný společník.

,,Rafaeli!" zavolala za ním ještě, když už se trochu vzdálil. Zvědavě se otočil a ona mezi prsty pevně sevřela lem své peřiny. ,,Mohl bys říct Scorpiusovi, Bee a Alexovi, že už jsem vzhůru? Chtěla bych, aby za mnou alespoň na chvilku přišli," požádala jej. Musela se ujistit, že aspoň oni jsou v pořádku. Když si vzpomněla na svůj sen, nervózně se zavrtěla. ,,A kdybys potkal tátu, řekni to prosím i jemu. Určitě jsem mu na starostech zrovna neubrala... jo, a Rafaeli? Děkuju," špitla a věnovala mu ten nejširší úsměv, jakého byla schopná. Rozzářil se.

,,Spolehni se. Mimochodem... jaké jsou tvé oblíbené květiny?" zeptal se nevinně a rychle uhnul pohledem. Eileen se nepatrně začervenala.

,,Lilie," odpověděla mu šeptem. Když na ni s pousmáním kývl na rozloučenou, dívala se za ním, dokud za sebou nezavřel dveře. To už k ní přispěchala madame Pomfreyová a Eileen měla náhle spoustu času na přemýšlení.

•••

,,Tohle už nám nikdy, nikdy, nikdy nedělej," vydechla Beatrice, když se po radostném přivítání ona, Scorpius a Alex rozesadili kolem Eileeniny postele. Eileen si je všechny dychtivě a pečlivě prohlédla, jako kdyby snad od jejich odloučení uplynulo několik let. Scorpius už vypadal trochu lépe, na tváři mu tančil upřímný úsměv a rozzářil jeho pobledlou tvář. Alexova zranění už se zahojila a Beatrice byla krásná jako vždycky. Bylo tak hezké je tu vidět zase všechny pohromadě.

,,Já za to nemůžu," zazubila se Eileen a rozbalila si čokoládovou žabku, kterou okamžitě strčila do pusy a začala ji spokojeně žvýkat. ,,Je něco nového?"

,,Vlastně ani ne. Znáš to, všude je blázinec, učitelé prudí, primusové a ředitelka začínají šílet kvůli zimnímu plesu... normálka," pokrčil rameny Scorpius a zazubil se na ni. V jeho očích svítilo něco, co u něj ještě nikdy neviděla. Teď ale nebyl čas na to, aby jej přezkoumávala.

,,Podle mého názoru to moc řeší. Vždyť je to jen ples, ne?" prohodil Alex ledabyle a zahleděl se do stropu. Beatrice na své dvojče jen nevěřícně pohlédla a pak krátce zavrtěla hlavou. Eileen se ušklíbla. Bylo jí jasné, že Alex je zrovna ten typ, co ples řešit příliš nebude.

,,Jestli se ti nechce jít s někým plesat, můžeš si to se mnou vyměnit a postarat se o organizaci," rýpla si Beatrice do svého bratra a ten si pro sebe něco zamumlal. ,,Ach, čeká nás taková spousta práce... a on tomu zrovna dvakrát nepomáhá!" Ukázala na Scorpiuse, který překvapeně povytáhl obočí. ,,Chová se, jako kdyby byl myšlenkama někde úplně jinde a culí se u toho jako idiot, takže radši ani nechci vědět, na co myslí. Jo a mimochodem, Eileen," otočila se zase se širokým úsměvem na svou nejlepší kamarádku, ,,ptal se na tebe Rafael Nott. Něco mi snad uniklo?"

Ela ucítila, jak se jí hrne červeň do tváří a honem sklopila pohled na své ruce. Proč se červenala? Vždyť s ním přece nic neměla! ,,Hmm, dneska se tu za mnou stavil," zamumlala v odpověď a neodvažovala se na své přátele pohlédnout, protože jí bylo jasné, že se určitě potutelně culí a vyměňují si významné pohledy. To by jí na klidu nejspíš moc nepřidalo. ,,Jen se mě ptal, jestli jsem v pořádku."

,,Zajímavé," protáhla Beatrice a culila se jako měsíček na hnoji. ,,Podle mě tě chce pozvat na ples." Scorpius krátce vydechl a Alex sebou mírně trhl. Eileen rychle zvedla pohled k tmavovlasé dívce. ,,A, buďme upřímní, je docela pěkný, ne? Měla by sis někoho najít, Elo, vždyť jsi v nejlepších letech!" Hravě ji dloubla do nohy.

Eileen tiše zabručela a přitáhla si peřinu až k bradě. ,,Tak ti teda pěkně děkuju." Naštěstí už k jejímu lůžku znovu spěchala madame Pomfreyová s novou dávkou lektvaru a přinutila jej Eileen vypít.

,,Tak, a teď byste si měla zase odpočinout. Váš organismus je ještě značně oslabený, takže nejlépe uděláte, když se pořádně prospíte. Tak šup, šup! Slečna Snapeová potřebuje klid!" prohlásila přísně ošetřovatelka a mávla rukou ke dveřím.

,,A já jsem se vás chtěla zrovna zeptat, jestli byste mě už nepustila. Mně vážně nic není!" protestovala Eileen, když ale viděla, jak ji madame Pomfreyová sjela přísným pohledem, trpce si povzdechla a smutně na kamarády zamávala. Beatrice jí ještě vlepila pusu na čelo.

,,Zítra za tebou zase přijdeme," slibovala jí a pak na ni spiklenecky mrkla. ,,Zatím se pokusím dozvědět, jak to vypadá s Rafaelem Nottem." Kdyby tu ošetřovatelka už nestála, Eileen by po Beatrice vší silou mrskla naducaný polštář. Pak už se za nimi ale zabouchly dveře a ošetřovnou se rozlehlo ticho.

Ela zalitovala toho, že je nepoprosila, aby jí přinesli nějakou knížku. Takhle mohla buď jen spát, nebo ztraceně bloumat ve svých zmatených myšlenkách. To jí zrovna moc neprospívalo.

Snažila se nemyslet na to, že její otec je uvězněný v Azkabanu už třetí den. Musel tam určitě příšerně trpět. Věděla sice, že kouzelnické vězení hlídají převážně bystrozorové a jen u vězňů se zpřísněnou ostrahou hlídkují mozkomorové, i tak to ale pro otce muselo být ničivé utrpení. Jen při té představě, jak sedí v malé ledové cele a pyká za něco, co neudělal, se jí udělalo úzko. Tohle nebylo fér...