Sobota příštího týdne se ve společenské místnosti Zmijozelu nesla v líném duchu, dokud dovnitř jako rozzuřený hipogryf nevběhla udýchaná Eileen, čímž na sebe samozřejmě upoutala pozornost všech lelkujících studentů, kteří se mezi sebou bavili, dopisovali úkoly, nebo si četli. Eileen se trochu s rozpaky zarazila, jelikož si až teď uvědomila, že její příchod mohl proběhnout trochu klidněji, ale rozhodla se to nechat být a zamířila rovnou ke kulatému dřevěnému stolku, u něhož seděli Alex se Scorpiusem a soustředili se na šachovou partii.

,,Potřebuju s vámi mluvit," vyhrkla Eileen a snažila se tlumit svůj hlas, aby jejich rozhovor ostatní studenti neslyšeli.

,,Jsi zpátky nějak brzy, tátové měli na práci důležitější věci?" poznamenal Scorpius a vychytrale se usmál, když Alexovi sebral královnu.

,,Soustřeď se přece!" křikl na Alexe nahněvaně jeho jezdec a šlehl pohledem po Eileen, která se pro změnu zamračila na Scorpiuse. ,,Vždycky, když přijde, jsi úplně mimo!" Jones se začervenal a sklopil pohled, doufaje, že si toho ani jeden z kamarádů nevšimne.

,,Táta mi řekl, že za chvíli oba dva odchází kvůli schůzi na Ministerstvo," odpověděla jim naléhavě a kousala se do rtu. Její prohlášení oba mladíky zarazilo a nevěřícně na ni pohlédli, ignorujíce pobouřený křik šachových figurek.

,,To jako vážně?" vydechl Scorpius a okamžitě se zvedl ze svého místa. Eileen přikývla a přesunula pohled na Alexe, který si náhle nebyl jistý, jestli to byl skutečně dobrý nápad, a začala se ho zmocňovat úzkost a strach, jestli to vyjde, jestli je někdo nechytne, jestli se něčím neprozradí, nebo co když se něco stane... ,,Ale... nejsme vůbec připravení -"

,,Docela pochybuju, že se na něco takového můžeš připravit. Na Ministerstvu kouzel se může stát naprosto cokoliv, a i kdybychom si něco naplánovali, nemyslím si, že by nám to vyšlo podle představ," řekl Alex s pokrčením ramen a snažil se znít klidně, přestože uvnitř sebe začínal trochu panikařit, jelikož když to řekl nahlas, bylo to snad horší, než když to dusil v sobě a představoval si, jak by reagoval jeho otec, kdyby je chytili. Eileen souhlasně přikývla, přestože z toho nebyla příliš nadšená, ale Alex měl v tomhle pravdu. ,,Co mi dělá trochu starosti, je to, jak se tam dostaneme včas."

,,V první řadě potřebujeme Pobertův plánek," podotkl Scorpius a kývl na Eileen. ,,Já dojdu pro neviditelný plášť. Alexi, potřebujeme vlas tvého otce, který hodíme do mnoholičného lektvaru. Mimochodem, mě tedy spíš dělá starosti to, jak se na to Ministerstvo dostaneme. Pokud jste něco neprováděli za mými zády," Alexe Merlin ví proč donutila tahle věta se začervenat, ,,a nenaučili jste se vytvářet a aktivovat přenášedlo, tak se obávám, že se na celou akci můžeme vykašlat, vážení."

,,Já náhodou vím, že naši se na Ministerstvo dostanou pomocí krbu, který tam na pár hodin nechali připojit. A taky mám náhodou přístup do jejich pokojů, takže se dovnitř bez problémů dostaneme," usmála se Eileen, spokojená sama se sebou. Scorpius se zašklebil.

,,To je tak, když má někdo protekci." Vzápětí už se chlapci rychle vydali do svého pokoje, aby si s sebou vzali potřebné věci, a Eileen zamířila pro Pobertův plánek, aby mohla zjistit, kdy Harry a Severus hrad opustí, jelikož děti nevěděly, kdy se schůze přesně koná.

S bušícím srdcem a s očekáváním toho, co přijde, vběhla do svého pokoje a popadla Pobertův plánek. Z rukávu vytáhla svou hůlku, jejíž špičkou poklepala na kus pergamenu. ,,Slavnostně přísahám, že jsem připravena ke každé špatnosti," zašeptala a zatímco nepřítomným pohledem sledovala, jak se z rohů postupně jako pavučina šíří inkoustově černé tenké čáry, v duchu horečně přemýšlela nad tím, jak jejich výprava na Ministerstvo asi dopadne. Myšlenky jí létaly jedna přes druhou a ji napadaly všechny možné katastrofy, které by se za ten večer mohly přihodit.

Úlevně vydechla, když zjistila, že Severus a Harry ještě nezmizeli. Také si všimla, že se tečky se jmény Scorpius Malfoy a Alex Jones pohybují, blížíce se k ní, a tak ještě rychle vytáhla zpoza postele lahvičku s mnoholičným lektvarem, bez nějž by to nešlo, a poté opustila svůj pokoj a šla jim naproti. Setkali se ve společenské místnosti, jíž klidně opustili, jako by odcházeli na večeři do Velké síně. Na chodbě se však ukryli v malém výklenku, před nímž stálo nehybné brnění.

,,Lumos," zamumlal Scorpius, který byl z trojice nejvyšší, a trochu sklonil hlavu, aby do pergamenu viděl.

,,Takže Pobertův plánek máme. Mnoholičný lektvar mám taky. Scorpiusi, podrž to." Podala mu plánek a z kapsy pláště vytáhla lahvičku s lektvarem. Alex odzátkoval ampulku a vhodil do lektvaru vlas svého otce. Všichni tři pozorovali, jak obsah lahvičky tiše zasyčel, když vlas pohltil, a vzápětí jeho barva trochu ztmavla. ,,Výborně. Až uvidíme, že tátové zmizeli, vypiješ to. Scorpiusi, ty máš neviditelný plášť, takže ten přes sebe přehodíme už raději před tím, než se odletaxujeme na Ministerstvo. Nebudeme riskovat, že nás zahlédne někdo, kdo nás zná."

,,Třeba naši rodiče, že jo. To by byl pěknej průšvih," ušklíbl se Scorpius a přimhouřil oči. ,,Podívejte, Beatrice míří na kolej. Neměli bychom jí říct, že se chystáme na Ministerstvo už dnes?"

,,Uvidíme," řekla neurčitě Eileen, která si nebyla jistá, zda je to dobrý nápad. Aby to Beatrice náhodou nenaštvalo... V posledních dnech se jí ale zdálo, že se s tím nakonec smířila, přesto se s ní kvůli tomu nechtěla rozhádat. ,,Takže, až budeme v Atriu, budeme se muset nějak proplížit kolem kontroly hůlek, abychom se dostali k výtahům."

,,To by chtělo bombu hnojůvku. Nebo peruánský zatmívací prášek, hm? Co je lepší? Obojí mám čirou náhodou v kufru," uculil se rošťácky Scorpius a nabídl se, že pro věci ještě zaskočí. Eileen na něj ještě zasyčela, ať si pospíší, a pak se trochu rozpačitě zadívala na Alexe, který hleděl všude možně, jen ne na ni.

,,Takže, ehm -"

,,Jaké je tvoje nejoblíbenější jídlo?" vypadlo najednou z Alexe. Eileen sebou trochu trhla a překvapeně povytáhla obočí, jelikož ji ta otázka trochu zarazila. Blonďák vypadal, že by si nejraději nafackoval a pak si uřízl jazyk, a litoval, že vůbec něco takového vypustil z úst. ,,Ehm, teda - já jen, že se známe už přes pět let a vlastně vůbec nevím, jaké je tvoje nejoblíbenější jídlo -"

,,No, asi máslové sušenky," odpověděla mu tiše a stěží zadržovala úsměv, když viděla Alexovy rozpaky. Něžně ho dloubla do boku. ,,Hej, ty jsi nervózní, co?" Krátce přikývl a když se jí zadíval do tmavých hlubokých očí, už nerozpoznal, zda je nervózní z návštěvy Ministerstva, nebo z toho, že je v mírném přítmí v tak těsné blízkosti u ní. ,,Neboj se, to zvládneme. Určitě to dopadne dobře a ty budeš skvělej." Díky tomu jej dočasně připravila o schopnost mluvit, takže tam jen tak stál, zíral na ni a snažil se příliš neusmívat.

,,No - no tak dobře. Eileen, já jsem ti chtěl -" Co jí vlastně chtěl už Eileen nezjistila a navíc to okamžitě pustila z hlavy, jelikož se tu objevil Scorpius a jak se chtěl dostat k nim, omylem vrazil do brnění, které se za ohlušujícího rachotu svezlo k zemi.

,,Co to sakra děláš?!" vyjela na něj Eileen, ale Malfoy ji obdaroval omluvným pohledem a cpal si poslední bomby hnojůvky do kapes. Mezi rty svíral svou hůlku, kterou vzal do ruky a posvítil jí na Pobertův plánek, jenž vytáhl trochu pomuchlaný z kapsy.

,,Eileen, mám pro tebe dvě zprávy. Ta první je ta, že tvoji tátové už tu jaksi nejsou -" Eileen z úkrytu vyrazila tak rychle, že zakopla o rozházené brnění, jelikož jí v ten okamžik vůbec nedošlo, že tam leží. Plechová ruka jí podrazila nohy, což úspěsně vybalancovala, nepočítala ale s dalšími nástrahami, proto místo neohrabaného tanečku mezi dalšími kusy plechu následoval pád, když se přerazila o lesknoucí se přilbici. Hlasitě vyjekla a pevně zavřela oči, čekajíc na náraz, jenž ale nepřišel.

Pomalu otevřela oči a zjistila, že se dívá do pobavené tváře Rafaela Notta, který ji držel v náručí a zachránil ji před pádem. ,,Možná bychom se měli už konečně představit, když to není poprvé, co na sebe takhle narážíme," poznamenal s úsměvem a v hnědých očích mu vesele zajiskřilo. Eileen ucítila, jak jí hoří tváře, a honem se vyprostila z jeho sevření. Uhladila si sukni i košili a odkašlala si, aby nepoznal, jak moc ji vyvedl z míry.

,,Eileen Snapeová, také mě těší, Notte. Když nás teď omluvíš," usmála se na něj nuceně, ,,máme trochu naspěch. Děkuji za záchranu, pokud čekáš na tohle."

,,Mým posláním vždycky bylo zachraňovat mladé krásné slečny před nebezpečím," odvětil a uklonil se, pokračuje ve své hře, v níž vystupoval jako chrabrý pohledný princ na bílém oři. Až na to, že tentokrát bylo jeho koště uzamčené v nějakém přístěnku.

,,To určitě," odfrkl si neslyšně Alex, ale to už se s nimi Nott naštěstí rozloučil a s úsměvem odkráčel pryč. Teprve poté si Eileen oddechla, kývla na culícího se Scorpiuse a zamračeného Alexe a trojice se rychle vydala ke kabinetu profesora lektvarů, jelikož už ztratili spoustu času.

,,Tak vám tedy děkuji za soucit!" křikla na ně ještě skřípavým hlasem plechová přilbice, zatímco se od místa činu vzdalovali.

,,Ouha, asi bychom to tu měli trochu uklidit, ne?" podotkla Eileen, když slyšela nadávky na ni samotnou a její kamarády, kteří se brnění snažili ignorovat.

Jenže v tu chvíli se u nich objevila udýchaná Beatrice a Eileen v jejích očích zpozorovala upřímnou radost, kterou u ní neviděla už Merlin ví jak dlouho.

,,Eileen! Neuvěříš, co jsem našla! Mohla bych s tebou mluvit?" vyhrkla a nedokázala v hlase potlačit svoje nadšení. Když si ale všimla, že Eileen v ruce drží hůlku, Scorpius Pobertův plánek a Alex lahvičku s lektvarem, dala si dvě a dvě dohromady. ,,Vy jdete na Ministerstvo," hlesla.

Její nejlepší kamarádka přikývla. ,,Ano. Probereme to hned, jak se vrátíme, Beatrice, slibuju. Já - mám na tebe prosbu. Myslíš, že by sis mohla k sobě vzít Pobertův plánek? Nevím, kdy se vrátíme, ale docela by se nám hodilo, abys nás pomocí zrcátka kontaktovala, když se bude kolem tátova kabinetu někdo potloukat. Uděláš to pro nás, prosím?" požádala ji naléhavě a oba mladíci její prosbu podpořili rychlým pokývnutím hlavy. Co Beatrice zbývalo? Samozřejmě, že na to kývla. Eileen ji rychle objala a potom se dala do složitého odemykání dveří, které by si nikdo z jejích přátel nezapamatoval, ani kdyby chtěli. Na nadávající brnění už se zase zapomnělo.

,,Doufám, že víš, co děláš, Elo, protože bych byl opravdu nerad, kdybych najednou zjistil, že mě přišlo probodnout naštvané brnění, protože jsem ho neposkládal dohromady a pak se vkradl do kabinetu tvého táty, který tu má určitě nastražené pasti v podobě výparů z lektvarů, skákajících kotlíků, které mě umlátí k smrti a pár baziliščích zubů nevinně se válejících různě na podlaze..." poznamenal Scorpius a naprázdno polkl, obezřetně se rozhlížeje kolem, aby náhodou na něco nešlápl, nebo aby se tu neobjevilo něco, co mu usekne hlavu. Eileen se zasmála a poklidně došla ke krbu, v němž plápolal oheň.

,,Neboj se, nic takového tady nemá. Tedy možná má, ale my to na vlastní kůži neokusíme. Celý jeho kabinet je zabezpečený kouzlem, které znám jen já, on a Harry, a i kdybychom ho náhodou zapomněli, dveře dokáží rozpoznat moji magii a mohou mě tak vpustit dovnitř, protože nejsem nepřítel," uklidňovala ho.

Scorpius si vyměnil váhavý pohled s Alexem, protože u Snapea člověk nikdy neví, a nakonec oba dva pomalu došli k Eileen, jako by se báli, že na ně přece jenom něco vyskočí. ,,No dobře. Dobře. Není tvůj táta trochu paranoidní? Asi to ještě nedospělo do takové fáze, v jaké je teď Pošuk Moody, ale i tak... U Merlina, nikdy nezapomenu na to, jak Harry přivedl na jednu hodinu obrany Pošuka a ten nám celou dobu vykládal o tom, jak všude číhá nebezpečí a vrhal se na nás, už když se někdo jenom pohnul. Vážně nechápu -" Scorpius měl zase povídavou, a tak si musel Alex několikrát odkašlat, aby mu nenápadně naznačil, že má zmlknout.

,,No tak. Soustřeďme se na to, co máme udělat," řekl Jones a podíval se na Eileen, která kývla. Jenže to už je zase vyrušil Scorpius.

,,Poslední otázka, přísahám. Ale kdybych se nezeptal, nedalo by mi to spát. Když teda ty super kouzelný dveře vedoucí do magického světa tvého geniálního otce lektvaristy rozpoznají tvoji magii, co když ti někdo ukradne identitu, napije se mnoholičného lektvaru a bude chtít navštívit - chtěl jsem říct zavraždit, ale asi by to bylo moc kruté - tvého tátu? To ho ty dveře prostě pustí?" vyptával se a vypadalo to, že takovéhle hlouposti jej zajímají víc než třeba studium Caligologie.

Eileen pokrčila rameny a zasmála se. ,,Hele, máme mluvící zrcadlo, ne mluvící dveře. Když některé předměty necháš obživnout, někdy jsou moc ukecaný, takže to není úplně dobrý. Zpět k tvé otázce." Nasadila vážný výraz a v tu chvíli jim připomněla Severuse při hodinách lektvarů, takže si nebyli jisti, jestli se mají smát, anebo se spíš bát, držet jazyk za zuby a poslouchat. ,,Nic takového není vlastně možné, protože ačkoliv si půjčíš podobu toho dotyčného, pořád je to jen ta tělesná schránka, ne jeho duše, a v těle ti pořád proudí tvá vlastní magie. Takže ačkoliv si Alex vypůjčí podobu svého otce, pořád bude na stejné magické úrovni jako doposud." Usmála se na ně, zatímco na ni zírali a hltali každé její slovo. ,,Něco jiného by ale bylo, kdyby mě někdo ovládnul a poroučel mi, co mám dělat. Tak jo, konec výuky, je načase se pustit do práce, už takhle jsme ztratili spoustu času." Dvakrát tleskla, aby je vytrhla ze snění, a obrátila se na Alexe. ,,Až budeme na té schůzi a ty budeš mít pocit, jako by ses měnil zpátky do své podoby, rychle se jim omluv, že jsi zapomněl na nějakou důležitou schůzku, kterou prostě nesmíš zmeškat, nebo tak něco. Teď to vypij, ať víme, jestli to bude fungovat."

Jones ji poslechl a ihned odzátkoval lahvičku s mnoholičným lektvarem. Zavřel oči, jelikož už jen z barvy té břečky se mu dělalo nevolno, a rychle to vypil. Chutnalo to odporně, obličej se mu kroutil ve znechucených grimasách a jakmile dopil, potlačil nutkání se okamžitě vyzvracet. Za to by mu profesor Snape asi nepoděkoval.

Náhle se mu začala točit hlava a on se musel přidržet krbové římsy, aby nespadl. Chytil se druhou rukou za břicho a pevně zavřel oči, zhluboka dýchaje, aby zahnal přicházející nevolnost. Zaslechl Scorpiuse hlasitě zavýsknout a držel se, aby mu za to jednu nevrazil, jelikož mu onen zvuk nepříjemně dozníval v uších. A pak nevolnost zmizela a on se odvážil otevřít oči. Všechno mu přišlo naprosto stejné.

,,No, nevím, jestli ti mám říct, že máš docela malé oblečení, které ti hezky, ehm, obkresluje křivky, anebo mám radši Eileen plácat po zádech, že to zvládla takhle dokonale," culil se Scorpius, který si Alexe v těle Anthonyho pozorně prohlížel.

,,Přestaň očumovat mého otce, úchyláku!" okřikl ho Alex, ale když uslyšel svůj hlas, který se mu změnil a byl o něco hlubší, a uvědomil si, jak vtipně ta věta zní, rozesmál se, načež se k němu přidal i Scorpius. Eileen nad nimi pokroutila hlavou, zamumlala něco v tom smyslu, že se chovají jako malé děti a že je to všechno jen zdržuje, a přivolala si z Harryho a Severusovy ložnice Harryho oblečení, jelikož byl přibližně stejně vysoký jako Anthony. Scorpius a Eileen se taktně otočili zády, aby měl Alex - nebo spíše Anthony? - soukromí na převlečení. Dvojice se zatím začala soukat pod neviditelný plášť a za chvilku už byl Jones převlečený a připravený vyrazit.

,,Můžu mu koukat na zadek?" zeptal se tiše Scorpius a Eileen si dala ruku před pusu, aby nevyprskla smíchy. Alex, který si bral letax, se na ně varovně otočil.

,,Ne, nemůžeš mi koukat na zadek. Teda, na zadek mého táty. To není můj zadek. Ale teď vlastně je. Argh! Morganu na tebe," řekl Scorpiusovi a vlezl do krbu dřív, než stihl zase něco poznamenat. Jakmile zmizel, Eileen s Malfoyem vkročili do krbu také a vhodili pod sebe letax.

,,Atrium Ministerstva kouzel!" vykřikla zřetelně tmavovláska a pevně se chytila Scorpiuse kolem pasu, když je pohltily zelené plameny. Vzápětí se už objevili na Ministerstvu, jehož Atrium bylo přeplněno spěchajícími kouzelníky a oni rychle vyklopýtali ven, přidržujíce plášť, aby jim nesklouzl. Alexe našli rychle, a tak se k němu připojili a šli mu v patách.

Někdo do Scorpiuse vrazil a ten pro změnu strčil do Eileen, která někomu omylem šlápla na nohu. Zatímco se nechápaví kouzelníci zadívali jeden na druhého a snažili se zjistit, co se stalo, Eileen a Scorpius cupitali za Alexem, snažíce se do nikoho nevrazit a dostat se včas k čaroději, který kontroloval hůlky. Několik lidí Anthonyho zdráhavě pozdravilo a on jim pozdrav kývnutím hlavy oplatil. Bylo vidět, že je na Ministerstvu kouzel docela vážený a známý.

,,Teď," zašeptala skoro neslyšně Eileen Scorpiusovi, který z kapsy vytáhl peruánský zatmívací prášek a hodil ho pod sebe. Ela ještě stihla popadnout Alexe za rukáv, aby se jim neztratil z dohledu, a pak všichni tři spěchali k výtahům, aby se ze zajetí černého kouře dostali pryč. Slyšeli, jak dotyční, které kouř pohltil, hlasitě kašlají a křičí, nechápajíce, co se právě stalo.

Alex, Scorpius a Eileen rychle vklouzli do výtahu a byli vyděšení a spokojení zároveň. To nejhorší měli za sebou a teď se jich začalo zmocňovat vzrušení z toho, co přijde.

•••

Tak co, myslíte, že se něco pokazí?😏