Ve Velké síni panovalo neobvyklé ticho a klid, jež narušovalo jen cinkání příborů a tichý hovor. Kolem zmijozelského stolu prošel ředitel hadí koleje a těch pár studentů, jež tu večeřelo, jej pozdravilo a popřálo mu dobrou chuť. Severus to sice všechno zaregistroval, myšlenkami byl ale úplně jinde.

Harry se rozhodl, že cestou z lékárny, kde měl v plánu vyzvednout několik přísad do Severusových lektvarů, se staví i za Anthonym, aby ho požádal, zda by nepřezkoumal Eileeniny vidiny, jako to udělal již mnohokrát v minulosti. Jenže Severus měl špatnou předtuchu, že jeho návštěva nedopadne dobře, a navíc nechtěl, aby byl Harry smutný a zklamaný, a tak byl už od jeho odchodu jako na trní.

Tak jak jsi na tom? otázal se v duchu Harryho, zatímco došel ke svému místu a posadil se. Minerva McGonagallová vzpřímeně seděla v ředitelském křesle, rukama si podpírala bradu a jako bystrá kočka se rozhlížela po Velké síni.

,,Dobrý večer, Severusi," pozdravila ho, když si přisedl, a on jí pozdrav oplatil. ,,Dnes jste přišel nějak pozdě, na to u vás nejsem zvyklá. Večeříte už raději v soukromí vašich komnat, abyste nemusel snášet přítomnost studentů více, než je třeba?" Neubránila se úsměvu.

Och, promiň! Skoro jsem na to zapomněl, ale už se blížím k lékárně. Příčná ulice je tak nádherná! Vypadá to tu opravdu krásně, i takhle za tmy, to je možná ještě kouzelnější, když je tu šero a tajemno a tu a tam zabliká světlo, odpověděl mu Harry a on v jeho hlase zaslechl úsměv. Absolutní nádhera. Někdy sem spolu musíme zajít a dát si tu večeři, souhlasíš?

,,Při jídle preferuji klid, ano," zamumlal a jakmile se zadíval na svůj talíř, objevilo se na něm jídlo. Nikdy nezapomněl na ten den, kdy si z něj Harry vystřelil a zašel za domácími skřítky do kuchyně, aby je požádal, zda by Severusovi mohli dát ke snídani lívance se šlehačkou a lesním ovocem. To ponížení, které zažil před svými kolegy... Harryho smích a jiskřivé zelené oči, které zářily nadšením, že jej dostal... Tehdy si skutečně myslel, že odkráčí do kuchyně a udělá z těch skřítků, kteří tohle dopustili, paštiku. Přesto svou snídani snědl a musel se ušklíbnout, když viděl ve tváři Harryho a ostatních profesorů překvapení a nevěřícnost. ,,Ale poslední dobou mám práce nad hlavu, buď tedy chodím na jídlo brzy, nebo naopak pozdě."

Mám to brát jako pozvání na rande? otázal se Severus a mírně se ušklíbl. Nejsme na tohle už trochu staří?

,,Říkala jsem si, co s vámi je, když jsem vás zde už nějakou dobu neviděla," přikyvovala Minerva a zamyšleně si ho prohlédla. ,,Děje se něco, Severusi? Připadá mi, že nejste ve své kůži, a přestože jsem vás po většinu času, co vás znám, viděla s kamenným výrazem na tváři, myslím, že dokážu poznat, zda s vámi něco je nebo ne."

Na randění není nikdy pozdě! odporoval mu Harry.

,,Děje se spousta věcí," odpověděl neurčitě Severus a pokračoval v jídle. McGonagallová si tiše povzdechla. ,,Jsou to jen drobnosti, s nimiž se musí vypořádat každý člověk."

Jsme manželé už přes dvacet let, Harry.

,,Ano, ale i drobnosti mohou přerůst ve větší problém," podotkla. ,,Já vím, Severusi, že jsme spolu zažili krušné chvíle, a také vím, že je to převážně Harry, ke komu chováte velkou důvěru a svěřujete se mu, ale kdyby snad někdy nastala situace, že byste se potřeboval svěřit i někomu jinému, tak, doufám, víte, že vám mohu kdykoliv nabídnout pomocnou ruku. Řekla bych, že mne znáte dobře, abyste mi mohl důvěřovat, a že o mně víte, že nikoho nesoudím." Odkašlala si a pozvedla ruku, když viděla, jak se Severus zarazil a narovnal se, jako by spolkl pravítko.

No a? To mi naše dlouholeté manželství snad zabraňuje v tom tě pozvat na večeři a udělat si pěkný večer? Jsem u lékárny. Když budu potřebovat poradit, ozvu se ti.

,,Ano, já vím, že nejste ten typ člověka, který by se chodil vyzpovídat ostatním a popisoval jim svoje pocity, ale každý potřebuje mít někoho, na koho by se mohl obrátit. Byla bych ráda, kdybyste to věděl," dopověděla Minerva a zase se odmlčela.

,,Děkuji vám," řekl tiše, v jeho hlubokém hlase nebylo ani stopy po sarkasmu nebo ironii. Chvíli byli oba tiše, Severus mezi prsty pevně svíral příbory a zíral na jídlo na svém talíři, ale nakonec si povzdechl, pokroutil hlavou, odložil vidličku a nůž do talíře a ruce složil do klína. ,,Vlastně bych měl jednu malou prosbu, a nikomu jinému než vám bych ji nesvěřil." Minerva se zatvářila překvapeně, ale poté zase nadmíru polichoceně. ,,Věc se má tak..." protáhl Severus a na okamžik se odmlčel, když si všiml, že do Velké síně přišla Eileen v doprovodu se Scorpiusem. ,,Potřeboval bych, abyste dala pozor na Harryho a na Eileen, pokud... se něco stane. Prosím."

McGonagallová byla jeho prosbou poněkud zaskočená. ,,Ale... jistě, Severusi, to vám mohu slíbit, jen... Nechcete mi, prosím, říct, co se děje? Nerozumím tomu. Svůj slib samozřejmě dodržím, kdyby se něco stalo, ale co by se, pro Merlina, mělo dít? Děsíte mě," pověděla mu upřímně.

,,Zatím se nic nestalo, Minervo. Zatím ne," zamumlal v odpověď. Hlad ho úplně přešel, a tak se zvedl a věnoval bradavické ředitelce vděčný pohled. ,,Děkuji vám. Prosím, ať tenhle rozhovor zůstane jen mezi námi." Přikývla na souhlas a popřála mu dobrou noc, a pak se za ním zamyšleně dívala, jak z Velké síně odchází pryč.

Severus se cestou do sklepení ještě zastavil u zmijozelského stolu, aby pozdravil Scorpiuse a Eileen, a pak se zadíval na svou dceru. ,,V půl osmé jako obvykle?"

Černovlasá čarodějka však zavrtěla hlavou a sklopila oči do talíře. Nepatrně zúžil oči. ,,Promiň, tati, dnes asi ne. Není mi moc dobře, odložíme to na jindy, můžeme?" Ujistil ji, že samozřejmě ano, poté se s nimi rozloučil a spěšně odešel. Ela si oddechla.

,,Uf, to bylo těsné, ještěže se mě přišel zeptat. Dvakrát do týdne spolu trénujeme nitrobranu, ale on se mi vždycky dostane do hlavy. A já teď nechci moc riskovat, chápeš, ne? Mohl by přijít na to, co všechno chystáme, že chceme v přestrojení na Ministerstvo, že jsem mu ukradla několik přísad a vařím bez jeho dozoru mnoholičný lektvar..." povzdechla si. ,,Teda, lhát rodičům je zatraceně těžké."

,,Z očí do očí? To rozhodně. Z dopisu se ale nic nepozná," zazubil se vítězně Malfoy. ,,Jaká smůla, Eileen, že tvoji otcové pracují ve stejné škole, na které studuješ."

Nehezky se ušklíbla. ,,Jaká smůla, Scorpiusi, že tvoji rodiče se znají s těmi mými, kteří jim o tobě mohou kdykoliv předat jakékoliv informace."

Scorpius si povzdechl. ,,Och. Sakra."

Severus mezitím došel dolů do sklepení. Zastavil se až před svým kabinetem, který se chystal otevřít, než jej vyrušilo tiché odkašlání. Rychle se otočil a zjistil, že na něj s úsměvem pomrkává Brumbál z protějšího obrazu.

,,Brumbále?" povytáhl obočí Severus, protože zrovna jeho tady v žádném případě nečekal. Uplynula už hodně dlouhá doba, co s ním naposledy mluvil, a to bylo vždy jen v ředitelně.

,,Také vás rád vidím, Severusi. Jak tak koukám, má přítomnost vás docela překvapila," řekl pobaveně a v očích mu zajiskřilo. ,,Jak se vám daří?"

,,To ani nestojí za řeč," zabručel a založil si ruce na hrudi. ,,Přišel jste kvůli něčemu konkrétnímu? Třeba konečně s nějakou pozitivní zprávou, že váš geniální mozek vymyslel, jak se s touhle situací vypořádat? Radu, jak mám ochránit Eileen a Harryho, abych za něco stál?" Unaveně si přejel rukou po tváři. Brumbál se na něj se smutným úsměvem díval.

,,Co ze mě zbylo? Jen plátno, na němž pobývám, a barvy, jež mne tvoří. Jsem jen vzpomínkou uchovanou v obraze, Severusi. A navíc nejsem ten správný člověk, a už vůbec ne dobrý rádce, jehož radami a příkazy byste se měl řídit."

Severus zavrčel. ,,Dělal jsem to tak již od té doby, co jsem vám přišel oznámit, že Voldemort ví o věštbě a o tom, koho se týká. Přeci nechcete, aby náš svět a vše, co jej tvoří, zaniklo."

Brumbál zavrtěl hlavou. ,,Samozřejmě, že nechci, Severusi. Ale v tomhle vám pomoci nemohu. Je mi líto."

Chvíli byli zticha. Severus byl nejistý a váhal, zda otázku, jež ho tížila, svěřit i Brumbálovi. Třeba by mu pomohl. Anebo by se mu vůbec neulehčilo...

,,Co když za to mohu já?" řekl nakonec tiše a neodvažoval se mu pohlédnout do tváře, do vrásčité tváře toho laskavého starého muže, jemuž i přesto, že s ním celá léta manipuloval jako s loutkou, důvěřoval. Připadal si jako malý kluk, který něco provedl, a on nechtěl vidět to zklamání v jeho očích. ,,Co když jsem já ten důvod, proč se tohle všechno děje? Co když je to všechno má chyba?"

,,Je těžké se probudit z noční můry, když víte, že jste vzhůru. Každý má v téhle době pochybnosti, Severusi. O tom, zda to všechno, co udělal, bylo správné. Nenechte se jimi zaslepit. Nenechte je vyhrát a nenechte se donutit k tomu, abyste se vzdal, protože to je to nejhorší, co můžete udělat; vzdát se bez boje."

,,Já jen... chci věřit tomu, že je ve mně ještě pořád něco dobrého," zamumlal Severus a pomalu zvedl hlavu. Brumbál mu věnoval úsměv.

,,Ach, Severusi. Vždyť vy jste dobrý člověk. Na to, prosím, nezapomínejte..."

•••

Tak dneska trochu Severuse. Otevřenějšího Severuse ve scénách s Minervou❤ upřímně, já ty dva spolu zbožňuju. Společných chvilek sice nemají mnoho, ale vždycky pak stojí za to❤ myslíte, že Severus něco chystá?🤔
Budu moc ráda za vaše názory.❤ další kapitola bude v sobotu 27.2.
Millie🍪