Pouť se hemžila lidmi různého věku. Od malých dětí, kterým zářila očka nadšením ze všech zářících světýlek a touhou vyzkoušet všechny pro ně dostupné kolotoče, přes mladé a zamilované páry či party pubertálních výrostků, pro něž byla zábava ve formě adrenalinových atrakcí nebo vystřelování dárků, až po několik párů důchodců, kteří se přišli podívat na to, co za rambajs tu zase přes víkend bude. A když už se sem dokobrcali, nakonec se posadili u mnoha stánků s občerstvením, aby si dali něco na posilněnou.

Naše čtveřice pomalým klidným krokem postupovala kupředu a rozhlížela se na všechny strany. Narutovy a Leemu zářily oči nadšením, stejně jako těm malým dětem, co si vydupaly, aby jim tatínek vystřelil obrovského plyšového medvídka, nebo koupil duhovou vatu či velký pytlík sladkého popcornu. I když byli oba už několik let dávno dospělí, tohle bylo něco, u čeho se chovali jako přerostlé děti. Naopak Sasuke a Gaara se tvářili tak, jako vždycky. Vcelku neutrálně. Ani jeden z těch dvou neměli moc rádi hlasitou hudbu, přílišný řev a ani oslepující záři všemožných blikajících světel. Jednou za čas to ale přetrpěli.

,,Páni! Nevím, kam bych chtěl dřív!" zajásal nadšeně Lee a natáhnul před sebe namířený prst , ,,Támhle jsem strašně rád chodil jako malej!... A-a támhle! Vidíš to, Naruto? Pamatuješ, jak jsme tam byli ještě na škole?"

Blondýnek se podíval směrem, kterým jeho kolega a kamarád v jednom, ukazoval.

,,Pamatuju si, jak ses pěkně pozvracel, když jsme odtamtud slezli," rozesmál se mladík vepředu, když spatřil obrovský kolotoč.

,,Neměl jsem se předtím snažit tě přejíst v ramenu," smál se Lee.

Bylo na něm vidět, jak moc si to užívá a to ještě ani pořádně nezačali. Teprve přišli do centra dění.

,,Jo, to se nevyplácí, ttebayo!" přikyvoval spokojeně Naruto a volnou rukou, kterou nedržel zrovna Sasukeho se pohladil po břiše, ,,To mi připomíná, že bych si jeden na posilněnou klidně dal."

,,Ani omylem!" zavrhnul ihned tmavovlásek vedle něj s uchechtnutím, ,,Nebudeme na tebe hodinu čekat, než se nacpeš. Sám moc dobře víš, že to u jednoho neskončí."

,,Jo! Nejdřív atrakce a potom jídlo!" přizvukoval pobaveně Lee.

,,Hm, tak kam nejdřív?" otočil se na něj přes rameno blondýnek.

,,Horská dráha!"

***

Samozřejmě to u horské dráhy neskončilo, hned po ní se vydali na autodrom, obrovský kolotoč a mixér. Pak se usadili u jednoho na stánku na občerstvení, aby si trochu odpočinuli a rozhodli, co navštíví dál.

,,Ty fronty jsou příšerný," zamručel Sasuke, ,,Strávíme dvacet minut ve frontě jenom proto, abysme se na tři minuty někde svezli."

,,To k tomu prostě patří," odvětil s úsměvem blondýnek a spokojeně si nabíral na hůlky nudle ramenu.

,,Mohli bysme zkusit nějakou střelnici, je jich tu spousty. Určitě najdeme nějakou, kde není extra dlouhá čekačka," nadhodil zamyšleně Lee.

,,A nebo Dům hrůzy," blesklo se Gaarovi v očích a zadíval se přímo na Sasukeho, jemuž se na tváři objevil škodolibý úsměv.

,,Tam nejdu," zamítnul ihned Naruto.

,,Proč ne?" drknul do něj Sasuke pobaveně ramenem, ,,Snad se nebojíš."

,,Moc dobře víš, že nesnáším lekačky," zabručel a nabral si na hůlky další sousto.

Ne, že by byl snad nějaký strašpytel nebo tak, jen se nerad... bál. Nikdy mu nevadilo koukat na horory, kde tekly hektolitry krve, uřezávaly se končetiny, bandu lidí honil masovej vrah nebo zombie či si snad musely postavy něco udělat, aby se dostaly ze zamknuté místnosti. To mu prostě nevadilo a vlastně se na to i rád koukal. Občas si přišel trochu ujetě, ale uklidňoval se tím, že není první ani poslední, komu se to líbí. Ale jakmile se to týkalo vymítání ďábla nebo jakéhokoliv jiného démona z těla, případně ducha ve smyslu Paranormal Activity či postav ze záhrobí, které se promítaly ve stínech, čekaly někde v koutě, tmavé místnosti, nebo pod postelí, to nebylo nic pro něj. A přesně v tomhle byli se Sasukem odlišní, protože on byl naprostý opak. Vždycky neustále dokolečka opakoval, že je to nuda a je to pro něj spíš oddechovka, oproti tomu, když musel sedět napjatý a očekávat ten moment, kdy sebou aspoň poplašeně trhne.

,,Řekl bych, že je to tři proti jednomu, takže se musíš podřídit," vypláznul na něj jazyk tmavovlásek.

,,J-jak tři proti jednomu?" zamrkal nechápavě, než se kouknul na přítele naproti sobě, ,,Ty seš jako s nima, Lee?"

,,Promiň, Naruto," zazubil se na něj omluvně, ,,Nebyl jsem v Domě hrůzy ani nepamatuju."

,,A co kdybych na vás počkal před ním, hm?" snažil se pohotově vymluvit, ,,Pohlídám věci. Tyhle baráky jsou pěkně vychcaný na to, aby vás tam někdo okradl."

,,Žádný výmluvy, lásko," rozesmál se Sasuke, ,,Hezky to dopapej a jdeme tam. Pak ti za odměnu vystřelím papírovou růži."

,,Růži si strč do prdele," zamručel našpuleně blondýnek, ,,Koupíš mi další ramen... minimálně tři."

,,Platí."

***

I přesto, že byla mladému realiťákovi odsouhlasena úplata za navštívení Domu hrůzy ve formě několika misek jeho nejoblíbenějšího jídla, blonďák se stejně ve frontě dost zdráhal a uvažoval nad tím, že měl požadovat něco hodnotnějšího. Případně více misek.

K jeho smůle fronta na hrůzostrašnou atrakci ubíhala mnohem rychleji, než na ostatní, kde museli čekat kolikrát i dvacet minut. Pokaždé, co uslyšel hysterický a panický výkřik leknutí se nepříjemně napjal a šlehal naštvanými pohledy po svém partnerovi, který se vůbec nesnažil skrýt pobavení ve své tváři.

,,Seš pěknej šmejd, víš to?" zavrčel k němu a schválně mu pevněji stisknul ruku, kterou mu držel, aby jeho slova dostaly na důrazu.

,,Vím," přitakal Sasuke, ,,a proto mě taky miluješ."

,,K těm minimálně třem miskám ramenu chci taky toho ohromnýho růžovýho plyšáka, kolem kterýho jsme prošli," zavrčel mu do ucha výhružně.

,,Cokoliv budeš chtít," poškleboval se tmavovlásek dál a postoupil o několik kroků kupředu ve frontě.

***

Jen o pár minut později už čtveřice s několika dalšími hrůzostrašným zážitkem posedlými lidmi prostupovali vrzajícími vchodovými dveřmi do útrob domu, odkud se linuly děsivé zvuky a skřeky. Všude kolem nich se rozprostírala tma, o několik odstínů zesvětlená o matné barevné světlo z rozmístěných žároviček a světýlek. Pár centimetrů nad zemí se vznášel nějaký dým nebo mlha, takže pořadně neviděli kam vlastně šlapou.

Naruto se křečovitě držel oběma rukama za Sasukeho paži a nervózně našlapoval přesně ve stopách, které před ním mladík udělal. Snažil se nezírat kolem sebe a modré oči upínal do tmavé jarní bundy svého partnera.

Lee a Gaara šli v poklidu za nimi a zdálo se, že se baví stejně dobře jako Sasuke.

Vrzající podlaha dodávala na správnosti všem efektům, mezi které se počítalo mraky nastražených pavučin, na kterých odpočívali chlupatí obrovští a snad nehybní neživí pavouci.

,,Kurvadrát!" vypísknul vylekaně Uzumaki, když na svém rameni ucítil pevný stisk ruky a vyskočil pár centimetrů do vzduchu, otáčeje hlavu za rameno.

Ruka, která se ho dotkla byla mechanická a zajela zpátky do otvoru, ze kterého vyjela. Nejspíš měla v sobě zabudovaný senzor na pohyb.

Gaara s Leem se za ním mohli potrhat smíchy a Naruto jim v duchu sliboval ošklivou pomstu.

Dům měl dvě patra a mnoho různých místností, ve kterých čekalo vždycky nějaké zábavné překvapení. Blondýnek by však nejradši vzal nohy na ramena a zmizel, nechaje tu ty tři ať si to tu užívají sami, ale... problém byl, že se bál jít sám. S jeho obvyklým štěstím by se určitě v domě ztratil a trefil by ho šlak.

Mezitím, co se Sasukem vstoupil do další místnosti, Lee a Gaara nahlédli do prostorné koupelny v patře. Za normálních okolností bílé kachličky byli potřísněné falešnou krví, na zemi bylo několik krvavých stop. Rozbité zrcadlo nad umyvadlem a na něm se skýtal nějaký nápis, který kvůli rozbitému sklu a nepravidelně blikajícímu světlu nad ním nešel úplně přečíst.

Lee k němu zvědavě přešel, aby ho vyluštil. Díky tomu, jak zíral na svůj odraz viděl krásně za sebe i na strany vedle. Hned po jeho pravici se nacházela vana se zataženým napolo strhnutým a špinavým závěsem. Byl tak zahloubaný do luštění vzkazu, že si ani nevšimnul, jak se závěs pohnul. Avšak v momentě, kdy se odhrnul natolik, že v odrazu uviděl člověka s nožem od krve v ruce, nadskočil, zakřičel a v reflexu najít rychle nějaké bezpečí narazil přímo do rudovláskovi hrudi, kde se přikrčil.

,,To je v pohodě, je to jenom robot," zasmál se Gaara a konejšivě ho jen pohladil po zádech.

Leeho srdce rychle tlouklo, ale poplašeně si uvědomoval, že to není ze strachu. Bylo to z něčeho úplně jiného. Tak dlouho už necítil tak příjemný dotyk, takový pocit bezpečí, které mu dávalo tělo před ním. Zmateně několikrát zamrkal do jeho hrudníku, než se zbrkle narovnal a nervozitu se snažil zahnat smíchem.

,,J-jo, jasně, p-promiň. N-nečekal jsem to," omluvil se a podrbal se vzadu ve vlasech.

Cítil stále Gaarovu ruku na svých zádech a vnímal, jak se mu ten dotek i přes oblečení vpaluje do těla.

,,Nemusíš se omlouvat," pousmál se na něj jemně, ,,Jsi v pořádku?"

,,J-jasně, jasně, jsem," přikyvoval, ,,A-le radši odtud už vypadneme."

I když se ho Sabaku už nedotýkal a šel vedle něj, neustále ten dotyk cítil, což mu do mozku vhánělo zmatené impulsy. Příjemný dotyk mu strašně chyběl a bylo zvláštní ho po takové době znovu cítit, protože si už bohužel nepamatoval dobu, kdy by se ho Neji aspoň nějak podobně takhle dotknul.