Přeji vám nádherný den, mé drahé sněhové vločky!

Tak nějak se stalo, že z 15. prosince vznikl 25. únor a já úplně zapomněla na drobné vánoční výzvy. Plánovala jsem vyhodnocení vydat už o Vánocích, ale nějak jsem se začala příliš soustředit na vánoční soutěž a tohle jsem úplně zazdila.

Nicméně! V tomto kole vánočních výzev se mi sešla jen jedna povídka, což byl předpokládám důvod nedostatku času (poslední povídky do vánoční soutěže přicházely za minutu dvanáct - někdy doslova), takže úplně tuto malou účast chápu. 

Nyní si tedy můžete pročíst povídku od slečny, která si dala tu práci, a která se automaticky stává vítězem tohoto kola.  

Hyunjin pov

Nebylo možné si Jeongina nevšimnout. Vyčníval od ostatních brigádníků v knihovně, nebyl ani fantasy fanoušek, ani drobný klučina, který se schovával v knížkách před světem. Byl přesný opak, ohromný, poměrně vysoký, skoro jako já, ale ramena měl tak široká, že jsem se před ním cítil o půl metru menší, než vlastně jsem. A přestože se oblíkal spíš do svetrů a elegantních kalhot, posilovna byla jeho hlavní zábava.

V knihovně nás pracovalo osm a všechny Tajný santa nadchl. Každý si vytáhl člověka, kterému sedm dní dá malý dárek a on musí uhádnout, kdo je jeho Santa. Já si vytáhl Jisunga, kterého jsem dobře znal, takže z mých malinkých dárků bude mít určitě radost. Teď ale ještě zbývalo přijít na to, kdo má mě.

Popravdě jsem měl zvláštní pocit, byl jsem nervózní. Později jsem zjistil, proč tomu tak bylo, nedostal jsem totiž jeden dárek, ale rovnou dva.

- Znám tě dlouho, přitom jsem tě nikdy neviděl jíst, čím to?

Malý papírek byl i s propiskou stužkou přidělán k balíčku sušenek. Celý jsem z toho zrudl, s pocitem, jako kdyby mě někdo sledoval, mi došlo, že si tím vynutil mojí odpověď.

- Stres. S plným žaludkem je mi hůř...

Tušil jsem, že ať už papírek nechám kdekoliv, on si ho najde. Jestli ne, jeho smůla.

Další den jsem našel krabičku se salátem a odpovědí.

- Měl bys na sebe dávat pozor, nemáš někoho, kdo by se o tebe staral?

Myslel přítelkyni? Přítele?

- Ne, nemám čas

- Jsi pořád sám... když nepočítám sebe.

Je to blázen? Sleduje mě? Přejel mi mráz po zádech ale zároveň mi... srdce udělalo tep navíc.

- Kdo jsi?

- O tom tohle celé je, máš na to přijít sám.

- TY mi nemáš dávat dárky... a už vůbec mi psát

Štval mě, netušil jsem, kdo to je. Sice jsem věděl, kdo mi posílá ty správné dárky, Seungmin. Ale tenhle člověk mi unikal. Celý dny jsem sledoval ostatní, kde se pohybují a kde se objeví další jídlo s papírkem.

- Tak to bude naše malé tajemství, nepřijde ti to romantický?

On se mi snad zdá!

- Ale proč já?

- To se dozvíš z očí do očí.

Neodpověděl jsem, zbýval poslední den. Pak už bude po hře a po vzkazech.

- 24

Málem jsem dostal infarkt, když lístek vypadl zpod mého batohu. 24? Řada 24!

Přestože jsem tomu moc nevěřil, opravdu tam někdo stál. ,,Jeongine?"

,,Věděl jsi?" ten jeho úsměv.

,,Tak proč?" bylo to jediné, na co jsem myslel. Proč já?

,,Před rokem si stál před tou hroznou vánoční výzdobou v hale, v odrazu tvých brýlích ale vypadala kouzelně."

Mé tváře rudly nad jeho zasněným úsměvem.

,,Nechápal jsem, jak může být najednou tak dechberoucí... došlo mi, že to to díky tobě, ty barvy se mi líbí jen v tvých očích." přibližoval se a já nemohl dýchat. Proč se cítím tak nervózně? Znám ho, tak proč mi skáče srdce z hrudníku?

Dýchali jsme si do tváří a já pochopil, co tím myslel, když jsem v hloubce jeho očí zahlédl záblesk jednoho z vánočních světýlek.

Zalapal jsem po dechu, když slíbl mé rty a ty mé bez mého svolení odpověděly.

,,T-ta výzdoba není tak hrozná..."

,,Teď už ne."

+++

Musím říct, že koncept tajného santy mám fakt fakt ráda, a to hlavně proto, že se ho každý rok účastním a miluju to. Proto se absolutně nedivím, že to tvé postavy v povídce taky nadchlo. Klasický romantický příběh na základě tajných psaníček rozhodně nic nezkazil a nijak čtenáře neurazil. Povídka je miloučká a příjemná na čtení, s hezkou vánoční atmosférou. Volbu postav taky oceňuji, Hyunjin a Jeongin jsou zajímavý pár.

Trochu bych možná zapracovala na zpracování, v některých pasážích byla povídka trochu matoucí. Na druhou stranu chápu, že je těžké vložit vše důležité do tak malého počtu slov. Povídka se mi ve výsledku líbila a doufám, že se potkáme i v nějaké další výzvě nebo soutěži!