Draco se po dlouhé směně v nemocnici u svatého Munga konečně vracel domů. Byl utahaný jako kotě a nemohl se dočkat, až padne do postele a půjde spát, byť musel za čtyři hodiny zase zpátky do práce. Možná bude ještě unavenější, ale co se dá dělat, musí se pokusit nabrat nějakou energii, aby mohl dál fungovat, protože káva mu nemohla vystačit věčně.

Když odemkl dveře a do nosu ho udeřila vůně míchaných vajec, na okamžik se pousmál a zavřel oči. Pak si svlékl tmavé sako, pověsil ho na věšák a zul si boty, než zamířil do kuchyně, kde mu právě Lenka nandavala jídlo na talíř. Potichu přešel k ní a objal ji kolem pasu, načež si položil hlavu na její rameno a vtiskl jí polibek na krk.

,,To jsi nemusela," zašeptal jí a zhluboka se nadechl vůně jejích vlasů, do kterých zabořil svou tvář. ,,Měla jsi jít spát, lásko, a ne čekat, až přijdu domů. Budeš unavená."

,,Už si ani pořádně nevzpomínám, kdy jsme se viděli déle než půl hodiny. Na zítra mám jen nějaké papírování, vzala jsem si to domů. A taky jsem s tebou chtěla konečně normálně a beze spěchu mluvit a užít si to, že jsi zase chvíli doma," odpověděla mu a pohladila ho po pažích. ,,Chybíš mi."

,,Ty mně taky," přiznal jí a objal ji ještě pevněji. ,,U Salazara, tohle všechno mi tak chybělo. Přijít domů a vědět, že na mě čekáš, že tě mohu obejmout a políbit, že se nemusíme honit za prací. Kéž by šel zastavit čas. Nejradši bych takhle zůstal už napořád."

,,To v žádném případě, teď se konečně pořádně najíš a pak si půjdeš lehnout, divím se, že jsi sebou ještě někde neplácnul," řekla starostlivě a otočila k němu hlavu. ,,Kolik hrnků kávy jsi dnes vypil?"

,,Upřímně už jsem to raději přestal počítat," odvětil, otočil si Lenku k sobě, pevně ji vzal za pas, vyzdvihl ji nahoru a posadil ji na kuchyňskou linku. Zvonivě se zasmála, když se vklínil mezi její nohy, přitáhl si ji k sobě a umlčel ji dlouhým polibkem. Neskončil ale jen u jednoho. Plnými doušky si vychutnával, že zase smí strávit nějaký čas se svou milovanou ženou, které se kvůli práci dostatečně nevěnoval, přestože věděl, jak moc by si láskyplnou péči zasloužila. Měl by jí nosit přinejmenším každé ráno snídani do postele, pozorně se jí věnovat a naslouchat, splnit jí vše, co si bude přát, nosit ji na rukou. A on místo toho tráví všechen čas v práci a snaží se zachraňovat lidské životy, přestože už dopředu ví, že je to jen ztráta času.

,,Nejraději - bych se - vykašlal - na všechnu - práci a - byl jenom - s tebou," šeptal jí mezi polibky a usmál se, když mu Lenka vjela oběma rukama do vlasů a lehce za ně zatahala. Ještě jednou ji políbil, než se mírně odtáhl a položil jí svou hlavu na prsa, kde jí rychle bilo srdce. Zavřel oči a naslouchal tomu pravidelnému bouchání, zatímco ho Lenka vískala ve vlasech.

,,To nemůžeš," odvětila šeptem. ,,Přestože bych byla radši, kdyby sis našel nějaké jiné zaměstnání a byl také nějaký čas doma, nemůžeš odejít. Potřebují tě, víme to oba dva."

,,Já vím. Ale taky vím, že ty potřebuješ mě, a to je důležitější. Vím, že se trápíš a že jsi často sama, když já jsem v práci a Scorpius ve škole," povzdechl si Draco.

,,Zvládli jsme už horší věci." Draco zvedl hlavu a skepticky se na ni podíval.

,,Opravdu? Vážně si myslíš, že Voldemort byl horší než tohle? Já si to tedy nemyslím. Když srovnám jeho s tím, co se děje dnes, tak si troufám říct, že oproti tomuhle byl Voldemort zbabělec. A to si říkal Temný pán... Nechtěl nám sebrat všechnu magii jako tohle. Rozvracel rodiny, zabíjel, šířil kolem sebe strach, to ano... ale tohle je mnohem horší. Bojím se, že se vám něco stane - tobě, Scorpiusovi. Nevíme, proti čemu vlastně doopravdy stojíme. Nikdy bych si neodpustil, kdybych vám nemohl pomoct. Kdybych nebyl vyčerpaný na smrt, nejspíš by se mi tak lehce neusínalo s tím vědomím, kolik životů se nám nepodařilo zachránit," řekl jí tupým hlasem, zhluboka vydechl. Konečně. Konečně to mohl ze sebe dostat, konečně se směl skrýt v jejím objetí, jež jej chránilo před výčitkami. Věděl, že ho Lenka pochopí a povzbudí. Věděl, že to zvládnou. Museli. Co jiného jim taky zbývalo?

,,Nesmíš si to vyčítat, není to tvoje chyba," odpověděla jemně a vzala jeho tvář do dlaní, načež mu zvedla hlavu. ,,Přestaň už chvíli myslet na práci, potřebuješ si odpočinout. Najez se a pak si půjdeme lehnout, dobře?"

,,Nejradši bych zůstal takhle. S tebou. Klidně bych v téhle poloze usnul," zamumlal Draco a usmál se, ale poslušně si vzal talíř s jídlem a usadil se ke stolu. Lenka sklouzla z kuchyňské linky a vzala do ruky obálku s dopisem, hned poté se posadila vedle Draca.

,,Tohle posílá Scorpius. Píše, že se má dobře a že se poctivě připravuje na NKÚ, čemuž bych opravdu ráda věřila. A víš, co je ještě nového? Bradavice napadli mozkomorové a pořád kolem nich hlídkují." Draco se málem zakuckal. ,,Tohle se mi vůbec nelíbí, kdyby mi to Scorpius nenapsal, dozvěděla bych se to tak za pár týdnů, a to jsem na oddělení, které by se tímhle mělo zabývat."

,,Třeba ten případ jen přidělili někomu jinému, nemůžete přece všichni dělat všechno," snažil se ji uklidnit Draco. ,,Mozkomorové v Bradavicích... co by je tam mohlo přilákat? Zrovna do Bradavic..."

,,Nemám tušení, ale upřímně doufám, že Scorpius nebude vyvádět žádné hlouposti," povzdechla si Lenka starostlivě a odložila dopis stranou.

,,Poctivě se učí na NKÚ... to určitě," ušklíbl se Draco. ,,Co nejdřív si vyžádám jeho výsledky od Severuse, abych viděl, jak se poctivě učí. Ale co se dá dělat, my jsme v té době byli také docela zaměstnaní. U Merlinových vousů, je to tak dávno, ale jako by to bylo včera, kdy jsme slavili konec zkoušek, tvých NKÚ a -" zarazil se. Vybavilo se mu všechno, co se na tom pikniku dělo; jak se všichni ještě o něco víc sblížili, pořádali kohoutí zápasy a smáli se z čiré radosti... a přesně v ten den se Harry a Anthony poprvé políbili, vzpomínal na to, jak se mu oba dva svěřovali... A teď... teď si pomalu jdou po krku. ,,To je jedno. Už jsi mu odepsala?"

,,Ne, čekala jsem na tebe. Eileen má brzy narozeniny, tak mu napíšu, ať jí za nás alespoň popřeje všechno nejlepší. Co myslíš, budeš mít o Vánocích volno?" otázala se svého manžela nadějně a upřela na něj své modrošedé oči. Draco pokrčil rameny, tohle opravdu netušil. Nevěděl, zda bude zítra v práci jen dvanáct hodin, nebo dvacet, natož aby alespoň tušil, zda stráví Vánoce doma nebo v práci... ,,No, to nevadí, času je dost, na tom se někdy domluvíme. Poprosím Severuse o další bezesný spánek, ten se ti bude hodit. Škoda, že nevíš, kdy budeš mít volno, nejraději bych jim nabídla, aby se zastavili na večeři..."

Draco ji vzal za ruku a věnoval jí úsměv. ,,Nic proti nim, ale svůj vzácný volný čas bych raději strávil s tebou. Děkuji za večeři, bylo to výborné, ale teď bych se věnoval raději tobě, co myslíš?" Naklonil se k ní a lehce ji políbil na tvář, načež vstal, chytil ji kolem pasu a pod koleny, než si ji v doprovodu jejího smíchu vyzdvihl do náruče. Objala ho kolem krku, dlouze ho políbila, a on s ní rychle zamířil do ložnice. Všechny myšlenky týkající se práce se mu vykouřily z hlavy. Teď pro něj existovala jen Lenka.

•••

Na konci zmijozelského stolu ve Velké síni seděla čtveřice mladých kouzelníků a tvářila se rozpačitě. Beatrice a Alex Jonesovi měli dnes po nějaké době znovu navštívit svou nemocnou maminku, která ležela v nemocnici u svatého Munga. Jenže jelikož mezi těmi dvěma panovala poněkud napjatá atmosféra, přestože od jejich poslední hádky uplynul už nějaký čas, nálada mezi čtveřicí byla tíživá, a Eileen se Scorpiusem nevěděli, jak se chovat, co dělat. Beatrice bezmyšlenkovitě lžičkou míchala svou ranní kávu a pod očima měla tmavé kruhy, jelikož poslední dobou toho moc nenaspala. Alex snědl sotva pár soust a neustále po sestře házel kradmé starostlivé pohledy, jak si Eileen potěšeně všimla.

,,No, ehm," odkašlal si po chvilce Scorpius a pokrčil rameny, když po něm Ela hodila varovný pohled. ,,Ehm, držte se. Určitě to bude dobrý. Jo a Alexi... nezapomeň ty vlasy." Poněkud bledý Alex přikývl a odsouhlasil mu, že na to myslí, ale pak na sebe pozornost upoutala Beatrice tím, že si odfrkla, což všechny překvapilo. Od doby, kdy se ráno setkali ve zmijozelské společenské místnosti a pozdravili se, už totiž neřekla ani slovo a nepromluvila dokonce ani na Eileen.

,,No jasně," poznamenala pohrdavě a sjela Scorpiuse i Alexe zamračeným pohledem. ,,Protože jenom ty vlasy jsou hlavním důvodem, proč tam jdeme, že jo. Hlavně ty vlasy, abyste se mohli proplížit na Ministerstvo."

,,Mohla bys mluvit trochu tišeji?" sykl na ni Scorpius a šlehl očima k profesorskému stolu, u něhož snídala hrstka učitelů spolu s bradavickou ředitelkou. ,,Vážně bych byl nerad, kdyby nás teď někdo práskl některému učiteli. A já jsem neřekl, že hlavním důvodem vaší návštěvy je získat vlas vašeho otce, vím, že tam jdete hlavně kvůli Gabrielle, tak se uklidni, Beatrice, a nepřekrucuj to, co jsem řekl."

,,Upřímně doufám, že vás vážně někdo práskne, protože tohle je normální hloupost a šílenství," odsekla mu a zvedla se. Eileen ji chytila za paži a upřela na ni prosebný pohled, ale to už vstal i Alex.

,,No, nikdo tě nenutí s námi spolupracovat, že," řekl Scorpius zamračeně a založil si ruce na hrudi, propaluje svou tmavovlasou kamarádku chladným pohledem.

,,Přestaňte se zase hádat, tohle k ničemu nevede," snažila se je uklidnit Eileen, ale všichni tři ji ignorovali. ,,U Salazara, všichni jste tvrdohlaví jako mezci. Hodně štěstí. Jestli budeš chtít, Beo, můžeme si potom promluvit," navrhla jí jemně. Beatrice na ni upřela prázdný pohled, než lhostejně mykla rameny a nakonec bez rozloučení odkráčela pryč. Alex si zhluboka povzdechl.

,,Musím jít, byla by schopná odejít i beze mě. Uvidíme se odpoledne," rozloučil se s nimi a rychlým krokem se vydal pryč z Velké síně, aby dostihl svou sestru, která mířila do kabinetu jejich kolejního ředitele, odkud se měli pomocí letaxu dostat k nim domů, kde na ně čekal jejich otec.

,,No, to to zase dopadlo," povzdechla si Eileen zklamaně, když jí z dohledu zmizel i Alex. Scorpius cosi zabrblal a natáhl se pro čokoládový muffin, do něhož se hladově zakousl. ,,Vážně jsi to nemohl Alexovi připomenout třeba v pokoji? Víš, že s tím Beatrice nesouhlasí a to poslední, co potřebujeme, je to, aby se od nás odřízla ještě víc. Ani pro jednoho z nich to není jednoduchý, mají toho dost i bez hádek."

,,Promiň, Elo, ale kdyby se do toho Beatrice nepletla, tak bychom se zase nechytli. Řekla nám, že se jí to nelíbí a že nám v tom pomáhat nebude, tak ať se teda do toho nemotá," odpověděl jí bručivě a věnoval jí zamračený pohled. ,,Vím, že jste nejlepší kamarádky, ale myslel jsem, že v tomhle budeš držet s náma."

,,Řekla jsem ti, že se nechci hádat, a vzhledem k okolnostem by důsledky byly ještě tak dvakrát horší než normálně," hájila se. Kdyby se i ona pohádala s Beatrice, jejich malá čtyřčlenná skupinka by se kdo ví na jak dlouho rozpadla. Takhle ještě stále zůstávala nějakým pomyslným provázkem, jenž je pořád všechny poutal k sobě. Nechtěla ho přestřihnout. ,,Tak pojď, dneska lelkovat nebudeme. Máme práci," řekla rozhodným hlasem, dopila zbytek svého čaje a upřela na Scorpiuse odhodlaný pohled. Ten tázavě pozvedl obočí, protože neměl nejmenší tušení, o co se jedná.

,,Jakou práci zase? Eileen, vždyť je sobota, doufal jsem, že se budu moct konečně jenom válet na sedačce, cpát se sušenkama a zírat do krbu, zatímco mě budeš drbat ve vlasech." Vypadalo to, že to má všechno hezky naplánované, ale Eileen měla očividně jiný nápad, protože se pobaveně zasmála a zavrtěla hlavou.

,,Takhle mě využívat, no teda Scorpiusi," podotkla naoko zhrozeně. Pak se ale usmála a poočku se ohlédla k profesorskému stolu, jestli už tam náhodou nesedí její otcové. Poté spustila: ,,Tak hele, oba dva moc dobře víme, jak se na to Ministerstvo těšíš, ale to neznamená, že budeš jen nečinně přihlížet tomu, jak s Alexem realizujeme naše plány. Ne. Nejsem si jistá, jestli budeme moct použít tátův krb a odletaxovat se na Ministerstvo, takže se budeme muset raději pokusit o vytvoření přenášedla. A jelikož je všude kolem spousta mozkomorů, asi by se i hodilo naučit se Patronovo zaklínadlo, nemyslíš?" usmívala se potutelně. Scorpius na ni chvíli zíral a pak se i jeho rty stočily do úsměvu.

,,Geniální. Tak to abychom se co nejrychleji pustili do práce," zamnul si spokojeně ruce.