Kráčel temnotou, jíž nedokázalo proniknout světlo žádného kouzla. Vzduch byl dusný a zatuchlý, zdálo se, že tudy již po mnoho let nikdo neprocházel. Však také ne.
Věděl to. Byl si jist, že je první živou bytostí za celé věky. Přesto šel dál, ačkoli neviděl ani na krok.
Čas, jakoby se zde zastavil.
Netušil, jak dlouho již kráčí. Zda hodiny či dny. Musel vytrvat a dojít až nakonec černočerné tmy.

Zastavil se, když pocítil náhlý závan. Ne však větru nebo čerstvého vzduchu, nýbrž magie.
Je blízko cíli své cesty.
Učinil ještě několik dychtivých kroků, než konečně spatřil konec záludné chodby a místo, ještě černější, než je vůbec možné.

„Přišel jsi.“

Ten hlas..
Poznal by jej kdykoli, neboť je již několik dní součástí jeho snů.

„Přišel jsem na Tvé zavolání, mistře.“ odpověděl pokorně, avšak odměnou mu byl tichý smích.

„Nejsem tvůj mistr. Nejsem ničí mistr. Jsem jen vyšší forma existence, dávno zapomenutá.“

Pocítil další záchvěv magie, tentokrát mnohem silnější. Takovou moc ještě neuzřel. Zvláštní bylo, že ta síla byla dvojí. Zřetelně vycítil energii temnou i světlou, ale nedokázal určit, která je silnější.

'Tak přece.' pomyslil si v duchu, 'je uvězněný v prastarých kouzlech.'

„Přesně tak, můj mladý odvážlivče. Síla, která mne zde drží, je přímým opakem mé vlastní moci. To však není důvod, proč jsem tě sem přivedl.“

Pozvedl obočí v náznaku zvědavosti.

„A jaký je tedy ten důvod?“

„Blíží se velká událost, předurčena již velice dávno. Ale to ty víš, chlapče. Protože jsi jeden z pěti vyvolených, kteří ji mohou zastavit.

Samotný svět se otřese v základech, sama existence se brzy roztrhne a na tuto zemi padne stín.“

Otřepe se záchvěvem strachu. Tuší, o čem hlas hovoří.
O hrozbě krvežíznivých bytostí z dimenze démonů. Plamenné legii.

Odvážně pohlédne do míst, odkud hlas vychází a jeho rty se zformují v otázce:

„Můžeš tomu zabránit?“

„Odtud ne. Z tohoto vězení nemám přístup k své moci. A osvobodit mne nelze. Jediný způsob, jak bych mohl uniknout, je stejná trhlina, jakou chce využít ten zrádný Titán.
Ne, musíte se hrozbě postavit sami, vy, smrtelné rasy.“

Vytřeští oči.

„Jak? Jak bychom se mohli rovnat té nekonečné armádě démonů, navíc v čele s Titánem?“

„Naději v sobě neseš ty a tví přátelé. Probuďte velké draky. Spojte rasy a bojujte. Ty sám se již brzy staneš mocným Vládcem kouzel. Využij magii, kterou obdržíš a zastav všechny, kdo by se vám chtěli vzepřít.
Protože právě vy, vyvolení a ostatní draci, představujete záchranu tohoto světa. Vy jediní můžete dát dohromady dostatek síly k poražení nepřítele.“

Zarazí se v myšlenkách.
Podle hlasu potřebuje draky, ale ti jsou, a on s nimi, ve vážném ohrožení v podobě kouzla, které se chystá seslat lovec Dakran. Pokud se nemýlí, musí jednat rychle.

Aniž by se rozloučil, otáčí se a běží temnou chodbou ven, zpět do světa bdících. Hlavou se mu rojí mnoho myšlenek a některé ani nepatří jemu. Netuší, že podobně, jako původce hlasu, jsou poblíž uvězněny i jiné prastaré síly. A právě ty se nyní chápou šance na vlastní osvobození..

***

Zatímco se elfí čaroděj snaží probudit z živého snu, mág Dakran oslavuje.
Kouzlo, na kterém pracují tolik let, je konečně připraveno. Nemá ponětí, že se chystá zničit jedinou naději pro budoucnost Azerothu, vidí jen příležitost k pomstě.

Jiný mág to ovšem ví a je připraven kouzlo zničit za každou cenu. Již dlouho se snaží bojkotovat snahy Dakrana a jeho věrných, ale zatím byl každý jeho úspěch zmařen. Dnes ovšem zklamat nesmí.

Lovec i ostatní mágové, kteří se mají podílet na vyvolávání, odešli ze sálu, aby nabrali co nejvíce sil. On se však tajně vrátil, aby zničil to, co v rámci utajení sám pomáhal vytvořit.
Silový diagram.

Mág v nebesky modrém rouchu si pozorně prohlíží obrovský složitý obrazec na dlažbě sálu. Ano, ví přesně, co musí udělat. Nestačí diagram jen poškodit či překreslit. Musí jej smazat celý, aby ho nikdo nemohl obnovit.

Popojde několik kroků, dokud nestojí v samém středu obrazce. Avšak v okamžiku, kdy napřáhne paže, aby splnil svůj úkol, na konci sálu se jasně zableskne a na zaskočeného mladíka dopadne magická síť. A druhá a třetí.

Mág v modrém plášti pod tíhou drsné magie klesne na kolena. Vzápětí zaslechne kroky a když pozvedne hlavu, hledí do fanatické tváře pomstychtivého lovce draků.

„Takže, přece jen jsem se nezmýlil.“ pronese spokojeně Dakran a vzápětí pokračuje:

„Věděl jsem, že jeden z vás je zrádce, ale že to budeš právě ty, Kalecu, to bych nečekal.
Vedl sis celkem dobře, ale zapomněl jsi, že se lovem draků živím mnoho let.“

Dakran s úšklebkem pozoroval, jak se mladík snaží přeměnit, ale magické sítě mu v tom bránily.

„To se ti nepovede, dráčku. Tohle jsou speciální sítě k chytání vašeho odporného druhu. Pod nimi jsi bezmocný. Zůstaneš zde a my na tobě aspoň uvidíme účinek kouzla.“

Kalec, neboli Kalecgos, jak byl znám u své rasy, rozzuřeně zařval. Pokusil se rozervat síť, ale ta jej příliš oslabovala.
Mohl jen sledovat, jak se mágové rozestupují na své pozice.

Dakran si dovolil poslední pohled na zajatce, kterého nechal přesunout do koutu sálu, načež se odvrátil a plně soustředil.
Skupina mágů vztáhla ruce nad diagram a začala se zaříkáváním.
Obrazec se rozzářil temně fialovým světlem a Kalecgos pocítil neskutečnou bolest ve svých žilách.
Není ostatně jediný. Všichni draci, po celém světě, sebou ve stejný okamžik škubli a zasténali obrovskou bolestí, jakou nikdy nezažili.
Ti, kteří byli zrovna ve vzduchu, taktak zvládli bez větší úhony přistát. Někteří ovšem takové štěstí neměli.

Na pěti místech nastalo zemětřesení, jak sebou bolestně škubali spící Aspekti a do klubíčka se schoulila i pětice přátel, kteří si jen před několika hodinami zakoupili amulety.

A Dakran spokojeně po očku sledoval na modře oblečeném mladíkovi, jak se jeho velký sen plní, aniž by tušil, že tím zabíjí vlastního syna..

*****************************

Konečně zase jednou kapitola xD
Mám otázku.
Četl někdo z vás některou z knih o Warcraftu?
♥️