Lenku probudily první zlaté paprsky vycházejícího slunce, které ji šimraly na tváři. Zhluboka si povzdechla, odhrnula si své světlé vlasy z tváře a protřela si oči, než se přetočila na bok a natáhla ruku na druhou polovinu postele. Když nahmatala jen prázdno, rychle se posadila a přejela pohledem celou ložnici.

,,Draco?" zavolala a zaposlouchala se do ticha domu, jež jí bylo i odpovědí. Neslyšela téct vodu z koupelny, ani nezaznamenala žádný hluk z kuchyně. Zamračila se a vstala, cestou se natahujíc pro župan přehozený přes židli u kosmetického stolku. Rychle se do měkkého kusu oblečení zabalila a bosýma nohama vyšla z pokoje a zamířila rovnou do druhé místnosti, zavazujíc si pásek kolem pasu. ,,Draco?" zkusila zavolat znovu a rychle vběhla do pokoje. Okamžitě se zarazila na místě, když spatřila svého muže, jak nehybně stojí u okna, dívá se ven a naslouchá tichému ženskému zpěvu, jenž se linul z gramofonové desky.

Lenka k blonďatému muži tiše došla a pak jej zezadu něžně objala kolem pasu. Zaznamenala, že se mírně uvolnil, a překryl její ruce těmi svými.

,,Vzbudil jsem tě?" zeptal se jí tiše. Zavrtěla hlavou. ,,Nemohl jsem usnout. Tak jsem si řekl, že si půjdu sednout sem, abych se zbytečně nepřevaloval ze strany na stranu a nebudil tě. Poslal jsem jim do práce zprávu, že dneska nepřijdu. Na to teď vážně nemám," svěsil sklesle hlavu.

,,Já ti rozumím. Pochopí to. Potřebuješ si odpočinout, Draco," zašeptala Lenka a konejšivě ho pohladila po břiše. Její manžel se nevesele uchechtl.

,,Takhle si moc neodpočinu, Lenko. Budu pořád myslet na to, co se stalo. Proč jsme se nepřestěhovali? Proč jsme si nekoupili nějaký jiný dům, kde by to navíc tolik nepáchlo tou příšernou minulostí? Kdyby k tomu domu neměla takové pouto, dávno bych ho prodal a koupil něco lepšího. Mohli jsme si to dovolit. Proč jsem to neudělal? Ještě štěstí, že jsme si tehdy alespoň koupili tenhle byt, jinak vážně nevím, kam bychom šli," poznamenal tupým hlasem a zavřel oči, poslouchaje veselou melodii. ,,Tuhle píseň měla tak ráda. Pamatuju si, jak ji pouštěla vždy, když pořádala ty své čajové dýchánky, anebo ji poslouchala, když otec nebyl doma. Když jsem byl malý, vždycky mě pak brala do náruče a tančila se mnou celým pokojem," svěřil jí se smutným úsměvem a setřel si první slzy, které opustily jeho oči.

,,Byla to úžasná žena. Měla jsem ji moc ráda. Bude mi tolik chybět. Není to fér," povzdechla si Lenka a smutně se opřela tváří o Dracova záda. Ten přikývl na souhlas.

,,Ani nevíš, jak moc bude chybět mně. U Salazara, udělala toho pro mě tolik. Bez ní bych byl mrtvej a bezcennej Voldemortův pěšák, kterej by slepě bojoval na jeho rozkaz proti Harrymu. Udělala ze mě lepšího člověka. A teď je prostě pryč," vzlykl a dál už to nevydržel. Otočil se k Lence a sevřel ji v pevném objetí, jako by se bál, že se mu rozplyne i ona. Hlasitě a srdceryvně vzlykal a bořil tvář do její hrudi, zatímco ho pomalu hladila ve vlasech, jež začaly smáčet i její slzy. Poklesli spolu na kolena na podlahu a pevně se objímali, oba plakajíce nad ztrátou ženy, která byla pro něj i pro ni nepostradatelnou matkou.

,,Měli bychom to říct Scorpiusovi. Ať se to dozví od nás a ne z novin," poznamenal mdlým hlasem Draco, když po nějaké době přestal plakat. Lenka ho políbila do vlasů.

,,Jsi na to připravený, zlato?" zeptala se ho něžně. Draco zavřel oči.

,,Na tohle nebudu připravený nikdy."

•••

,,Eileen, opravdu si moc vážím toho, že do toho jdeš se mnou," řekla vážným hlasem Beatrice, když se obě dívky chystaly na snídani. Byla to sotva chvilka, co se obě dvě rozhodly, že si udělají malý výlet do Francie a Ameriky, aby získaly lék pro maminku Bey a Alexe.

,,Řekla jsem ti přece, že to je jasná věc," odvětila Eileen, zatímco si vyčesala dlouhé tmavé vlasy do vysokého culíku. Beatrice už postávala u dveří a vypadala mnohem lépe než za posledních několik týdnů. Ela ji nechtěla zklamat, takže si v duchu slíbila, že udělá cokoliv pro to, aby dvojčatům se záchranou pomohla. ,,Tak jo, můžeme jít," řekla vesele a společně vyšly ze svého pokoje. Prošly zmijozelskou společenskou místností, která byla nepřekvapivě prázdná, a rozešly se rovnou na snídani do Velké síně, kde už ale několik studentů sedělo a ládovalo se pochutinami od domácích skřítků.

,,Chci se tě ještě zeptat," začala opatrně Beatrice, když byly v polovině cesty do síně. ,,Je pravda to, co se stalo Alexovi na Ministerstvu?"

Eileen se na chvilku zarazila, překvapena její otázkou, protože si naivně myslela, že už se tím nebude zabývat. Pak ale rychle přikývla, aby si Beatrice nevyložila její zaváhání tak, že se jí chystá zalhat. ,,Ano, je to pravda. Abych byla upřímná, hrozně mě překvapilo, že se to stalo. Asi teď dbají na ochranu dvakrát víc než dříve." Na to už její nejlepší kamarádka neřekla nic, a tak společně mlčky došly do Velké síně. Překvapilo je, když spatřily, že u zmijozelského stolu už sedí Alex se Scorpiusem a něco si špitají. Jakmile Eileen Beatricina bratra uviděla, ucítila mírné zachvění v podbřišku a začervenala se, když si vzpomněla na svůj rozhovor se Scorpiusem.

,,Nazdar, vy dvě drbny. Že vy tu už probíráte, koho pozvete na ten ples při oslavě zimního slunovratu, co?" otázala se jich okamžitě Beatrice, když došly ke stolu a posadily se naproti nim. Alex, který zrovna pil, se zakuckal.

,,Co? Jaký ples?" zeptal se své sestry sípavým hlasem. Ta se s povytaženým obočím podívala na Scorpiuse, jenž se poškrábal na zátylku.

,,Víš, já to Alexovi a Eileen ještě neřekl. Úplně jsem na to zapomněl," přiznal se jí. To se na Beatrice podívala vyčítavě i Eileen a zlehka ji bouchla do ramene.

,,Hej! Proč jsi mi to neřekla? Přece víš, že na Scorpiuse není spoleh."

,,No dovol!" ohradil se dotčeně blonďák a silně napíchl na vidličku svou slaninu.

,,Máš pravdu, mělo mi to dojít. Upřímně se divím, že mu tvůj otec svěřil prefektský odznak, když se tohle trdlo zvládne sotva postarat samo o sebe. To nechci vidět, jak budeme organizovat ten ples!" povzdechla si Beatrice, aby Scorpiuse poškádlila, přestože v duchu věděla, že to zvládne. ,,Ono to je ještě tajemství a nikdo ze studentů, kromě prefektů a primusů, o tom nemá vědět. Takže nemáte zač."

,,Hele, já mám bezvadnej nápad!" rozzářil se Scorpius a podíval se po svých kamarádech. ,,Co kdybychom na ten ples šli spolu? Já s Beatrice a Alex s Eileen! Co vy na to?" Reakce ale nebyly takové, jak očekával.

Beatrice se na něj ušklíbla a poznamenala, že to je blbost. Eileen se na Scorpiuse zamračila a Alex ho pod stolem kopl do nohy.

,,Au! Já myslel, že se vám ten nápad bude líbit! Vždyť co je na tom špatného, jít plesat s kamarády?" řekl ublíženě.

,,No co asi? U Merlina, Scorpiusi, jsme ve věku, kdy chceme začít randit a stýkat se s jinýma lidma než jen s našimi přáteli, chápeš?" odvětila Beatrice a konečně se pustila do snídaně. Eileen mírně sklopila hlavu a nic na to neřekla. Patrně proto, že kdyby poznamenala, že ona na randění rozhodně nemá náladu, asi by se na ni koukali, jako že je divná.

,,Pst. El. Jde sem tvůj táta," sykl na ni Alex, který seděl naproti. Trojice začala panikařit a vyměnila si vyděšený pohled. Ví to? Zjistili nějak, že se vloupali na Ministerstvo? Vyloučí je? Trapné mlčení, které by na ně jistojistě ukázalo, přerušil rychle Scorpius, jenž plácl nějakou hloupost a všichni se zasmáli. V tu chvíli se u nich zastavil Severus a tiše si odkašlal.

Vypadalo to, že chce něco říct, ale pak si všiml Alexova obličeje a obočí mu tázavě vylétlo vzhůru. Alex naprázdno polkl. ,,Co se vám stalo, Jonesi?" zeptal se ho tichým hlasem a přimhouřil oči.

,,Porval jsem se," odpověděl mu a doufal, že se mu netřese hlas.

,,Jo, se mnou," přidal se k němu Scorpius. ,,Víte, omylem jsem mu řekl o tom plesu. Pak jsem z legrace plácnul, že pozvu holku, která se mu líbí, tak mi jednu vrazil a já mu vrazil zpátky. Takže je to vlastně moje vina." Na to Severus neřekl nic, jen si je oba dva přeměřil podezřívavým pohledem, než se sklonil ke své dceři.

,,Eileen, ty jsi s někým byla včera u nás v kabinetu?" otázal se. Černovláska se zarazila a ztuhla, načež naprázdno polkla a otočila se k němu.

,,No - ano. Víš, Alex na tom s tím byl docela špatně a on nesnáší nemocnice a ošetřovny. Tak jsme ho se Scorpiusem vzali k vám, jenže vy jste tam nebyli. Vypůjčila jsem si od tebe trochu lektvaru, nevadí to? Vypadal fakt hrozně," odpověděla mu rychle. Doufala, že to zní dostatečně věrohodně, a že už se v tom nebude rýpat.

Zřejmě se s její odpovědí spokojil, jelikož mírně kývl a pak se otočil znovu na Alexe. ,,Stejně byste si měl zajít k madame Pomfreyové, ta vám to dá do pořádku. Scorpiusi," oslovil syna svého kmotřence, ,,pojď se mnou, prosím." Mladý Malfoy se tázavě podíval na své přátele, ale ti jen pokrčili rameny. Vstal a následoval tedy Severuse do jeho kabinetu, kde na něj čekalo milé překvapení v podobě rodičů, jež ale přinášeli nehezké zprávy.

,,Tak pojď, táta má pravdu, musíš na ošetřovnu," rozhodla Eileen, když se všichni najedli. Alex nesouhlasně zasténal. ,,Půjdeš s námi, Beatrice?"

,,Asi ne, chci si ještě něco zjistit," odvětila a mrkla na ni, přičemž Eileen pochopila, že jde o tu knihu a kouzelné školy. Proto jen přikývla a vydala se s Alexem na ošetřovnu sama.

Většinu cesty byli oba dva ticho. Eileen nevěděla, jak správně začít konverzaci, a Alex se bál vůbec promluvit. K čertu se Scorpiusem, pomysleli si oba.

,,Děkuju, El. Za ten včerejšek a za to, že ses mi snažila pomoct. Moc si toho vážím," řekl jí nakonec a jakmile to vyslovil, měl chuť si nafackovat. Neznělo to hloupě? Nevyloží si jeho díky trochu jinak?

K jeho úlevě se ale usmála a na chvilku mu stiskla ruku. ,,To je přece samozřejmost, Ale. Za to nemusíš děkovat. Je ti líp?"

S kyselým úšklebkem zavrtěl hlavou. ,,Ani ne. Nevím, jestli jsem víc naštvanej nebo zklamanej. Každopádně na to už nikdy nezapomenu a nejsem si jistej, jak se budu chovat, až ho uvidím. Nechci ho vidět, ale vím, že jednou budu muset," povzdechl si.

,,Já vím, že to zvládneš. Časem se to zlepší, uvidíš," řekla šeptem a zastavila se před ošetřovnou. Alex pustil její ruku, vděčně se na ni usmál, a pak si ji přitáhl do rychlého objetí, než se vydal na ošetřovnu.

Eileen vydechla přebytečný vzduch z plic a začala přecházet sem a tam. Přejela si rukou po obličeji a proklínala Scorpiuse, který jí do hlavy vložil myšlenku, že by se Alexovi mohla líbit. Teď snad nebude přemýšlet o ničem jiném než o tomhle.

K její úlevě vyšel z ošetřovny brzy, takže se svými myšlenkami zase chvilku nemusela zabývat. Vypadal o dost lépe, nos se mu vrátil do původního stavu, jen mu zůstala modřina a ret měl ještě trochu opuchlý.

,,Jedno mávnutí hůlkou a nos je zase zpátky," poznamenal vesele a přejel si prsty po zmiňované části obličeje. ,,Ta ženská je snad čarodějka."

Oba dva se nad tím zasmáli a vydali se směrem ke sklepení. Napětí mezi nimi díky smíchu vymizelo, a tak si cestou povídali o všem možném.

Jenže veselí vyprchalo v tom momentu, kdy málem vrazili do popotahujícího Scorpiuse. Když zvedli hlavu, spatřili jeho červené opuchlé oči. Eileen si vyměnila vyděšený pohled s Alexem.

,,Scorpiusi, co se stalo?" zeptala se ho naléhavě. Alex ho objal kolem ramen a posadil se s ním na schody. Eileen si klekla před ně a Scorpius si hřbetem ruky otřel nos.

,,Byli tu máma a táta," odpověděl jim tiše třesoucím se hlasem a nadechl se, jako by k další větě sbíral odvahu. Eileen se natáhla pro jeho ruce a stiskla je v těch svých. Zvedl hlavu a podíval se na ni. ,,Babička zemřela," hlesl, načež se mu zlomil hlas a on se hlasitě a plný bezmoci rozplakal.