"Same?" zaječela jsem do davu lidí kolem mě. "Samueli!"
Hrála hlasitá hudba. Všichni se smáli a tančili. Sam šel pro pití, kterého už jsem ale v sobě měla tak dost. Nechtěla jsem další, on na tom ale trval.
"Same!" zařvala jsem znovu, ale neměl šanci mě slyšet. Místo toho se ke mně přimotal nějaký kluk. Tuším, že byl od Sama ze třídy, ale nevěděla jsem to úplně stoprocentně. Určitě už jsem ho ale někde viděla.
"Co tady pokřikuješ, krásko?" dal mi ruku na rameno.
"Dej si odchod kámo. Jsem zadaná," informovala jsem ho.
"Však já vím. Znám tvýho amanta. Ale chtěl bych poznat i tebe," přivinul se ke mně.
"Ehm," ozvalo se za jeho zády.
"Same, díky bohu. Prosím, už mě tady nenechávej samotnou!" oddechla jsem si a odstrčila toho kluka.
"Martine? Zmiz," Sam mě přitáhl k sobě a nenávistně se podíval na toho kluka - asi Martina. Martin zasalutoval a zanořil se zpět do davu. Přitiskla jsem se k Samovi a zamilovaně se na něj podívala.
"Děkuju," řekla jsem a políbila ho na tvář. "Seš můj hrdina."
Ušklíbl se a pořád nenávistně zabodával pohled tam, kde Martin zmizel.
"Same?" ozvala jsem se.
Nereagoval.
"Same, už je pryč. Jen se opil. Bude to dobrý."
Zavrtěl hlavou a vykroutil se z mého sevření.
Nebude to dobrý?
Udělal krok směrem, kterým se díval. Poprvé jsem se tím směrem koukla taky.
Ne, nebude to dobrý.
Stál tam Miles. Ve špatný čas na špatném místě.
Ve chvíli, kdy byl Sam už tak dost vytočený, a on byl první důvod, proč se naštval.
V moment kdy Samovo slušné vychování bylo zapomenuto někde u baru, kde ještě nevěděl o Martinovu rozhovoru se mnou, utopeno v panácích whiskey, které do sebe ten večer už nalil, a pohřbeno někde v tom místě, kde teď Miles stál a díval se na Sama jako na nejlepšího kamaráda, zatímco Sam na něj jako rozzuřený býk na toreadora.
"Same?" zkusila jsem to jemně.
Zavrtěl hlavou a udělal krok směrem k nic netušícímu Milesovi. Nikdo z davu nám naštěstí nevěnoval pozornost kvůli hlasité hudbě. Aspoň něco.
"Čus kámo!" Miles k němu přišel a chtěl ho poplácat po zádech, jako to dělal vždycky. Sam ho ale umlčel pohledem.
"Ty vole, proved jsem něco?" zeptal se Miles.
"Tak poslouchej ty bastarde. Respektuju fakt, že ti to s Annou nedopadlo. Chtěl jsem ti pomoct, ale ty jsi mi řek, ať tě nechám být. To je taky v pohodě. Co není v pohodě je, že naprosto bez pocitu viny zveš moji holku ven a tváříš se, že se nic neděje," vyjel po něm.
"Aha. Ukecaná krasavice žalovala že?" blýsknul po mě Miles svýma černýma očima.
"Nežalovala!" ohradila jsem se.
"A jak mi teda vysvětlíš, že to ví! Hm?" Miles obešel Sama a vykročil směrem ke mně. Bože, oba byli stejně agresivní.
Sam ho zatáhl za rameno zpátky před sebe.
"Umíš si vybrat správnej okamžik, kdy napsat," jedovatě se na něj usmál.
"To myslíš jak?" Miles do něj strčil. "Že snad mám nějakou šanci kontrolovat, kdy to spolu vy dva děláte?"
"Spíš tak že by ses od ní měl držet dál," zasyčel Sam. Miles do něj strčil znovu.
"A copak já za to můžu?"
"Za to že jí píšeš?" Sam mu jeho útok oplatil. "Ano, to je tvoje svobodná vůle, kterou můžeš ovlivnit."
"To jsem nemyslel."
"Tak co?"
To oba umlčelo. Dívali se z očí do očí. Z šedozelených očí plných nenávisti a pocitu ukřivdění do černých očí plných zklamání a utrpení. Ani jeden z nich nechtěl, aby to zašlo takhle daleko. Na obou bylo vidět, jak moc si přejí, aby se to nestalo. Ale oba byli moc tvrdohlaví na to, aby to teď vzdali.
První uhnul pohledem Miles.
"Promiň," špitnul.
Sam se otočil zády k němu a došel ke mně, vzal mě kolem pasu a otočil se za Milesem.
"Jdeme!" řekl mi, ale znělo to spíš, jako že se ptá Milese, jestli můžeme.
Miles nepatrně kývnul.
Přitiskla jsem se k Samovi a nechala se odvést pryč z parketu a z celého toho domu.

"Ona se potápěla do noci."

Ahojte!
Omluvám se, že jsem tady strašně dlouho nebyla, ale bohužel nebyl čas přidávat - vymyšlené mám asi tak 3 kapitoly dopředu. Jinak pomalu už se chýlíme ke konci, už vymýšlím úplný závěr. Snad se vám tenhle výplod líbí, kdyby ano tak mi určitě dejte vědět hvězdičkou, ale pochybuju, že si tohle ještě po té době někdo přečte😔. Děkuju za případnou odezvu.
@aestheticmindaf