"Nechte nás tu pánové."

Zamumlal ten u stolu a muži co mě sem dovedli zmizeli za zavřenými dveřmi. Nervozitou jsem přešlápla na druhou nohu a když se na mě ten za stolem podíval, rychle jsme sklopila zrak k podlaze. Chvíli jsem tam jen tak stála, než jsem se odvážila opět zvednou pohled.

Když se mé oči setkali s očima toho muže přeběhl mi mráz po zádech. Jeho rty se zkroutily do křivého úsměvu a mě naskočila husí kůže. Nechápala jsem to. Mé tělo na něj reagovalo úplně samo, aniž by k tomu mělo jakýkoli důvod. Nikdy jsem se netřásla a neměla husí kůži bezdůvodně.

"Jakpak ti říkají maličká?"

'Maličká, jo? Jen kdybys věděl kolik my je.' Pomyslela jsem si a povedlo se mi zamaskovat úšklebek.

"Alex."

Kuňkla jsem a ten muž se ještě víc usmál.

"Pojď, rád bych ti něco ukázal."

Poslušně jsem za ním cupitala. Vedl mě dalšími chodbami až jsme dorazili na jeden balkón. Byl z něj výhled na rozlehlou zahradu, takže jsem měla možnost vidět okolo stovka malých dětí jak se trénují v boji. Neměla jsem tušení pro mě sem ten muž dovedl, ale měla jsem z toho smíšené pocity.

"Tohle jsou naše děti. Denně se tu učí boji a hledat na těle draka slabiny."

Když domluvil vyděšeně jsem se na něj podívala. Pohled mi s úsměvem oplatil.

"Otec ti nejspíš nikdy nevysvětlil co je pravím důvodem proč jsou na světě lovci, že ne?"

"O čem to mluvíte?"

Nedokázala jsem pochopit kam tím míří. V jednu chvíli mi tu povídá o tom, jak se tu děti učí zabít mou rodinu a v tom druhém, něco o důvodu bytí lovců. Nechápavě jsem na něj zírala a čekala na vysvětlení.

"Před mnoha staletími tvůj otec a další draci vycvičili první lovce. Naše poslání není draky zabíjet, ale chránit svět před tím aby o nich věděl. Proto na vás útočíme, je to vlastně tréning pro obě strany. Ale nenech se mýlit jsme tu i pro to abychom nebezpečné draky zabíjeli ."

Chvíli jsem na něj jen zírala, potom jsem asi třikrát na prázdno otevřela a zavřela pusu, nakonec jsem něj zatřepala a usmála se.

"Tak to je teda pěkně blbý vtip."

Vrtěla jsem hlavou. Muž přede mnou se jen zamračil, uchopil mě za předloktí a táhl zase někam do středu tohoto sídla. Šli jsme už asi deset minut když jsme vešli do obří místnosti, kam by se klidně vešli 15 draků. Ovšem v místnosti byl jen jeden.

Toho draka jsem poznala hned. Byl to můj otec.