,,Harry, Severusi! Moc rád vás tady vidím, děkuji, že jste přišli," řekl jim oběma s upřímným úsměvem Kingsley, když k manželům Snapeovým došel se sklenkou v ruce.

,,Jsme moc rádi, že jsi nás pozval. A gratulujeme k vítězství, je zasloužené. Věděl jsem, že si tě lid znovu zvolí," zazubil se Harry a potřásl mu rukou. Severus jen krátce přikývl na souhlas. Celý večer byl podivně potichu, i s Harrym prohodil jen pár slov, a to bylo co říct. Mladší muž věděl, že jeho manžel nemá rád společenské akce, na nichž je navíc spousta lidí, ale vždycky se přemohl a alespoň prohodil pár zdvořilých frází. Ale dneska se mu zdálo, že je myšlenkami úplně někde jinde a navíc nevypadal, že je ve své kůži.

Kingsley jen nejistě pokrčil rameny a toužebně se zadíval kolem, na všechny kouzelníky a čarodějky, kteří jej přišli podpořit a vyjádřili mu důvěru svým hlasem. ,,No, snad si zvolil správně. Budu dělat vše, co bude v mých silách. Bavte se," pokynul jim a pozvedl skleničku se šampaňským, jako by připíjel jim a ne sobě. Harry už měl skleničku prázdnou a jakmile si toho všiml domácí skřítek, jenž byl za svou práci samozřejmě placený, běžel mu dolít. Muž se zatím s úsměvem rozhlížel po sálu a tu a tam si popovídal s lidmi, kteří je přišli pozdravit a prohodit s nimi pár slov, zatímco Severus stál vedle něj vzpřímeně jako socha, v ruce držel plnou sklenku a nepřítomně přikyvoval, když to bylo třeba.

,,Podívej, tamhle je Draco a Lenka. Nepůjdeme za nimi?" navrhl Harry nadějně, protože doufal, že alespoň v jejich společnosti se Severus konečně rozmluví, navíc i on sám se těšil, až manžele Malfoyovy zase uvidí a stráví s nimi více času než obvykle v poslední době. K jeho překvapení ale Severus jen lhostejně mykl rameny a vydal se k nim. To už Harrymu začalo dělat vrásky. Zamračil se a srovnal s ním krok.

,,Tak dobře, co se děje? Něco očividně není v pořádku, protože se chováš divně. Stůj. Pár minut nás nezabije a ti dva neutečou," popadl ho za paži a donutil ho se zastavil. ,,Severusi, mluv se mnou. Musíš se mnou mluvit, nevidím ti do hlavy. A za ty roky přece poznám, že se něco děje. Nějaké špatné zprávy? Něco se nepodařilo?" Sklouzl pohledem k jeho prázdné sklence a trochu se usmál. ,,Obvykle, když se něco pokazí, dáš si aspoň trochu alkoholu. Dnes nepiješ vůbec. Tak o co jde? Jsi těhotný?" zasmál se vlastnímu vtipu. Severus vůbec nezareagoval. Ani pousmáním, ani jízlivou poznámkou. Jen na něj upíral své prázdné černé oči a vypadal jako tělo bez duše.

Harry si povzdechl. ,,Dobře, jestli se ti tu nelíbí, - což předpokládám, že nelíbí - můžeme se vrátit domů. Ale, u Merlinových vousů, řekni něco. Aspoň jedno slovo. Vždyť to je stejné, jako kdybys tu nebyl," zašeptal trochu zoufale. Severus očima zabloudil k velkým hodinám na stěně, jež ukazovaly devátou večerní. Pak se pohledem vrátil k Harrymu a snažil se zamaskovat bolest, kterou cítil.

,,Dnes večer vypadáš ohromně," řekl mu tiše a volnou rukou mu prohrábl tmavé rozcuchané vlasy, než dlaní sjel na jeho tvář a palcem ho něžně pohladil po líčku. Harryho zelené oči se rozšířily překvapením a nechápavostí. ,,Kéž bych měl víc času a v nejlepším případě ho směl vrátit. Všechno by nejspíš bylo jednodušší."

,,Severusi, o čem to -" chystal se zeptat Harry, když v tu chvíli se stalo několik věcí najednou. Zarazil se, jelikož přes Severusovo rameno spatřil, že do sálu vkročil Anthony Jones v doprovodu vysokého tmavovlasého muže. Druhou věc, jíž na rozdíl od ostatních hostů zaznamenal o chvíli později, byla ta, že se rozrazily dveře naproti a dovnitř vkročilo pět bystrozorů s napřaženými hůlkami. Toho si všiml i Draco s Lenkou, a tak se honem vydali k Severusovi a Harrymu, a nakonec k nim dospěli ve stejnou dobu jako bystrozoři.

,,Starostolec byl dnes obeznámen se zprávou, že Severus Snape je jedním z hlavních viníků, kteří mají na svědomí naši současnou situaci v kouzelnickém světě. Po přezkoumání všech důkazů a výpovědí důvěryhodných svědků se Starostolec rozhodl učinit Severuse Snapea vinným, a proto ještě dnes musí být převezen do Azkabanu, kde si odpyká svůj trest za velezradu proti našemu světu a napomáhání temným silám."

V sále, kde po celou dobu bystrozorova prohlášení panovalo mrtvolné ticho, se rozlehl tichý šepot, jenž byl přerušen tříštěním skla, když Harry upustil svou skleničku na zem a šokovaně třeštil oči na bystrozory, kteří si přišli pro jeho Severuse, aby jej neprávem uvrhli do vězení.

•••

Scorpius ležel nahý zachumlaný pod dekou, loket měl zabořený v naducaném polštáři a rukou si podpíral hlavu. Za několik posledních depresivních dní, kdy jako by si i počasí řeklo, že je třeba dlouhých vytrvalých dešťů, jež i teď neúnavně bičovaly do okenních tabulek, se cítil být zase šťastný. Ležel vedle patnáctiletého chlapce, jenž tváří k němu spokojeně oddechoval, a do čela mu padaly rozkošné medově hnědé kudrny, jež mu na hlavě zářily jako svatozář. Scorpius se při pohledu na toho malého anděla musel usmát. Pozvedl druhou ruku, neodolal, musel se těch neposedných kudrlin dotknout a odhrnout mu je. Pak mu bříšky prstů sjel podél spánku až na tvář, již mu něžně pohladil, a nakonec se trochu sklonil a vtiskl chlapci opatrný polibek na sladké růžové rty.

S o rok mladším studentem se znal už pár měsíců. Byl totiž prefektem, stejně jako Scorpius, jen s tím rozdílem, že pocházel z mrzimorské koleje. Díky tomu se několikrát vídali na různých společných setkáních a míjeli se i na chodbách, kde se jen pozdravili. Nic víc, nic míň, Scorpius jej bral jen jako svého... známého. Ale za těch několik dní se mezi nimi něco změnilo.

Byl tehdy ve zmijozelské společenské místnosti, Alex seděl v křesle u krbu a soustředěně si pročítal své poznámky, a i druhý blonďák se snažil učit na blížící se test z přeměňování. Jenže místo toho spíš melancholicky zíral do nevyhaslého krbu a mezi prsty nepřítomně žmoulal stránky učebnice. Nakonec to vzdal a rozhodl se, že se půjde projít, aby si pročistil hlavu. Alex se ho velkoryse zeptal, jestli má jít s ním, ale Scorpius věděl, jak je pro něj důležité mít dobré známky, takže jeho návrh odmítl. Navíc chtěl být alespoň chvíli sám. Od té doby, co se dozvěděl o smrti své milované babičky, se u něj neustále střídali Alex, Ela a Beatrice, jako by jej chtěli mít pod dohledem, aby se mohli vždy ujistit, že se kvůli žalu nehodlá zabít třeba skokem z Astronomické věže. Scorpius ale nebyl pitomý, nic takového by ho v životě nenapadlo.

S vděkem a úlevou, že je zase na chvíli sám, se vydal osvětlenými bradavickými chodbami neznámo kam. Bloumal rozlehlým hradem, ale duch jej unášel do minulosti k dobám, kdy bylo ještě všechno v pořádku. Vlastně byl vděčný, že se svou babičkou směl strávit tolik času. Eileen žádné prarodiče neměla. Beatrice s Alexem ty své vídali tak dvakrát do roka, protože rodiče Gabrielle bydleli ve Francii a Anthonyho otec byl Merlin ví kde. Ale Scorpius mohl svou babičku vidět, kdykoliv se mu zachtělo. Když byl mladší a zrovna nebyli s rodiči na Malfoy manoru, občas se za ní pomocí letaxu vydal, aby tam nebyla tak sama. Často ho hlídala, když Draco s Lenkou museli být v práci. A vyprávěla mu. O dobách, kdy žila pohádkově krásný život s jeho dědečkem Luciusem a když se jim pak narodil Draco, mluvila o jeho dětství a o tom, jak se pak dal dohromady s Lenkou, vyprávěla mu o svých sestrách a o nádherných plesech, které jejich rodiče často pořádali. Scorpius to miloval, miloval, jak jej dokázala jen pomocí svého hlasu a stylu vyprávění přenést do minulé doby. Bylo to... jako kouzlo.

Do přítomnosti jej vrátilo to, když jím nepřítomně proplula Šedá dáma, která tesklivě naříkala. Nestávalo se často, že opustila své tajné místo, kde se přede všemi schovávala. Scorpius měl pocit, jako kdyby jej polili ledovou vodou, a otřásl se. Brnění se mu skřípavě zachechtalo.

No, zřejmě nejsem jediný, kdo má truchlivou náladu, pomyslel si, když se ohlédl za duchem mladé ženy. Jenže ona byla zamlklá a depresivní pořád.

,,Heleno! Helenko, no tak, počkejte na mne přece!" volal za ní hluboký hlas, jenž teď postrádal jakékoliv veselí. Scorpius se podíval zase před sebe a všiml si, že se od mrzimorského chlapce rázem odpojil Tlustý mnich, duch mrzimorské koleje, a následoval Roweninu dceru, aby ji neztratil z dohledu. Mladý zmijozel se chystal dál pokračovat v cestě, ale to už se k němu vydal druhý chlapec a na tváři se mu rozlil malý úsměv.

,,Ahoj, Scorpiusi. Co to, že se tu touláš večer takhle sám?" zeptal se ho opatrně a pak mu stydlivě zrůžověla líčka. I blonďák se usmál, když v mrzimorovi poznal prefekta Kira, s nímž se na začátku září seznámil. Vždycky se takhle červenal, kdykoliv něco řekl. Ale moc toho nenamluvil, spíš rozdával úsměvy a zlepšoval lidem náladu už jen tím, že trávil čas v jejich společnosti. Takové malé soukromé sluníčko, pomyslel si Scorpius, když Kira mnohokrát viděl ve skupince několika mrzimorských, kteří měli potřebu ho každou chvíli objímat, a on se u toho zase červenal.

,,Nazdar, Kiro. Plníš své prefektské povinnosti?" pozdravil ho, počkal, až ho mladík dojde, a pak se spolu vydali bok po boku dál. Vrazil si ruce do kapes a pohlédl na strop. ,,Chtěl jsem být alespoň chvíli sám. Eileen a Alex s Beatrice ze mě teď nespustí oči. Je to od nich hezké, ale mně už to leze na mozek," uchechtl se. Kiro se usmíval a medové kudrny mu na hlavě ve světle loučí zářily jako svatozář. ,,Co se stalo, že se tu objevila Helena?"

,,Tlustý mnich jí nabídl procházku po hradě. Prý ji dlouho přemlouval, ale nakonec souhlasila. Vyprávěl jí o všem možném a možná by i po nějaké chvíli slůvko prohodila, kdyby nepotkali Krvavého barona. No, asi si dovedeš představit Heleninu reakci. Utekla mnichovi a on ji hledal po celém hradě," informoval ho Kiro tichým hlasem.

,,Chudák," politoval mrzimorského ducha Scorpius. Pak mezi chlapci zavládlo ticho. Blonďák věděl, že by měl něco říct, protože mu bylo jasné, že Kiro mu toho moc neřekne. Mohl se s ním rozloučit a pokračovat dál sám. Ale to on nechtěl. Chtěl v blízkosti mrzimora ještě nějakou dobu setrvat.

,,No, asi bys chtěl být sám, co?" zastavil se nakonec Kiro a rozpačitě se zhoupl na špičkách. Scorpius ho pozorně sledoval. Přejížděl pohledem jeho tělo, jež zakrýval mrzimorský hábit, jeho hubené prsty, neposedné kudrny, modré oči. Delší dobu setrval u lícních kostí, plných rtů a roztomilých ďolíčků ve tvářích, jež se objevily, když se usmál. Scorpius si olízl rty.

,,Vlastně bych ti mohl dál dělat společnost, pokud by ti to nevadilo," odpověděl nakonec pomalu. Kirovi to nevadilo ani v nejmenším. A Scorpius se mu nakonec se vším, co ho tížilo, svěřil. Cítil, že Kirovi může důvěřovat. A tušil, že se k němu bude chovat jinak než jeho přátelé, kteří ho úzkostlivě hlídali a lítostivě a povzbudivě se usmívali. Přestože to mysleli dobře, Scorpiuse to rozčilovalo.

Kiro se ukázal jako dobrý posluchač. Řekl mu pár utěšujících slov. S červenými tvářemi mu nabídl sušenku. A když se Scorpius rozesmál a rozplakal zároveň, poskytl mu svou hřejivou náruč. A to stačilo.

Když se Scorpius uklidnil, chvíli na jeho hrudi setrval. A pak, jako by mu Kirova přítomnost zatemnila mysl, zvedl hlavu. Jejich rty od sebe dělilo jen pár centimetrů. Možná za to mohlo Kirovo vřelé objetí, anebo Scorpiusova touha mít někoho vedle sebe a zapomenout na všechno. Rozhodl se ho políbit.

A Kiro spolupracoval.

Od té doby se vídali každý večer, byť spolu trávili třeba jen pár minut. Scorpius miloval ty pocity, jež mu přinášely myšlenky na Kira a jejich další setkání. Zbožňoval, když jej mohl líbat, probírat se jeho vlasy, tisknout jeho tělo ve svých rukách, rozplývat se nad tím, jak se červená a kochat se jeho rozpačitými úsměvy, jež mu věnoval. Byla to jen touha? Láska? Scorpius nevěděl, a bylo mu to jedno. Jediné, co věděl, bylo to, že mu na Kirovi záleží a že zbožňuje jejich společné chvilky.

Kiro se teď nepatrně zavrtěl a jeho vzdech vyrušil Scorpiuse ze vzpomínání. Musel se usmát a v duchu litoval, že už nejsou vánoční prázdniny, protože by to znamenalo, že by měli minimálně na týden pokoj jen sami pro sebe. Teď si ale ještě museli dávat pozor, protože se Alex mohl kdykoliv vrátit to pokoje. Scorpiuse to mrzelo, protože by nejradši odběhl do kuchyně pro horké kakao a hromadu čokoládových sušenek, které Kiro miloval.

,,No kdo se nám to probudil," zašeptal Scorpius, když Kiro zazíval a ještě se se zavřenýma očima přitulil k blonďákově nahé hrudi. Zmijozel se spokojeně usmál a vtiskl mu polibek do vlasů. Chvíli tak setrval, vdechoval vůni jeho vlasů a držel v náruči to teplé nahé tělo. Když mu prsty přejel podél páteře, Kiro se napjal jako kočka a zachvěl se. ,,U Salazara, nejradši bych si tě tu nechal," šeptl mu do ucha a skousl mu ušní lalůček. Mrzimor vydechl a Scorpiuse na hrudi polechtal jeho teplý dech.

,,Kolik je hodin? Musím už na hlídku?" zeptal se tiše Kiro a konečně otevřel oči. Scorpius se hřejivě usmál a začal mu tisknout polibky na čelo, na nos, na tváře a nakonec na rty. Kiro se do polibku zahihňal, ale pak od sebe zmijozela odstrčil.

,,Ještě nikam nechoď," zaprosil Scorpius. ,,Ještě chvilku. Chci si tě takhle vychutnat." Sjel mu rukou po boku, přetočil ho na záda a sklonil se nad něj, když se vklínil mezi jeho nohy. Chystal se ho znovu políbit, když jej měl uvězněného pod sebou, ale v tu chvíli zarachotila klika. Oba dva ztuhli.

,,Zatra - Scorpiusi, ty jsi tam zamčenej?" ozval se z chodby Alexův hlas. Scorpius se překulil a Kiro vyskočil z postele, popadaje své spodní prádlo. Blonďák mu se syčením a s různými pazvuky a gesty naznačil, ať se schová v koupelně, a tak ho mrzimor poslechl. ,,Scorpiusi? Jsi tam? Co tam sakra děláš?"

,,Jo-o! Vteřinku!" křikl nazpět, popadl první věc, kterou našel, aby si zakryl jisté části těla, a pak skočil přede dveře, jež odemknul. Musel uskočit, protože se Alex vřítil dovnitř jako uragán. A pak se zarazil, když spatřil poházené oblečeni na zemi, zmačkané prostěradlo na posteli a Scorpiuse, jak se mrzimorským svetrem zakrývá od pasu dolů. Pochopil.

,,Ježiši," dostal ze sebe a klopýtl zpět ke dveřím. Zrudl, když se podíval na svého nejlepšího přítele, a ten zrudl taky. ,,Nevěděl jsem - bože - moc se omlouvám - já jsem myslel - to je jedno - už jdu," mlel páté přes deváté a zase se vyřítil z pokoje. Scorpius za ním zavolal slova díků a práskl dveřmi. Pak vydechl úlevou a s tichým pochechtáváním se svezl na zem. Kiro vykoukl z koupelny.

,,Už je pryč?" zeptal se tiše a povytáhl obočí na smějícího se Scorpiuse. Pobaveně zavrtěl hlavou a vyšel z koupelny. ,,Tak tohle bylo jen o vlásek."

,,Jo," přitakal blonďák vesele, ,,tohle u něj budu mít na talíři hodně dlouho."