Další kapitola na světě! :)
Je to spíš to samé, co bylo v minulé, ale další kapitola už bude lepčí ( přidám ještě dnes)
Enjoy!
Lucc <33

Z pohledu Harryho-
"Sakra sakra sakra co si mám vzít?" začnu panikařit, když mi na hlavu přistane sako, kalhoty, kravata a košile.
"Tohle si vezmi" řekne pobaveně, mezitím co se snažím se přes prádlo dostat k čerstvýmu vzduchu.
"Jsi si jistý?" zeptám se, ale on mi dá prst na rty.
"Veř mi prosím.." usměje se.
Povzdechnu si, a i s oblečením se přesunu do koupelny.
Otevřu dveře, hnedka na mě padne ta horká pára a zamlží mi brýle.
Poslepu dojdu k něčemu a na to si položím věci.
To vedro začíná být příšerné.
"Bože! Jak na poušti tu je!" naštvaně zakřičím.
Uslyším dusot a v tu chvíli se odněkud ozve Dracův hlas.
"Stalo se něco?" zeptá se s mírně pobaveným hlasem.
"Ty!" řeknu a ukážu směrem, kde si myslím, že je.
Najednou uslyším, jeho záchvat smíchu. Jak se může smát? Mě tady teda teď nic vtipného nepřijde.
jemně mě chytí za ruku s nataženým prstem a přesune jí na jeho hruď.
"Já jsem tady.." zašeptá mi a mírně se napnu.
Ten jeho hlas..jeho smích..co se mnou dokáže udělat pouze jeho přítomnost? Nemožné!
Sundá mi brýle, a jemně přejede svými rty přes ty moje.
Slastně vydechnu.
Něžně mě políbí a odejde.
Ještě chvíli tam stojím jako opařený.
....
"Kam mi dal ty brýle?" naštvaně máchám rukama kolem sebe.
"Accio brýle" zašeptám a konečně už vidím.
Převléknu se a jdu do ložnice.
Opřu se o rám dveří a s úsměvem pozoruju tu dokonalost, která je jen a jen moje.
Sundá si tričko a se mnou se zamotal svět.
To jeho vypracované břicho..
Povzdechnu si.

Jak může existovat někdo tak úžasný?"teprve teď si všiml, že ho pozoruji. Přistoupím k němu a pomaličku mu začnu zapínat košili.
Občas se rukama letmo dotknu jeho kůže a po každém takovém doteku si všimnu, jak se jeho tělo naplo.
"Lásko..." vydechne.
Pousměju se, odstoupím od něho, vezmu do ruky kravatu a zavážu mu jí.
"Sluší ti to lásko.." zašeptám a políbím ho.
--------
"Připraven?" zhluboka se nadechnu a chytím ho za ruku.
"Teď nebo nikdy." odpovím...
Po chvíli už stojím nohama pevně na zemi.
Jaká to úleva, přemisťování nemám zrovna v lásce.
"Vítej v Malfoy Manoru" řekne.
Stisknu mu ruku ještě víc a pomalu kráčíme cestou k velikým dveřím.
Zastavíme, otočí se ke mě se stejným strachem v očích ..
"Neboj se, uteče to rychle a zase budeme doma." zašeptá a
políbí mě, jako kdyby to bylo naposledy.
Vezme klepadlo do ruky a párkrát s ním bouchne do dveří....