Autor: Janina371830

Probudila se v cele. Udiveně se dívala na železné mříže. Na rukou měla policejní pouta. Prohlédla si nehty. Za bílými obloučky měla krev a špínu, bílé silonky měla na kolenou roztržené a špinavé od hlíny a trávy. Lehla si na dřevěnou lavici. Zavřela oči a přemýšlela, co se stalo. Pamatovala si jen pár věcí…

…honosné sídlo, kolem oken bylo bílé štukování, líbilo se jí, hodně. Úzkostlivě si urovnala fialové koktejlky a zkontrolovala si make-up. Zhluboka se nadechla. Vykročila po pískové cestě lemované záhony rudých růží. Těsně před velkými dubovými dveřmi, které byly dvakrát větší než ona, se zastavila, popotáhla si sukni trochu níž, z rukávu bílého saka smetla nějaké to smítko, opět vytáhla zrcátko, a když seznala, že je vše perfektní, zaklepala. Dveře -vlastně spíš vrata- se otevřela. Za nimi stál sluha v bílém fraku. Jeho imitace nehybného předmětu byla velmi dobrá. Dlaní v bílé rukavici ukázal na další neméně velké  bílé dveře se zlatým dekorem a mosaznou kulatou klikou. Rozhlédla se po secesní hale a stiskla chladný kov v roztřesených prstech, cítila, jak skrz kliku do její dlaně pronikají vibrace způsobené hlasitým rapem. Otevřela a nakoukla dovnitř. Když uviděla blikající barevná světla, napadly ji dvě věci: skvělá párty a jejda. 

Na stolech stály plné kelímky. Všichni snobští návštěvníci leželi na zemi v záplavě rudé tekutiny. Rozmazlené děti zbohatlíků a jejich orgie, odfrkla si a pohodila pečlivě zalakovanými kaštanovými vlasy. Ta světla ji rozčilovala, pořádně nevěděla, co vidí. Došla k okraji rozlitého pití, shýbla se a smočila v ní dva prsty. Byla horká. A rozhodně nevoněla jako pití. Dívka vykřikla. Zapotácela se a upadla do kaluže krve. Bílé sako i fialové šaty na některých místech najednou změnily barvu. Začala se plazit pryč. „Stát, policie!“ zakřičel někdo.

Zafuněla. Poslední, co si pamatovala byla bílá, téměř průhledná postava. „Duch na obzoru,“ zamumlala.