- FLASHBACK -

,,Na nákup si můžeš dojít sám a klíče od kolárny jsou ti k ničemu, protože se teď hned sbalíš a vypadneš si někam na motel. Já se s tebou totiž rozcházím!"

Po těch slovech Neji nehnul ani brvou, avšak jeho bělostné hloubky, do kterých se Lee kdysi tak moc zakoukal, ztvrdly tak moc jako ještě nikdy v životě.

,,Cože se se mnou?" zavrčel nepříjemně chladným hlasem, který na tmavovláska útočil jako ostří meče.

Na kratičký moment Lee znejistil a přešlápnul na místě, přemýšleje, jestli má vážně dostatek odvahy na to, aby v tomhle pokračoval dál. Bohužel už nahodil udičku a teď by bylo sakra zvláštní, kdyby se to snažil hodit do outu tím, že si vlastně dělal legraci a chtěl ho jenom poškádlit. V mysli mu během té krátké chvíle projely všechny vzpomínky na strávený víkend se svými přáteli a to mu nejspíš vlilo do žil novou dávku odhodlání to dotáhnout skutečně až do konce. Sevřel pevně ruce v pěst a odvážně se na Hyuugu podíval.

,,Rozcházím se s tebou," řekl znovu a o něco hlasitěji, aby dodal svým slovům určitý důraz, ,,Je mezi náma konec, Neji, už to prostě nedávám a nechci s tebou už bejt. Z-zjistil jsem, že si takovýhle chování a zacházení nezasloužím. M-mám na něco... někoho... lepšího."

Rozhostilo se mezi dusivé ticho, při kterém by bylo slyšet spadnout i špendlík na zem, načež ho o několik sekund později proťal hnědovláskův pošklebovačný smích.

,,Tak ty," chechtal se, ,,se se mnou rozcházíš? To jako vážně?"

S každým slovem se k němu přibližoval o něco blíž a vypadal čím dál víc hrozivě. Až když byl od něj jenom na dosah ruky, napřáhnul se a rázně do něj strčil, až mladík popošel několik kroků překvapeně dozadu.

,,A s tím si najednou přišel až teď?!" rozkřičel se v tom momentě na něj.

Udělal další dva kroky a znovu do něj strčil, až Lee narazil do dveří za sebou a polekaně sebou trhnul, když vedle jeho hlavy přistála s bouchnutím dlaň.

,,Tak s kým si na tom školení píchal, hm?!" vyštěknul mu rozezleně do obličeje mladý Hyuuga.

,,S-s-s ni-kým!"

Neji jej silně chytnul za paži, začal ho vztekle táhnout hlouběji do bytu a Když se ocitli v kuchyni švihnul s ním tak, že se Lee ztěžka zarazil o barový pult.

,,Myslíš si, že jsem úplně dementní nebo co?!" štěkal po něm dál.

Tmavovlásek věděl, že to nejspíš nepůjde jako po másle.

,,Copak ti nedochází, že se ke mně chováš hnusně?!" podíval se na něj vztekle, ,,Neuvědomuješ si, že se ke mně chováš jak ke kusu hadru?! Přijde ti fér, že já tu musím dělat úplně všechno a ty přitom nehneš ani prstem?! S ničím mi nepomůžeš! Jenom mě dokolečka pořád shazuješ! Všechno tady platím já a ty nemáš ani kouska slušnosti na to, abys na něco přispěl! Přijdeš dřív z práce, ale nejseš schopnej dojít ani na podělanej nákup a jenom nasraně čekáš na mě, abys mě pak poslal do krámu a omlátil mi to o hlavu!"

Lee se vůbec nepoznával. Přišel si jako utržený ze řetězu. Konečně našel to odhodlání k tomu mu po tak dlouhé době říct, co ho celou dobu tíží.

,,Nějaký něžnosti snad už ani neznáš! Téměř spolu nespíme a když už jo, vůbec tě nezajímá, že mě to třeba bolí a není mi to příjemný! Jsem ti úplně u prdele! Žiješ tu se mnou jenom proto, že seš neskutečně pohodlnej! Seš líný prase a totální budižkničemu! Tak moc ses za tu dobu změnil, že už tě ani nepoznávám! Už ani nevím kdo seš! Jediný... jediný, co vlastně vím, že už dávno nejseš ten, do kterýho jsem se tenkrát tak moc zamiloval!"

Cítil v sobě neskutečnou úlevu, kterou už dlouho necítil. Zhluboka oddechoval a slova z jeho rtů naprosto samovolně plynula. Možná by pokračoval v tom výčtu i dál, kdyby měl možnost, ale ta mu nebyla povolena. Během jeho vzteklého a upřímného monologu k němu Neji přiskočil a silně jej chytil pod krkem, až vypoulil široce oči.

,,Kdo si myslíš, že seš?!" zasyčel mu znechuceně Hyuuga do tváře a stisk kolem jeho krku ještě víc zesílil, až se mladíkovy do tváře vlila rudá barva, ,,Komu si tam nastavil prdel, že si vůbec dovoluješ se se mnou takhle bavit, hm?!... Nebo ti snad Uzumaki zase vtloukával rozumy do hlavy, až tě takhle pobláznil, hm?"

Lee ho chytil oběma rukama za jeho, která mu svírala hrdlo a všemožně se snažil dostat z toho smrtícího sevření. Cítil, jak mu srdce buší ve spáncích a jak se mu nedostává vzduchu.

,,Phu-sť mě... n-nem-hůžu... d-dých-chat," sípal na něj.

Nejiho pravý vrchni koutek rtů sebou ve zlobě cukal. Ještě pár vteřin, které druhému přišly jako nekončící věčnost, ho svíral, než s ním jedním silným pohybem mrsknul za sebe tak, až to tmavovlásek neustál a skončil na zemi, kde se ihned chytil za poraněný krk a rozkašlal se, lapaje po vzduchu.

,,Za tohle si můžeš sám, tak se to ani nezkoušej svádět na mě," zavrčel na něj chladně, dívaje se na něj přes rameno, ,,Před pár minutama jsem ti jasně řekl, co po tobě chci, tak to koukej, kurva, udělat. Až laskavě přitáhneš zpátky, nastavíme si pravidla, jak to tady bude fungovat a v tvým vlastním zájmu si vážně pohnu, protože pak už nebudu muset bejt tak milej, jako doteď."

- KONEC FLASHBACKU -

,,Doufám, že si zase neskákal tak, jak si on zapískal," přimhouřil podezřívavě rudovlásek oči, když si vyslechnul část příběhu, ze kterého se mu otvírala neviditelná kudla v kapse.

Lee se na něj podíval tak neskutečně provinilým pohledem, ze kterého se mu chtělo útrpně zaskučet a v zoufalství si vytrhat několik pramenů vlasů.

,,Já to nechápu," zavrtěl hlavou a nechápavě se uchechtnul, ,,respektive tebe nechápu."

Tmavovlásek poníženě sklopil pohled k zemi a přešlápnul z jedné nohy na druhou. Jo, cítil se fakt trapně. Když si na včerejšek vzpomněl, nechápal to. Byl tak odhodlaný to všechno ukončit, celé ty předlouhé měsíce trápení smést ze stolu a udělat za tak neskutečně toxickým vztahem tlustou čáru a... a nakonec to, co začal, nebyl schopný dokončit. Prostě to nešlo. Jako kdyby mu v tom něco neviditelného bránilo. Jako kdyby to něco mu nedovolovalo ukončit nevyhovující vztah a začít zase volně dýchat.

,,Mrzí mě to," zamumlal zkroušeně.

Na jednu stranu byl rád, že se nakonec mohl svěřit s tím, co se stalo, na druhou stranu však trochu litoval toho, kdo tím posluchatelem byl. Ne však ze špatného důvodu. Rozhodně to, že se svěřil zrovna Gaarovi bylo mnohem lepší než to, kdyby se měl svěřit svému nejlepšímu kamarádovi. Ale to ho bohužel čekalo taky a toho se snad obával víc, než toho, jakou bude mít dneska Neji náladu, až zase dorazí domů. Uzumaki byl totiž jako nezastavitelné tornádo ničící všechno kolem sebe, když mu dal někdo důvod. A Hyuuga mu ho nyní dal dost viditelný. Tentokrát se Lee obával toho, že mu nezabrání v tom, aby jeho partnerovi rozbil hubu.

Sabaku se už už nadechoval k tomu, aby něco pronesl, když je vyrušil zvonek rozléhající se prázdným nezařízeným bytem.

,,To bude pizza," řekl nakonec něco, co vůbec neměl v plánu a přestal se opírat o kuchyňský ostrůvek, ,,Dojdu tam, jen mi půjč, prosím, klíče, abych se pak mohl dostat zase dovnitř."

Když tmavovlásek o pár vteřin později osaměl v prázdném bytě, jenom si smutně povzdechnul. Najednou mu přišlo, jako když se s ním Gaara baví o něco odtažitěji a chladněji než doposud.

,Můžu si za to sám,' pomyslel si a mírně si skousnul spodní ret pod přívalem nervozity z toho, že se určitě bude vyptávat, jak to bylo dál.

Těch pár minut, kdy byl zcela sám, než rudovlásek přišel i s pozdním obědem, mu připadalo jako věčnost. Nechtěl být sám ani na chvíli, protože měl dojem, že to ticho rozprostírající se kolem něj ho sežere zaživa.

Úlevně si vydechnul, když uslyšel zaklapnutí vchodových dveří a o pár vteřin později uviděl mezi futry do kuchyně Gaaru s dvěma krabicemi nádherně vonící pizzy v rukách.

,,K-kolik jsem ti d-dlužnej?" zakoktal se s překvapením.

Vnímal mírný třas svého těla, když se na něj ty dvě mechově zelené oči dívaly tak zvláštním zkoumajícím pohledem a byl rád, že se rukou může opřít o kuchyňský ostrůvek, aby zamezil případnému skácení se na podlahu.

,,Nech to bejt," zavrtěl Sabaku hlavou, ,,Chtěl jsem tě pozvat do města na normální jídlo, ale když si nechtěl, tak tě zvu aspoň na pizzu."

,,A-a p-proč si mě chtěl někam z-zvát?"

Tmavovlásek by si za svoje koktání nejraději nafackoval. Co by dal za to, aby s ním mohl mluvit normálně a ne jako retard.

,,Musím mít nutně důvod, když chci někoho někam pozvat?"

Pod jeho upřeným pohledem mladík mírně zrudnul a srdce mu v hrudníku začalo tlouct o něco rychleji.

,,N-no... v-většinou bys d-důvod mít měl," polknul a sledoval ho, jak mu po kuchyňském ostrůvku pošoupnul krabici s jeho pizzou.

,,Takže se nespokojíš s mým původním důvodem, že oslavíme to, že tenhle byt vezmu?" podíval se na něj trochu pobaveně, čímž docílil toho, že mladík zrudnul ještě o něco víc a to mu přišlo vcelku rozkošné.

,,Uhm, n-ne," zamumlal Lee.

,,Dobře, tak tedy jsem tě chtěl pozvat z toho důvodu, že už je docela pozdě, měl jsem hlad a chtěl jsem se ti nějak odvděčit za to, že tu se mnou skoro celej den jezdíš," pokrčil rameny.

,,J-je to moje práce," nespokojil se stále s jeho odpovědí tmavovlásek, ,,J-jezdil bych takhle s každým. T-teda... s nimi bych se spíš domluvil, ž-že se sejdeme na určeném místě."

,,Nenecháš mi to tak lacino, co?" uchechtnul se mladík naproti němu a jako první otevřel svou krabici s lákavě vonícím jídlem, až mu z toho zakručelo v žaludku a on tak pocítil, že má už skutečně hlad.

,,N-ne," pousmál se mírně Lee.

,,Fajn," pokýval rudovlásek hlavou, jakoby nic, ,,řeknu ti to, až mi dopovíš úplně všechno."

Moc dobře si všimnul toho, jak temné oči o něco znejistily a to mu tak dalo jasný signál, že to, co případně uslyší, když se k tomu mladík naproti němu rozhoupe, se mu dozajista líbit nebude.

,Proč nikdy nemůžu potkat někoho s kým to nebude tak složitý?' pomyslel si.