Přeji vám nádherný den, mé drahé vánoční ozdoby!

Předem se omlouvám, pokud zde budu psát jeden nesmysl za druhým - tak trochu mám horečky a tak trochu se mi motá hlava a tak trochu jsem na antibiotikách, ehm. Taky se omlouvám, že vám toho k povídkám nic moc nenapíšu, ale sotva na to vidím. Nicméně vás nechci nechat čekat dlouho, a tak tu mám pro vás soutěžní texty.

Ač bylo teprve devatenáctého prosince, domem se linula hned čtveřice sladkých vůní. Kdybyste přišli přímo do kuchyně, kde jeden z pěti mladíků zrovna vytahoval z trouby další plech, ty čtyři aromata by vás přímo praštila do nosu. Ren, jak se onen chlapec v kuchyni jmenoval, byl se svojí prací nadmíru spokojen. Už mu do pětice zbývala jen jedna várka. Hned, co postavil plech na sporák, vykoukl z kuchyně, aby zjistil, koho může zaměstnat. Jediný, kdo se nyní poflakoval v obývacím pokoji, byl Baekho. Černovlásek na něj pískl a naznačil mu, že má přijít za ním. Jakmile tak jeho kamarád s purpurovými vlasy učinil, kývl Ren k plechům a následně i k misce. Ačkoliv by mohl starší uhádnout sám, co po něm jejich maknae chce, raději spustil. „Potřebuju přendat to cukroví na ty talíře , tak se do toho můžeš pustit," usmál se na Baekha, načež poodstoupil od plotny rovnou k misce, u níž měl již nachystané téměř všechny ingredience. Zatímco tedy starší přendával cukroví , MinKi postupně míchal jednu surovinu s druhou. Nedlouho na to ovšem oba zaslechli cinknutí. Pračka dojela. „Zajdu to pověsit, ty mezitím prosím přidej do toho těsta cukr." 

 •••

„To těsto je slané! Ty jsi tam dal sůl, že?" „Když ono to vypadá úplně stejně!" „Však je na těch dozách napsané, co v nich je!"„Jo? A kde?..Jo, aha..heh."Mladší pouze zavrtěl hlavou. „Běž raději," pověděl nakonec. Po tomto Baekha už asi do kuchyně znovu nepustí.

+++

Pamatuji si doby, kdy jsem ještě psala povídky na Nu'est. A teď, když to čtu, si říkám, proč to pokaždé schytal Baekho? Asi nejsem jediná, kdo z něj dělá mamlase. :D Na jeho obranu, nedávno jsem si osolila kafe. 

Pro příště bych však zůstala jen u jednoho jména - buď Ren, nebo Minki, lidé moc Nu'est neznají, a mohli by být zmatení. Jinak je povídka fakt super, a to jak po obsahové, tak po pravopisné stránce. 

Seokjin snad už po sté procházel v duchu seznam povinností, které se do večera musí stihnout. Svátky se tempem blížily a v domě nebyla umytá okna, vytřeno ani vyluxováno. Ozdoby se ještě válely v krabicích, plotna v kuchyni zela prázdnotou.

Proto neváhal a hned ráno všechny zaúkoloval, aby se věci daly do pohybu. Yungi s Jiminem se postarají o výzdobu, Hoseok s Taehyeongem mezitím zametou. Zbylé dva členy si vzal na pomoc do kuchyně, a střídavě spolu připravovali oběd a těsto na cukroví.

„Hyeong."

Maknae postával u misky s rozdělaným těstem, vařečku ještě zdviženou u pusy. „Hyeong, to těsto je slané!"

„Cože? Namjune!" rozkřikl se, až se okenní tabulky roztřásly. „Neříkej, že sis spletl cukr se solí!"

Dotyčný se zmateným výrazem vzhlédl od krájecího prkénka. „Ale... já nic...?" bránil se chabě.

Odstrčil Jeongguka od linky a popadl mísu se směsí na cukroví. „Ukaž," nařídil mu, prsty odtrhl kousek měkké hmoty a vložil si ho na jazyk.

Chlapec ho pozoroval s potutelným úsměvem. Když Seokjin vykulil oči v náhlém prozření, už to nevydržel a vyprskl smíchy.

„Ty spratku jeden mrňavý!" rozohnil se Jin. „Já ti dám, dělat si ze mě blázny!"

Jak mohl naletět na takový hloupý trik? Vždyť sůl a cukr skladovali v úplně jiných nádobách, na opačných koncích kuchyně. To by snad ani Namjun nedokázal poplést!

„No však počkej," sliboval Jeonggukovi zlověstně.

Celé odpoledne pak maknae strávil umýváním všech oken v domě. Když se ho na to ostatní později ptali, okomentoval svůj podlý čin slovy: „Stálo to za to."

+++

Nebyla bych si tak jistá, že by to nepopletl...! Přeci jen, je to Namjoon, tam je možné všechno. Líbí se mi, jaks zpracovala zadání. Je to originální a vtipné! Tato povídka je láska na první přečtení. 

Těším se na další tvé povídky a děkuji za účast!

Venku panoval krutý mráz, jež kreslil na okna všech domů ledové obrazce, snad aby připomněl svoji přítomnost těm, kteří stejně jako Jisung nehodlali za takového počasí vycházet z domu.
Sung se ale rozhodl být alespoň něčím přínosný. Chtěl, příjemně překvapit svého spolubydlícího, jež se každý den vracel unavený z práce.
Nachystal si veškeré suroviny pro výrobu brownies, na gramofonu si pustil vánoční skladby a dal se do pečení.
Ze začátku šlo všechno podle plánu, to se ale změnilo po příchodu kočičího tria Soonie, Doongie a Dori. To bylo poprvé, kdy Jisung ztratil pozornost, dalším a ještě intenzivnějším zásahem do jeho pozornosti byl nečekaný nově příchozí.
Minhovu přítomnost zaznamenal, až když se ledové ruce obmotaly kolem jeho pasu.„T-taky tě zdravím" prohodil mladší, načež s ním starší začal kolébat ze strany na stranu až měl Jisung pocit, že snad upustí Dori, kterou svíral v náručí.
Minho chlapce s úšklebkem pustil a nadále sledoval jeho počínání. Mladší se třásl nervozitou pod pohledem staršího, přes to však téměř bez problémů dovážil poslední surovinu.
Výslednou směs stále soustředně míchal, jeho pozornost odvrátil až Minho, který si na prst nabral trochu těsta z mísy. To se mladšímu nelíbilo, jeho prst olízl dříve než si ho Minho vůbec stihl přiložit ke rtům.
Jisungův výraz však nebyl slastný nad úžasnou chutí, nýbrž se zkřivil do grimasy. „To těsto je slané!" Vykřikl a Minho se mu začal zcela srdečně smát, přičemž se k němu se slovy „Co takhle zkusit něco sladkého" přibližoval.

+++

Opravdu velmi sladká povídka s lehkou vánoční atmosférou. Dvojice je taky pěkně zvolená, mám je spolu hodně ráda. Akorát si nejsem moc jistá, zda po přiblížení (!) bude něco sladkého, když koštoval slané těsto, haha. 

Trochu bych se podívala na zápis přímé řeči, třeba v internetové příručce, jinak je však povídka napsaná pěkně a dobře se to čte. Děkuji za účast!

Vzduchem se nesla sváteční vůně, kuchyní se rozléhalo několik hlasů nadšeně zpívajících vánoční koledy a kolem poletovala mouka. Nebo cukr?

Který z nich vlastně přišel s tím geniálním nápadem napéct si po vzoru evropských domácností vánoční cukrovinky? napadlo bezděčně Namjoona, když si všiml Jimina, zápolícího s vrstvou cukru na vlastním obličeji, a Kookieho, který si z těsta na sušenky právě vytvářel nepříliš vydařenou plastiku nosu.

„To těsto..." ozvalo se nesměle, načež hlas dotyčného pomalu odumřel, nechávaje větu nedokončenou.

„Co?" věnoval mu otrávený pohled nejstarší člen.

„To těsto je slané, hyung-nim!" Seokjinovi se na obličeji prostřídalo několik úrovní zděšení. A pak si uvědomil, kdo sladil.

„Jimine..." vražedný šepot se nesl náhle podezřele tichou kuchyní.

„Já nerad?" odvětil s drobnou dušičkou oslovený.

Namjoon si povzdechl. Mohli to cukroví alespoň upéct, když už se dělali s těstem, ale takhle se obával, že veškerá snaha cukrářských nemehel v příliš malé místnosti vyjde nazmar.

„Tak zkusíme místo sušenek preclíky?" ozval se osvíceně ten, který tu děsuplnou novinku zvěstoval, zatímco si upravoval nový nos.

Seokjin mezitím však stihl Jimina vraždit pohledem dost intenzivně na to, aby se dotyčný omylem začal dusit solí, již mylně pokládal za cukr, a ve snaze ten fakt zamaskovat si olízl prsty, kterými si bílou vrstvu otřel z obličeje.

„Vzdávám to," zašeptal Taehyung s hlavou složenou v dlaních.

A v tom okamžiku do místnosti vplul pobrukující si Hoseok – jako jediný nepřišel o vánoční ideály a zmeškal slanou výměnu názorů. „Tak co, jsou ty sušenky připravené k pečení?"

„Ani se neptej."

+++

Tato povídka mě fakt pobavila, a to hlavně konec. Je mi trochu líto Seokjina, haha, myslím, že by neměl do kuchyně nikoho pouštět, hele. Obzvláště ne na pečení... 

Fakt bych ráda řekla, že kdo si splete cukr se solí, ale... raději pomlčím. Děkuji za účast!!!