Autor: ZelenyBlesk

Díval se na honosné sídlo před sebou, které bylo obehnané trnitým křovím. Zafoukal vítr a Danovi naskočila husí kůže. I když se na tom místě měla odehrávat skvělá party, běhal mu mráz po zádech. Rozpadající se zdi a rozbitá okna, za kterými se mihotaly stíny, naháněla strach všem kolemjdoucím. Nechtělo se mu chodit dovnitř, ale nakonec se odhodlal. Vkročil na pozemek a studený poryv větru rozezvučil listí ve větvích. Jediná jeho myšlenka byla: musím utéct, ale pokračoval dál. Pomalu se dostal ke dveřím a v tu chvíli ho vylekalo prostěradlo, zavěšené nad jedním z oken. Byl u něj nápis: Pozor duch na obzoru!

Pro Dana to byl hodně špatný vtip, ale pak si uvědomil něco závažnějšího. Bylo ticho. Uvnitř domu už mělo být plno lidí, ale jediné, co bylo slyšet, byla meluzína skučící celým domem. Se špatnou předtuchou sáhl na kliku. Dveře zaskřípaly a pustily ho dovnitř. Vnitřek domu byl ponořen do tmy a v chodbě kde stál nebyl ani náznak po jakémkoli životě. Dan polkl a sebral odvahu, aby zkontroloval i druhou místnost. Nakročil a hned toho zalitoval, když mu pod nohama zavrzala podlaha. Avšak když se zastavil, celý dům opět zahalilo ticho. Chtěl se otočit a odejít, ale v záblesku světla zahlédl stůl s občerstvením. Byly tam plné kelímky piva, chlebíčky a jiné různé dobroty. Ale proč nešlo nic slyšet? To bylo jediné nad čím Dan přemýšlel a jeho zvědavost nakonec vyhrála. Nahnul se ještě více, aby se podíval do druhé místnosti a na místě se zastavil. Celý zbytek haly a společenská místnost byla plná mrtvol a místo podlahy byla jedna velká kaluž krve. Danovi se udělalo nevolno a srdce mu bilo jako o závod, ale uvědomil si, že bylo už příliš pozdě. S potichým zavrzáním se za ním zavřely dveře.