14. villagegirl87
Autor: villagegirl87
Zastavila jsem auto na dlouhé příjezdové cestě a ještě naposledy zkontrolovala adresu, zda jsem tu správně. Údaje souhlasily, takže jsem si ze sedadla spolujezdce vzala telefon a vyšla do chladného podzimního večera. Dívala jsem se na dům, který má kamarádka nazvala jako "honosné sídlo", no já bych řekla, že je to jen o trošku větší chata.
Dnes je den jejích narozenin, měla by tu být skvělá párty, ale místo šťastného, opileckého smíchu tu vládne děsivé ticho. Dívám se na telefon a zjišťuji, že mám hodinu a půl zpoždění, takže by párty měla být už v plném proudu.
Zvoním, bouchám, ale nikdo mi neotvírá, takže beru za kliku u dveří a s hrůzu nahánějícím vrzáním je otvírám. Do nosu mě udeří nepříjemný zápach, ale snažím se ho ignorovat a vcházím.
,,Natali?" volám, ale odpovědi se mi nedostává. Zhluboka se nadechnu, abych si dodala odvahy a procházím dlouhou chodbou. Ocitám se v kuchyni a můj pohled padne na plné kelímky. Jejich obsah ale nevypadá jako vodka, nebo rum.
,,Natali, tohle není vůbec vtipné," volám znovu, ale jsem to jen já, kdo ruší hrobové ticho. Po těle mi běhá husí kůže, no i přes to jdu do další místnosti. Pořád se uklidňuji tím, že je to jen vtip k blížícímu se Halloweenu.
Vyděšený výkřik se rozlehne stavením, když stoupnu do něčeho, co připomíná kaluž krve. Brzy zjistím, že je to krev Emetta, jehož bezvládné tělo leží jen pár kroků předemnou. Z břicha mu trčí kus tyče a na obličeji mu zůstala bolestná grimasa.
,,Baf baf, duch na obzoru," je poslední co slyším, než ukrutná bolest pohltí mé tělo i mysl a já padám na zem.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro