Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

Odpusť mi..

Tahle kapitola se netýká ani tak moc Drarry jako spíš samotného Luciuse..:)
Přečtěte si, co si uvědomil..)
Když jsem to psala, tak mi slza tekla :3 .. Jsem na něho hrdá!!
Enjoy!
Lucc <3

-Harry-
Narcissa je vážně fajn žena. Je jí škoda pro takového hlupáka..
Otevřou se dveře a dovnitř vejde Draco s tou jeho maskou bez výrazu. Posadí se vedle mě a já mu pod stolem stisknu ruku a jakoby pod mým dotekem zjihl.
V očích se mu objevili jiskřičky a zapojil se do rozhovoru se mnou a Narcissou.
Ale ve chvíli co vešel Lucius, tak ztuhl a přivřel oči.
Něco se muselo stát.
-Draco-
Otevřu dveře od jídelny a sleduju jak se mamka šťastně baví s Harrym. Posadím se a Harry mi pod stolem stiskne ruku, podívá se na mě a v jeho očích se zračí štěstí, radost, oddanost a láska.
Uvolním se a snažím se nemyslet na rozhovor, který před chvílí proběhl.
Ale ve chvíli co se otevřou dveře a otec vejde dovnitř, vzpomenu si na jeho slova a ve mě ta zlost doslova začne vřít.
Podívám se mu do očí a..vidím snad...ne to je blbost...
-Harry-
Oběd proběhl ve výborné atmosféře. Konverzace tak trapně nestála a pořád jsme si měli co říct a občas se zapojil i Lucius. Přišlo mi, že po většinu doby byl zabrán do svých myšlenek..
Už padla naprostá tma, tak jsme se rozhodli, že už půjdem.
Rozloučili jsme se a spokojeně odešly...
Doma jsme oba vyčerpaně padli v obýváku na gauč, pustili si film a po chvíli už jsme oba spali jak zařezaní.

Z pohledu Luciuse-
Nemohl jsem spát..pořád jsem měl v hlavě ty jeho slova
"ano chci ti říct, že s ním strávím zbytek života..za chvíli už nebudu jenom Malfoy ale Malfoy- Potter ..a vychováme spolu našeho syna.."
Takže já budu děda...?
A můj syn si vezme Pottera?
Po tváři mi steče slza.
'Malfoyové nepláčou přece...
Ale pláčou..' Celou noc jsem seděl ve svém křesle a popíjel jednu skleničku za druhou.
Najednou na mě dolehlo špatné svědomí a dostanu nápad.
Ve chvíli co vstanu do mě všechen alkohol stoupne a já se celý malátný dostanu ke stolku, vezmu kousek pergamenu a brk.

"Synu..doufám že mi vše odpustíš..jaký jsem byl bezcitný..nenechával jsem tobě, ani Narcisse volbu..všechno muselo být podle mě, ale to se změní..byl bych moc rád, kdyby jsi přišel ty i tvůj přítel na ples, který se bude konat.
Veřejně se všem omluvím za své chování.
Otec."
Dopíšu to a najednou mi někdo položí ruku na rameno.
Otočím hlavu a všimnu si Narcissy s očima plnýma slz..
"Tak ti to došlo..konečně..
Náš syn je opravdu šťastný. Jsem ráda, že jsi si všechno uvědomil. I když byli časy, kdy jsem měla neuvěřitelnou chuť od tebe odejít, tak jsem si vždy řekla..jednou se změní..uvidíš...
A ten den nastal...jak dlouho jsem čekala" řekne a z očí se jí spustí další a další slzy..
Vstanu, a lehce s něžností jí je všechny setřu.
Jak je krásná..
Nikdy jsem si neuvědomil jak jsem všem ubližoval.
"Doufám, že i ty mi odpustíš" zašeptám a moje rty se střetnou s jejími.
Po takové době....

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro