Promiňte že přidávám tak pozdě. Já
vím zasloużila bych ukamenovat.
O pár dní později jsem jela spět na to místo, kde jsem se poprvé potkala s Lukem. Sice jsme se často potkávali, jelikž s ním Derek trávil prakticky celý den, ale moc jsme si nesedli. Já byla víc na praxi, zatím co Luk na teorii. Neustále vyprávěl o nějakých výskumech a mě to dost nudilo.
Právě pro to jsem dnes na tomhle místě. Je tu nádherná příroda a klid. Chtěla jsem zase po dlouhé době použít magii.
Když jsem byla ještě v hnízdě častk jsem trénovala s otcem nebo Rafanem, ale tady většina lovců používala hrubou sílu. A když se našel takový co ovládal magii tak jí nechtěl plítvat.
Stoupla jsem si zhruba doprostřed louky a začala zhluboka dýchat. Nejdřív jsem musela magii ze svého těla uvolnit a pak teprve ji použít. Natáhla jsem před sebe ruce a cítila mírné mravenčení v konečcích prstů. Od lokte k zápěstí se mi začal tvořit jemný proužet bílých dračích šupin, což bylo znamení pro mě že mohu začít používat magii.
Prudce jsem máchla rukou k nejbližšímu stromu a od místa kde jsem stála až po strom zem pokryly krystalky ledu. Má magie se rozbyla o strom a poktyla ho dalšímy krystalky ledu.

Fascinovaně jsem na strom hleděla a nebyla schpna slov. Tohle se mi ještě nikdy nepovedlo. Vždy jsem dokázala přírodu jen minimáldě uparavit, ale nikdy ne v takokovém rozsahu. Došla jsem ke stromu a pořádně jsem si ho prohlédle z blízka. Neodola jsem a vztáhla ruku k jedné z větví.

Ta se jen zatřepala a strom se vrátil do původního stavu. Postupně jsem takhle zmrazovala a rozmrazovala stromy okolo mě a nekohla jsem se přestat smát. Kůň co jsem na něm přijela si odfrkl a já si všimla Luka který se o něj opíral.
„Jak dlouho tu jsi??“
Hlas mi vyletěl o oktávu výš.
„ Dost dlouho na zo abych pochopil že otec lhal, když mi říkal že jsi jen dcera jednoho jeho známého."
Přistoupil ke mě a přiložil mi dýku na krk. Ta začala od ostří mrznout. Když zmrzla i rukojěť Luk ji polekaně upustil. Díval se na mě jako na stv7ru a já se tak teď i cítila.
„ Luku co tu děláš!!“
Rozlehl se kplem Sebastianův hlas. Oby jsme se na něj otočili a okolo něj stálo asi 6 nejlepších lovců.
„ Ale vždyť je to zrůda jak jste ji mohli nechat v blízkosti našich dětí."
„Jednoduše, není taková jakou ji popisuješ a myslíš si že je!!“
„ Proším má drahá předveď tady Lukovy že mám oravdu."
Přistopil Sebastian až ke mě a od někud vytáhl dýku. Najednou si s ní rozřízl ruku. Rychle jsem mu k ráně přiložila dlaň a cítila jak mi pod ní teče krev. Chvíli jsem se soustředila pak k ráně poslala magii, která ji vyléčila. Sebastian se ba mě usmál a ukázal paži Lukovi kteý na ni nevěřívně koukal.
„Vydíš není nebezpečná spíše je to naše záchrana. A teď pojďte už se začíná stmívat."
Všichni pomalu odešli. Já se párkrát nadechla a uzavřela v sově magii. Pak jsem nasedla na koně a vyjela spět.
Prosím, moc prosím o komentáře, krolitiku, cokoliv i nadávky jak jsem to teď skazila. A ješte se moc omlouvám že přidávám kapitalu tak poždě.