Autor: pogmanka

„Babi, co tu sakra děláme?“ nechápala dívka, zatímco zírala na honosné sídlo, kam si to její babička s holí klidně štrádovala.

„Máme práci!“ odsekla ta stará paní, aniž by zastavila. Vnučka ji tedy s povzdechem následovala. O chvíli dýl se však divila ještě víc, když je obestřelo moderní dunění decibelů, vyrojila se kolem nich spousta mladých lidí a celkově to vypadalo jako nějaká skvělá párty.

„Babi, vážně si myslíš, že jsme dobře?“ snažila se překřičet hluk kolem sebe, přičemž dávala pozor, aby ji plné kelímky v rukou procházejících lidí nepolily.

„Samozřejmě. A nezdržuj pořád!“

Po těch slovech zmlkla a jen se rozhlížela. Zrovna jí do oka padl krásný kluk s úžasnýma očima, že se pousmála a chtěla si s ním jít popovídat, když v tom ji chytila babička za ruku.

„Tady to je!“

A v tu samou chvíli byla nešetrně vtažena do tmavé místnosti, načež nevěřícně zalapala po dechu při pohledu na kaluž krve, ve které ležela očividně mrtvá dívka. Na okamžik zavřela oči, aby ten pohled zpracovala, ale to už se z rohu místnosti vynořila vzlykající žena.

„Ach, konečně jste tady! Musíte zjistit, kdo to udělal! Hned!“

Babička se shovívavě usmála, zatímco dívka zhluboka dýchala.

„Žádný strach, madam, naše firma Profesionálních vyvolávačů duchů udělá, co se dá! Úplně cítím, že je duch na obzoru. Takže ho vyzpovídáme a hravě zjistíme, kdo to vaší holčičce udělal.“