Autor: Aliveas

Ležely jsme v trávě, která příjemně chladila mojí pokožku  rozpálenou z předchozího poskakování v rytmu brazilské hudby. V rukou jsme držely již poněkolikáté plné kelímky vína a nemohly se přestat smát vtipu, který jsem už stihla zapomenout. Opřela jsem se zády o naše „honosné sídlo“ v podobě přestavěné dodávky s tenkou matrací a spoustou vzpomínek.
„Tohle možná není žádná obrovská, luxusní a epicky skvělá párty,“ řekla jsem s pohledem upřeným do jejích očí, „tohle je ještě tisíckrát lepší.“
„Souhlasím,“ přikývla, „ale sleduj…“ Tajemně se zadívala někam za mě a já se otočila tím směrem. Neviděla jsem tam nic než prázdnou lavičku mezi stromy s výhledem na noční město.
„Duch na obzoru!“ vykřikla a skočila mi zezadu kolem krku.
Se smíchem jsem se s ní svalila zpátky do trávy a vylila přitom svoje červené víno, které nápadně připomínalo kaluž krve, která mě vrátila zpět do reality.