Praskání větviček před Kadrielem na chvíli utichlo, ale to jen proto, aby na něj po pár desítkách sekund vyskočil ze strany jeho protivník. Elf hned poznal, že to nebude žádný hlupák, onen trik s útokem po chvílích ticha používali zkušení hraničáři už po staletí a nepřítele mnohdy překvapil.

Kadriel však tento trik znal a nenechal se zmást. Útočníka, provádějícího výpad holí, hravě odrazil bleskově přichystaným blokem a v kratičké pauze měl možnost si svého protivníka prohlédnout. Byl to poměrně mladý muž, evidentně z dalekých končin, rozhodně nebyl žádným zdejším zbojníkem. Elf tak soudil hlavně podle cestovního oděvu. Jinak to byl mladík vysoké a štíhlé postavy, který určitě k boji meč nepotřeboval, zcela jistě mu vždy stačilo použít svou hůl, kterou nyní držel v ruce. Že to nebude lehký souboj, bylo poznat už od začátku, snad Taexra dorazí na jeho zavolání včas.

Mladík přetočil svou zbraň v ruce a znenadání zaútočil jedním z jejích hrotů na elfovu pravou nohu. Ani ten ale nebyl začátečníkem, povšiml si včas mladíkova pohledu a správně odhadl, kam bude jeho úrok směřovat. Následovala rychlá rána z otočky, s tou si však zase hravě poradil majitel hole. Následoval další vykrytý výpad, tentokrát následován rychlým kopem, který Kadriel nečekal. Skončil po něm v pokleku na zemi, ale stihl ještě jílcem meče trefit svého soupeře pod koleno, čímž pro sebe získal dost času, aby se postavil a opět zaujal bojový postoj. Jejich soustředění narušil praskot větví a během chvilky se na mýtině objevila Taexra. Ladně přistála přímo mezi oběma bojujícími a výhružně zařvala směrem k neznámému cizinci.

Ten k překvapení obou společníků sklonil zbraň.

"Ty jsi Taexra, ta dračice z legend," vyhrkl obdivně a bylo mu úplně jedno, že na něj dračice cení zuby a ve vteřině by ho mohla zabít.

Taexra kvůli tomu docela znejistěla, a i Kadriel nakonec prozatím schoval svůj meč zpět do pochvy.

"Kdo jsi a co tu pohledáváš, sem lidí nechodí na procházku," promluvil na svého soka a z jeho hlasu byla znát nadřazenost, chtěl využít své převahy a donutit mladíka kapitulovat.

Ten však dál jen fascinovaně zíral na Taexru a Kadriela snad ani nevnímal.

"Je mi velkou ctí tě potkat, dračice, ale kde je Ajreen?"

Z té otázky elfovi opravdu poklesla čelist.

"Kdo jsi?" zeptal se.

"Promiňte, že jsem se ještě nepředstavil," mladík se konečně probral a rozmluvil se, "mé jméno je Hikari a pocházím z Yugských zemí. Jako jeden z adeptů na nového vládce kmene při vesnici Kagayaku jsem se vydal za Ajreen, abych společně s ní vykonal nějaký hrdinský skutek. Měl jsem namířeno do Khatras Thaley, ale podivné okolnosti mě nakonec dovedly sem."

Kadriel pozorně naslouchal celému vyprávění a skutečně si povšiml tradičního Yugského oděvu a koneckonců i bojové hole.

"...a tak jsem dorazil až sem na mýtinu a narazil zde na vás," dokončil své vyprávění mladík, "a pokud vám to nebude vadit, rád bych se k vám přidal, bylo by mi ctí cestovat s moudrým Kadrielem a neohroženou Taexrou."

Elf uvažoval. Nevěděl, jestli má jako dalšího společníka přibrat někoho, kdo se ho ještě před chvílí pokoušel zabít. Zase na druhou stranu nemohl mladík vědět, koho tu vlastně potká a další pomocník by rozhodně nebyl zbytečný.

"Dobrá tedy, pojď s námi, další zbraň se nám bude hodit."

Hikari se tedy vrátil do houštin pro své věci, aby se mohl připojit ke dvojici nových přátel.

"Pořád ho sleduj," sdělil ještě rychle dračici Kadriel sledujíc přitom každý mladíkův pohyb.

Dračice jen souhlasně zavrčela.

"Takže jaký máte teď plán?" zeptal se Hikari hned jak se vrátil.

Kadriel se zamyslel.

"Ajreen se ztratila, máme v plánu ji najít. Naše jediná stopa je však tato mapa, asi budeme muset prohledat okolí."

"Na své cestě jsem se za záhadných okolností dozvěděl, že mám vyrazit tímto směrem," odpověděl Hikari, "jestli mi sama prozřetelnost pomohla nalézt vás, následoval bych tento směr dál, až k té hoře nedaleko."

Kadriel se s respektem ohlédl. Na obzoru se tyčila mohutná hora, která dokonce i teď, během slunečného dne, působila temně a zlověstně.

Černá hora, místo, kde podle legend bloudily duše těch, co po smrti nenalezli pokoje. Říkalo se, že ta hora žije, dýchá a sleduje vše, co se kolem ní děje. Taky se povídalo, že jednu z jeskyní poblíž kdysi obýval Ligeras, slavný učenec dávných dob, který se však bezhlavě zamiloval do dívky, jež jeho city neopětovala. Ligerasovo srdce puklo žalem a moudrý muž zešílel. Odebral se proto do jeskyní pod horou, aby se ke svému údělu už nikdy nemusel vrátit, ale brzy hořkost v jeho srdci přetekla a Ligeras přemýšlel, jak by se měl své milované pomstít. Nakonec se za jedné bouřné noci rozhodl projít tunelem do hory a vyzvat duše zbloudilých, aby dívce jménem Teyera něco strašlivého provedly. Od té doby o něm však nikdo neslyšel.

O pár měsíců později však byla Teyera o půlnoci přepadena několika vrahy, kteří víc než lidi připomínali záhadné přízraky s dlouhými kudlami a průsvitnými hábity. Dívce se před nimi dařilo prchat až do chvíle, kdy se jejím krokům postavila do cesty temná hladina jezera osvětlená pouze vycházející Yoltou, posvátným měsícem. Napadlo ji díky tomu padnout na kolena a pomodlit se za svou duši. Přízraky už se pomalu napřahovaly k ráně, náhle se však za příšerného řevu rozplynuly.

Vděčná Teyera, dcera bohatého kupce z rodu Adrasů, přesvědčila svého otce, aby nechal na pobřeží vystavět malý chrám zasvěcený bohyni Yoltě, vládkyni stejnojmenného měsíce. Sama do něj poté vstoupila jako hlavní léčitelka a kněžka a díky jejímu nadání pro magii se chrám brzy stal vyhledávaným poutním místem, a i když byly legendy o jeho založení velmi staré, stejně jako legendy o Ligerasovi, pořád dovedly vzbudit hrůzu a respekt.

Ten z nich měl i Kadriel, který teď stál před důležitým rozhodnutím. Celé to totiž klidně mohla být i past.

"Co si o tom myslíš?" promluvil k Taexře a byl opravdu vděčný, že je Hikari nemůže slyšet.

"Na padoucha nevypadá a navíc mi lichotilo, jak o mně mluvil. Budu ho pečlivě hlídat a když se o něco pokusí, budu s ním hotová velmi rychle."

Bylo tedy rozhodnuto, plán byl přijat a trojice se vydala na cestu k hoře. Co je tam čeká, neměl žádný z nich ani tušení.