Autor: majkaBeni

Byl pozdní večer, první máj a honosné sídlo hraběte Drákuly bylo na tento svátek lásky zaplněno až po střechu. Skvělá párty zkrátka dokáže sjednotit různorodé bytosti. Na celém světě by se nenašel nikdo, kdo by si takovou akci nechal ujít. Vlastně ne, jedna bytost by tu byla.

„Nepřijde,“ povzdechl si Drákula a upil džusíku.

„Možná, že kdybys nám nenabízel tyhle břečky-plné kelímky, tak by sem dorazil,“ zavrčel Nosferatu.

„Když jsem zvládnul být střízlivý pár let, tak tebe snad několik hodin nezabije. Navíc džus tady může pít každý. Zkus nabídnout krev támhle víle Amálce a moje nablýskané dlaždičky vezmou za své, to vím s jistotou.“

„Fajn,“ Nosferatu zvedl malíček a delikátně si usrkl šťávy. „Ale neměl by ses tak trápit. Hned mi bylo jasné, že-“ zarazil se a jen mlčky zíral na druhý konec sálu, kde se nacházela malá, okem skoro nepostřehnutelná, kaluž krve.

„Mňam,“ oblízl se.

„Ale no tak,“ zhnusil se Drákula, když viděl, jak jeho přítel přelétl místnost a dal se na ochutnávání.

„Hmm,“ šmakoval si. „Je to nulka. Skvělý ročník, určitě dárce…“

Od koho to může být, napadlo Drákulu. Odpověď se měl brzy dozvědět.

„Duch na obzoru!“ vykřikla Amálka, když ve dveřích spatřila světélkujícího mládence.

„Caspere?!“ Drákulovy oči zajiskřily. „Kde se tu bereš? Myslel jsem, že potom, co jsme se pohádali už-“

„Křivdil jsem ti,“ usmál se. „Přinesl jsem s sebou tenhle sáček jako omluvu. Jen trochu, no, teče. Neměl jsem tě nutit, aby ses kvůli mně měnil. Když nebudeš ubližovat lidem, jsem s tvými stravovacími návyky smířený. Tedy do chvíle, než dáš ananas na pizzu. To bychom spolu definitivně skončili.“