,,Nesoustředíš se," řekl ledovým hlasem Severus, když Eileen už po desáté během pěti minut skončila na zemi a držela si hlavu v dlaních. Zhluboka dýchala, aby se uklidnila, vrátila rozvířené vzpomínky na své místo a zahnala ostrou bolest hlavy.

,,Jsem unavená. Potřebuju si odpočinout," zakňourala Eileen, že ji její otec sotva slyšel. Mělce si povzdechl, ukryl svou hůlku do rukávu a založil si ruce na hrudi, sleduje svou dceru. Musel se ušklíbnout, tolik mu v tuhle chvíli připomínala Harryho, který se v jejím věku nitrobraně také začal věnovat. Na rozdíl od něj jí to ale šlo mnohem lépe, jen poslední dobou už několikrát klopýtla a zbytečně panikařila.

,,Myslím, že dnes už to můžeme zabalit. Nemá to cenu, Eileen. Je to zbytečné, když jsi myšlenkami úplně jinde," zabručel a posadil se na pohovku. Eileen si opřela hlavu o opěrku křesla a kajícně sklopila zrak k zemi. Vycítila, že je zklamaný, protože se nitrobraně pořádně nevěnuje. Nechtěla, aby si myslel, že je slabá. Ale, zatraceně, jak před ním má uhlídat svoje myšlenky a neprozradit se, když je tak dokonalý nitrozpytec?

,,Promiň. Dneska toho bylo hodně, už na to nemám sílu," špitla a opatrně vstala. Severus na to nic neřekl, jen popadl večerní vydání Věštce a schoval se za novinami. Ela nad tím protočila očima a jedním mávnutím hůlky začala ohřívat vodu na čaj, sedajíc si do křesla naproti Severusovi. ,,Tati."

,,Poslouchám tě," ujistil ji tlumeným hlasem a se zašustěním otočil stránku.

,,Mám pocit, že se něco děje. Že je něco špatně," řekla mu a vložila sáčky s čajem do obou hrnečků, do toho svého si ještě nasypala dvě lžičky cukru.

,,Co máš přesně na mysli? Něco s tvými vidinami?" Zdálo se, že to zaujalo Severusovu pozornost, protože noviny složil do klína a propálil svou dceru zamračeným pohledem. ,,Jak dlouho? Proč jsi nám to neřekla?"

Eileen zhluboka vydechla a pomalu zavrtěla hlavou, načež opatrně přelila z konvice horkou vodu do obou hrnků. Ten bez cukru přistrčila k Severusovi a teprve pak odpověděla: ,,Ne, s mými vidinami to nesouvisí. Já jsem v pořádku." Víceméně. Zamyšleně se dívala na pohupující se hladinu čaje a když objala oběma rukama teplý hrnek, až poté si dovolila na otce pohlédnout. ,,Myslím tebe, tati. Mám pocit, že... tě něco trápí." Severus sklopil pohled ke svému čaji a začal ho lžičkou pomalu míchat. Snad se bál, že by ho jeho oči mohly prozradit, protože i v případě Severuse Snapea platilo tvrzení, že oči jsou bránou do duše. Jen toho odměřeného lektvaristu musíte dobře znát.

,,Tím se nemusíš zabývat, Eileen. Není to nic důležitého," odpověděl jí prázdným hlasem a nepatrně pohlédl ke dveřím, jako by snad doufal, že už se Harry vrátí a vysvobodí ho z dceřina výslechu.

,,Sakra, tati. Očividně to důležité je, jinak bych to na tobě hned nepoznala, ne? Jsi tišší ještě víc než obvykle a taky zamyšlenější a odměřenější. Jasně, že se musí něco dít, a zřejmě tě to docela trápí. Zatraceně, jsem tvoje dcera, samozřejmě že se o tebe budu zajímat!" Severus zavřel oči. ,,Nebo jestli se děje něco s Harrym -"

,,Ne. Ne, mezi mnou a Harrym je všechno v naprostém pořádku, to se nemusíš bát," zavrtěl pomalu hlavou a podíval se na ni. ,,Je od tebe hezké, že se zajímáš, Eileen, ale není o čem mluvit, opravdu. Kdyby to bylo životně důležité, samozřejmě bych ti to řekl."

,,Životně důležité," zopakovala po něm pomalu a odložila hrneček. ,,Tati, proboha. I malé věci jsou důležité a občas vážně dokážou dost zkomplikovat život. I ty jsi jenom člověk a máš svoje potřeby. Já vím, že máš Harryho a můžeš se na něj kdykoliv obrátit, ale kdybys někdy potřeboval mluvit s někým jiným, tak, prosím tě, nezapomeň na to, že máš dceru," zašklebila se. ,,Už nejsem malá."

,,To já samozřejmě vím. A také vím, že sama máš svých problémů dost," odtušil a napil se svého čaje. Eileen ho starostlivě pozorovala a litovala, že nitrobranu neovládá lépe, přestože by nejspíš nedokázala prolomit jeho pevné hradby, za nimiž skrýval své myšlenky, vzpomínky i emoce. Nejspíš mu bude muset zkrátka věřit to, že je všechno v pořádku. Přestože, kdyby byla na Harryho místě, asi by se zbláznila z toho, kdyby její manžel takhle všechno ukrýval pod pokličkou.

,,Jenže ty jsi důležitější," odpověděla tiše. Severus by lhal, kdyby tvrdil, že ho to nezahřálo u srdce. Stěží potlačil úsměv, přestože moc dobře věděl, že Eileen a Harry měli raději, když své emoce projevoval. ,,Ale dobře, už přestanu s tímhle výslechem, sama to nesnáším. Myslíš, že ti mozkomorové odsud někdy zmizí?" změnila rychle téma, až to Severuse překvapilo, přesto ale změnu vítal. Nerad mluvil o sobě, o tom, co cítil a na co myslel, pokud to bylo příliš osobní. Dokázal to probírat jedině s Harrym, a i to bylo jen občas a výjimečně. Eileen do toho často raději ani netahal.

,,Nevím, ale doufejme, že ano. Stejně mi ale stále vrtá hlavou, proč se objevili právě tady. V Bradavicích jsou stopy temnoty jen minimální, nerozumím tomu. Vzhledem k tomu, že je sem tedy nic nemohlo přilákat, pravděpodobně je někdo poslal," svěřil se jí se svými domněnkami a zamyšleně prstem obkresloval ucho hrnečku.

,,Ten někdo, kdo je sem nejspíš poslal, je předpokládám ten, kdo má na svědomí tohle všechno," doplnila ho Eileen a její otec krátce přikývl.

,,Ano. Ani bych se nedivil tomu, kdyby mu pomohli osvobodit vězně z Azkabanu, kteří by se určitě rádi stali jeho spojenci," zabručel Severus a pravou rukou si nevědomky přejel po zahaleném levém předloktí, na němž se nacházely bledé jizvy. To, co zbylo ze Znamení Zla. Eileen ten pohyb neunikl.

,,Tvým Patronem je laň, že?" zeptala se ho, aby jeho myšlenky odvedla z pochmurné minulosti, na kterou nebyl pyšný, přestože odpověď na svou otázku předem znala. Když byla malá, Harry a Severus často čarovali své Patrony, jež Eileen velmi zajímala, a jí se ta zářivá čtyřnohá zvířátka, která kolem ní skotačila, opravdu líbila. Když Severus přikývl, pokračovala: ,,A Harryho Patron je jelen. Hrozně se mi to líbí. Často, hlavně tedy poslední dobou, jsem přemýšlela nad tím, jakého Patrona bych asi měla já," dodala zamyšleně. Skutečně ji to zajímalo, na druhou stranu ale i doufala, že ji Severus třeba pobídne, ať jej zkusí vyčarovat, aby to zjistila. Její otec ale mírně přimhouřil oči a pozorně se na Eileen zadíval.

,,Doufám, že ty a tví přátelé nechystáte nějaký přihlouplý plán, který by vás nutil naučit se Patronovo zaklínadlo, abyste dokázali projít kolem mozkomorů," řekl jí podezřívavě a sledoval, jestli se něčím prozradí. Eileen se ale jen pousmála.

,,Jak tě něco takového mohlo napadnout?"

,,Hmm, jak asi..." Severus předstíral, že přemýšlí. ,,Nejspíš proto, že jsi Harryho dcera a nebojíš se riskovat a skákat z problému do problému?" Eileen se krátce zasmála.

,,Ne, nic takového opravdu nechystám." Doufala, že bude znít přesvědčivě. Když chtěla, také dokázala skrývat emoce jako Severus. ,,Jen mě to zajímá. A co jsem od Harryho slyšela, docela tím ohromil porotu při svých NKÚ," mrkla na něj a její otec zabrblal něco v tom smyslu, že se samozřejmě musel zase předvádět. ,,Vážně si nemusíš dělat starosti, tati. Dovolila bych ti podívat se mi do hlavy, ale nemyslíš si, že by to znamenalo, že mi nevěříš?" usmála se nevinně a v duchu se modlila, aby jí teď neřekl, že si její myšlenky skutečně prohlédne, aby se přesvědčil, že mu opravdu nelže. On se na ni ale jen zamračil a chvíli bubnoval prsty o stůl, než pomalu přikývl.

,,Tak tedy dobrá. Budu ti věřit, ale jestli mi teď lžeš a něco chystáš, nepřej si mě," varoval ji ledovým hlasem. Eileen si v duchu úlevně vydechla. Pak rychle kývla hlavou, dopila zbytek svého čaje a vymluvila se na to, že má ještě nějaké úkoly, načež rychle odešla. Severus si tiše povzdechl a když hůlkou zapálil oheň v krbu, z malého kabinetu dovnitř nakoukl Harry.

,,To už Ela odešla? Dnes jste byli nějak rychlí," podivil se a s úsměvem se rozešel k Severusovi, který se na něj ohlédl. ,,Jindy ji tu držíš bezmála dvě hodiny a ona už je pryč. Stalo se něco?"

,,Necítila se příliš dobře," odpověděl mu zamyšleně a pousmál se, když se mu Harry obkročmo posadil na klín a obtočil mu ruce kolem krku. ,,Poslední dobou mi přijde, jako by před námi něco skrývala. Nelíbí se mi to a bojím se, že se pustí do něčeho, na co nebude stačit."

,,No, je to naše dcera, bylo by divné, kdyby k sobě nepřitahovala problémy a nesnažila se vyřešit vše, co se jí i jen mírně týká," pokrčil rameny Harry a taky si povzdechl. ,,Nezbývá nám nic jiného než jí věřit."