Přeji krásný den, mé drahé nespecifikované muffinky! 

První výzvu máme za sebou. Celkově se vás do první výzvy přihlásilo šestnáct a všech šestnáct stihlo svou povídku poslat včas, což považuji za naprosto úžasný start do nového projektu! 

Zde v této kapitole si můžete pročíst veškeré soutěžní texty a pokud budete chtít, tak si je klidně vzájemně okomentovat. Jméno autora u nich uvedeno nebude, nicméně každý autor se může pod svou povídku podepsat dobrovolně formou komentáře u názvu konkrétního textu (u povídek, které autoři zaslali bez názvu, jsem zvolila alternativní název na základě vlastního uvážení). 

Jméno autora, který tuto výzvu vyhrál, bude poté uvedeno v následující kapitole. Ale nyní již k jednotlivým textům! U každého z nich můžete najít i můj kratičký komentář k němu. 

+++

"Hej, Jess. Kam sa rutíš ako tajfún ?!" skríkla po mne ségra, do ktorej som takmer narazila, keď som bežala po schodoch dolu.

Pribehla som k dverám a rýchlo si obula topánky.

"Nemám čas, Hayley. Mám rande, maj sa. Ak to pôjde dobre, tak ma ani nečakaj." krivo som sa na ňu usmiala a vybehla von k taxíku, ktorý má už čakal pri dome.

Zastavil pri útulnej kaviarni. Vystúpila som a vkročila do miestnosti, ktorá ma oviala príjemnou vôňou kapučína.

Posadila som sa a čakala na osobu, ktorá by sa mohla stať mojou polovičkou.

Ani nie o päť minút vkročil do miestnosti vysoký muž, ktorý bol oblečený elegatne. No nemohla som si nevšimnúť toho pupka. Mal ho ako pivný sud. Vlasy mal neupravené a lietali mu na všetky strany.

Dobre. Toto práve nie je to, čo som očakávala. Asi nebol príliš dobrý nápad ísť na rande na slepo.

"Ahoj, Jessica. Som Ben Whitmore. Písali sme si." usmial sa na mňa.

"Ehm, ahoj Ben." pozdravila som ho nesmelo.

"Takže si môžme objednať kávu a pokecať rovno o svadbe. Čo ty na to ?" vyhrkol natešene. Zhrozila som sa.

Svadba ?! A to sa vidíme osobne necelé tri minúty. Jemu načisto preskočilo.

"Vieš čo Ben ? Písala mi pred chvíľou ségra, že jej vybuchol koláč v trúbe. Budem musieť ísť, než odpáli celý náš domov." venovala som mu presladený úsmev, narovnala sa a doslova vybehla z kaviarne.

To bolo fiasko. Do budúcnosti si viac preklepnem ľudí, než snimi pôjdem na rande. Takmer som skončila vydatá.

+++

Tato povídka mě upřímně pobavila především tím, jak úplně rozbila stereotyp toho, že to je vždy žena, kdo se hrne do manželství. A tento typ výmluv na profesionální úrovni stylu: "vzpomněl/a jsem si, že musím nakrmit mrtvé akvarijní rybičky" je naprostá třešnička na dortu. Opravdu povedená povídka! 

+++

Jeden z posledních březnových dnů se chýlil ke konci, ovšem růžové květy ozdobnýchslivoní teprve začínaly rozkvétat do krásy. Park, v němž byly vysázeny, navštěvovaly toudobou hlavně zamilované páry.

A právě tento večer se parkem procházeli dva mladí lidé – dívka v roušce a o několik let starší muž. Nevídali se příliš dlouho, toto bylo jejich druhé rande, přesto si byl starší jist, že chce toto randění posunout na další metu.

„Líbí se ti tu, Momo?"
„Ano," odpověděla jednoduše dívka. Nebyla moc mluvná, ale i tak se s ní hezky trávil čas.Nakonec se muž odhodlal. Zastavil se a vzal dívčiny ruce do dlaní.
„Heechule?" nejistě zamumlala Momo přes roušku a podívala se na svého společníka.
„Vím, že se známe jen krátce, ale už teď tě mám moc rád. Jsi naprosto bezchybná, proto...mohl bych tě políbit?"
Momo váhala. Heechul ji ještě nikdy neviděl bez roušky. A měla pro to důvod.
„Pokud mě máš opravdu rád, tak můžeš," svolila nakonec a zavřela oči. Heechul stáhl jejíroušku, ovšem místo vytouženého polibku přišlo něco jiného.
„Proboha! Co to máš na bradě?!" Heechul se vyděšeně díval na dívčinu protáhlou,rozšklebenou jizvu.
Dívka se jí bezděčně dotkla. Nenávratně jí zhizdila obličej. I make-up byl zde krátký.
„Tohle nemůžu. To nedám. Vždyť máš jizvu!"
„Ale pokud mě máš opravdu rád-"
„Ano, ale...tohle opravdu ne."
Heechul se se znechucením od zklamané dívky začal nápadně vzdalovat.
„Pokrytče!" zvolala Momo za prchajícím mužem. Zůstala sama stát mezi rozkvétajícímisakurami. Opuštěna již pátým povrchním mužem.

+++

Během čtení této povídky jsem si vzpomněla na Heechulovo pověstné: "Chci holku, která bude hezčí než já." Taky mi to připomnělo jednu korejskou reklamu s fastfoodem, kterou opravdu miluji a která mě vždy pobaví. U konce této povídky jsem byla velmi na rozpacích v rozporu sama se sebou a s otázkou: "Je tohle úplně Heechul, nebo není tohle úplně Heechul?"

+++

Kim Taehyung se mi líbil od první chvíle, kdy jsem ho spatřila. Nenápadně jsem po něm pokukovala celé dva roky. Potkávali jsme se ve studovně a občas jsme spolu prohodili pár slov. Potom mě pozval ven. Na rande. Konečně se na mě usmálo štěstí.

Oblékla jsem si své nejhezčí šaty, v koupelně jsem strávila hodinu. Chtěla jsem vypadat perfektně jako on. Setkali jsme se k večeru na kraji pláže. On už tam čekal, letní vánek mu čechral vlasy.

S ostýchavou konverzací jsme se vydali podél moře. Boty jsme nesli v rukách a užívali jsme si příjemnou atmosféru.

Přišlo mi, jako bych byla princeznou z pohádky. Zapadalo slunce. Naše dlaně byly spojené, přirozeně jsme s nimi pohupovali za chůze. Zastavili jsme se. Usmála jsem se a stoupla si před něj. Koukali jsme se navzájem do očí. Naklonila jsem se k němu blíž... Byl to perfektní okamžik pro polibek.

„Víš," vyhrkl najednou a odtáhl se. „Víš, že máš stejné oči jako tvůj bratr?"

Nechápavě jsem se zamračila. Neměl by mě právě teď líbat, ve mně poletovat motýlci a kolem padat třpytky?

„Líbí se mi. Líbí se mi Jimin, ne ty, promiň," vypadlo z něj po odmlce. Nevěřícně jsem zaklapala pusou jako kapr. On se mi slušně poklonil a začal neslušně odcházet.

„Počkej! Nechoď pryč!" zavolala jsem na něj a on se otočil. „Buď hetero, prosím."

„Mám sestru, můžu vám domluvit rande," odvětil.

„Cože? Ale já nejsem-" podivila jsem se.

„Buď lesbička, prosím."

Nikdy jsem si nepřišla tak hloupě.

+++

Opravdu jsem čekala, co z této povídky na konci vypadne, a zůstala jsem fakt příjemně překvapená. Zda vidím onu hlubokou myšlenku na konci jenom já, nebo tam byla opravdu záměrně, si jistá nejsem, nicméně je vskutku geniální. Zde se mi mimořádně líbilo čtivé zpracování. 

+++

Venku byla tuhá zima. Třela jsem si o sebe své ruce, v snaze se zahřát. „No tak kde trčíš" zaklela jsem si sama pro sebe. Najednou jsem kolem svého pasu ucítila něčí ruce. Osoba si položila hlavu na mé rameno a hravě se zasmála. Hned jsem poznala svého přítele Min Yoongiho. „Čekáš dlouho?" odtáhnul se ode mě, přičemž hlavu naklonil trochu na stranu. Nad tím jsem se musela usmát. „Vlastně ani ne – tobě není zima nebo co?" zvedla jsem jedno obočí, překvapeně zírajíc na Yoongiho. Já mám na sobě kabát, čepici a šálu a on se tady přede mnou objeví jenom v tenkém kabátu. „Ani ne" pokrčil rameny. Celý zimní večer probíhal výtečně, až na čas strávený v kavárně. Seděli jsme u stolku v zadu kavárny a napětí by se dalo krájet. Byla jsem potopená ve svých myšlenkách. Yoongi si odkašlal, čímž si získal mou pozornost. „Měl bych ti něco říct-" Hned jak začal mluvit, byl přerušen hlasem dívky. Na neštěstí, to nebyl můj hlas. „Yoongi? Co tu děláš zlato?" Ona dívka si mě přešla pohledem, načež já se zadivila „Mohu se zeptat kdo jste?" překvapivě jsem hleděla na onu dívku. „Já jsem tady Yoongiho přítelkyně" Zakuckala jsem se na čaji, který jsem pila. „Co?" Yoongi se podrbal na zátylku. „To je to o čem jsem chtěl s tebou mluvit. Je mi to líto, ale tohle je konec" chápavě jsem pokývala hlavou, postavila se a odešla z kavárny. Mělo to být rande a skončilo to rozchodem. Totální fiasko.

+++

Myslím, že tohle je noční můra každé slečny. Byla jsem zvědavá, zda tento námět někdo použije, a jsem opravdu ráda, že se tu něco takového objevilo. Bylo zajímavé, s jakým klidem slečna reagovala. Na jednu stranu je to poměrně nepravděpodobné, pokud bychom mluvili všeobecně, nicméně já sama bych nejspíš reagovala stejně klidně. 

+++

Stála som pred reštauráciou v bielych šatách. Dnu už možno sedel môj "vyvolený", no ja som mala strach. Čo keď to nie je ten, za koho sa vydával? Na internete sú rôzni zločinci a zbabelci. Čo keď je jeden z nich?

Zhlboka som sa nadýchla, stlačila kľučku a s poslednými kvapkami statočnosti som vošla dnu. Poobzerala som sa navôkol a do oka mi ihneď padol muž, ktorý ako jediný z celej reštaurácie sedel pri stole sám. Podišla som k nemu, on hneď vyskočil na rovné nohy.

"Ahoj, som Changkyun," predstavil sa a podal mi ruku.

"Seulgi," podala som mu tiež ruku. Potom mi odsunul stoličku a následne znova zasunul, keď som si sadala. Aké galantné! Vzhľadovo bol naozaj krásny a už na prvý dojem pôsobil inteligentne a sympaticky. Po krátkom rozhovore som musela uznať, že som mala pravdu. Naozaj jeden inteligentný a šarmantný muž. Rozhovor s ním bol veľmi príjemný.

"Dobrý de- Och, ahoj, Changkyun," ozvala sa servírka.

"Ahoj, Sihyeon," povedal podobne podráždeným tónom ako ona.

"Nevedel som, že máš novú prácu."

"Ani ja, že máš novú obeť," pozrela na mňa.

"Ako dlho spolu chodíte?"

"Nechodíme!" vyhŕkla som namiesto neho.

"Zlatko, tohto kreténa nechceš, to mi ver!"

"Ako sa-" vyskočil na ňu.

"V posteli je na nič, keď si vypije je agresívny a má dlhov snáď pre tri budúce generácie," ignorovala ho.

"To nie je pravda!"

"Ale je!"

"Tak ja už teda pôjdem," vstúpila som do ich škriepok a vybehla von skôr, než stihol jeden z nich ešte niečo povedať.

+++

Tady je velmi diskutabilní, zda měla slečna smůlu nebo štěstí. Nicméně rande bylo zničené tak jako tak. Na druhou stranu, lepší zkazit rande než zbytek života, že ano? Ale takhle shodit ego chudáku chlapci? To se nedělá, chudák, ještě skočí z nejbližšího mostu. Opravdu povedená povídka.

+++

Já a randit? Problém už od nepaměti. Neberte mě špatně; není to tak, že bych si ve svém rozvrhu nenašla žádné volno. Když se ale jednou provdáte za svoji práci, těžko se jí potom zbavujete, natož pak, když je to investigativní novinařina. A přece, teď tady sedím naproti muži, který mě zvládl udržet na schůzce více jak hodinu a půl.

„Cože jsi říkala, že to děláš?" ptá se, zatímco si ubrouskem otírá koutky rtů; a že to jsou rty, co stojí za hřích. On celý stojí za hřích – vybral skvělý podnik, chová se galantně a pro ten jeho zadek, pro ten bych zabíjela.

„Neříkala," než pokračuji, kývnu hlavou směrem k malé televizi u baru. Vidím, jak se Seokjin otáčí a oba dva vteřinu věnujeme pozornost televiznímu vysílání.

„... sériový vrah Rukavičkář stále nebyl dopaden. Jsme ve spojení s..." zatímco odpovídám, upírám zrak na nejasnou siluetu člověka s bezprstými koženými rukavicemi. Rukavičkář. Někdo, po kom pasu už celé měsíce.

„Dělám investigativu. Proto jsem naši schůzku tak odkládala, vzhledem k okolnostem," v omluvném gestu klopím pohled ke stolu.

Až teplo Seokjinových dlaní mě nutí vzhlédnout; oblaží mě vřelým pohledem a palcem mi přejede po hřbetu ruky.

„Na krásnou ženu se vyplatí počkat," směje se; vlastně se smějeme oba - a já si nemohu pomoct, zaklesnu pohled na našich spojených dlaních.

Úsměv mi zamrzá na tváři, když spatřím jeho prsty; tu jasnou linii opálení. Stejná, jako od bezprstových rukavic.

A to byl romantickej a měl dobrej zadek. Já se na to můžu...

+++

Abych byla upřímná, konec této povídky byl tak neskutečně předvídatelný, že mě ani v nejmenším nepřekvapil. Nicméně zpracování bylo opravdu geniální a neskutečně moc mě pobavilo. Udělat ze Seokjina vraha je vskutku brilantní nápad! 

+++

Právě jsme se s Jisun procházeli parkem. „Děkuji Jimine za večeři, ale asi bych už měla jít," řekla nervózně a začala se červenat. „Nemáš za co. Doprovodím tě domu," odpověděl jsem klidným hlasem. Teď jsem zněl jako gentleman! Pousmál jsem se nad tou myšlenkou a dál se věnovat Jisun. Šla vedle mě mlčky a přitom sledovala zem. „Děkuji opravdu jsem si dnešek užila." Hlavu měla stále sklopenou. Najednou začalo pršet. Hned jsem si sundal bundu, dal jí nad nás a začal se rychle rozhlížet kam se schovat. Bingo altánek! „Jisun vidíš támhle ten altánek? Tak se tam půjdeme schovat," a hned co jsem to dopověděl jsme se spolu k němu rozešli. „Počkáme tu, než přestane pršet a pak tě doprovodím," řekl jsem a ona přikývla v souhlas. Stáli jsme tam a vzájemně si koukali do očí. Vypadalo jako z romantického filmu. Takové klišé! Najednou se začala ke mně přibližovat. Byli jsme od sebe rty ani ne milimetr. Najednou ten prostor prolomila. Ucítil jsem její rty na těch svých. Začala jemně pohybovat a já začal odpovídat. „Líbáš dobře," řekla jen co jsme se odpojili a sklopila hlavu. „To já bych neřekl o tobě," nechápavě se na mě podívala. „Jak to jako myslíš?"

„Tak jak to říkám. To i kluk líbá lépe než ty," odpověděl jsem.

"Ty ses líbal s klukem?"

„Ano, však ty taky."

„Ale, já jsem holka!" vyjekla. Najednou jsem ucítil štiplavou bolest na tváři. Ta holka má sílu. „To sis mohl odpustit!" a s těmito slovy odešla do deště.

+++

Tak toto bylo tak zatraceně moc drzé, Jimine! Neumím si úplně představit, že by něco takového udělal, ale na druhou stranu... kdo ví. Opravdu zajímavý nápad, napsat o zkažením rande z pohledu toho, kdo to rande zkazil a nejspíš toho ani nelituje, řekla bych. Má to nádech originality a toho si především cením. 

+++

"Ak si sadneš do toho auta Yoongi ...""Daj mi pokoj ti úchil!!" prerušil som ho a ukončil hovor. Už niekoľko mesiacov mám stalkera. Každú chvíľu mi od neho prišla nejaká správa desivá alebo úchylná no neriešil som to. Potom začali chodiť darčeky. Ležali predodvermi bez odosielateľa. No keď som zistil že sa mi niekto vlámal do bytu vydesilo ma to. Zablokoval som ho ale napriek tomu chodili správy ďalej. Vymenil som zámku, priznám sa mám z neho strach. Nasadol som do Jihoonovho auta rozhodnutý ignorovať vyzváňanie mobilu, nenechám toho úchylného kreténa aby mi zničil rande."Kam vyrazíme?" usmial sa na mňa černovlások sediaci za volantom. Pristalo mu to vúzkych džínach a tmavomodrom tričku ktoré krásne kopírovalo jeho vypracované ramená. Neodolal som a ukradol si bozk ktorý chutil po cigaretách. "Čo tak k tebe?" zašepkal som mudo pier a usadil sa do svojho sedadla. Vydali sme sa na cestu nočným Soulom. Pozoroval som mihotavé svetlá áut a počúval príjemnú hudbu ktorá sa linula z rádia. No naša romantická jazda sa zmenila doslova na horor. Oslepilo ma ostré svetlo, hudbu prehlušilo škrýpenie bŕzd a náraz. Vystrelili airbegi a zatlačili ma do sedadla. V ušiach mi hučalo nedokázal som sa nadýchnuť. Dvere auta vypadlia niekto prerezal môj pás aby ma vytiahol von. Ocitol som sa v náručí vysokého muža s oranžovými vlasmi." Nemal si nastúpiť varoval som ťa," muž sa usmieval slniečkovým úsmevom no cítil som z neho chlad a zlosť, pochopil som že ten stalker si ti Hoseok.

+++

Vůbec by mě nenapadlo, že by někdo do tohoto tématu vložil stalkera, o to víc mě to překvapilo, když jsem se do textu začetla. Byla jsem fakt zvědavá, co všechno jsou autoři schopni stvořit, dostanou-li nějaká omezení, a nyní vidím, že jsou schopni toho vymyslet opravdu hodně moc. Vskutku pěkná práce. 

+++

Jimin seděl v kavárně, čekala ho jeho první schůzka s dívkou. S lidskou dívkou. Její obličej neznal, znal jen její profilovou fotku. Přesto se pokaždé když do kavárny někdo vstoupil, otočil ke dveřím. Stále také kontroloval svůj obličej, ne proto, že by měl strach o své vlasy, měl starosti o své oko. Kontroloval, jestli se v něm neprobouzí jeho druhé já. Zuřivější, nenasytnější já. Jeho oči však byly pořád hnědé, prozatím.

Dveře se otevřely a v nich stála dívka, celá v černém, tak jak se domluvili. Jimin dívce nervózně zamával, ta mu to oplatila, a přišla za ním. Dala si latté, zatímco Jimin zůstal u černé kávy.

Jak večer pokračoval, oba se sblížili, když se dívka začala zvedat k odchodu Jimin se nabídl, že ji doprovodí, a po protestu také za oba zaplatil. Když vyšli, obloha už byla inkoustová.

Zatímco dívka mluvila, Jiminovy smysly byly pozornější, její parfém, který ještě před chvíli byl příjemně jemný, teď působil Jiminovy závratě. Jeho smysly se stávaly více zvířecí než lidské. Když se dívka na Jimina otočila, zůstala přimražená k zemi, jeho černé oko, které ve tmě zářilo rudou duhovkou, ji propalovalo. Dříve než stihla cokoli udělat, byl Jimin u ní. Pak už se jeho zuby během vteřiny zakously do jejího krku. Co následovalo poté byl čirý masakr. Jimin drásal, trhal a zakusoval se do každé živé tkáně. Z dívky za nedlouho zbyly pouze cáry masa a vnitřností.

A tak skončila Jiminova první schůzka, s lokty ponořenými do útrob dívčina těla.

+++

No. Tady opravdu nevím, jestli to rande dopadlo hůř pro slečnu nebo pro Jimina. Příjemně mě překvapilo a také potěšilo, že se slečna autorka přiznala k inspiraci v mé fanfikci - Chiméře. Je hezké vidět, že je má práce pro někoho inspirativní. A nutno říct, že tento text se opravdu povedl a je velmi pěkně napsaný. 

+++

Ještě jednou jsem si zkontroloval, že mám vše a naposledy si upravil mírně nagelované vlasy.

Fighting

Pomyslel jsem si a konečně se odhodlal vylézt ze dveří a schovaný pod deštníkem, zamířil k Seokjinově domu, kde ho mám za patnáct minut vyzvednout.

Proč mě do toho ten zatracený Hoseok nutil?

Mohl jsem svého crushe pozorovat z povzdálí jako doteď.

———————

„Tak jaké bylo rande?" zeptal se mě Hoseok hned, jakmile jsem vešel do třídy a zaplul do lavice hned vedle něj.

Smutně jsem si povzdechl a hlavu schoval do dlaní. „Radši se ani neptej." zamumlal jsem. „Byl to totální propadák." Cítil jsem jak mi rudnou tváře od studu. „Nejen že mě cestou k němu ohodilo auto a byl jsem tak celý od bláta, ale ještě k tomu jsem ho v restauraci zvládl dvakrát poprskat vodou, když jsem se při pití zadusil, shodit na zem jídlo a při tom rozbít talíř, vyhodit dveře na pánských záchodech z pantů a narazit do číšníka." Sklesle jsem svou hlavu přesunul na lavici a zhluboka se nadechl. Ucítil jsem Hoseokovu ruku jak mě ve snaze utěšit hladí po zádech.

„Ale to ještě není všechno." Zvedl jsem hlavu a podíval se na něj.

„Když jsem ho vyprovázel domů zakopl jsem a roztrhl si kalhoty. Pak jsem ho chtěl ještě u jeho dveří na rozloučenou políbit....," odmlčel jsem se. „ale zalezl do domu a já se tak setkal obličejem s dveřma."

Podíval jsem se na Hoseoka jak zadržuje smích.

Chtěl jsem ještě něco dodat, ale zazvonilo.

Tohle byla katastrofa.

+++

K této povídce bych řekla jen jedno - když se sere, tak se sere pořádně. Připomíná mi to dnešní den v práci, takže mi ho tato povídka docela odlehčila a zpříjemnila mi zbytek dne pocitem, že nejsem jediná, kdo trpí. I když můj spolutrpitel je jen fanfikce... 

+++

Nervózne sa mi potili obe dlane a pohľad som mal zabodnutý do zrkadla, ktoré na stene viselo už niekoľko rokov. Narovnal som si posledný krát golier na čiernej košeli a jemným dotykom som upravil aj vlasy.Hodiny na stene nahlas tikali a oznamovali mi, že už je najbližší čas odísť z tohto domu a vyraziť na môj dohodnutý večer.A hoci som tú ženu nikdy nevidel,mal som veľmi dobrý a príjemný pocit. Každý deň sme si písali kým slnko úplne nezašlo za ďaleké,holé vrchy.Zhlboka som sa nadýchol a snažil sa zamaskovať veľký zmätok v mojej hlave a ťaživý pocit na hrudi. Nebolo to kvôli tomu, že by som tam nerád chodil - skrátka som bol veľmi nervózny vždy, keď išlo o ženu.Zabuchol som dvere od domu a vydal som sa na cestu. Nechcel som meškať,predsalen, muž by mal byť ten,kto má čakať na svoju slečnu.Cesta ubehla rýchlo a onedlho som stál pred krásnou,drobnou reštauráciou. Vstúpil som dnu a hľadal ženu, ktorá mala sedieť úplne vzadu.No na moje prekvapenie tam sedel mladý chlapec s čiernym hniezdom na hlave. ,,Asi ste si pomýlili miesto.",, Prišiel si,"zalapal po dychu a postavil sa.,, Mám tu čakať na slečnu.",,Bol som to ja.",, Prosím?",,Ten hlas... Bola to moja sestra,chcela mi pomôcť."Ani som neváhal a bol som na odchode. Rozutekal som sa. Oklamal ma. Nálada mi hneď klesla. Ani minúta na romantickej schôdzke a všetko dopadlo úplne inak,ako som celú tú dobu dúfal.

+++

Dokážu zcela pochopit onen rychlý úprk z místa činu. Něco takového by šokovalo nejednoho chudáka chlapce, který se těší na to, až potká nějakou pěknou slečnu. A on tam místo toho sedí chlapec. Au. Zajímavý nápad!

+++

Taehyung neměl štěstí na vztahy.

Tentokrát se ale jeho rande vybarvovalo slibně. Seokjina střetnul už několikrát a skvěle si rozuměli. Byl to o pár let starší, pohledný muž, který si dokázal získat pozornost za každých okolností.

Věnoval Jinovi úsměv poté, co se mu omluvil, že si odskočí. Taehyung tak mohl pozorovat, jak mizí ve dveřích vedoucích na toalety. Jeho pozornost se ale z širokých ramen brzy přenesla na mobil ležící na stole, a ačkoliv se snažil sebevíc krotit, pohlédl na displej, rozsvícený kvůli oznámení.

Podezíravě přimhouřil oči. Na tapetě jasně rozpoznal Seokjina, který svíral v ruce vlasec s chycenou rybou. Muž vedle něj však byl... až děsivě známý.

Část své rodiny neznal, pravděpodobně za to mohly nějaké hádky v minulosti, ale moc dobře si pamatoval strýce, který ho dvakrát vzal na ryby. Víc se nad tím zamyslet nestihl, Seokjin se vrátil a usadil se u stolu.

Na chvíli nastalo ticho.

„Kdo je to s tebou na té tapetě?" nedalo to nakonec Taehyungovi a poukázal na mobil.

Seokjin se jen mile pousmál. „Táta."

Taehyung vykulil oči a ústa si překryl rukama, srdce se mu rozbušilo, snažil se novou informaci vstřebat. Teprve po chvíli si povšiml Seokjinova naléhání a rozhodl se vyslovit důvod, proč se vlastně tak zděsil. „Hyung, tohle... je můj strýc. My jsme... bratranci."

Identický výraz se promítl i do Seokjinovy tváře. Oba se rozhodli co nejdříve zaplatit a vystřelit z restaurace tak rychle, jak jen to šlo.

Ne. Taehyung nikdy neměl štěstí na vztahy.

+++

Tak tohle je mi tak neskutečně známý pocit. Kdysi jsem tak vylezla z pokoje a v obýváku seděl velice nádherný chlapec, z něhož jsem byla úplně v prdeli. Udělala jsem na něj "dobrý den", pročež moje máma se šklebem pronesla: "Proč mu vykáš, je to tvůj bratranec." Člověk by si řekl, že zná svou rodinu. A ono hovno...

+++

Nie. Nebolo to moje prvé rande. Ani posledné. Teda, v to som dúfala.

No bola som nervózna. Netušila som s kým sa dnes večer stretnem.

Rande na slepo? Áno, už zúfalejšia som byť nemohla. No, rozhodla som sa tomu dať šancu.

A tak som sa v osudnú hodinu zjavila pred reštauráciou. Očami som prečesávala dav ľudí a dúfala v to najlepšie. Až dovtedy dokým sa v mojej blízkosti objavil neznámy muž, ktorý si hovoril Daniel. Nevyzeral zle. Bol prekvapivo príťažlivý. Sexy.

Už som si začínala myslieť, že by tento večer mohol vážne dopadnúť dobre. Veď čo by sa mohlo takého pokaziť?

Obaja sme sa ocitli za jedným stolom a objednali si víno. Akosi sme si mali obaja, čo povedať. Smiali sme sa a užívali si prítomnosť toho druhého.

Naša konverzácia začala prekypovať dvojzmyslamy. Tep sa nám obom zrýchlil. Horúce líca nás oboch prezrádzali.

Zrazu sme sa obaja zhodli na túžbe preskúmať naše telá niekde v súkromí.

Ponúkol sa, že za reštikou má zaparkované auto. Teda technicky vzaté to bolo auto. To jediné som mohla uznať.

Opatrne som si sadla na zadné sedadlo a snažila sa nevnímať všetok ten neporiadok.

Lepiaca páska? Riedidlo. Bandaska od paliva. Zbraň?

Nepreháňaj, veď to môže mať pre vlastnú bezpečnosť. Presvedčila som seba samú.

Presvedčila som samú seba a nechala Daniela, nech naruživo pritísne svoje horúce pery na môj krk.

Oprela som sa o sedačku a pocítila vlhkosť. Ihneď mi na ruku padol zrak.

Bola od krvi. No to komu patrila som sa už nestihla dozvedieť.

+++

Vražda? Tak tomu říkám naprostý vrchol všeho, co by mohlo člověku zkazit rande. I den. I život... a tak celkově všechno. Na místě slečny bych nejspíš nebyla tak naivní a utíkala s hysterickým křikem, co mi nohy stačí... Ale ono odolat krásnému chlapovi je někdy těžké.

+++

Jungkook sa opatrne zakrádal domom, ponoreným do tmy. Bola hlboká noc a hoci mu úzky pás mesačného svitu dopadajúci cez okno čiastočne osvetľoval cestu, aj tak si musel dávať pozor, aby sa o nič nepotkol, či do niečoho nevrazil. To posledné, čo potreboval, bolo, aby sa niekto z jeho spolubývajúcich dozvedel, kedy a v akom stave sa vrátil domov.

Keď sa konečne ocitol v bezpečí svojej izby, sťažka sa posadil na posteľ. Z očí mu tiekli slzy poníženia a beznádeje. Večer, na ktorý sa tak veľmi tešil, vôbec nedopadol podľa jeho predstáv. Práve naopak. Bolo to totálne fiasko.

A pritom to všetko začalo tak nádejne. Keď ho jeho crush, o ktorom tajne sníval niekoľko mesiacov, pozval na rande, doslova tancoval od radosti. Nedokázal myslieť na nič iné, len na neho.

Keď jeho vyvolený meškal pol hodiny, mal zobrať nohy na plecia. No bol ním tak posadnutý, že ten varovný signál ignoroval a trpezlivo naňho počkal ďalších pätnásť minút.

Romantická večera pri sviečkach, skvelé víno, podmanivá hudba... Kookieho splnený sen sa rozplynul vo chvíli, keď prišlo na platenie účtu.

Kookieho vyvolený zbledol, vyhabkal trápne ospravedlnenie o zabudnutej peňaženke a na rovinu ho požiadal, či by ten účet nezaplatil on.

Rozlúčka po pokazenom rande bola posledným klincom do rakvy Kookieho ideálov. Žiadna romantická prechádzka, či pusa na dobrú noc. Nič. Len zavolanie taxíka a sľub, že sa ešte ozve.

Ani sa neobťažoval vyzliecť. Zvalil sa do postele oblečený tak ako bol.

Snáď to ďalšie rande dopadne lepšie. Ak vôbec ešte nejaké bude.

+++

Drama! To tu snad ještě nebylo! Vsadit na emoce byl opravdu dobrý nápad. Možná je i dobré, že autorka nedala tomu ničiteli vysněného rande jméno, jinak bych se na něj musela velmi mračit. Takhle se nemám na koho mračit. Leda na autorku. 

+++

Po náramně stráveném dni se v restauraci objevily dvě postavy malého vzrůstu a posadily se naproti sobě u jednoho z volných stolů. Dívka byla v Koreji poprvé a chtěla zkusit asijskou kuchyni, nechala si tedy doporučit jakési sannakji, které prý mimo Asii lidé tolik nejedí. Když jim jídlo přinesli, velmi rychle pochopila důvod. Chapadla chobotnice se, ač naporcovaná, stále hýbala a dívce se začalo dělat nevolno.

Nevolnost podtrhl tmavovlásek, který do sebe s chutí ládoval už druhé sousto a lámanou angličtinou ji pobízel k jídlu, až se nakonec přemohla a s velkým sebezapřením do sebe dostala kus chapadla. Skousla hmotu mezi čelistmi, když se jí cosi otřelo o horní patro. Co nejrychleji rozžvýkala jídlo, které si nikdy neměla objednávat. Potlačovala zvracení při každém pohybu mazlavého jídla v její puse. Kdyby alespoň chutnalo dobře...

Spolknout už ale nedokázala. Místo toho se obsah jejího žaludku kromě stolu s jídlem dostal i na nově koupenou košili Park Jimina. 

+++

Pamatuji si, jak jsem viděla pořad, kde tyto chobotničky utíkající z talíře a bránící se pojídal Jackson. Nadšená jsem nebyla a věřím, že ani ony chobotničky z toho nejsou zrovna veselé. Na místě slečny bych talíř hodila kuchaři přímo do obličeje. Gratuluji snad k nejoriginálnějšímu nápadu v této výzvě! Využít toto pověstné jídlo by mě tedy vůbec nenapadlo.

+++

Seokjin zkontroloval čas na hodinkách. Zbývalo jí pět minut. Seděl v malé kavárně, kde měl rande s krásnou dívkou, kterou nedávno potkal. Byla milá, hezká a tak se nedivil, že ho okouzlila natolik, aby si vyměnili čísla a následně šli na schůzku.

Dnes měli druhé rande a Jin se opravdu těšil, protože to první bylo naprosto perfektní. Sám nevěřil, že si s ní tak rozuměl.

Seděl u stolku pod oknem, které vedlo do zahrady plné různých květin. Vůně kávy se vznášela ve vzduchu a s krásným výhledem tvořily romantickou atmosféru.

Nedočkavě se díval po ostatních zákaznících. Nedaleko od něj seděli dva chlapci, kteří společně jedli dort a občas se políbili. Jin přesunul svůj pohled jinam. Ať si má kdokoliv rád kohokoliv, ale ať to ostatním takhle neservírujou pod nos, zavrčel.

Zaslechl otevření dveří, a tak otočil hlavu, aby zřel, že do kavárny právě vstoupila krásná dívka s dlouhými vlasy. Za chviličku už seděla před Seokjinem a s úsměvem mu povídala o svém dni.

Jin ji pečlivě poslouchal. Minnie byla opravdu krásná.

Uplynul nějaký čas a jejich krásné rande bylo u konce. Stihli si povědět spoustu věcí, a když už nastal čas odchodu, Minnie chytila Jinovo zápěstí.

„Je tu něco, co bys měl vědět," vydechla nervózně.

„Ano?"

„Jmenuju se Park Jimin... jsem kluk," Jinovi spadla brada, jakmile uslyšel, co z Minnie vypadlo. Byl tak překvapený, že jeho mysl vymyslela jen, že chtěl odejít.

A tak se jen zaraženě podíval, zvedl se a nechal mladšího chlapce sedět u stolu v nekonečných otázkách.

+++

Obsah této povídky krásně poukázal na to, že karma je zdarma, haha. Ale takhle beze slova odejít je tedy pěkně nevychované. Jin by se měl stydět. Tak. A taky být víc všímavý, jelikož splést si chlapce s dívkou... Nicméně zajímavý námět a docela pěkné zpracování povídky.

◾◾◾

Tak a to jsou všechny (snad jsem žádnou nevynechala) povídky, které jste zaslali do první výzvy. Tím se s vámi v této kapitole loučím a sejdeme se za malou chvíli u té další, kde se dozvíte jméno vítěze.