Dakran nebyl nikdy obyčejný člověk.
Když mu bylo deset let, projevily se u něj neobvyklé schopnosti; a zanedlouho jeho rodiče navštívili záhadní lidé, kteří se představili coby mágové.
Provedli u něj malou zkoušku, během níž podal ohromující výkon, takže byl okamžitě přijat do magické školy.

Během první návštěvy se dozvěděl mnohé.
Že na světě existuje pět ras, z nichž čtyři ovládají magii.
Že tato škola patří lidským čarodějům.
Že jeho rodina patří již několik pokolení mezi obdarované.

Během studia jeho učitelé zjistili, že, krom jiných vlastností, vyniká v magii vodního elementu a že by jednou mohl patřit mezi nejmocnější mágy tohoto živlu.
Dakranova budoucnost se jevila jako zářná, dokud jej nepostihlo neštěstí.

Jeho rodiče byli lovci a stopovali především bytosti obdařené magií, ale i temnou duší.
Při jedné z jejich akcí, kdy hledali nižšího démona, ukrytého mezi obyčejnými lidmi, narazili omylem na jiné lovce, kteří je zabili.
Následně se ukázalo, že šlo o černé draky, hledajíc temnou energii.

Tato událost Dakrana poznamenala.
Přísahal, že své rodiče pomstí a že neustane, dokud nevymýtí celý dračí druh.
Stal se z něj nejuznávanější lovec draků a jeho schopnosti rostly s každým zabitým netvorem.
Během přibývajících let však pochopil, že úkol, který si dal, nemůže splnit během svého krátkého, lidského života.
V knihovně magické školy proto vyhledal všechny zmínky o Magně Aegwynn, což byla jedna z nejmocnějších bytostí starého Azerothu, předposlední Strážkyně Tirisfalu.
Dakran po několika měsících pátrání dal dohromady zaříkávání, kterým si Aegwynn prodlužovala život a použil jej na sebe. A vzhledem k tomu, že v té době byl nejlepších letech, dodnes má podobu zralého, čtyřicetiletého muže.

Když se před necelými dvaceti lety ženil, ani jeho nevěsta Anna netušila, že si bere člověka o třista roků staršího.
Naštěstí však, i ona patřila k mágům, a jeho touhu nejen pochopila, ale zároveň mu začala pomáhat.
Byl to vlastně její nápad, vytvořit plošné kouzlo, jež by vyhubilo všechny draky najednou.

Společně pak svůj plán předestřeli nejvyšším čarodějům magické školy.
Někteří je podpořili, jiní odmítli.
Rada školy vysvětlila svůj záporný postoj mýtem, který označuje draky za strážce světa a rovnováhy.
Dakrana toto vychvalování nestvůr, které mu zabily rodiče, pohoršil a urazil.
Odešel proto ze školy a založil vlastní kouzelnický řád. Nazval jej Kruh.

Členy Kruhu se, krom Anny, stali právě ti mágové, kteří jej poprvé podpořili.
Ovšem vymyslet a následně vytvořit takové kouzlo zabralo spoustu času.
Nastal také okamžik, kdy Dakran málem vše zahodil, když nedokázal propojit magická slova tak, aby zasáhl všech pět letek, ale jeden mladý kouzelník jménem Kalec zádrhel vyřešil.

Dakran za celý svůj život nepoznal někoho, natolik obdařeného magií, jako byl právě mladík, jenž se rád zahaloval do azurově modrého pláště.
Kalec nejen, že odstranil problém, dokonce sám vytvořil diagram.
Nyní, po necelých dvaceti letech, je dílo téměř dokonáno. Už jen pár dní a spravedlnost konečně dopadne na to ohavné dračí plémě.

Dakran má ale pochybnosti. Cítí zřetelné nebezpečí. Nebezpečí v podobě draka.
Je však možné, aby byl jeho pocit správný?
Protože pokud ano, jeden z mágů Kruhu není tím, za koho se vydává. Jeden z nich je drak.

Vůdce čarodějů, stojící před knihovnou, je naplněn myšlenkami. Přemýšlí, kdo je původcem onoho pocitu, který jej sužuje pokaždé, když vstoupí do sálu s diagramem.
Postupně zvažuje všechny možnosti, vzpomíná, co ví o jednotlivých členech. Ne, není možné, aby to byl kdokoli z nich.

Náhle se ten temný pocit ozve znovu, avšak mnohem slaběji, než doposud.
Přibližuje se k pokoji lovce draků stále více.

„Otče! Tady jsi. Všude jsem tě hledal.“

Dakran vydechne úlevou. Jeho syn není drak, tím si je jistý. Otočí se k sedmnáctiletému mladíkovi, kterému se ve tváři zračí nedočkavost.

„Nemám čas, Sete. Musím do sálu.“

„Ale otče,“ nenechá se chlapec odbýt, „musím ti něco ukázat.“

„Řekl jsem, ne!“ utrhne se mág na syna, který se přikrčí před otcovým hněvem.

Dakran Seta obejde a než projde dveřmi, ledabyle prohodí:

„Ukážeš mi to večer, teď mám důležitější věci na práci.“
Zašustí pláštěm a zmizí chlapci z očí.

Set lítostivě hledí na místo, odkud se jeho otec přenesl, ale zklamání nepřichází. Za ta léta si už zvykl na nezájem svých rodičů, kteří postavili jediné kouzlo nade vše ostatní. I nad vlastního syna.

Na jednu stranu je však docela rád, že jej otec opět nevyslyšel, protože objev, který učinil, předmět, který našel, by mu jistě vzal.
Chlapec se vrátí do vlastního pokoje a pečlivě za sebou zamkne.
Přejde k malé skříňce, kde uchovává všechny své poklady.
Jeho mladý zrak však přitahuje jediná věc. Krystal ve tvaru dračí šupiny.

Ráno byl se svými čtyřmi nejlepšími přáteli v kouzelnické čtvrti. Nikdo se už nepozastavoval nad složením jejich skupinky a nikdo neřešil, že vidí pohromadě dva lidi, Vysokého elfa, noční elfku a orka. Po pravdě, zde se daly zahlédnout nejrůznější bytosti.

Když Set s kamarády obešli všechny obchody, zastavili na chvilku v antikvariátu. Jejich pozornost upoutala souprava amuletů.
Byly tak nádherné, že si každý z nich jeden koupil.
Až později, když si Set prohlížel ten svůj, uvědomil si, že to není obyčejný amulet, ale leštěný krystal ve tvaru šupiny. A díky práci svého otce bezpečně poznal, že ta šupina pochází z dračího těla.

To, co jej ale zaujalo nejvíc, byla skutečnost, že každý z těch pěti krystalů měl jinou barvu. V té sadě byla šupina červená, modrá, bronzová, zelená a ta jeho, černá.

„Zvláštní.“ zašeptá Set při pohledu na zářivou čerň.
„Vždyť to jsou barvy jednotlivých dračích letek.“

Vzápětí si vybaví i onen pocit tepla, který měl, když krystal poprvé uchopil.
Vytáhne jej ze skříňky a podvědomě stiskne v dlani. I teď je šupina horká, skoro až vařící.

Setovi, držícímu šupinu v zatnuté pěsti, se v hlavě ukáže obraz obrovského, černého draka, letícího střemhlav k zemi a chrlícího žhavou lávu na své nepřátele.
A z důvodu, který mladík nezná, vysloví nahlas jediné slovo, jméno, které mu přijde na mysl.

„Neltharion.“

Šupina se prudce rozpálí a Set v úleku rozevře dlaň.
Z krystalu vyšlehne lávu připomínající plamen, jež vyděšeného chlapce obklopí.

A daleko od něj a jeho města i státu, v místě, nazývaném Yellowstonský park, se prudce zatřese zem..