Ráno mě probudilo vtíravé světlo, které pronikalo do pokoje okny. S velkou neochotou jsem vstala a šla si připravit oblečení. Moc jsem to neřešila, popadla jsem jedny pohodlné kalhoty jedno triko s krátkým rukávem a šla do koupelny. Tam sem provedla ranní hygienu, upravila se tak abych alespoň trochu vypadala jako lidská bytost a vyšla z pokoje.

Před dveřmi jsem narazila na Dereka.

"To si tu stál celou noc?"

Jen přikývl a já protočila oči.

"Pojď ukážu ti to tady."

Vyzval mě a tak jsem za ním poslušně kráčela. Procházeli jsme spoustou chodem, po schodech nahoru a dolů, až jsme dorazili na nádvoří. Vypadalo to tu úplně jinak než jsem si to 'vysnila'.

Nádvoří bylo ze tří stran obehnáno budovami a tu poslední tvořili hradby vedoucí na další menší nádvoří. Vše bylo vytvořeno z bílého kamene. Jen střechy byli černé a předek zámku byl červený.  

"Na tomhle nádvoří se cvičí když je pěkně, jinak se cvičí v budově, nebo okolo zámku....když se podíváš za nás vidíš hlavní část budovy, která slouží k ubytování. JE tu přesně 158 pokojů po 4-5. Napravo i nalevo jsou stáje pro koně, momentálně je jich tak okolo 50. Koně zde vlastní jen ti nejvýše postavení......  na spodním nádvoří je postavených pár dřevěných dílen na opravu a výrobu zbraní.....chceš se na něco zeptat?"

"Jasně, tak třeba, jak je možné že vám lidé dovolí na takovém historickém místě zůstávat?"

"Dobrá otázka. Před mnoha lety nechal zámek postavit Ludvík II Bavorský. Byl jedním z mála lovců šlechticů. Zámek po smrti zanechal lovcům a tak nám nezbylo nic jiného než ho pomocí magie ukrýt před lidskými zraky. Pomocí magie jsme ho také přestěhovali na úplně jiné místo než měl původně stát."

"Takže je to něco jako vaše pevnost?"

"I tak se to dá říct."

Pousmál se Derek.

Jak jsem toho muže přede mnou poznávala čím dál víc zdál se být milý a dobrý společník.

"Pojď domluvíme ti nějaké zbraně, tvé původní se t samozřejmě vrátí ale potřebuješ jich víc."

Společně jsme přešli na menší nádvoří kde se nacházelo pár dřevěných budek odkud se ozýval strašný rámus. Vešli jsme do jedné a ocitli se v malé kovárně.

"Williame mohl bys prosím tě vyrobit pár dýk pro tady slečnu a k tomu pár vrhacích kunaí."

"Copak nevidíš že toho mám nad hlavu, ale jestli to spěchá tak nejdřív za tři dny."

"Jasně dík to bude stačit."

Následující hodinu mě Derek prováděl po zámku a ukazoval mi různé společné prostory. Nakonec mě zavedl do obří jídelny. Kolem tří obřích stolů sedělo snad 400 lidí. A ve předu stál kratší stůl postavený kolmo k těm ostatním. Připadala jsem si jako v Bradavicích. Derek mě zavedl k jednomu ze tří dlouhých stolů a sám si sedl vedle mě. Potichu mi šve vysvětloval a pojmenovával různé lidi kolem stolu. Po 10. jméně jsem se už tak zamotala, že jsem zapomněla i ty předchozí. Po vynikající m jídle jsme se vraceli spět ke mě do pokoje.

Derek si opět stoupl k mým dveřím a jelikož jsem viděla jak je unavený, přemluvila jsem ho k tomu aby si sedl alespoň na křeslo v mém pokoji.  Potom jsem se šla umýt a když jsem se vrátila Derek už na křesle spal. Jen jsem se pro sebe usmála a přikryla ho jednou dekou. Potom jsem šla sama spát a prospala celou noc.