,,Prostě... prostě..."

Lee se neměl k tomu, aby mu mohl dopovědět všechno a mít tak konverzaci na tohle téma konečně za sebou. Upřímně hned potom, co přišel včera večer z obchodu a dal Nejimu další, už asi miliontou šanci, si to až do pozdního rána vyčítal a nezamhouřil kvůli tomu oka.

,,Co prostě?" naléhal na něj Sabaku, ,,Nechceš mi tu tím teď naznačit, žes...?"

Na konci povytáhnul zvědavě obočí. Jeho nedokončená věta byla zcela jasná.

Tmavovlásek si skousnul spodní ret a pomalu utrápeně přikývnul.

,,Ty... si ze mě děláš srandu, že jo?"

Tentokrát nebylo Gaarovo uchechtnutí nijak pozitivní. Byl to spíš nevěřícný škleb.

,,S-slíbil mi... ž-že se změní," polknul mladší.

,,A ty mu to věříš?!"

Ještě před chvílí se chtěl hladově zakousnout do prvního trojúhelníčku, ale jakoby ho rázem všechen hlad přešel.

,,Jak dlouho se chceš ještě trápit? Myslíš si snad, že to bylo naposled, co tě čapnul pod krkem? Nebuď naivní, krucinál! Přemlouval tě a sliboval ti hory doly jenom proto, že by se musel sbalit a jít chrápat někam na ubytovnu a ne proto, že má skutečně v úmyslu váš vztah nějak napravit!" vybuchnul zničehonic.

Lee na něj trochu překvapeně zamrkal, zaskočen jeho výbušnou reakci, kterou rozhodně nečekal. Takhle se většinou choval právě Naruto.

,,U-uhm, j-já...." sevřel ruce v pěst a na moment uhnul pohledem do strany, aby černočernýma očima přejel po kuchyňských skříňkách, než se vrátil zpátky k rudovláskovi, ,,Proč ti na tom vlastně tolik záleží, hm?! Nemělo by ti to bejt jedno? S-sotva se známe! Mělo by ti bejt fuk to, jak se rozhoduju!"

,,Proč mi na tom záleží?" pronesl s naprostým klidem, jako kdyby mu před chviličkou nevytekly tak trochu nervy a naprosto ledabyle zaklapnul zpátky krabici s jídlem.

Odpíchnul se od ostrůvku a několika kroky přistoupil k Leemu, aby se na něj podíval zeshora. Přece jenom byl o dobrou hlavu větší. Naklonil se k němu tak, aby byl k jeho obličeji co nejblíž a jenom na dvě sekundy spočinul zrakem na odhalených modřinkách na krku, které nemělo momentálně už smysl skrývat. Viděl, jak se mladík naproti němu z té blízkosti roztřásl, ale tentokrát to s ním ani nehlo.

,,Vzhledem k tomu, co jsem se o tobě, byť jenom za tak krátkou chvíli dozvěděl, ses mi docela zalíbil. Dost tomu taky nahrálo to, že nejseš ve svým vlastním vztahu šťastnej a myslel jsem si, že za ten víkend si už konečně dostal rozum a necháš ten vztah plavat. Nehledě na to, že se ti Naruto snaží ten rozum vtlouct do hlavy už hodně dlouhou dobu," začal k němu polohlasem promlouvat.

Nespouštěl z jeho obličeje oči a snažil se na něj dívat co nejvíc hluboce a upřímně.

,,Fakt jsem si myslel, že od pondělka budeš víceméně šťastně nezadanej a upřímně jsem v to doufal hlavně potom, co si ráno přišel zmoženej do kanclu. Říkal jsem si, jo, asi si včera dost vytrpěl, ale zvládnul to a já mám třeba šanci, protože jsem měl dojem, že se i já tobě aspoň trochu zamlouvám... Chtěl jsem tě totiž pozvat na rande, víš? Nechtěl jsem po tobě hnedka nějakej vztah... chtěl jsem, abysme se nejdřív pořádně poznali a po čase uviděli, jak na tom třeba jsme. Chápu, že není dobrý skákat z jednoho vztahu hnedka do druhýho, nejsem idiot, ale když..." tentokrát pohledem na chvíli uhnul.

Vážně ho docela zamrzelo to, jak nakonec Leeho večer s Nejim dopadl. Vážně mu věřil, že bude natolik silnej na to, aby se rozhodnul jít dál.

,,... ale když vidím, že jsem se chtěl snažit o někoho, kdo je naprosto nepoučitelnej a raději dá přednost vlastnímu neštěstí před možným štěstím, tak jsem vlastně rád, že jsem se ještě nezačal snažit pořádně," pousmál se smutně a o krok ustoupil dozadu.

,,G-Gaaro," hlesnul překvapeně mladík naproti němu a nasucho polknul.

Rudovlásek jenom potřásl hlavou a ledabyle myknul rameny.

,,No nic... myslím, že je zbytečný se tu dál zdržovat, hlad mě stejně přešel... O ten byt zájem pořád mám, takže jestli majitel nebo ty nebudete mít problém, rád uzavřu smlouvu," sáhnul do zadní kapsy kalhot, odkud vylovil peněženku, kde našel jednu ze svých vizitek, kterou pohodil na kuchyňský ostrůvek, ,,Moje kontaktní údaje. Napiš nebo zavolej, jak se rozhodneš."

S tím se na něj naposledy podíval a aniž by snad ještě chvilku počkal na to, že by se k jeho proslovu druhý nějak vyjádřil, otočil se na patě a z prázdného bytu odešel.

***

Lee byl rád, že když se vrátil do kanceláře, nikde na svého nejlepšího kamaráda nenarazil. Nejspíš byl někde v terénu, což mu docela hrálo do karet. Neměl momentálně vůbec náladu se mu svěřovat s tím, co už řekl Gaarovi. Jen při vzpomínce na toho rudovlasého mladíka ho nepříjemně bodlo u srdce. Rozhodně nechtěl, aby jejich dnešní setkání skončilo tak, jak skončilo. Mrzelo ho, jak najednou odešel, dokonce ani nedojedl objednané jídlo. Ne, že by ho snad Lee snědl. Tmavovlásek s povzdechem otevřel svůj adresář, kde vyhledal telefonní číslo na majitele bytu, ze kterého před chvílí přijel.

,,Dobrý den, pane Matsumo, měl bych pro vás prvního vážného zájemce o ten pronájem," začal ihned, když mu starý pán zvedl telefon.

***

Jen pár minut poté, co dotelefonoval, začal okamžitě vylaďovat nájemní smlouvu, kterou po něm pan Matsumo žádal. Vzhledem k tomu, že za celou svou kariéru realitního makléře napsal už tolik smluv, tohle byla pro něj brnkačka. Vždycky se snažil smlouvu sepsat tak, aby na tom obě strany byly de facto stejně se svými právy a povinnostmi. Ale i když se snažil do práce co nejvíce ponořit a snažit se mít radost z toho, že mu vyjde další obchod, převládal v něm ten zvláštní pocit z toho, že dneska, ne-li už dřív, něco pěkně pojebal. Doteď měl ještě živě před očima to, jak se na něj Gaara díval a hlavně si až moc bolestně vybavoval to, jak odcházel. Pamatoval si každé z jeho posledních slov a stísněný pocit v něm akorát víc a víc nabíral na síle.

,Fakt jsem si myslel, že od pondělka budeš víceméně šťastně nezadanej a upřímně jsem v to doufal hlavně potom, co si ráno přišel zmoženej do kanclu. Říkal jsem si, jo, asi si včera dost vytrpěl, ale zvládnul to a já mám třeba šanci, protože jsem měl dojem, že se i já tobě aspoň trochu zamlouvám...'

Nepomohlo tomu ani to, že když se vrátil domů, Neji ho přivítal tak, jako za poslední rok už dlouho ne. Došel až za ním na chodbu, kde se svlékal z jarní bundy a přezouval si boty, pozdravil ho a dokonce ho na přivítanou i políbil! Nejhorší ale bylo to, že to s Leem vůbec nic neudělalo. Ještě před prožitým víkendem s Gaarou, Sasukem a Narutem by si nic víc v životě nepřál, než aby za ním takhle Neji přišel. Ta pusa ho vůbec nevyvedla z míry a dokonce při ní vůbec nic necítil. Jako kdyby snad někdo mávnul kouzelnou hůlkou a všechny city, které k hnědovláskovi ještě před víkendem choval, byly rázem pryč.

,Chtěl jsem tě totiž pozvat na rande, víš? Nechtěl jsem po tobě hnedka nějakej vztah... chtěl jsem, abysme se nejdřív pořádně poznali a po čase uviděli, jak na tom třeba jsme. Chápu, že není dobrý skákat z jednoho vztahu hnedka do druhýho, nejsem idiot, ale když... ale když vidím, že jsem se chtěl snažit o někoho, kdo je naprosto nepoučitelnej a raději dá přednost vlastnímu neštěstí před možným štěstím, tak jsem vlastně rád, že jsem se ještě nezačal snažit pořádně.'

Chtěl ho pozvat na rande? To jako vážně? Jakmile si zas a znovu připomněl ta slova, jeho nálada zase klesla o stupínek níž. Jak by asi jejich rande vypadalo? Už si ani nedokázal vybavit to, jak nějaké rande probíhá. S Nejim nebyl už dlouho nikde a nepodnikli spolu v poslední době nic, co by se rande mohlo aspoň trošku podobat.

,,... Co na to říkáš, hm?"

Lee několikrát překvapeně zamrkal a jako ve snách došel do kuchyně. Uklizené kuchyně.

,,Uhm, promiň, co jsi říkal?"

,,Napadlo mě, že bychom si o víkendu mohli zajet na wellness," zopakoval Neji a zvědavě naklonil hlavu na stranu, ,,Děje se něco? Stalo se něco v práci?"

,Najednou se zajímá? Stačilo jednou zavyhrožovat, že se rozejdeme a najednou otočil a o sto osmdesát stupňů?' problesklo Leemu hlavou, ,Jenže... na jak dlouho? Mám mu vážně věřit, že se najednou změnil?'

I když by možná vážně rád, cosi v hloubi duše mu našeptávalo, že už je na to stejně pozdě. Ani kdyby se Hyuuga začal teď chovat sebelíp a už nikdy se z něj nestal ten necitelnej sobeckej zmetek, už by se to stejně nikdy nevrátilo do starých kolejí.

,Může mě jeden jedinej víkend, během kterýho se vlastně nic moc nestalo, donutit, abych zahodil několik let budovanej vztah?' přemýšlel dál, snaže se si dávat dobrý pozor na to, aby i přes svoje myšlenky byl schopný na svého partnera reagovat.

Odsouhlasil mu víkendový wellness, ale stejně si upřímně nepamatoval, kde by to mělo být, kolik by to mělo stát a v kolik budou vyrážet. Na zopakovou otázku o tom, zdali se něco stalo v práci, jenom bezmyšlenkovitě odpověděl, že se mu toho dneska nakupilo prostě jenom moc a potřebuje se z toho trochu vzpamatovat. Bylo mu upřímně jedno, jestli mu to věří nebo ne.