Severus přelil poslední naběračku lektvaru do lahvičky a podal ji Harrymu, aby ji zazátkoval. Ten, jakmile ji odložil na stolek k ostatním, objal Severuse kolem pasu a opřel se o jeho hruď.

,,Jsem na tebe pyšný," zamumlal láskyplně a usmál se, když ucítil, jak známé prsty vklouzly do jeho rozcuchaných vlasů a něžně se jimi začaly prohrabovat.

,,Ještě nebuď, nevíme, jestli to vůbec bude fungovat a jestli ano, jak velký účinek to bude mít," odvětil s povzdechem Severus a unaveně zabořil tvář do Harryho vlasů. ,,A pořád je tu možnost, že se jejich stav zhorší, místo toho, aby se zlepšil."

,,Stejně, jsem na tebe pyšný, ať si říká, kdo chce, co chce. Strávil jsi nad tím spoustu hodin, které jsi mohl věnovat třeba mně," zasmál se a pomalu zvedl hlavu, aby se mu mohl zadívat do očí. Pak si stoupl na špičky a zlehka ho políbil. ,,Jsi úžasný."

,,Já vím," řekl prostě Severus a ušklíbl se, když ho Harry bouchl do hrudi a pokroutil nad tím hlavou. ,,Měli bychom jít, ať to všechno stihneme." Jeho manžel cosi zabručel, než si povzdechl a jen neochotně ho pustil. Severus vzal dvě lahvičky, jež ukryl do kapes svého hábitu, a pak společně s Harrym vyšel na chodbu, která byla tichá a prázdná. Vydali se ven. ,,Nemluvil jsi s Eileen?"

,,Mimo hodiny ne. Třeba už se to lepší, se Scorpiusem a s dvojčaty vypadá vždycky spokojeně," nadhodil nadějně Harry. Severus svraštil obočí.

,,V to opravdu doufám. Nerad bych, aby se před námi uzavírala do sebe a tvářila se, že se nic neděje. A také bych byl nerad ukolébán k falešnému pocitu bezpečí. Předával jsi ty její poslední vidiny Jonesovi?"

,,Ne, dám mu je dneska po návštěvě Kingsleyho," odpověděl mu Harry, a to už vyšli z hradu ven na školní pozemky zalité podzimním sluncem. Nedaleko Hagridovy hájenky už na Harryho čekal Jupiter a i z té dálky bylo vidět, jak nedočkavě mrská ocasem.

,,Buď opatrný," řekl mu Severus, když došli k Jupiterovi a pozdravili se s ním. ,,Kdyby se cokoliv dělo... kdybyste byli v nebezpečí... vraťte se. Hned. Nevíme, co od toho můžeme čekat."

Harry se usmál a na rozloučenou ho políbil. ,,Roztomilé, jak se o nás strachuješ. Neboj se, všechno bude v pohodě a my budeme zpátky dřív, než řekneš Draco Lucius Malfoy z Edinburghu. Navíc, já a nebezpečí? Já a problémy? To přece nejde dohromady," odfrkl si Harry a v zelených očích mu hrály pobavené jiskřičky.

Severus si povzdechl, ale neubránil se úsměvu. ,,O tomhle nevtipkuj."

,,Bude to v pohodě, vážně. A ty už raději běž, ať tam nepřijdeš pozdě, to nedělá dobrý dojem," zamrkal na něj Harry a poplácal Jupitera po hřbetě. ,,Připravený?" zeptal se ho a Jupiter důrazně pokýval hlavou, jako by byl rozdováděné hříbě, které skotačí na louce. Harry se zasmál a nasedl na jeho hřbet, pevně se jej drže za krk. ,,Jeden by řekl, že už toho budeš mít plné zuby a budeš si chtít odpočinout, a ty bys nejraději skákal po mracích."

,,Jsem Šťastný drak, ti milují společnost a rádi přikládají tlapu k dílu," odpověděl mu Jupiter. ,,Můžeme? Tak tedy vzhůru! Drž se, příteli!" zvolal vesele drak a elegantně se vznesl vzhůru k oblakům. Harry mhouřil oči proti větru a slunci a ohlédl se dolů. Každým okamžikem se bradavický hrad a jeho pozemky zmenšovaly, a Severuse už vůbec neviděl. Nejspíš se už přemístil.

,,Dokážeš ta místa znovu najít? Nebo alespoň jedno z nich?" křikl Harry Jupiterovi do ucha, aby jej slyšel. Drak trochu zvolnil tempo a jeho jezdec se narovnal, dívaje se dolů.

,,Myslím, že ano, Harry, není tak těžké je najít. Vycítíš, že jsou to ona už na nějakou vzdálenost dopředu. Není to moc příjemný pocit," odpověděl mu Jupiter a začal pomalu klouzat mezi nadýchanými mráčky níž, aby lépe viděli dolů.

,,Jupitere, mluvila s tebou Eileen, viď?" Šťastný drak přikývl a Harry si povzdechl. ,,Já vážně nevím, co dělat, Jupitere. Jak bojovat proti tomu, čemu čelíme. Jak se to dá zastavit? Jak máme ochránit Eileen? Skoro mám pocit, že ji každou vidinou ztrácím víc a víc, jako by se stávala někým jiným, jako by ji to ovládalo. Tolik se o ni bojím," svěřil se mu s tím, co ho tížilo.

,,Eileen je silná, poradí si s tím. Nenechá se tím pohltit, stejně jako to pohlcuje magická místa. Bude s tím bojovat, když bude třeba. Podívej, Harry. Pod námi je jedno z nich," všiml si Jupiter a začal opatrně klesat dolů, přestože je odpor vytlačoval pryč. Na rozdíl od tohohle prázdného, vyhaslého místa, byli plní života a magie. Harry cítil nepříjemný tlak na hrudi, jako by na něm stálo nějaké velké zvíře a chtělo ho udusit.

,,Vždyť je to tu mrtvé. Úplně mrtvé..." vydechl Harry nevěřícně a třeštil oči na domy pod nimi. Takže tady dříve žila spousta kouzelníků a čarodějek... a jejich dar i cenné životy jim byly znenadání sebrány. Harry naprázdno polkl nad tou představou, jak temnota prochází městem a pohlcuje všechno živé, v jehož těle proudí magie. ,,To je strašné... příšerné... Jak se to mohlo stát? Jak jsme něco takového mohli dopustit?"

Jakmile se Jupiter dotkl tlapami země, Harry přehodil jednu nohu přes jeho hřbet a seskočil dolů do seschlé trávy, která mu smutně šustila pod nohama. Muž se jako ve snách vydal k nevelkému městečku, v němž ještě před nedávnem pobývala kouzelnická komunita. Teď tu bylo ale ticho a prázdno. Mrtvo. Podzimní listy se třepotaly v mírném vánku a Harrymu pod nohama křupal štěrk, když kráčel mezi domy a pozorně si je prohlížel. Některé byly poničené, některé jako by to ani nezasáhlo.

,,Jak někdo mohl něco takového udělat?" zašeptal Harry, cítě, jak na něj padá místní tíživá atmosféra. V hrudi ho pálilo, jako by sem nepatřil, jako by byl vetřelec, jež toto místo narušil. A ono to tak vlastně bylo. Nepatřil sem. On a Jupiter měli něco, o co tohle místo a jeho obyvatelé nejspíš už navždy přišli.

Jupiter kráčel za ním a smutně si povzdechl. ,,Já nevím, mládě. Pojďme, zmizíme odsud. Tohle místo ani mně, ani tobě, nedělá vůbec dobře. Je riskantní tu dlouho zůstávat." Harry přikývl a rovnou nasedl na Jupiterův hřbet.

,,Máš pravdu. Myslíš, že se i tohle místo vymaže z naší kouzelnické mapy?" Jupiter posmutněle kývl. ,,Kéž bych věděl, jak to zastavit..."

,,Ne všechno musíš zvládnout ty sám, Harry. Pro tenhle úkol nejsi Vyvolený. Možná jím je někdo jiný a právě teď hledá způsob, jak nás všechny zachránit."

Harry se hořce zasmál. ,,Anebo o tom, že je Vyvolený, vůbec neví. Jestli někdo takový ale opravdu je, upřímně doufám, že to zjistí co nejdřív, než nás to všechny zničí."

,,Doufejme, Harry. Doufejme."

,,Ale abych řekl pravdu, tohle je snad horší než Voldemort s Grindelwaldem dohromady. Kdybych byl na místě našeho pomyslného spasitele, nejspíš bych to rovnou vzdal. Dá se s tímhle vůbec bojovat?"

,,Samozřejmě, že se s tím dá bojovat. Se vším se dá bojovat, pokud nalezneš potřebnou sílu. Vždycky je těžší bojovat proti neznámému, když nevíš, čemu doopravdy čelíš a co všechno od toho můžeš čekat. Ale vzdát se znamená, že jsme to nechali vyhrát. Musíme to alespoň zkusit."

•••

Zatímco Jupiter a Harry viděli cestou ještě několik mrtvých míst, z nichž byla magie a žijící kouzelníci a čarodějky navždy ztraceni, Severus se mezitím přemístil do Londýna a zamířil do nemocnice svatého Munga, s níž spolupracoval od té doby, co byl jejich současný problém zaznamenán.

Na chodbě na něj před svou kanceláří čekal Draco Malfoy, jeho kmotřenec, jenž před pár lety ukončil svou desetiletou kariéru na Ministerstvu kouzel a vyučil se lékouzelníkem.

,,Ahoj," pozdravil Severuse a ten, když k němu došel, si všiml, že je Draco bledší než obvykle a z tváře mu jasně dokázal vyčíst, jak unavený je, což mu potvrzovaly i tmavé kruhy pod očima. ,,Nové lektvary? Skvěle. Ty předešlé jsme museli vyškrtnout hned, bylo v nich něco, co škodilo organismu pacientů," zavrtěl hlavou a převzal si od Severuse dvě lahvičky s novým lektvarem, které mu podával.

,,Já vím, četl jsem tvůj dopis. Pokusil jsem se upravit jejich strukturu a vyměnit několik přísad za jemnější, takže účinky by se měly objevit jen povrchově. Pokud zaznamenáme změnu k lepšímu, nebude žádný velký problém lektvar pozměnit. Poslyš, spal jsi poslední dobou alespoň déle než tři hodiny?" zeptal se ho, když ho Draco pozval k sobě do kanceláře a začal pomalu přelévat lektvar do úzké zkumavky.

,,Vlastně ani nevím, kdy jsem se naposledy pořádně vyspal," zamumlal Draco a napil se ze svého hrnku s kávou. ,,Poslední dobou toho máme strašně moc a je nás zoufale málo. Je čím dál víc obětí, a teď nechci, aby to vyznělo zle, ale pro ty, kteří ten útok přežijí, by bylo lepší, kdyby svůj boj vzdali. Je to akorát horší a horší a pro ně taky více bolestivější. A pak se to rozšiřuje i mezi léčiteli, kteří jsou s nimi hodně ve styku. Tohle je snad horší než dračí spalničky a kropenatka dohromady," kroutil hlavou Draco a dlouze se zadíval na pohyblivou fotografii, kterou měl zasazenou v rámečku na stole. Byl na ní on, jak se usmíval do fotoaparátu, a držel svou manželku Lenku kolem pasu, a ta se smála a snažila se udržet šestiletého Scorpiuse na místě, aby jim pořád neutíkal. Nevědomky se pousmál.

,,Jak pokračují výzkumy? Víte už něco víc?" vyptával se dál Severus a tím tak Draca vyrušil ze zamyšlení, kdy zalétával ke vzpomínkám na dobu, kdy byli všichni tři šťastní a netížilo je nic takhle vážného.

,,Snažíme se na tom pracovat každou volnou chvíli," trhnul ramenem Draco. ,,Ale těch je málo. Pokoušíme se něco vyčíst alespoň z jejich krve a DNA, ale moc moudří z toho nejsme. Jen víme, že se to rozšiřuje, jako by to byla nějaká nemoc, takže nejspíš záleží na tom, jak silný dotyčný je a v jakém stavu má magické jádro. Záleží i na spoustě dalších věcí, třeba na pohlaví, věku, jaký má magický potenciál... Ten střet s tím, co z nich vysává magii, buď nepřežijí a definitivně přijdou o magické jádro i o život, nebo mají magické jádro poničené a je možná šance na uzdravení. Jenže čím déle jsou tady, tím slábnou a umírají... A pak se to rozšiřuje slabě i mezi námi, jako by ten parazit uvnitř nich vysílal z těla nějaké viry, které by se tak dostaly i k nám. Jak říkám, moc moudří nejsme a všechno je to hrozně matoucí." Frustrovaně si vjel rukou do vlasů a zavřel oči. ,,A Anthony Jones nám také moc nepomáhá, přestože jako vedoucí Odboru záhad by měl být u všech výzkumů přítomen."

Severus by se škodolibě ušklíbl, kdyby se právě stejně jako celý kouzelnický svět nebál o život svůj i svých nejbližších. To, že Anthony Jones neplnil své povinnosti, jim moc nepomáhalo a on měl další důvod k tomu, proč ho nesnášet. Nejen, že to byl jeho bývalý sok a překážka v jeho vztahu s Harrym, ale jestliže se ukáže, že s Jonesovou pomocí by byli schopni to, co se děje, zastavit...

,,Myslel jsem, že se Jones naopak přetrhne, jak se bude snažit vám pomáhat. Koneckonců, leží tu i jeho žena, ne?" poznamenal trefně Severus a Draco s povzdechem otevřel oči.

,,Gabrielle je jedna z našich nejsilnějších pacientek. Patrně za to mohou i její vílí geny, nejsem si jistý. Stalo se to tehdy před pěti, skoro šesti, lety. Přivezli nám sem prvního pacienta, který jako jediný ten útok přežil... Nakazil Gabrielle, jestli se to tak dá říct. Nikdo jsme ale nevěděli, jak dlouho s ním v té místnosti byla, takže nedokážeme určit, za jakou dobu ten vir získáme i my." Draco si promnul oči. ,,Anthony není jediný, kdo už to nezvládá. I my už pomalu přestáváme mít sílu, ale volno si všichni najednou vzít nemůžeme. Kdyby nás alespoň bylo víc... Taky jsem unavený a divím se, že už jsem sebou někde neplácnul... Pořád mě vede to odhodlání, že to musím vydržet, že musím pomáhat, co to jde, jen abych ochránil Scorpiuse a Lenku... Ale Anthony..." pomalu pokroutil hlavou, ,,nedávno začal pít. Buď do práce nepřišel, nebo tam přišel opilý. Dneska by měl přijít, tak jsem zvědavý, jak na tom bude, pokud se tedy ukáže. Jestli s tím nepřestane a jeho děti se to dozví, předpokládám, že z toho nebudou moc nadšené."

,,Někdo takový, kdo by z toho byl nadšený, snad existuje?" zabručel si pro sebe Severus a zadíval se na hodiny. ,,Kdy má přijít?"

,,Snad každou chvíli," pokrčil rameny Draco a mávnul rukou k židli. ,,Neposadíš se? Můžu nám udělat kávu nebo čaj, řekni si. A můžeš mi povyprávět o tom, jak je na tom ve škole Scorpius. Nedávno mi poslal dopis, ale vyptával se převážně jen na Lenku, na stav Gabrielle a zda jsme nějak pokročili na výzkumech."

,,Ne, děkuji. Vím, že káva je nejspíš to jediné, co tě udrží vzhůru, ale neměl bys to s ní přehánět," doporučil mu a Draco se neubránil úsměvu. ,,Scorpiusovi se daří dobře, kromě lektvarů a obrany o jeho školním prospěchu jinak nic moc nevím, ale Harry ani já si nestěžujeme. Jen by mohl snížit počet školních trestů a příliš velkou upovídanost v mých hodinách. Kdybych alespoň věděl, že s Eileen nebo se slečnou Jonesovou diskutuje o lektvarech..."

,,Tak to abych mu napsal a dal mu nějaké kázání od zodpovědného otce," usmíval se Draco. ,,A nemusíš si hrát na starostlivého kmotra, nejde ti to."

Severus chvíli mlčel. Náhle se mu hlavě ozval Harryho hlas. Jsem v pořádku, jdu za Kingsleym. Jsi ještě u svatého Munga? Kdyby nebyl celou dobu jako na jehlách, nejspíš by dokázal potlačit úlevný úsměv.

To jsem rád. Ano, jsem u Draca, čekáme na Jonese. Nejspíš je na cestě sem, až to vyřídíš u Kingsleyho, přijď. Budu na tebe čekat a rovnou mu můžeš předat Eileeniny vzpomínky, odpověděl mu.

Dobře. Snaž se nebýt na něj moc nepříjemný. Severus se musel ušklíbnout.

,,Pořád nechápu, co Harry tehdy na Jonesovi viděl," poznamenal náhle Severus. S touhle otázkou, která jej napadla vždy, když jen na Jonese pomyslel, zkrátka nemohl udržet jazyk za zuby. A navíc tušil, že Draco by ho v tomhle mohl chápat.

Blonďatý muž se na něj ušklíbl. ,,Vážně to chceš vědět?" Severus se na něj udiveně podíval, protože takovouhle odpověď nečekal. Myslel si, že mu to Draco jen potvrdí, a ne že mu bude chtít vyjmenovat všechny důvody, proč si s ním Harry tehdy něco začal.

,,No, vlastně si nejsem jistý... Harry ti to snad řekl?"

Draco se zády opřel o svůj stůl a založil si ruce na hrudi. ,,Řekl. Už je to dávno, spoustu let zpátky." Severus chvíli mlčel a jeho kmotřenec se potutelně usmál, protože moc dobře věděl, že se pere sám se sebou. ,,Ty na něj pořád žárlíš. U Salazara, Severusi, je to tolik let. Harry ho nemiloval, nikdy ho nemiloval; to tebe miluje. Vybral si tě. Snaž se ho pochopit - najednou zjistil, že sám sebe musí svázat s mužem, který mu celé jeho studium znepříjemňoval tím, že mu dával najevo svou nenávist. Připadal si nesvobodně, byl zmatený a - znáš Harryho. Vždycky do všeho skáče po hlavě. Takže když se s Anthonym někdy políbili, asi mu to trochu zamotalo hlavu. Rozuměl si s ním, tehdy mu byl bližší než ty, protože oba dva pojila stejná ztráta a Anthony byl blíž jeho věkové kategorii. Jenže Anthonyho nikdy nemiloval, řekl mi to, Severusi. Miloval tebe, už tehdy. A pořád tě miluje. Myslím, že nemáš důvod, proč na Tonyho žárlit."

Severus se pousmál, ačkoliv by tohle všechno slyšel raději z úst Harryho. Ale nechtěl mu nadhodit tohle téma ke konverzaci a přestože bylo již mrtvou minulostí, měl nepříjemný pocit, že by to vyústilo v hádku. ,,Nepracuješ náhodou na špatném oddělení? Měl bys manželským párům dělat psychologa."

Draco se zasmál. ,,Ne, děkuji. Stačí mi, že musím dělat psychologa jednou za deset let svému kmotrovi bručounovi. Proč tě to najednou vlastně napadlo? Snad Harry nepřijde?"

,,Vlastně přijde. A abych byl upřímný, tahle otázka mě trápí prakticky už od té doby, co jsem zjistil, že s ním Harry něco měl." V tu chvíli jej ale přerušilo zaklepání na dveře. A oba dva si byli jisti, že za nimi stojí ten, o němž právě rozmlouvali.

•••

Tak, trochu jsme se seznámili se situací, která panuje v kouzelnickém světě, a taky jsme viděli Draca, jupí! Upřímně, ty jejich chvilky se Severusem naprosto miluju. A jak jste ready na Anthonyho? Myslíte, že to bude v pohodě, nebo se něco pokazí?🙈
Snad se vám kapitola líbila, budu moc ráda za vaše názory. Na další se pravděpodobně můžete těšit v úterý 9.2.😊
Millie🍪