,,Ach jo, mě ten famfrpál tak nebaví!" postěžovala si hlasitě Beatrice, aby ji bylo slyšet, protože zmijozelská tribuna zrovna řvala nadšením, když dal jejich tým gól. Eileen a Alex zápas velmi prožívali a skandovali Scorpiusovo jméno. Ten jim pokaždé, když kolem nich proletěl na Měsíčním paprsku, směšně zasalutoval a zašklebil se. Beatrice mu samozřejmě také držela palce, ale famfrpál ji nikdy nelákal, v prvním ročníku se dokonce bála i nasednout na koště. ,,Scorpius má štěstí, že je dnes tak pěkně, jinak bych zůstala uvnitř hradu."

,,No tak, nekaž nám to," strčila ji do boku rozesmátě Eileen a usmála se na ni. ,,Slibuju, že hned, jak zápas skončí, tě vezmu do kuchyně na horkou čokoládu."

,,Tak to si nechám líbit," zamnula si Beatrice spokojeně ruce a taky se usmála. Alex se na ně s povytaženým obočím ohlédl.

,,Počkat. A co oslava našeho vítězství? To s námi nepůjdete? Tím Scorpiuse rozhodně nepotěšíte."

,,Budeme zpátky dřív, než řekneš Caligologie," zazubila se na něj Eileen. Když se jí Alex zpříma podíval do zelených očí, které překypovaly štěstím a radostí, srdce mu poskočilo a cítil, jak se i jemu na tváři formuje úsměv. Nejraději by takhle zůstal stát a jen se na ni díval... ale v tom ho Beatrice udeřila do paže.

,,Scorpius!" vykřikla a druhou rukou ukázala na blonďatého chytače v tmavě zeleném dresu, který se vrhl střemhlav dolů. Havraspárský chytač si toho všiml a okamžitě ho napodobil. ,,U Salazara, to přece nemůže vybrat!"

,,A je to tady, dámy a pánové! Scorpius Malfoy zahlédl Zlatonku a už je jí v patách! To už zaznamenal i náš druhý chytač Bloom a snaží se Malfoye dohnat!" křičel mrzimorský komentátor.

,,Jen klid, je to Scorpius, ten v tomhle má už praxi," uklidňoval ji Alex a dychtivě se díval, jak Scorpius těsně nad zemí srovnal svůj let a ruku natahoval po Zlatonce, která ale stále měla velký náskok. Zmijozelští tajili dech a převážně havraspárští povzbuzovali svého chytače k větší rychlosti.

Jenže zatímco všichni upírali oči na dění na hřišti, Ela ucítila nenadálý chlad. Ledový vítr jí rozcuchal vlasy a tvrdě ji udeřil do tváře, až musela přivřít oči. Co se to najednou děje? Zvedla hlavu a zahleděla se na oblohu. Slunce bylo skryté za tmavými mraky, které tu ještě před chvílí nebyly. Nerozuměla té náhlé změně počasí...

,,Ale ne! Už ji skoro měl!" zasténal zklamaně Alex a přidal se k ostatním zmijozelským, kteří bučeli na havraspárské odrážeče, kteří proti Malfoyovi poslali Potlouky, a málem se jim podařilo ho vyřadit ze hry. Eileen zatahala Beatrice za rukáv.

,,Cítíš to?" zašeptala jí do ucha. ,,Úplně se tu změnila atmosféra. Je chladněji. Jako by se blížila bouřka..."

,,Chceš se vrátit do hradu?" navrhla nadějně Beatrice, protože věděla, že se Eileen už odmalička bojí bouřek. Pak se ale zarazila i ona. ,,Počkej. Máš pravdu. Brr, to je najednou zima... Co se to děje? Vždyť ještě před chvílí nádherně svítilo sluníčko..." To už si změny počasí začali všímat studenti i profesoři. Eileen chtěla své nejlepší kamarádce odpovědět, když se náhle ozval hlasitý výkřik. Beatrice silně popadla Alexe za ruku a třeštila oči na oblohu, kde se zpoza mraků vynořilo několik mozkomorů. Studenti začali vyděšeně křičet.

,,Proboha..." uniklo Eileen ze rtů a vzápětí byla natlačena na tribunu, když všichni začali utíkat pryč. Profesoři už začali kouzlit své stříbrné ochránce, ale i tak si mozkomoři již našli několik obětí, jímž se rozhodli vysát duši. Poletovali po famfrpálovém hřišti a pokoušeli se zastrašit všechny, kteří se jim chtěli bránit. Ochladilo se a tráva pomalu zamrzala...

Eileen začala panikařit. Všichni do sebe strkali, křičeli jeden přes druhého, a ona ve vzduchu jasně cítila strach, jenž začal obestírat i ji. Alex a Beatrice jí zmizeli z dohledu, a tak rychle zašmátrala po své hůlce, lapajíc po dechu. Srdce jí prudce bušilo, jako by se snažilo prorazit si cestu ven. Ruka se jí třásla, když ji natáhla před sebe, a snažila se uklidnit, aby se mohla soustředit na nějakou šťastnou vzpomínku, jež by ji naplnila. Ale před sebou viděla strašidelné mozkomory, kteří se skláněli nad několika studenty, jako by se jim už pokoušeli dát smrtící polibek.

,,Ex-expexto pa-patronum!" vykřikla Eileen zděšeně, když si všimla, jak k ní letí jeden mozkomor, který poznal, že tady jej žádný Patron neohrozí. Třásl se jí hlas, strach jí zamlžil mysl a z hůlky ani nevytryskl obláček stříbrného kouře, jelikož vzpomínka nebyla dostatečně silná. Měla chuť se schoulit do klubíčka a zůstat tu ležet už navždycky. Byla k ničemu. Naprosto neschopná. Nejraději by se rozbrečela, nohy ji přestaly poslouchat, na své tváři cítila sípavý dech, blížil se konec...

A pak jako by ji kdosi zabalil do teplé deky a přitáhl si ji do náruče, takový to byl pocit. Pomalu otevřela oči, mozkomor byl najednou pryč. Párkrát zamrkala, ještě se celá třásla zimou i strachem, ale ucítila, jak se jí v hrudi začíná rozlévat naděje. ,,Eileen, musíš odsud zmizet!" promluvil za ní kdosi, a ona leknutím nadskočila. Nemusela se ani otáčet, protože kolem ní proběhl stříbrný jelen a nedočkavě pohyboval hlavou nahoru a dolů. ,,Není to bezpečné! Běž pryč, než se vrátí, rychle! My se o ně postaráme, zbytečně neriskuj! Jen klid, nenech se jimi ovládnout, mysli na něco hezkého..." promluvil na ni Dvanácterák Harryho hlasem. Eileen zalila vlna tepla, úlevy a radosti, když jí otec poslal na pomoc svého stříbrného ochránce. Shlédla dolů a uviděla, jak s mozkomory bojují zvířata, jež září namodralým světlem; viděla Severusovu laň, kočku, obrovského lva, havrana, sovu... Musela rychle zmizet, ostatní už nejspíš byli v bezpečí hradu. Zaslechla, jak cosi sviští vzduchem, a v první chvíli se lekla, že je to další mozkomor, ale pak před ní zastavil Scorpius na svém koštěsti, a přestože byl mírně bledý, zazubil se.

,,Nepotřebuješ svézt?" zeptal se jí a podal jí ruku, aby jí pomohl usadit se na koště. Eileen se ho pevně chytila kolem pasu a zabořila mu tvář do zad. Styděla se, že tak zpanikařila a nedokázala se tomu mozkomorovi s chladnou hlavou ubránit... ,,Dnešní den si mě všichni budou pamatovat jako hrdinu! Místo toho, abych chytal Zlatonku, jsem létal se studenty do bezpečí!"

,,Jak je možné, že jsou tady? Jak se sem dostali?" řekla místo odpovědi Eileen a překvapilo ji, jak vyděšeně zní její hlas. ,,Chci říct, přes bradavické štíty se sem přece nemohou dostat, na to jsou proti nim příliš silné."

Scorpius chvíli mlčel, než se snesl k zemi nedaleko famfrpálového hřiště. ,,Já nevím, Eileen. Možná jsou bradavické štíty oslabené. Nebo je něco poškodilo."

,,Tátové určitě přijdou každou chvíli. Určitě nám řeknou víc," prohlásila nadějně Eileen a když se usadila do trávy, Scorpius ji napodobil. A tak čekali. Čekali a čekali, a nikdo se stále neobjevoval. Mohli tu sedět nejmíň půl hodiny, když si všimli, že se profesoři konečně vrací k hradu a před nimi levituje několik nosítek. Eileen vyskočila na nohy.

,,Doufám, že nikdo neutrpěl příliš velký zranění," zamumlal Scorpius a spolu s Eileen se jim vydali naproti. Harry si povzdechl, když si jich všiml.

,,Já se z nich vážně zblázním. Musí se zaplést prostě do všeho," postěžoval si Severusovi. Tomu i přesto zacukaly kouty.

,,Byl jsi stejný. Možná i horší."

,,Máš mě podpořit!" zvolal Harry a když ke zmijozelské dvojici došli, pokusil se o úsměv. ,,Jste oba v pořádku?"

,,Víceméně," zamumlala Eileen a zahanbeně uhnula pohledem. Harry oběma podal velký kus čokolády.

,,Nemusíš se cítit zklamaně, že se ti Patrona nepodařilo vyčarovat," řekl jí jemně Severus. ,,Je spousta mnohem starších a zkušenějších kouzelníků, kteří to nedokáží. Je to velmi složité kouzlo a potřebuješ k němu hodně soustředění, aby se ti podařilo. A zkoušet ho poprvé v takovéhle situaci... Byl by zázrak, kdyby se ti to povedlo."

,,Jak to, že se sem ti mozkomorové dostali?" vyptávala se Eileen, když se vydali směrem k hradu, a ona a Scorpius ukusovali z tabulky čokolády. Harry a Severus si vyměnili starostlivé pohledy.

,,To je právě věc, se kterou si nejsme jisti, zlatíčko," odvětil pomalu Harry. ,,Bradavické štíty by je neměly vpustit dovnitř, ale někde jsou zřejmě slabé, nebo poškozené. Co mi ale vrtá hlavou, je to, proč se rozhodli napadnout Bradavice."

,,Nejspíš je něco přilákalo dovnitř," zabručel Severus. ,,Něco velmi mocného a temného, co je sem přivedlo a otevřelo jim cestu."

,,Myslíš si, že je tu temnota?" zeptal se Scorpius vystrašeně a přestal jíst.

,,Nevím, co jiného by je sem jinak přilákalo," pokrčil rameny zamračeně Severus. ,,Možná je někdo poslal, kdo ví. Naštěstí se nám povedlo je zase zahnat zpět a bradavické štíty posilnit. I tak ale čekají za nimi tam venku, jako by vyčkávali na novou příležitost, při níž by mohli znovu, a tentokrát úspěšněji, zaútočit."

Eileen dostala strach. Jestliže se temnota dostala i do Bradavic, které považovala za nejbezpečnější místo na světě, kde se tedy před ní mohou skrýt, když už je i tady?

•••

Mozkomoři v Bradavicích! No není to super?😂  naší partě to trochu komplikuje situaci. Co myslíte, kdo bude mít jakého Patrona?🙈
Nové kapitoly budou vždy v úterý a v pátek.
Millie🍪